rajce.net - místo pro vaše fotografie

Dětské dopravní hřiště u mateřské školy v Boskovicích pracoviště na Lidické ulici bylo o tomto úterý před patnáctou hodinou ještě zcela prázdné. Byl tam pouze jeden tatínek s malým synem, jenž se proháněl na dětském kole. „Bude zde dnes vůbec něco“, divili jsme se oba. „Zatím to tak nevypadá,“ odvětil mladý muž. „Přijeli jsme až z Borotína, tak snad ano.“ Po chvíli čekáni se naše obavy rozplynuly. Přijela vozidla městské i státní policie, přicházely organizátorky z Mateřského centra, nechyběla ani paní Marcela Hamerská za Místní akční skupinu Boskovicko Plus. Všechny výše jmenované organizace pořádaly v úterý 15. května preventivně bezpečnostní akci Jezdíme bezpečně. Za chvíli se v průjezdu školky objevilo množství malých capartů na kolech, koloběžkách a všelijakých odrážedlech v doprovodu rodičů. Zapomněl jsem, že sraz malých řidičů byl u Základní umělecké školy a sem šli všichni společně. Proto se tak dlouho nic nedělo. V duchu jsem si řekl: „Příště si řádně přečti pozvánky na akce a nebudeš pak překvapený.“ Z myšlenek mě vytrhla jedna z mladých žen, jež na lavičce rozložila různé obrázky a pomůcky: „Tak, děti. Teď se podíváme, jak se nesmíme chovat. Poslouží nám k tomu příběhy rodiny Neplechových zde na kresbách. „Tady si holčička natahuje na hlavu igelitový pytlík a mohla by se udusit. Vojtíšek by na sebe mohl stáhnout konvici a mohl by se opařit. Alenka zase sahá na hrnec s horkou vodou, Prokůpek tahá za ubrus na plném stole. Evička se houpe na okně, Matýsek si hraje v garáži s olejem, Helenka strká do elektrické zásuvky vidličku. Petřík uklouzl po mokré houbě a Luděk si hraje s maminčinými parfémy a čistícími prostředky. A tohle všechno nesmíte dělat. Též léky si sami nesmíte brát,“ zvedla varovně prst instruktorka z Mateřského centra a pokračovala. „Znáte důležitá telefonní čísla? Tak si to zopakujeme. 155 záchranka, 158 policie, 156 městská policie, 150 hasiči, 112 pro všechno. Když zavoláme záchrannou službu, představíme se, kolik je zraněných a jaká je situace na místě třeba u dopravní nehody. Nesmíme položit telefon na konci hovoru jako první. A umíte správně ovázat k tělu zlomenou ruku? Ukážu Vám to.“ Stanoviště první pomoci bylo neustále v obležení malých capartů, kteří naslouchali poutavému výkladu. Dozvěděli se mnoho nového a pro život užitečného. Třeba o rodině Neplechových měla instruktorka připraveno více dalších komentovaných příběhů. Například v létě u vody a v zimě na lyžích. Všude je na praktických situacích ukázáno, jak se děti chovat nesmějí, aby nepřišly k úrazu. Třeba koupat se bez dozoru, skákat do neznámé vody, hladit krotká zvířátka v lese, jezdit na lyžích a saních u silnice, bruslit na tenkém ledu „Když jdeme jezdit na kole, co bychom měli mít? Především nápadné oblečení s reflexními prvky. Tyhle pásky můžeme snadno uchytit třeba na ruku,“ předvedla instruktorka. Jeden z malých chlapců přednesl roztomilou krátkou básničku: „155 lékař je tu hned, 158 znám, policistu zavolám, 150 hasiči, oheň jenom zasyčí.“ Zazněl potlesk.
„Jménem městské policie Boskovice bych chtěl poděkovat za pozvání od mateřského centra sem na dopravní hřiště mateřské školy Lidická,“ přivítal všechny vrchní strážmistr a vedoucí skupiny prevence kriminality Martin Grénar. „Nyní se projdeme po ploše a řekneme si něco k dopravním značkám zde rozmístěných, podíváme se na povinnou výbavu jízdního kola a pak za asistence kolegů ze státní policie budete jezdit a dodržovat dopravní předpisy.“ Všichni odložili kola a přesouvali se za policistou od jedné značky ke druhé. „Tahle značka s autíčkem a stopami kol znamená pozor smyk. Zde je pro tuto zatáčku, a musíme jet pomalu, abychom neuklouzli a neskončili třeba v támhletom pískovišti.“ Po absolvování hromadného pochodu mezi značkami se všichni soustředili na povinnou výbavu jízdního kola. „Co musí mít kolo, abyste bezpečně zastavili? Dvě nezávislé brzdy. A co v noci? Vpředu bílé, vzadu červené světlo. Též žluté odrazky v paprscích kol. Pak mějte pestré oblečení, reflexní prvky a povinnou přilbu.“ Tohle většinou děti vše správně věděly, tak tato část byla poměrně krátká. Pak již proběhly praktické jízdy a správný pohyb chodců na přechodech, na což dohlíželi příslušníci Policie České republiky. „Před zebrou se rozhlédneme vlevo, vpravo a zase vlevo. Pak přejdeme, ale neloudáme se. Trochu svižně. Kde není značený přechod, tam musíme dát přednost všem vozidlům. Až je cesta prázdná, bezpečně a rychle přejdeme.“ Stejně si vše několikrát za dozoru a odborných rad policisty vyzkoušeli i malí řidiči šlapacích či odrážecích vozidel. Kdo správně zastavil na stopce, dostal razítko. A stejně tak na ostatních stanovištích.
Nakonec děti dostaly za absolvování všech disciplín z rukou Světlany Richterové drobné dárky.
„Akci jsme jako mateřské centrum pořádali za pomoci městské, státní policie a Místní akční skupiny MAS Boskovicko Plus. Pomohl nám Český červený kříž a tři děvčata z místní pedagogické školy. Dárky a pití pro děti jsme zakoupili z našich prostředků a propagační materiály dodala Policie České republiky. Mateřská škola poskytla prostory. Děkuji všem a především našim osmi maminkám z centra. Přišlo přes padesát dětí s rodiči, akce byla i díky počasí úspěšná.“ Tolik Světlana Richterová.
Protože se blížila sedmnáctá hodina a stíny se začaly prodlužovat, dopravní hřiště u mateřské školy Dukelská pomalu osiřelo. Naši nejmenší si domů odnášeli mnoho užitečných rad a praktických dovedností. Díky všem organizátorům záslužné dopravně preventivní akce Jezdíme bezpečně bude na silnicích snad zase o něco méně zbytečných nehod a úrazů.
Více: http://mcboskovice.webnode.cz/
http://mp.boskovice.cz/
http://www.policie.cz/
http://www.msboskovice.cz/

Vernisáž fotografií Ing. Oldřicha Výleta skončila v dobrém čase, měl jsem tedy možnost se přesunout do židovské části města k Vážné studni. A proč ještě v nedělní podvečer, když většina občanů odpočívá a využívá poslední chvíle volného víkendu? Tentokrát si hodně lidí válení na kanapi u televize odepřelo a přišli i s dětmi na poslední Jinou procházku pořádanou Občanským sdružením Výlet. Kdo jsou lidé z této organizace? Výstižně jejich práci vyjadřuje motto na jejich internetové stránce: Občanské sdružení Výlet, sídlící v Praze, vzniklo v srpnu 2011. Naším cílem je vytváření umělecky zaměřených komunitních projektů oživujících místa ve městech či v krajině za účelem prozkoumání, oslavení a ozvláštnění těchto míst a života v nich. A kdo do židovského města přišel, nelitoval. Děvčata za pomoci dobrovolníků měla připravena pro děti i dospělé opravdu pestrý program, při němž jsme hrou poznávali život tehdejších židovských obyvatel, jejich zvyky, dny všední i sváteční. Zažilo se přitom hodně smíchu a humorných situací. Vše začalo v jedné z garáží, kde v dávných časech sídlily takzvané Masné krámy. „Dobré odpoledne, vážení přátelé,“ zazněl do dětského štěbetání hlas vousatého elegána v klobouku a s deštníkem. „Já Vás vítám na této Jiné procházce a chtěl bych Vás požádat, abyste se zde v našem módním salónu na tu výpravu zkrášlili.“ Zde si hlavně děti mohly obléknout různé dobové kostýmy a rekvizity. „Bude to jiná netradiční procházka, tak se můžete ozdobit i něčím na sebe. Podívejte se, co by se Vám líbilo,“ okomentovala dění Věra Hutarová a jala se s dětmi vybírat. Hned potom se mohli všichni podívat přes zídku vedle místního Antikvariátu pana Petra Krále, jak kdysi vypadal židovský dvorek. A kdo nechtěl po žebříku, prošel tam tmavou chodbou. I já jsem zvolil snazší cestu. Tedy ne, že bych se bál na žebřík, ale s technikou by to moc dobře nešlo. U kulatého stolku seděli hazardní hráči, popíjeli pivo a karty jen šustily. I děti si mohly vyzkoušet, zda je obehrají. Tedy bez piva. A pak už se za hudebního doprovodu klarinetu brněnského jazzmana Radima Hanouska celá výprava hnula z prudkého kopce dolů k Vážné studni. „Je nás moc a tak se rozdělíme na dvě skupiny,“ zavelel Jakub Oujeský. „Jedna skupina půjde za mým barevným deštníkem,“ druhá se bude držet tety, židovské pradlenky, tedy Mgr. Blanky Lhotákové.“ Naše skupina pak sešla schody do uličky U templu, kde se nacházela pomyslná prádelna a šňůry na věšení. „Zde mám koš s prádlem, některé hodně naškrobené,“ zašpásovala za všeobecného smíchu pradlenka. „Vy si můžete namalovat a vystřihnout též nějaké kousky a pak je pověsit.“ Děti pak vymýšlely třeba ponožky, rukavice, čepice, šály, ubrousky, utěrky. Až bylo vše pověšeno, přešli jsme jen pár metrů k nejstaršímu domu v židovském městě. „Nacházíme se před vstupem do Mikve,“ Jakub Oujeský ukázal deštníkem do sklepního otvoru. „Je to rituální očistná židovská lázeň, do roku 2005 se o ní nevědělo. Objevena byla náhodou při úklidu sklepa. A jdeme dovnitř.“ Zde si mohli všichni vyzkoušet ozvěnu vznikající při přelévání vody. My dospělí jsme ihned poznali, že echo je vytvářeno uměle pomocí zvukového zařízení s mikrofonem, ale dětem jsme to pochopitelně neprozradili, abychom jim nezkazili radost. Venku opět zavelel Jakub Oujeský: „Utvoříme hada a budeme živou vodou zalévat květinovou zahrádku tady za rohem. Vodu je třeba řádně okysličit a to zajistíme přeléváním mezi nádobami. A můžeme začít. Prosím o hudbu, abychom chytili rytmus.“ Až bylo vše řádně zalito, pokračovali jsme za zvuků klarinetu Radima Hanouska, jenž tentokrát zahrál známou Karavanu kolem synagogy maior doprava nahoru. „Zde procházíme přes dlažbu zvanou kočičí hlavy, část je původní,“ ozval se opět průvodce Jakub Oujeský. „A tady stojíme před domem číslo šest na Plačkově ulici. Půjdeme chodbou do tmavého sklepa, v úplné tmě uvidíte hru světel. Takže se pohybujte velmi opatrně.