Název

Požehnání praporu a znaku v Sebranicích 4. a 5. 9. 2010

Popis

První zářijový víkend ve dnech 4. a 5. byl na okrese Blansko doslova nabitý významnými událostmi. O „Boskovickém traverzu“ jsem Vás zde již informoval. Neméně důležitou akcí, která též stojí za povšimnutí bylo jistě Požehnání obecnímu znaku a praporu v Sebranicích. Tato asi sedm kilometrů od Boskovic směrem západním vzdálená obec se šestisty obyvateli neslavila žádné významné jubileum. Ovšem přestavení nových symbolů společně s požehnáním je jistě pro všechny zdejší občany významným historickým mezníkem. Vše začalo již v sobotu 4. září, kdy proběhlo slavnostní zahájení oslav v místním kulturním domě. Pak začal pestrý zábavný program, kde nechyběla beseda o historii obce s PhDr. Jiřím Bartoněm doplněná velmi hezky zpracovanou výstavou, folklórní vystoupení a poté posezení u cimbálu s muzikou Drahan.
To hlavní začalo v neděli 5. září dopoledne před místní hasičskou zbrojnicí vystoupením pestrobarevných mažoretek, které doprovodila řízná dechovka. Pak se již dlouhý průvod snad všech občanů vesnice i lidí ze širokého okolí, v čele se svátečně oděnými hasiči nesoucími nové obecní symboly, vydal po silnici směrem k místnímu kostelu Nanebevzetí panny Marie.
Tradiční nedělní bohoslužba byla tentokrát mimořádně slavnostní. Obecním symbolům přijel z čtyřicet kilometrů vzdálené krajské metropole Brna požehnat biskup Vojtěch Cikrle. Pro všechny, kteří se do chrámu nevešli, byly venku připraveny LCD obrazovky, kde mohli v přímém přenosu díky moderní televizní technice sledovat, co se děje uvnitř.
Kunštátský kněz Mgr. Tomáš Koumal na úvod přivítal vzácného hosta se slovy: „Milý Otče biskupe, vítám Vás jménem celé sebranické farnosti. Přijíždíte do jedné z nejmenších farností boskovického děkanátu. Je to společenství, které má skvělou budoucnost a perspektivu, protože je mladé svým věkovým průměrem. Farnost, která dokázala za posledních patnáct let zdvojnásobit počet svých věřících a úspěšně se rozvíjí. O to větší radost máme z Vašeho příjezdu a vnímáme to jako důležitý mezník a posílení ve víře. Děkujeme a vítáme Vás.“
Otec biskup se v nedělním kázání zamyslel nad významem křesťanství a duchovního života pro dnešní svět. Poté vyzdvihl význam obecního praporu jako symbolu jednoty obyvatel Sebranic. Lidé by se měli snažit vytvářet společný domov rodin, kde je každý rád a často se sem bude vracet. Domov, který je otevřený všem dobrým příchozím. Prapor a znak je symbol usilování, aby Sebranice byl domov s velkým „D“. Od nepaměti vojáci a rytíři, když přijímali někoho mezi sebe, tak ten přísahal na prapor a slíbil, že bude věrný tomu, co tento prapor symbolizuje. „Dnes má být požehnán svěcenou vodou Váš prapor. Je to vlastně modlitba za to, aby symbol byl tím, čím má být,“ vysvětlil význam slavnostního aktu Otec Vojtěch. Obecní prapor a znak by měl prolomit pomyslnou hráz mezi lidmi, kdy dnes chybí komunikace. Každý je uzavřený sám v sobě a ve všem hledá jen osobní prospěch. Je třeba, aby se lidé konečně sjednotili a jeden každý něco pro obec a ostatní nezištně udělal. A tím vlastně přinesl něco užitečného do té velké obecní rodiny. „Prapor a znak nechť se stane symbolem Vaší jednoty“, popřál nakonec svého vystoupení Otec Vojtěch.
Pak již proběhl slavnostní akt žehnání, kdy Otec Vojtěch za vykropení symbolů svěcenou vodou pronesl krátkou modlitbu a slavnostní bohoslužba mohla obvyklým způsobem pokračovat až do konce.
Na závěr obdržel Otec biskup Vojtěch Cikrle květinové dary s upřímným poděkováním za návštěvu. Otec biskup ještě jednou vysoce vyzdvihl přátelskou atmosféru přijetí a před závěrečným požehnáním vyjádřil přesvědčení, že nová před nedávnem vybudovaná fara se společenskými prostorami bude místem srdečných a přátelských setkávání obyvatel vesnice. „Děkuji všem, kteří jste se na výstavbě jakýmkoliv způsobem zasloužili, kteří jste pomohli,“ rozloučil se s touto překrásnou malebnou obcí Otec Vojtěch…
Sebranice mají barvitou historii, která sahá až do jedenáctého století. A proč jsou v obecním znaku tři růže? To vysvětlil starosta obce Ing. Jiří Sedláček: „Sebranice mají bohatou dávnou historii sahající do jedenáctého století. Kníže Břetislav daroval toto území za výsluhu členovi své družiny Eppovi. Ve třináctém století bylo napsané falsum, ve kterém stojí, že v jedenáctém století Sebranice vlastnil další člen Břetislavovy družiny Sebran. Ten ve vesničce škodil a vraždil její obyvatele. V padělku se píše, že zešílel. Aby se zavděčil Bohu, věnoval Sebranice Břevnovskému klášteru. Ve znaku obce se objevují růže proto, že s růží na svém štítě byli vyobrazeni panovníci ve znojemské rotundě. My jsme zvolili růže tři. Jde o modrý obrázek na bílém podkladu,“ popsal nový znak a prapor Ing. Sedláček. Vedení obce zvažovalo také obraz z pečetidla, které zdobí vrata tvrze se sluncem. „Nakonec zvítězil jednodušší motiv. Za vyhotovení znaku i praporu jsme dali přes šedesát tisíc korun,“ doplnil nakonec starosta.

Ty sebranské zvony
Ty sebranské zvony, ty tak smutně znějí
a to té mé lásce hrany vyzvánějí.
Hrany vyzvánějí, zvoní na vše strany…
Co umřelo, o to marné naříkání.
Marné naříkání, vím to, milé zvony,
ale když to srdce pořád stejně bolí …

M. Bureš - Vysočina milostná

Kategorie a štítky

Nastavení