“ Procházeli jsme zšeřelou, mně důvěrně známou chodbou, kde viselo na stěnách cosi a bylo to očím návštěvníků zatím pečlivě zakryté. Jen málokdo věděl oč jde. Já ano a ještě se k tomu úplně na konci reportáže vrátím. Jen uprostřed zkrášlovala holou zeď nádherná snad nástěnka zhotovená z čela postele. Ta zakrytá nebyla, ale zatím byla prázdná. Ve sklepě byla opravdu úplná tma a protože ještě neumím u fotoaparátu zapnout pomocné světlo, musel jsem ostřit na svíčky. Ale naštěstí z obrázků přece jen něco vyšlo. Tmu opět rozřízl hlas Jakuba Oujeského s něčím, co znělo jako pohádka: „Byl jednou jeden domeček, v něm stoleček, u něj stará skleněná váza. Na podleze starý oprýskaný plechový kbelík. Na druhé straně místnosti byl plechový hrnec s velkým uchem, takže vše slyšel. Byl to takový drbnahrnek. Vedle něj stál pytel starých brambor a velká číše na víno. Pak jakási police se sáčky od svačiny, rozbitá mísa a stará almara. Muž, jenž dům koupil, byl již bez peněz a rozhodoval se, co z těch věcí prodat nejdřív. A protože nebyl moc chytrý, nechá si teď od Vás poradit. Co je zde nejméně důležité.“ Nakonec se všichni shodli, aby prodal sáčky od svačiny, číši na víno a hrnek, pak almaru, mísu. „Pytel brambor si necháme a nyní můžeme pokračovat ven druhou stranou přes garáž. Alkoholici sem,“ zavelel se smíchem Jakub Oujeský, neboť majitel starobylého domu číslo šest Ing. Miloš Pachl rozléval něco ostřejšího na povzbuzení k další cestě. Některým se pak z garáže moc nechtělo, ale museli jsme pokračovat do Traplovy ulice, kde je na plotě farní zahrady dochován tyčový úchyt řetězu, jenž v dávných dobách odděloval křesťanské město od židovského. „A na připomenutí teď podlezeme nebo překročíme tento provaz a pokračujeme na náměstíčko U Koupadel,“ řídil pochod Jakub Oujeský. „Je neděle, já sem chodím z prádelny na vycházku a vidím, že se v parku něco děje,“ ozvala se opět Mgr. Blanka Lhotáková. „Já jsem zeměměřič,“ informoval elegantně oblečený mladík Jan Kafka. „Projektujeme zde opravy starých domů v židovské čtvrti, které byly zničeny v padesátých letech. Rekonstrukce bude náročná, protože se domy musí celé znovu postavit. Pomocí kolíků, pásek a palice zaměříme půdorysy i vnitřní uspořádání staveb. Kdo se zapojí do práce, může si pak dát za odměnu buchty.“ Samozřejmě pro děti to byla vítaná atrakce a ochotně se zatloukání kolíků ujaly. „A teď se nacházíme u domu, kde bydlí lidé, je třeba se chovat tiše. Nahoře v patře nás čeká malé divadelní představení na motivy povídky ruského prozaika a dramatika Antona Pavloviče Čechova (1860 – 1904) Život v otázkách a zvoláních,“ prozradil Jakub. Výkony amatérských herců byly odměněny zaslouženým potleskem. „Děkujeme Vám za pozornost a protože jsme na úplném závěru loučím se s Vámi a přeji hezký zbytek svátečního dne,“ zakončil celé putování proti proudu času průvodce programem Jakub Oujeský.
„Kolegyni napadlo udělat to trochu jinak,“ vyzpovídal jsem na závěr Mgr. Blanku Lhotákovou. „Zvolili jsme formu hromadné prohlídky která se vždy na významném místě zastaví a lidé mohou společně něco vytvořit nebo se na něčem podílet. Vždy se to vztahovalo k danému místu, jeho historii nebo jeho atmosféře. Významně nám pomohli herci z místních divadel Krok, Lísky a naši přátelé z Žeravic, Brna Olomouce, Prahy. Nás hlavních organizátorů bylo šest. Prohlídka trvala necelé dvě hodiny a proběhla celkem čtyřikrát. V sobotu 12. května se zúčastnilo 2x20 a dnes v neděli 13. května 2x40 lidí. Získali jsme grant z Agentury mládež, což je evropský zdroj a pak nám nezištně půjčovali nemovitosti naši kamarádi Petr Král, firma Kindermann a Ing. Miloš Pachl. Všem zainteresovaným děkujeme!“
Jak jsem slíbil, vrátím se k růžovému domu číslo šest na Plačkové ulici. Zmínil jsem, že na chodbě bylo něco zakrytého zrakům diváků na zdech. Vysvětlení je zcela prozaické. Jde o právě instalovanou a ještě nedokončenou výstavku vzácných historických fotografií židovského města. Majitel domu Ing. Miloš Pachl ji zde ve spolupráci s ředitelkou Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou připravuje jako stálou expozici pro radost a připomenutí dávných časů všem. Otevřena bude v sobotu 19. května slavnostní vernisáží. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnovat na rozvoj Centra denních služeb Emanuel a dětského domova Hodonín u Kunštátu. Podrobnosti: http://www.boskovice.cz/nova-minigalerie-v-zidovske-ctvrti.info?id=7432 Na tomto místě je třeba upřímně poděkovat Ing. Miloši Pachlovi za ušlechtilý nápad, kdy spojil snahu o rozvoj židovského města s dobročinnou akcí. Přejeme, aby mu vše vyšlo dle jeho představ.
Více: http://vyletos.blogspot.com/
www.boskovice.cz

„Dámy a pánové, udeřila čtrnáctá hodina a začínáme. Dobré odpoledne, vítejte v Boskovicích zde v Zámeckém skleníku, který je mimo jiné výstavním místem Kulturních zařízení města. Na nedávném zájezdu do Francie jsem si všimnul človíčka, jenž fotografoval něco jiného, než běžní turisté. Bylo vidět, že aparát nedrží v ruce poprvé a o tomto umění něco ví. Seznámili jsme se a dohodli, že uspořádáme výstavu zde v Boskovicích. Tedy ne o Francii, ale tématem bude kraj nám blízký, malebný a tím je Českomoravská vysočina, kterou máme takříkajíc za humny. Tím fotografem je Ing. Oldřich Výleta a já ho zde vítám.“ Těmito slovy zahájil v neděli 13. května vernisáž výstavy Vysočina klidná, dramatická, něžná a drsná ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář. „Oldřich Výleta je člověk přátelský, kamarádský. Má rád kolem sebe dobré lidi a tak si jednoho takového přivedl. Tím je Mgr. Petr Fuchs, výtvarník. Každá správná vernisáž má i kulturní program a tato chvíle nastala právě teď. Vítám mezi námi duo Miloš Sysel, Jan Brdičko z Tišnova. Ti se nyní představí zpěvem za doprovodu elektroakustické kytary.“ Mladí hudebníci úvodem přednesli skladbu Jacquese Préverta Spadané listí ve francouzském originále. Pak ještě zahráli a zazpívali píseň brazilských autorů Dívka z Ipanemy. „Já bych nyní poprosil fotografa Josefa Ptáčka, aby nám představil protagonisty dnešní výstavy,“ vzal si na chvíli slovo opět PaedDr. Oldřich Kovář.
„Při pohledu na snímky Ing. Oldřicha Výlety je třeba se zamyslet nad obrazem krajiny. Zejména pokud jde o prostředí tak zvláštní a neopakovatelné, jako je krajina Vysočiny. Ať už jde o Tišnovsko, kde se zvedají její první výběžky svůdným skoro dívčím vlněním nebo již o uvolněné křivky její střední částí Novoměstska či Moravecka. Jde o zvláštní nenápadnou a podmanivou krásu. Tu nejlépe vyjádřil malíř Max Švabinský v obraze Chudý kraj, kde své chápání její duše vyjádřil podobou hezké dívky v prostém šatě. Tak působí Vysočina na člověka vnímavého, kterému se podařilo dostat se pod její zdánlivě prostinký povrch. A takových malířů bylo více Chitussi, Slavíček, Lukášek a především Josef Jambor (1887 – 1964), jehož obrazy Předjaří nebyly co do emoční působnosti překonány. Později krajinu Vysočiny ztvárnili i fotografové Vilém Heckel, Fejfar, Jiří Havel a fotograf Vysočiny Vilém Reichmann. Ti všichni podlehli tamnímu kouzlu krajiny, působící ovšem až po určitém čase svou úderností jako třeba Krkonoše nebo Tatry. Ing. Oldřich Výleta se toulá Vysočinou zejména krajem kolem Moravce. Zvolna, beze spěchu. O to důkladněji sleduje krajinu. Hledá, přemýšlí, nalézá. Jeho snímky jsou snahou o vyjádření ducha kraje, jeho zadumanosti. Dávají prostor k meditacím a filosofickým úvahám. Jde mu především o impresi. Tedy subjektivní dojem o cit. Na takový se musí dlouze čekat a pak pohotově reagovat. Světelná situace se rychle mění. Fotograf v takové chvíli musí okamžitě reagovat, musí být včas na správném místě fotograficky připraven. Tedy mít vše nachystáno kompozičně. Je to mnohdy napínavé dobrodružství. Pokud se podaří, výsledek stojí za to. Dostává se nám obrázku neopakovatelného, okamžiku atmosféry místa zachyceného natrvalo. Je skutečně neopakovatelný, protože každou chvíli světlo jinak píše, má jinou hodnotu barevnou, mění se podle atmosférických podmínek, ročního i denního období. Je pokaždé jiné jen v určité chvíli dle představ fotografa. Zabrnká na jeho vnitřní strunu a rozezvučí tóny jeho duše. Známý, kdysi opovrhovaný malíř Vincent Van Gogh (1853 – 1890) kdysi pronesl krásné krédo pro malíře: Malování je oko a cit. Totéž platí i pro fotografy. Fotografie je snaha vyjádřit myšlenku obrazově. Fotograf musí mít oko, které vidí i to, co jiní ne a citlivou naladěnou duši. Ing. Oldřich Výleta chápe, že pro vyjádření ducha okamžiku může posloužit i malý kousek krajiny. Proto občas sklání svůj aparát blíž ke svým nohám, zabývá se kouzlem krajinného detailu. Třeba šperků paní zimy, které běžný divák ani nepostřehne. Snímky Ing. Oldřicha Výlety jsou svědectvím okouzlení z podmanivé krásy krajiny a rovněž upozorněním, že tohle kouzlo krajiny člověkem nepříliš nezasažené je hodnotou trvalou, ničím nenahraditelnou a bohužel v dnešní době často opomíjenou. O to záslužnější je činnost těch, kterým osud krajiny není lhostejný. A takovým je též Ing. Oldřich Výleta a jeho fotografie. Přejme mu do budoucna hodně mimořádných atmosférických situací a šťastných chvil při jejich zachycování. Řečeno pozdravem fotografů – Dobré světlo nechť mu svítí.“
„Chtěl bych Vám poděkovat, že jste přišli v tak hojném počtu se podívat na mou výstavu a na Petrovy pěkné obrazy,“ spustil krátce Ing. Oldřich Výleta. „Malby, které jako mladý výtvarník neměl zatím možnost nikde prezentovat. Je to tedy jeho premiéra. Ještě jednou oba děkujeme za bohatou účast a doufáme, že se Vám expozice bude líbit.“
„Děkuji za úvod,“ převzal mikrofon PaedDr. Oldřich Kovář. Prosím naše hudebníky o druhý vstup.“ Ti se předvedli zase naprosto profesionálním výkonem a rozloučili se známou písní britské kapely Depeche Mode Personal Jezus.
„Vážení, co zbývá,“ zakončil oficiální část vernisáže PaedDr. Oldřich Kovář. „Zvu Vás mezi panely, pojďte se podívat na vystavená díla. Pokochejte se, zamyslete se, nechejte se oslovit. Ještě si dovolím Vás pozvat na další z řady výstav Kulturních zařízení Boskovice. V červenci a to 22. otevřeme vernisáží výstavu tentokrát zahraničního autora pana Jozefa Jankoviče (nar. 1937), který žije a tvoři v Bratislavě. Už se na něj moc těšíme.“
Vernisáže se zúčastnili též členové Fotoklubu Tišnov, se kterými jsme mohli odborně diskutovat o fotografické práci, což i pro mě bylo velkým přínosem.
Zbývá vyjádřit velkou pochvalu řediteli KZMB PaedDr. Oldřichu Kovářovi, jeho zástupkyni Mgr. Táni Reiblová a všem spolupracovníkům za uspořádání opravdu hodnotné výstavy. Všichni si jistě domů odnesli nevšední zážitky z příjemně prožitého nedělního odpoledne a určitě se do Zámeckého skleníku na tuto výstavu, jež potrvá do 27. května, znovu vrátí. Tohle zhlédnout jednou opravdu nestačí.
Více: www.kulturaboskovice.cz

Velký přednáškový sál Muzea Boskovicka v Rezidenci na Hradní ulici se o minulém úterý nejprve rozezněl hudbou v podání zobcových fléten na uvítanou všech posluchačů, kteří mají rádi své město a též jeho významné osobnosti.
„Pěkné odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé, hlavně milí hosté,“ přivítala všechny místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. „Jsem velmi potěšena, že Vás mohu dnes 8. května pozdravit při již druhém vzpomínkovém setkání na našeho významného rodáka, čestného občana města pana kardinála Tomáše Špidlíka (*1919 Boskovice - †2010 Řím). Scházíme se dnes už podruhé. Před rokem jsme vzpomínali v Zámeckém skleníku, dnešní odpoledne je pojato komorněji. Jsem velmi potěšena, že mohu mezi námi přivítat Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D, který se s námi chce podělit o svoje vzpomínky na Otce kardinála. Je třeba si našeho rodáka opravdu s upřímností připomenout, protože na něj vzpomínají s láskou a úctou na Velehradě, v Olomouci, v Římě. Též v celé Evropě i ve Světě. Byla by velká ostuda, kdybychom my občané jeho rodného města se k těmto vzpomínkám nepřipojili. Myslím, že dnešní odpoledne bude opravdu příjemné, měla jsem možnost i na Velehradě vyslechnout pana Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D při vernisáži výstavy. Naše odpoledne bylo důstojně zahájeno hudebním vystoupením manželů Pléhových a dnes se představí zpěvem ještě slečna Ludmila Dohnálková. Chtěla bych též poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové a všem jejím spolupracovníkům za možnost uspořádání akce v pěkném prostředí. Na závěr Vás ještě upozorním na malou výstavku drobných publikací. Inspirovaly nás při tvorbě informačního plakátu, kde je Otec Špidlík a za ním hrad. Mnozí by očekávali spíše kostel sv. Jakuba Staršího. Námětem nám byla publikace zde přítomného Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D. Pan kardinál totiž říkával: Dá-li Bůh, uvidím boskovický hrad. Proto jsme si dovolili na plakát umístit jako pozadí snímek hradu. V tuto chvíli Vám děkuji za pozornost a prosím ještě slečnu Ludmilu Dohnálkovou, aby za klavírního doprovodu Mgr. Tomáše Pléhy přednesla další hudební ukázku.“
S posledními tóny krásné hudby a zpěvu zazněl sálem bouřlivý potlesk a Doc. Dr. Michal Artrichter Th.D se ujal slova: „Milí přátelé, děkuji moc za pozvání. Zejména Ing. Jaromíře Vítkové, že zde mohu mezi Vámi být. Jsem kněz jezuita a učím dějiny spirituality na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Představuji Vám sestru Luisu Karczubovou, která je první českou žákyní v komunitě patristiky Otce Tomáše Špidlíka. Pak je tu akademický malíř Jan Jemelka (*1953). Zabývá se kresbami s křesťanskými motivy, malbou, grafikou, ilustracemi a návrhy vitráží. Jeho malby a grafiky bývají vystavovány při pravidelných členských výstavách v galerii Caesar v Olomouci. Ilustrace jsou často součástí knih nakladatelství Refugium a jeho vitráže můžete obdivovat například v Krnově, v Olomouci, Kozlovicích, Nových Losinách, Ostravě - Pustkovci, Praze a také jinde ve světě. Ve Slovinsku, Itálii, Německu. Ilustroval množství knih Otce Špidlíka. Například Bajky o moudré sově. Předmluvu k dílu napsal biskup Josef Hrdlička. Instalovali jsme zde malou výstavku knížek, jež stojí za Vaši pozornost. Určitě doporučuji Sarkofág na Velehradě, kde je Otec Špidlík pohřben. V knize je srozumitelný výklad a množství obrázků.“
Doc. Dr. Michala Artrichter Th.D se pak rozhovořil o významu Boskovic v životě Otce Tomáše Špidlíka. Ten prý byl Boskovan symbolicky dvakrát. Poprvé, když začínal v zahraničí a neměl nic. Tedy byl bosky (bosko) a podruhé, když vnímal krásu (boskal, bosko) uměleckých děl například v Římě. Tolik odlehčená vzpomínka na Otce Špidlíka. „Otec Špidlík často s námi přišel do styku tím, že jsme jej sem do Boskovic přiváželi,“ vzpomínal dále Doc. Dr. Michal Artrichter Th.D. Též prý kdysi přijel do Říma mladý muž pocházející z Boskovic s kamionem plným církevních knih. Otec Špidlík jej představil u večeře svátečně oděným kněžím a i když byl tento řidič prostě pracovně oblečen, bavil se s ním zcela neformálně jako se sobě rovným. I tímto ukázal Otec Špidlík svůj ryzí charakter. „Když jsme přijížděli od Prostějova, otec Špidlík vždy ožil a začal popisovat. Tady jako dítě jsem zlobil, tady jsem sáňkoval, zde zase sbíral maliny a četl jakou knížku. Pak ukazoval okolí restaurace Mlýn, kde se narodil. Vzpomínal na gymnaziální léta a jak chodil na zámek hrát na housle. Při vyprávění o Boskovicích neopomenul zmínit hrad, místo, které je mu obtisknuto v srdci. Otec Tomáš Špidlík zůstal i při svém vysokém církevním postavení po celý život nesmírně obyčejný a skromný.“ Tolik tedy vzpomínka Doc. Dr. Michala Artrichtera Th.D. Při jeho poutavém vyprávění bylo v sále hrobové ticho a všichni napjatě poslouchali. Pak ještě připomenul význam centra Aletti v Římě. Otec Špidlík usiloval o zřízení pobočky v Olomouci, což se mu za vydatné podpory arcibiskupa Mons. Jana Graubnera v roce 1992 podařilo. Ředitelem je v Boskovicích velmi známý prof. Pavel Ambros Th.D. Jedná se o studijní a výzkumné středisko náboženských kultur v nové Evropě. Provozuje nakladatelství, které za dobu svého působení vydalo mimo jiné i všechna díla Otce Tomáše Špidlíka.
Zde bohužel moje reportáž končí i když přednáška běžela dál. Musel jsem se přesunout do nedaleké Galerie Otakara Kubína v radnici k vernisáži výstavy Ing. Dušana Chaloupky.
Beseda byla velmi zajímavá a poučná. Znovu je na tomto místě třeba poděkovat místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové a ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové. Díky nim přicházejí do našeho města významné osobnosti, od nichž se můžeme poučit, získávat cenné životní zkušenosti a vstřebávat moudrost vzdělaných lidí.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/

Výstavní prostory Galerie Otakara Kubína na horním konci Masarykova náměstí v Boskovicích ožily v toto sváteční úterý hlasy mnoha příchozích návštěvníků. Milovníci výtvarného umění si zde dali dostaveníčko u příležitosti vernisáže nové výstavy. Byl sváteční den 8. května, kdy si připomínáme výročí konce druhé světové války, nepracovalo se a tak byla galerie před šestnáctou hodinou zcela zaplněná.
„Vážení hosté, dámy a pánové. Vítám Vás na vernisáži obrazů pana Ing. Dušana Chaloupky,“ pozdravil všechny též i autora vystavených děl majitel galerie pan Josef Bařinka. „Úvodní slovo pronese starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek. Ještě před tím zazní melodie amerického skladatele George Gershwina v podání Ludmily Dohnálkové za klavírního doprovodu multiinstrumentalisty Mgr. Tomáše Pléhy. Po nádherném hudebním prožitku z první skladby se ujal slova starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek: „Vážené dámy, vážení pánové. Krásné slavnostní májové odpoledne. Ve svém životě jsem už dělal hodně věcí, ale ještě jsem nikdy nezahajoval vernisáž výstavy. Přiznám se, že když mě Ing. Dušan Chaloupka oslovil, jestli bych zde řekl nějaké úvodní slovo, neváhal jsem ani na okamžik. Přijal jsem to rád. Osudy mého jména a Dušana Chaloupky se v jednom místě střetávají. To místo je dokonce uvedeno na obraze s číslem jedna a dílo se jmenuje Životopis. To místo je obklopeno zelení. Je to chata a v brožuře k výstavě je o ní zmínka. Středobod našeho potkávání jsou Lipníky, do nichž je chata situovaná. Je to krásná oblast asi dva kilometry za Boskovicemi, kde je malebné údolí. Tam je několik chat. A když mi bylo asi deset roků, rodiče též na místě pořídili domeček. A tam jsme se potkávali a já poslouchal. Oni tam s mým tátou vedli dlouhé zajímavé rozhovory. Tam se probíralo vše od politiky přes životní zkušenosti až po zážitky z různých zemí, jichž mnoho Ing. Dušan Chaloupka navštívil. Jeho otec byl prvním poválečným starostou Boskovic. I o tom jsme hovořili. Když byl můj otec Josef Dohnálek též starostou města, tak jsem bedlivě naslouchal jejich rozhovorům na toto téma. Jméno Chaloupka k Boskovicím neodmyslitelně patří. Snad každý zná legendární prodejnu Rádio Chaloupka, jež kdysi stávala na náměstí u kostela. Nyní se mi dostalo té cti, že mohu uvádět vernisáž Ing. Dušana Chaloupky, člověka pracovitého, vzdělaného, přátelského. Prodchnutého člověčenstvím a ryzostí. Chtěl bych mu popřát ještě dlouhá tvůrčí léta, aby jeho umění oslovilo široké spektrum diváků. Nad jeho obrazy je potřeba trochu přemýšlet. Z každého plátna je možné si něco vybrat. Chtěl bych poděkovat i majiteli galerie za uspořádání výstavy. Vám všem hodně zdraví, úspěchů. Ať nás podobné akce a takové umění neustále povznáší a posunuje. I v tom člověčenství, abychom si byli jako lidé vždy aspoň o trochu blíž. Já Vám děkuji.“
Po emotivním projevu pana starosty se ujal slova autor vystavených děl Ing. Dušan Chaloupka: „Děkuji panu starostovi za vřelá slova. Rád bych využil našeho shromáždění, abych věnoval Boskovicím právě tento obraz číslo jedna a též práva na využití reprodukcí děl s motivy Husích slavností při propagaci města.“ Pan starosta poděkoval: „Velký dík a chci ujistit, že nic z toho nezůstane zaprášené někde ve skříni.“
Do ticha v sále se ze zvukového záznamu rozezněla doprovodná hudba. Ludmila Dohnálková nádherně a procítěně přednesla píseň z šedesátých let francouzské šansoniérky Edith Piaff, při níž se všem tajil dech a mrazilo v zádech. Umění mladé talentované zpěvačky bylo odměněno bouřlivým potleskem.
„Nyní považuji výstavu za zahájenou,“ oslovil přítomné majitel galerie pan Josef Bařinka. „Přeji hodnotný kulturní zážitek.“
„Malovat jsem začal asi před třemi lety takovým jednoduchým obrazem barevné utopie, zde na výstavě má číslo 22,“ popisuje svou tvorbu Ing. Dušan Chaloupka. „Pověsil jsem ho doma. Známí jej obdivovali a povzbudili mě do další práce. Pak jsem vytvořil Životopis, zde číslo 1, pak stvoření Světa 2 a Poslední večeře Páně 3. Ve svých dílech se snažím, aby obrazy měly nějakou myšlenku, ducha, v každém obraze je skrytý nějaký námět. Vždy jsem chtěl mít jako místní rodák v Boskovicích výstavu. Stále jsem přemýšlel, co typické sem patří. Volba padla na Husí slavnosti. Na tyto motivy jsem namaloval letos obrazy 10 a 11. Pro zdejší výstavu jsem vybral 24 děl. Dlouhý čas jsem strávil v Egyptě, Iránu a dalších arabských zemích jako projektant rafinerií. I tyto zkušenosti z dalekých krajů ovlivnily mé výtvarné práce, například obraz 1. Jak jsem již řekl, narodil jsem se v Boskovicích, studoval VUT, pak pracoval na zahraničních projektech v Cheposu Brno. Protože zařízení se u nás nevyráběla, dostal jsem se za minulého režimu často do západních států, mám procestovanou celou Evropu. Nyní žiji a tvořím v Brně. Využívám techniku akrylových barev na plátno, sololit. Dobře se s nimi pracuje, dobře se překrývají, rychle schnou a jsou trvanlivé. Ještě upozorním na obraz 4 Sedící mnich. Z něj vyvěrá klid a pohoda. Chci, aby moje tvorba vyzařovala vždy optimismus a byla srozumitelná všem. Mám svůj styl a kopírovat někoho jiného nechci. Ani mi to nejde. Ještě se zastavím u obrazu 17. Jde o splynutí mysli. Partneři jsou zahleděni do sebe. Ona by jej chtěla do svých sítí a on ji dát do své zlaté klece.“
Výstava v Galerii Otakara Kubína potrvá do 27. května. Opravdu stojí za zhlédnutí. Obrazy nejsou určeny jen k pasivnímu sledování. Vždy je třeba se u každého zastavit, přemýšlet a porozumět mu. Teprve potom lze ocenit nápaditost, šikovnost, životní zkušenosti a moudrost autora Ing. Dušana Chaloupky.
Více: http://spiritsoulizm.rajce.idnes.cz

„Družstva na můj povel končit! Za mnou po družstvech nastoupit. Vyrovnat. Pozor, přímo hleď.“ Ne, ne, tentokrát opravdu nejde o reportáž z nějaké prvomájové vojenské přehlídky. To jen velitel zásahové jednotky hasičů Mazurie II Bělá Boskovice Pavel Herzán zahajoval 5. května tradiční Okrskovou soutěž v požárním útoku. Vzorně seřazená družstva v šedomodrých stejnokrojích přehlédl místostarosta domácích Alois Šunka: „Vítám Vás na dnešní Okrskové soutěži, jako první budou závodit děcka. Vy malí z každého družstva, pojďte si vylosovat pořadí.“ První pozici si vytáhl hasičský potěr z Chrudichrom, druhou Újezd, třetí Lhota Rapotina. A stejně tak losovali i dospělí. „Družstva pozor! Rozchod,“ zazněly rázné povely velitele zásahové jednotky a soutěž byla tímto oficiálně zahájena.
Malé děti bojovaly jako u skutečného ohně. Zkušení starší hasiči je nenechali na pospas osudu a občas zabrali. Přinesli z vozidel těžká čerpadla, pomohli s motáním hadic. Též dospělí se pak nenechali zahanbit. Měli to o něco těžší, cíl byl o kus dál. Jednomu z družstev se tlakem vody rozpojily hadice, čímž ztratilo drahocenné vteřiny. Čas se totiž po odstartování při jakékoliv poruše nezastaví. Pokud vypoví čerpadlo, následuje zpravidla vyřazení ze soutěže, ztrátu by už družstvo nedohnalo. I to se prý někdy stane. Fotografování bylo občas i rizikové. Jednu chvíli jsem to „koupil“ v plné síle a kdybych se rychle neotočil, měl bych zřejmě aparát zničený. Tak schytal jen pár kapek a vše skončilo všeobecným smíchem přihlížejících. „Speciální terče s plovákem ještě nemáme,“ vysvětlil místostarosta místních Alois Šunka. Proto míříme proud vody na PET láhve. Jakmile je oba proudy shodí, čas se zastaví a soutěž pro dané družstvo končí. Závodu se zúčastnilo deset družstev hasičů z okolních obcí tvořících okrsek. Poslední bojovali dle rozlosování borci z Újezda. Ti museli po svém soutěžím útoku ještě počkat a vyčerpat zbytek vody ze zásobníku, aby nádrž bylo možno odnést. Pak se již všichni shromáždili o několik desítek metrů dál na půvabném výletišti u říčky Bělé, kde proběhlo závěrečné hodnocení s předání diplomů. Nástup byl podobný jako na začátku. „Vyrovnat, pozor, přímo hleď.“ Zazněly rázné povely velitele boskovické výjezdovky Pavla Herzána. „Pane starosto, družstva jsou nastoupena k vyhodnocení soutěže a předání diplomů.“ A jak to celé dopadlo? V kategorii žáků skončila třetí děcka z Újezdu u Boskovic, stříbrní byli malí z Chrudichrom a vítězství si odneslo družstvo ze Lhoty Rapotiny. V kategorii dospělých obsadili sedmé místo hasiči „B“ ze Lhoty Rapotiny, šestí byli ze stejné základny chlapi „A“, pátý skočil Bačov, čtvrtý Újezd u Boskovic. Medailové pozice: Třetí Vratíkov „B“, druzí Vratíkov „A“ a pomyslnou zlatou příčku obsadili domácí hasiči z Mazurie. Pak ještě zástupce z Újezda rozdal pozvánky na tradiční Pohár starosty – požární útok z auta, jenže se bude konat 23. května u tamního koupaliště. „Družstva pozor! Rozchod,“ zakončil celou parádu velitel Mazurácké výjezdovky Pavel Herzán.
Pak již nastala volná zábava, některá družstva se pomalu rozjela za pozdravného zahoukání vozidlové sirény domů. Místní samozřejmě zůstali oslavit vítězství a tak se mi na chvíli podařilo zastavit místostarostu Aloise Šunku: „Každoroční maratón soutěží zahajujeme my zde Požárním útokem. Tady se poháry nedávají, jen diplomy. Teprve na dalších kláních se o skutečné poháry bojuje. První nás čeká za měsíc na Újezdě. Celou sezónu uzavíráme zase my zde v září a to bude i s poháry. Chtěl bych všechny pozvat sem na taneční zábavu 26. května a pak hned druhý den 27. května slavnostně pokácíme Máj.“
Tato reportáž je jakýmsi alespoň skromným poděkováním všem dobrovolným hasičům, kteří jsou v normální době spíš na okraji zájmu. Teprve při požárech, povodních, dopravních nehodách a jiných živelných pohromách si na ně s vděčností vzpomeneme a dovedeme ocenit jejich záslužnou práci, jíž vykonávají zdarma a ve svém volném čase. Navíc jsou na venkově většinou jedinými nositeli společenského, kulturního a sportovního dění.
Zbývá si je přát, abychom jejich šikovnost a umění mohli obdivovat jen na soutěžích a nemuseli se s nimi setkávat při skutečných zásazích, kdy jde o životy a majetek. Tak tedy nashledanou při kácení máje.
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/

Velké parkoviště za hotelem Velen na Bělé v Boskovicích se včera po poledni začalo plnit lidmi. Ti se schovávali před horkým Sluncem pod korunami stromů. Za chvíli přijel velký autojeřáb AD20 a z nedaleké klubovny přicházelo množství hasičů v červených tričkách. Na zádech žlutý nápis Mazurie. Riziko požárů je v tomto suchém a horkém období velké, že by tedy nějaké cvičení? Ne, ne. Tentokrát je důvod tohoto cvrkotu naštěstí úplně jiný. Za několik okamžiků mělo začít tradiční stavění Máje. Je přece prvního května a tento zvyk zde na Bělé má opravdu hluboké kořeny. Ještě než celá operace začne, je trochu času si o tom něco říci.
Odkud vlastně pochází starobylý název Mazurie? Hodně vody už od té doby v říčce Bělé uplynulo. Psal se rok 1612. Tehdejší obyvatelé měli za povinnost pořádat hony na vlky ve valchovských panských lesích. Toho roku v pondělí masopustní se poddaní též vydali lovit šelmy. Švec Jan Bílek tehdy omylem sekerou zabil psa jistého sedláka, jenž tehdy jel kolem na saních k Valchovu. Ševcovský cech milého Bílka vyloučil ze svých řad. Tehdejší pán Václav Morkovský ze Zástřizel mu to odpustil, že tak učinil nesvévolně a nerad. Zabitý pes se jmenoval Mazur, proto si místní obyvatelé počali říkat Mazuráci. Zanedlouho takto pojmenovali svou čtvrť a všechny spolky. Vzdělávací, ochotnické, sportovní i hasičské. Tolik pradávný příběh.
Sbor dobrovolných hasičů Boskovice II Mazurie vznikl roku 1929 v důsledku častých povodní a požárů v údolí říčky Bělé. Vlastním nákladem postavili zbrojnici. Výstroj a nářadí dostali darem, něco zapůjčili. Vše od hasičů Boskovice I.
Stavění Májů má v lokalitě kolem říčky Bělé tradici od roku 1920, kdy tamní mládež rozhodla, že tyto akce bude pravidelně konat k uctění památných dnů osvobození a vzniku ČSR. Založili řádný Spolek Bělských mládenců. Spolek byl od samého počátku velmi aktivní. Pořádal plesy, zábavy, večírky, měl ochotnické divadlo a fotbalový klub. Podporoval chudé. Na budování domu pro osiřelé věnoval tehdy 15 000 korun a to byly tenkrát velké peníze. Stavění a kácení Májů bylo vždy velkou kulturní událostí vyhlášenou v širokém regionu. V roce 1934 přišla krize. Mladí odešli na vojnu, fotbalisté se sloučili s AC Velen Boskovice. Byl založen Mazurácký hasičský spolek a dále šířil kulturu v boskovickém předměstí Bělá. Druhá světová válka vše přerušila. Po jejím skončení se veškeré tradice obnovily. Ke stavění a kácení Máje vždy vyhrávala řízná dechovka Antonína Trapla. Tenkrát byl kmen menší a tak jej chlapi stavěli za pomocí žebříků. Až byl na místě, zazněla Mazurácká hymna. Časy to byly slavné, pořádal se původ, alegorické vozy projížděly městem, paráda se vším všudy. Přišla neslavná padesátá léta a s nimi i různé zákazy. Průvody se nekonaly, jen taneční zábavy. Až v roce 1957 se podařilo uspořádat krojovaný průvod opět. Traduje se, že tenkrát přišla průtrž mračen a krojovaní se před lijákem schovali v kostele sv. Jakuba Staršího na dolním konci náměstí a zachránili tak vzácné zapůjčené kyjovské kroje. K zábavě tenkrát hrála lidová hudba Karla Henka. Krojovaný průvod se konal ještě v letech 1958 a 1959. Půjčování rekvizit bylo nákladné a tak se slavnosti v příštích letech konaly jen se zábavou. Ale veselice to byly slavné. Předváděl se tehdy módní tanec z Ameriky – Rock And Roll. Zažilo se u toho mnoho smíchu. Pamětníci vzpomínají dodnes. Tradice Májových veselic se na Mazurii udržuje stále a to je moc dobře.
Ale rychle zpět na parkoviště, kde finišují přípravy ke zvednutí třítunového ozdobeného kmene. Ten má celých třicetpět metrů. Kdepak, to už by se žebříky zvednout nedalo. Proto pomohla moderní technika. Autojeřáb AD20 z Try Metu si s tímhle hravě poradil a za chvíli už mohutný kmen stál svisle ve čtyřmetrové díře. Byl to mistrovský koncert jeřábníka, jenž stroj s milimetrovou přesností ovládal. A pak přišla chvíle pro hasiče, kteří se chopil lopat a krumpáčů. Prostor kolem kmene obházeli kamením hlínou a vše pečlivě ušlapali. Pak jeřábník opatrně povolil lano, Máj zůstal bezpečně stát. Však to také místní hasiči mají již léta vyzkoušené. Teď již strojník mohl vyvléknout silný provaz z háku úplně. A bylo po nádherném divadle. Přihlížející se pomalu rozcházeli. Ovšem tentokrát ne ke svým domovům, ale hned vedle na výletiště, kde zábava pokračovala do pozdního večera. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková zajistila pro děti skákací hrad KDU ČSL, tak bylo pořádně veselo. Pekly se makrely, točilo pivo. Zkrátka vše, co k pořádné Mazurácké veselici patří.
Je dobře, že se tyto staroslavné tradice udržují i dnes. Díky Mazurkům je symbol lásky, svobody, míru, radosti a přátelství vidět již zdaleka. Svými barevnými stuhami mává vysoká Májka kolemjdoucím na pozdrav. A večer, když se setmí, se její věnec rozzáří několika žárovkami. Mazurie byla, je a snad navždy zůstane živá pro radost nás všech.
Tak tedy nashledanou na konci měsíce při tradičním kácení Máje!
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/

„Už hoří,“ ozvalo se z moha dětských hrdel. Co a kde hořelo? Tentokrát se nebylo čeho obávat. Nešlo o žádný požární poplach. To jen hasiči Mazurie II v Boskovicích na Bělé pořádali na svém půvabném výletišti zasazeném do nádherného údolí říčky Bělé zábavné odpoledne pro děti a jejich rodiče. Konalo se zde tradiční Pálení čarodějnic. Co to vlastně je za obyčej. Mnozí na tyto akce chodí a vidí v tom jen ohně, špekáčky a dobré pití.
Pálení čarodějnic nebo také Filipojakubská noc připadá na poslední duben, tedy noc z 30. dubna na 1.května. Tradice vychází z keltských zvyků a rituálů. Noc je považována za magickou, kdy zlé síly škodí lidem. Kdysi se věřilo, že v tuto dobu slétají čarodějnice na sabat. Říkalo se, že lze nalézt i nějaký poklad. Ovšem pak musí mít člověk u sebe květ kapradí, jež odpuzovalo zlé síly. Ohně se zapalovaly na ochranu před čarodějnicemi na vyvýšených místech a pálila se košťata, jež prý byla oblíbeným dopravním prostředkem těchto ošklivých zlých bytostí. Obydlí se chránila třemi křížky na dveřích, svěcenou vodou nebo drny před vchodem, aby čarodějnice musela spočítat stébla, než vstoupí přes práh. Svátku se též říkalo Beltine podle keltských obyčejů. Oslavoval se příchod světlého (teplého) období roku, tancovalo se a skákalo přes ohně. Tradice je dnes živá a oblíbená. Lide se sejdou u vatry, pečou buřty, popíjejí pivo. Veselí se, tančí, zpívají.
Více: http://www.jarodic.cz/cz/tradice-paleni-carodejnic-anb-filipojakubska-noc.php
Tento lidový obyčej oživili hasiči Mazurie II v Boskovicích na Blanensku. Uspořádali pro děti a jejich rodiče zábavné odpoledne. „Tentokrát to máme již potřetí,“ rozpovídal se místostarosta Sboru dobrovolných hasičů Alois Šunka, “minulý rok nám vůbec nepřálo počasí. Byla zima, studený vítr a pořád poprchávalo. Tentokrát je horko, sucho až moc a musíme být u plamenů ostražití. Ještě že jsme hasiči, a potok je vedle,“ zašpásoval Alois Šunka. „Pojali jsme to formou volné zábavy, kdy si děti na malém ohni opečou párky, dospělí posedí při dobrém pivečku v družném rozhovoru. Zapálili jsme velkou vatru, kde dle starobylé tradice shořela Morena a vzala s sebou nenáviděnou zimu. Celou akci organizujeme a financujeme úplně sami. Chci na tomto místě poděkovat všem našim členům za obětavou pomoc při zajištění hladkého průběhu zábavy. Na pátého května připravujeme okrskový přebor v požárním útoku. Přijďte, bývá to divácky zajímavé.“ O dobrou pohodu se z pódia postaral Viktor Adler hudebním doprovodem ke krátkému vystoupení jeho manželky Marie a děvčátek Kačenky a starší Sandry. Nejprve to bylo velmi těžké číslo s obručemi a pak ještě předvedly za skandovaného potlesku tanec s třepetalkami při melodii Waka – Waka This Time For Africa od zpěvačky Shakiry. Známá oficiální skladba FIFA z roku 2010 uvedla všechny diváky do varu. Viktor Adler k tomu řekl: „Program nastudovaly učitelky s děti v Mateřské škole pracoviště Bílkova a teď to tady v malém moje rodina předvádí.“
Odpoledne a večer v příjemné společnosti uběhly velmi rychle. Rychle se setmělo. Tak ještě had při Mašince, pohrát si s psíkem Adély Luňáčkové a pak se všichni počali vlahým večerem rozcházet ke svým domovům. „Bylo to moc hezké“, slyšel jsem ze všech stran. Mazuráci jsou šikovní.“ Tak tedy za rok opět nashledanou!
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/

V Zámeckém skleníku Boskovice na Blanensku se pořád něco děje. Ve středu tam byla vernisáž výstavy Náhledy, po ní hned koncert klasické hudby. Ani další den ve čtvrtek tam nebyl klid. Večer po osmnácté hodině se začali scházet milovníci trochu jiného žánru. Jak jsem minule psal o pestrosti programů, jež připravují Kulturní zařízení města, tak právě čtvrtek 26. dubna je toho přímým důkazem. Tentokrát se představila Boskovická kapela místní Základní umělecké školy. Navíc s překvapením.
„Krásný podvečer, vážení přátelé a příznivci dobré dechovky,“ ujal se mikrofonu dirigent a současně ředitel ZUŠ Bc. Zdeněk Jindra. „Dovolte mi, abych Vás jménem kapely co nejsrdečněji přivítal. A nyní mi dovolte, abych uvedl vzácného hosta a současně svého dlouholetého kamaráda Jirku Helána.“ Sálem zazněl bouřlivý potlesk.
„Vážení přátelé, věřím, že jste přišli se pobavit, zazpívat Též abyste si odnesli domů skvělé zážitky,“ pozdravil obecenstvo Jiří Helán. „Představuji Vám zpěváky Boskovické kapely Věru Koňaříkovou a Pavla Klevetu. Muzika nás dokáže bavit a my jsme rádi, že máme komu hrát.“
Ředitel ZUŠ a dirigent dechovky Bc. Zdeněk Jindra mi přiblížil historii Boskovické kapely: „Těleso působí na hudební scéně již třetím rokem. V naší kapele hrají zkušení muzikanti, kteří mají bohaté zkušenosti z dřívějších účinkování. Hrajeme převážně skladby moravských autorů Jana Slabáka, Slávka Smíškovského nebo Aloise Barotka. Máme nastudovány též skladby nestorů české lidovky například Jaromíra Vejvody, Josefa Poncara, Karla Vacka. Vystupujeme na různých kulturních akcích, zúčastňujeme se přehlídek dechových orchestrů. V září 2011 jsme byli pozváni na festival do Svitav, kdy celý pořad uváděl Karel Hegner. To nás navedlo na myšlenku uspořádat s ním koncert a tak vznikl projekt Posezení s Boskovickou kapelou, tentokrát to je setkání druhé. Chtěli bychom v těchto pořadech pokračovat, a opět zvát známé osobnosti dechové hudby.“ Tolik tedy Bc. Zdeněk Jindra.
Celý pořad se vydařil. Lidé si od plic a s chutí zazpívali při kávě a dobrém vínečku. Před pauzou pozval Jiří Helán všechny na galerii k návštěvě výstavy Náhledy studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Hodonín. Někteří tak spojili hudební zážitek s pohledem na krásné věci. Posezení s dechovkou se protáhlo až do půl desáté večerní, kdy kapela zabalila své instrumenty, sál potemněl a lidé se plni dojmů počali rozcházet tmou ke svým domovům.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.zusboskovice.cz

Jak jsem již dříve uvedl, konal se v Zámeckém skleníku Boskovice o minulé středě bohatý kulturní program. O vernisáži výstavy Náhledy jsem zde již psal. Před devatenáctou hodinou večerní se velký sál začal plnit svátečně oblečenými milovníky klasické hudby. Kulturní zařízení města Boskovice ve spolupráci s uměleckou agenturou Globart pořádala Závěrečný koncert kruhu přátel hudby v sezóně 2011 – 2012. Ve středu 25. dubna se příchozí mohli těšit na opravdovou lahůdku.
„Dámy a pánové, krásný dobrý večer. Srdečně Vás vítám na závěrečném koncertu letošního Kruhu přátel hudby. Jsem tak trochu nervózní,“ zašpásoval z pódia MgA. Jiří Jahoda z pořádající agentury a hned to za všeobecného smíchu vysvětlil: „Dnes Vám totiž bude hrát v Beladona Quartet moje vlastní žena a ještě to celé uvádět. Jsem moc rád, že jste přišli. Chtěl bych Vás samozřejmě co nejsrdečněji pozvat také do příští sezóny. Dovolili jsme si připravit lákavý program hned zahajovacím koncertem, kde vystoupí Gabriela Demeterová. V Bachově houslovém koncertu ji doprovodí místní hudební soubor Extrémní smyčce a zařadili jsme také netradiční projekt s argentinským tangem, kdy se představí vicemistři Evropy v latinskoamerických tancích. Též připravujeme klavírní recitál vynikající japonské umělkyně Kyoko Asaka, následovat bude tradiční Novoroční koncert. Pak trochu poskočím v čase a pozvu Vás na závěrečný dubnový koncert v roce 2013, kdy vystoupí klavírní improvizátoři na předem známá témata. A ta vyberete zde Vy sami. Bude to tedy zcela netradiční koncert, tak trochu na Vaše přání. Byl bych velmi rád, kdybyste nám pomohli s propagací a na příští sezónu přivedli Vaše přátele a známe, aby nás zde bylo víc. Děkuji, přeji krásný hudební zážitek, ještě hezčí léto a v říjnu opět nashledanou,“ dodal mladý sympatický stále se usmívající MgA. Jiří Jahoda.
A pak se již dámy z Beladona Quartet chopily smyčců a nádherně zahrály. Pro boskovický koncert nastudovaly a v první části přednesly skladby světových mistrů klasické hudby. Přestávku mnozí využili ke zhlédnutí krásné výstavy studentů Střední školy uměleckoprůmyslové Hodonín. Měli štěstí, autor expozice odborný učitel Mgr. Art. Petr Bulava též zůstal po vernisáži, aby se potěšil nádhernými tóny a nyní mohl přímo na galerii zodpovědět zvídavé dotazy diváků. Po pauze sálem opět zazněla hudba. Pro druhou část soubor Beladona Quartet nastudoval a přednesl známé melodie ze světových filmů. Též nádhera důstojně zakončená přídavkem Leonarda Bernsteina - America z muzikálu West Side Story.
Jen doplním, že Beladona Quartet je stylové dámské smyčcové kvarteto založené roku 2002 v Brně. Jeho repertoár je velmi široký od klasické hudby, přes populární, jazz, taneční skladby až po nestárnoucí filmové melodie. Vedoucí a zakládající členkou souboru je MgA. Pavla Jahodová, absolventka Konzervatoře a JAMU. Spolupracuje s mnoha světovými umělci (Andrea Bocelli, Václav Hudeček, Dagmar Pecková, Eva Urbanová), účinkuje v rozhlase, televizi u nás a v Německu.
Na tomto místě zbývá poděkovat Kulturním zařízením města Boskovice, jmenovitě řediteli PaedDr. Oldřichu Kovářovi a jeho zástupkyni Mgr. Táni Reiblová, že se vzorným způsobem starají o kvalitní kulturní vyžití občanů. Jejich zásluhou sem přijíždějí vynikající též světové osobnosti. Nejen v hudbě ale třeba i ve výtvarném umění, vědě a technice.
Více: www.kulturaboskovice.cz

„Děkujeme za úvodní slovo a zajímavé informace,“ ocenila projev ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. „A teď předávám slovo starostovi města Ing. Jaroslavu Dohnálkovi.“
„Sto padesát let trvání organizace v republice a 120 let v Boskovicích, sto let Sokolovny, to je pět generací. Je to důkaz toho, že organizace si vydobyla své místo na Slunci, stala se symbolem pokroku. V nedemokratických režimech to takoví lidé nemají lehké a proto byl Sokol za dobu své existence již čtyřikrát zakázán. Jsem rád, že se to změnilo, myslím, že ocenění zaslouží všichni, kteří se zasloužili o nový vzhled Sokola. Samozřejmě i ti, kteří se na stopadesátileté činnosti Sokola podíleli. Sokol byl nositelem pokroku, sportovního a kulturního dění. Chtěl bych nové generaci členů Sokola popřát zdar v práci, co nejvíce členů a příznivců. Ať Sokol úspěšně běží dalších sto let. Ještě jednou poděkování a přání všeho nejlepšího.“
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková hned navázala: „Na území města pracuje hodně neziskových organizací a občanských sdružení. Sokol je jeden z nejstarších zdejších spolků. V roce 1860 díky diplomu císaře Františka Prvního došlo k uvolnění a naši občané se sdružili do některých spolků a organizací. Nejpočetnější byl právě Sokol. Za město Boskovice si dovolím vyjádřit poděkování Vám Sokolům, že se věnujete především mládeži. Tlumočím zde pozdrav spřátelené jednoty Orel Boskovice, chci pogratulovat ke slavnému výročí a popřát hodně sil, energie, řadu úspěšných akcí a radost z Vaší činnosti. Zdař Bůh.“
„Dovolím si na závěr poděkovat všem, kteří výstavu připravili,“ vzala si opět slovo Mgr. Dagmar Hamalová. Za muzeum Boskovicka je to Mgr. Petr Vítámvás, za Sokol Boskovice je to pan Karel Malach. Tělocvičná jednota Sokol Boskovice opatruje velmi cenné historické dokumenty. Za to jim patří velký dík. Prosím o potlesk pro pana Karla Malacha. Zdravím a děkuji též všem bývalým členům jednoty Sokol, kteří drželi štafetu aktivit. Dekuji Mgr. Jarmile Klosové, bývalé starostce TJ Sokol Boskovice. A závěr děkuji za účast zástupcům sokolských jednot župy Krále Jiřího z širšího regionu. Tímto považuji výstavu za zahájenou.“
Na výstavě je možné shlédnout množství zajímavých a cenných předmětů. Doporučujeme všem, aby si udělali čas a navštívili Rezidenci, kde sídlí Muzeum Boskovicka, v jehož přízemí je bohatá unikátní expozice až do 24. června instalovaná.
Z tohoto místa chci poděkovat Mgr. Elišce Pokorné za skvělou pomoc a spolupráci při popisování snímků.
http://muzeum.boskovice.cz/

Přízemní výstavní prostory Muzea Boskovicka jsou po většinu času tichým důstojným místem, kde na nás dýchá minulost starých zašlých časů. Tento čtvrtek byl výjimkou. To se oba sály zaplnily do posledního místa lidmi všech generací. Nejvíce bylo těch starších, ale zpočátku slavnosti sem přišlo i hodně mladých. Proč najednou tolik slávy? To hned úvodem vysvětlila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová.
„Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vás dnes ve čtvrtek 26. dubna přivítala u příležitosti zahájení výstavy Ve svornosti síla. Tu připravila tělocvičná jednota Sokol Boskovice ve spolupráci s muzeem Boskovicka. Expozice je věnovaná 150. výročí Sokola v České republice, 120 výročí založení Sokola v Boskovicích a stému výročí vybudování zdejší Sokolovny. Dovolte, abych mezi námi přivítala vzácné hosty. Pana Antonína Rusa – starostu sokolské župy Krále Jiřího, starostu jednoty Sokol Boskovice pana Libora Molta, dále pana Karla Malacha z TJ Sokol Boskovice, jenž se podílel na přípravě výstavy. Jsme velmi rádi, že mezi nás zavítali také představitelé města. Vítám starostu Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou. Na úvod naší vernisáže vystoupí smíšený pěvecký sbor Nota gymnázia Boskovice pod vedením Mgr. Lenky Bařinkové a Mgr. Martina Neruda. Pro dnešní slavnostní odpoledne nastudovali a přednesou tři lidové písně – Vy mládenci, Okolo Hradišťa a Prší prší.“
Po skvělém hudebním zážitku promluvil k výstavě pan Karel Malach: „Vážené dámy a pánové, sestry a bratři. Padesátá a šedesátá léta předminulého století byla mezníkem v životě českého národa. Uvolňovala se politická situace, došlo k celkovému probuzení zájmu občanů o kulturu těla i ducha. Do této doby spadá založení naší nejvýznamnější a nejstarší tělovýchovné organizace nejen u nás, ale i ve světě. Byl založen Sokol. Vznik Sokola je svázán s Pražskou tělocvičnou jednotou. Na ustavující valné hromadě jednoty 16. února 1862 v Panské ulici přednesli program nového sdružení Prof. Dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Zakládajícími členy se stali bratři Grégrové, Jan Evangelista Purkyně, Jan Neruda, Josef Mánes, Vojtěch Náprstek a další vynikající lidé té doby. Symbolem jednoty se stal Mánesův prapor se Sokolem v letu, který převzali Sokolové prvního června 1862 slavnostně z rukou Karolíny Světlé. Se cvičením začali muži. Roku 1866 byl založen Tělocvičný ústav pro hochy a dívky. O tři roky později tělocvičný spolek Paní a dívek pražských. První cvičitelkou žen byla Klemeňa Hanušová a starostkou spisovatelka Sofie Podlipská. Rozvíjející se Sokol měl ve svém programu cvičení prostná a na nářadí, vzpírání břemen, zápas, šerm, plavání, veslování, bruslení, základy lehké atletiky, dobře organizované výlety za poznáním přírodních krás kulturních hodnot a šíření sokolských ideálů. Vše bylo prodchnuto vlastenectvím a antickým vzorem vyváženého jedince podle Tyršova programu. Nezapomínalo se na zábavu. Pěstoval se zpěv a hudba. Společensky se Sokolové každoročně bavili na maškarní taneční zábavě, kterou nazvali Šibřinky. Sokolské hnutí se šířilo z Prahy do Čech a na Moravu. V roce 1862 byly založeny jednoty v Brně, Jičíně, Jaroměři a dalších městech. Naši krajané založili Sokol v Americe roku 1865. Jak plynuly dějiny, Sokol v různých etapách naplňoval naši národní historii. Od svého založení usiloval o dovršení národního obrození, jež vyvrcholilo vznikem samostatného státu Čechů a Slováků. Za první světové války se sokolská myšlenka prolínala se zakládáním Českoskovenských legií ve Francii, Rusku a Itálii. Sokol se významně podílel na převratu 28. října 1918 v Praze a v jiných místech. Spolu se studenty vytvořil Národní stráž na ochranu veřejného pořádku. Po vzniku republiky se Sokol postavil za budování samostatného státu. Vyjádřením sokolských ideálů byl desátý všesokolský slet v roce 1938, kde Sokolstvo složilo přísahu věrnosti republice a bylo připraveno bránit svůj stát, demokracii proti fašismu. Během druhé světové války byl Sokol nacisty zakázán a mnoho jeho členů bylo zatčeno. Přesto se od začátku války Sokolové podíleli na činnosti odbojových skupin, které sami zakládali. Řada Sokolů také bojovala v zahraničí. K největší odbojové akci doma patřila podpora parašutistů při odstranění říšského protektora Reinharda Heidricha. Za války bylo vězněno víc než tisíc bratří a sester. V koncentračních táborech jich zahynulo 2139 a popraveno 2162. Další velké oběti přinesl Sokol ve Slovenském národním povstání a při Pražském povstání v květnu 1945. Po ukončení druhé světové války se Sokol rychle obnovil a dosáhl počtu jeden milion dvěstě tisíc členů. Znovu si postavil za hlavní cíl výchovu ke zdraví duševnímu a tělesnému a výchovu mravní. Labutí písní Sokola se stal Jedenáctý všesokolský slet v roce 1948, který přerostl v odpor proti komunistické moci a proto bylo na podzim vyloučeno z jeho řad přes 11500 členů. Definitivně byla Česká obec sokolská jako organizace zrušena zákonem 12. prosince 1952. V lednu 1990 se sešel na pražském výstavišti ustavující sjezd obnoveného Sokola a od té doby nastává další etapa činnosti naší tělocvičné organizace. V Boskovicích vznikla první sokolská jednota v roce 1872 z iniciativy čtenářského spolku Velen. Ta však brzy zanikla. V roce 1892 na slavnostním zahájení uměleckoprůmyslové výstavy v Boskovicích vyzval bratr a první starosta jednoty Sokol Česká Třebová Jiří Pichl k založení Sokola v Boskovicích. Návrh byl s nadšením přijat. Stanovy byly schváleny 18. prosince 1892. Na ustavující schůzi se přihlásilo sedmnáct členů. Byl zvolen starosta JUDr. Josef Kirchmann, který byl současně starosta města a výbor ve složení Rudolf Zeman, Karel Lipka, František Svátek, Jaroslav Trapl, Rampula, Mosler, Mazal, František Prchal, Miroslav Polák. Jednota vstoupila do České obce sokolské a zařazena do Rastislavovy župy. Členové cvičili v úterý a pátek v sále Záložny. Z milodarů byl pořízen spolkový prapor, který byl zhotovený v boskovickém klášteře. Je zde k vidění. Čtvrtého dubna 1893 byl zřízen pěvecký odbor, sbormistrem byl ředitel František Najman. Přihlásilo se 27 členů. V roce 1897 vznikl ženský odbor Sokola, v roce 1901 byla jednota přiřazena k nové župě Krále Jiřího. Od založení Sokola v Boskovicích se členové snažili o postavení vlastní tělocvičny. V roce 1904 byly objednány plány a začalo se jednat o zakoupení pozemku. V roce 1912 byla nová Sokolovna slavnostně otevřena uvedením opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, kterou sehráli sokolští ochotníci. Až do roku 1948 byla Sokolovna centrem sportovní a kulturní činnosti boskovického Sokola. Do práce se výrazně zapojovali učitelé místního gymnázia V roce 1913 začalo v Sokolovně promítat kino, které bylo prvním stálým projekčním sálem v Boskovicích. Od roku 1912 bylo v Sokolovně loutkové divadlo. Všestrannou osobností kulturní činnosti se stal odborný učitel František Linda, jenž byl hlavním organizátorem hudebního života v Boskovicích. Velmi úspěšnou byla činnost sokolského ochotnického divadla. Sokolové z Boskovic a celé župy se zúčastnili všech sletů a každý rok pořádali veřejná cvičení. V roce 1937 měl Sokol v Boskovicích 874 členů. V roce 1948 skončil Sokol i v Boskovicích. Sokolovna byla vyvlastněna a vznikl Sdružený klub pracujících. V roce 1968 proběhl marný pokus o oživení Sokola. Po sametovém převratu mohl být obnoven Sokol i v Boskovicích. Stalo se tak 12. června 1991. Starostou byl zvolen Karel Kovařík, členové výboru Mgr. Jarmila Klosová, Mgr. Olga Procházková, Bohuslav Kameník, Bohuslava Musilová, Karel Ošlejšek, Růžena Kučerová, Soňa Šmerdová a Irena Chlupová. Členů bylo 405. Aktivní oddíly byly gymnastika, basketbal, stolní tenis a triatlon. Sokolova byla stále v majetku města. Pro složité vlastnické vztahy nebylo možné na Sokolovnu uplatnit restituční nárok. Město Boskovice proto v roce 1999 Sokolovnu vrátilo boskovickým sokolům formou daru. V současné době působí v Sokolovně tři divadelní soubory, oddíl Street Dance, orientální tance, oddíl stolního tenisu a tři oddíly starších žen, které se věnují zdravotní tělesné výchově. Nyní se připravují na patnáctý všesokolský slet, který se bude konat první týden o prázdninách. Od roku 1999 se Sokol snaží o majetek starat dle svých možností. Byla opravena fasáda, střecha, sociální zařízení, vyměněna okna. Nyní nás čeká generální rekonstrukce interiérů. Hlavní poděkování za dosavadní činnost Sokola v Boskovicích je třeba vyslovit všem činovníkům a starostům. Mgr. Jarmile Klosové, Karlu Ošlejškovi a současnému starostovi Liboru Moltovi.“

Krásné středeční odpoledne. Prostranství u Zámeckého skleníku osvěžují vodotrysky vyčištěného jezírka s průzračnou vodou, maminky s kočárky posedávají na lavičkách a užívají jarního Sluníčka. Protože je zatím času dost a vysoká dohlednost lákala k fotografování, pořídil jsem dva snímky. Ale kvůli tomu jsem zde tentokrát nebyl. Kulturní zařízení Boskovice připravila na středu 25. dubna dvě nádherné akce jež se k sobě velmi hodily a také téměř bezprostředně navazovaly. V této reportáži se podíváme na tu první – vernisáž výstavy Náhledy, i když i té večerní akce se malinko dotkneme. K té připravujeme samostatný článek i s krátkou zvukovou ukázkou.
Po šestnácté hodině přivítala Mgr. Táňa Reiblová tvůrce výstavy, jenž přijel instalovat expozici až z dalekého slováckého Hodonína a též k vystaveným exponátům pohovořit několik slov. Je jím Mgr. Art. Petr Bulava odborný učitel tamní Střední školy průmyslové a umělecké. Bohužel zřejmě nádherné počasí a termín vernisáže způsobily, že přišlo velmi málo lidí, což bylo velká škoda. „Však lidé přijdou, a budete jich zde mít večer dost,“ omlouvala nízkou účast Mgr. Táňa Reiblová. „V 19 hodin máme koncert klasické hudby, tak před představením a o přestávce se jistě všichni přijdou nahoru podívat. Já jsem jí moc nevěřil a bylo mi tak trochu líto mladého učitele, že ten nízký zájem zřejmě nebyl podle jeho představ. Ale teď se musím paní Mgr. Táni Reiblové aspoň takto omluvit. Měla pravdu, večer jsme měli galerii plnou a Petr nestíhal vyřizovat zvídavé otázky. Všem se výstava moc líbila. Lidé především oceňovali šikovnost, trpělivost a umění studentů.
Vrátíme se v čase trochu zpět. Ještě před začátkem koncertu byl chvíli čas, galerie prázdná, jen v rohu se tiše linula moderní snad nějaká etnická hudba z počítače. Volno jsem využil a přímo mezi panely výstavy trochu vyzpovídal sympatického hosta z Hodonína: „Výstava, která dnes začala, má prezentovat jakýsi výřez prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Hodonín, která slaví letos patnáct let. Máme rozmanité obory. Věnují se zpracování keramiky, malbě a grafickému designu. Studenti během čtyř ročníků procházejí různými tématy, které pak v praxi mohou uplatnit. V grafickém designu studenti začínají tvorbou klasické grafiky suchou jehlou, linorytem a dalšími technikami, jež známe z minulosti. Od druhého ročníku přecházejí na novější média. Zpracovávají plakáty ke koncertům, výstavám, snaží se je doplnit texty prózy a básní. Témat nekonečně mnoho. Absolvent pak po maturitě uplatnění na trhu práce najde. Třetím oborem, jenž vyučujeme, se týká užité malby. Pokud se rozhlédneme po regionech Jižní Moravy, zjistíme, že mnoho staveb obsahuje sgrafita, vitráže, fresky. I těmito tématy se u nás ve škole studenti zabývají. Zde prezentované práce jsem se snažil poskládat tak, aby to byla všehochuť, od každého něco. Vidíme studijní kresby, jedná se o vyučovací předmět Figurální kresba. Studentům chodí v současné době dva modely, starší pán a paní. Já to často střídám, aby to studenty bavilo. Ti se snaží zpracovat tělesnost a figuru jako takovou. Nabyté zkušenosti a vědomosti použijí v budoucnu při ilustracích knih, takže tento předmět je pro, ně velmi důležitý. Během studia figurální kresby začínají tužkou, pak přecházejí na pastely, uhly a rudky. Málokdo si uvědomí, jak nesmírně těžké je kreslit dle živého modelu. Pokud student kopíruje třeba nějakou renesanční kresbu, může si rozložení polí v klidu rozmyslet. Ovšem kreslit reálnou bytost je mnohem těžší. Pro zdejší výstavu jsem připravil též ukázku malby voskem a olejem na sololit. Je to starobylá technika starověkého antického původu. Tohle probíráme ve třetím a čtvrtém ročníku. Práce je oblíbeným volným maturitním tématem studentů. Vosk se smíchá s olejovou barvou a pomocí horkovzdušné pistole dojde k rozmývání a výraznějším strukturám. Kouzlo techniky je v tom, že autor do poslední chvíle neví, co z toho vzejde,“ usmál se Mgr. Pavel Bulava a ukázal na protější stěnu, kde tahle práce visí. „Výtvarná činnost je náročná, proto máme předmět malířská technologie. Zde se studenti naučí rozpoznat všechny podklady, aby jejich konečný výtvarný záměr vyzněl dle jejich představy. Naši uměleckoprůmyslovou školu tvoří dvě budovy. V jedné jsou soustředěny stavební obory a technická licea, my máme v druhém bloku ateliéry, kde probíhají odborné předměty. Nedílnou součástí výuky je pohled do historie, proto vyučujeme předmět dějiny výtvarné kultury. Student na konci čtvrtého ročníku má celkový přehled a dovede definovat současné umění dvacátého století i s nejmodernějšími trendy. Samozřejmě nemůžeme minout digitální techniku, tak třeba při výrobě plakátů učíme práci s grafickými programy na počítačích. Studenti se seznámí s možnostmi Wordu, Excelu a Photoshopu. Pak lze využívat kombinace technik. Třeba linoryt, jenž se neskenuje a vhodně nakomponuje do plakátu.“ Petr se otočil a ukázal na výrazně červený plakát za sklem. „Tohle je ono. Pak učíme techniku mozaiky, kdy se na dřevěnou podložku nanese vrstva tmelu a do ní vkládají různé úlomky keramiky. To vždy nabádáme studenty, aby nosili z domu vyřazené barevné kachličky,“ opět vnesl trochu humoru do debaty Petr a pokračoval: „Studium má jistou pevnou formu, na konci druhého ročníku tvoříme mozaiku, ve třetím se studenti věnují malbě na plátno. V průběhu učiva projdou a osvojí si všechny techniky. Velmi zajímavé je Štukolstro. Je to tónování sádry, Ta se pokládá ve vrstvách vedle sebe, to vidíme zde na zemi a tady na stěně. Tónovaná sádra vytváří mramorové struktury a vypadá to moc hezky. Často je to vidět v budovách, kdy jsou takto tvořeny celé stěny. Zdejší zámecký skleník jsem pro výstavu zvolil záměrně. Je tu krásná čistota prostoru. Pro tuhle výstavu je důležité, aby nebyla narušována výraznými architektonickými prvky. Dnes je zajímavý trend umísťovat expozice například do opuštěných továrních hal. Je to takové sterilní prostředí a pro podobný účel se velmi hodí. Před rokem jsem zde měl s místní rodačkou MgA. Zuzanou Pitnerovou výstavu, tak už to tady trochu znám. Na naší Střední uměleckoprůmyslové škole působím jako učitel figurální kresby. Hodonín chystá na čtvrtek 26. dubna večer v místní galerii výtvarného umění otevření studentské oddělení. Budeme tam mít každé dva měsíce novou výstavu našich talentovaných žáků,“ pochlubil se na závěr Mgr. Art. Petr Bulava.
A protože do koncertu zbývala asi hodina a půl, vzal jsem Petra na malou exkurzi památkovou zónou Boskovic, protože se mu naše krásné město moc líbí a podle jeho slov se sem vždy rád vrací.
Výstava Náhledy potrvá na galerii Zámeckého skleníku v Boskovicích do 24. května 2012.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.boskovice.vz
http://www.prumyslovka.cz/

Moderní plně digitalizované stoleté kino Panorama v Boskovicích na Blanensku je využívané často i jako přednášková místnost. O tomto úterý zaplnila pohodlná křesla velkého promítacího sálu asi stovka lidí. Tentokrát nebyl na programu nějaký Hollywoodský trhák, ale přišli si vyslechnout zajímavou přednášku astrofyzika Ing. Jiřího Grygara, CSc s názvem Nekonečný příběh konců světa.
„Vítám všechny na dnešní akci,“ přestoupil před početné publikum ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář. „Navazujeme na předchozí besedu, kdy se díky Ing. Karlovi Pavlů dostáváme do vesmírné problematiky a také díky jemu za námi pravidelně přijíždí Ing. Jiří Grygar, CsC. Taktéž vítám všechny zde v sále. Jsme zde proto, abychom poslouchali fundované odborníky. Předávám tedy oběma pánům slovo.“
„Dobré odpoledne, scházíme se tentokrát v úterý 24. dubna k hodně pokleslému tématu. Ale je aktuální. Budeme hovořit o koncích světa,“ spustil úvodem Ing. Jiří Grygar. „Objevily se zprávy, že letos končí Máyský kalendář a s ním přichází i konec Světa. Tento kalendář je vynikající práce zakládající se na astronomických pozorováních bez dalekohledu. Máyové nikdy nic takového netvrdili. Pouze měli v kalendáři plynule navazující periody. Konec Mayského kalendáře prý připadá na 21. prosinec 2012. Ovšem Mayové tehdy neměli žádné spojení s evropskou civilizací. V křesťanském kalendáři jsou též některé události společné a dají se na sebe navázat. Je jich dost. Náš významný astronom předseda České astronomické společnosti Ing. Jan Vondrák, DrSc porovnal návaznosti obou kalendářů. Konců Mayského kalendáře je již v historii několik a vždy zapadají do křesťanského letopočtu. Třeba 1493, 1614, 1753. Důležité je datum, jež vypracovali dva čeští matematikové bratři Böhmové a nejvěrohodněji navazuje na oba kalendáře, je 14. prosince 2116. Jenže to už se nás netýká, toho se nedožijeme. Tedy letos v prosinci jde o holý nesmysl. Katastrofisté jsou v honbě za senzacemi vytrvalí, tak přišli s novou hypotézou, že se dle Sumerů letos v prosinci srazí planeta Nibiru se Zemí. Což je ovšem zase hloupost. Nibiru je prý nyní vzdálená 60 x 150 tisíc kilometrů. Do prosince by k Zemi ani z takové vzdálenosti doletět nemohla. A při její údajné šesté hvězdné velikosti už by musela být dnes viditelná i divadelním kukátkem. Dnes jsou zmapovány vesmírné objekty do dvacáté první hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězdy mají nultou velikost, nejslabší šestou a zbytek je viditelná jen dalekohledy. Proto by Nibiru už byla dávno objevena. I kdyby byla planeta velmi tmavá prozradila bys se gravitačním polem, jež nelze nijak odstínit. Ovlivnila by dráhy ostatních planet, což též zjištěné není. V naší sluneční soustavě neexistuje nic o hmotnosti Marsu do vzdálenosti třicet miliard kilometrů a o hmotnosti Jupitera 220 miliard kilometrů. Nibiru neexistuje, je to výmysl a urážka starých Sumerů. Dalším koncem Světa prý může být maximum jedenáctileté Sluneční činnosti v roce 2013. Při tom nastávají chromosférické erupce v rentgenovém záření. S nimi se pojí utržení sluneční hmoty, která pak letí sluneční soustavou rychlostí několika set kilometrů za sekundu. Pokud některý „balíček“ dojde k Zemi, může poškodit družice. V okolí magnetických pólů Země (Kanada) může dojít k přepětí na vedeních, přerušení radiových spojení, výpadkům elektřiny… V roce 2009 skončil jedenáctiletý cyklus Sluneční aktivity a byl celkově hodně slabý. Na Slunci nebyly skvrny a katastrofisté toho hned využili, že se zase něco stane. V příštím roce by Slunce mělo dosáhnout maxima, ovšem ke konci Světa kvůli němu nemůže dojít. Další směšná hypotéza se objevila před několika týdny. Fotonový mrak prý ohrožuje sluneční soustavu. Mají na to reagovat pyramidy. Což je opět nesmysl. Fotony se šíří rychlostí světla a nemohou se tedy plížit jako mrak. Je s podivem, že mnozí lidé v dnešní době na takové věci naletí. Od léta 2011 mi chodí hodně elektronické pošty od úplně neznámých lidí, abychom jako vědci s koncem Světa něco udělali.“ Sálem kina zazněl smích a Ing. Grygar pokračoval v poutavém, místy humorném vyprávění. „Opravdu nehrozí žádné nebezpečí, to bychom museli vědět. Charles Berlitz je autorem hypotéz o Bermudském trojúhelníku z roku 1982. Ten předpověděl konec Světa na rok 1999. Isac Newton předpověděl konec Světa na rok 2000, což je vzhledem k jeho vědeckému zaměření víc než divné. A takových předpovědí se v minulém století vyrojilo velké množství. Nejvíce různých hypotéz se váže k roku 2000, včetně Nostradama a Sibyly. Ovšem nikdy k ničemu nedošlo. Média jsou dnes devastovaná, jsou ochotná tyhle věci rychle šířít. I NASA musela zorganizovat konferenci, kde vědecké kapacity tyhle věci dementovaly, aby uklidnily lidstvo. My shromažďujeme informace o těchto výplodech lidské fantazie a předáváme ocenění Bludné balvany.“
Tímto skončila jakási oficiální část přednášky a slova se ujal Ing. Karel Pavlů: „Minulý rok tady předával Ing. Jiří Grygar certifikát planetky Boskovice. Bylo nás zde asi čtyřicet. A k dnešnímu cimrmanovskému tématu je nás plný sál.“ Ing. Grygar se připojil: „Nyní se můžete ptát na cokoliv z astronomie a různých věd.“ Jeden z laických dotazů se týkal konjunkce planet. Ing. Grygar vzpomenul rok 1982, kdy i vážení astronomové přišli s hypotézou seřazení planet do jedné přímky od Slunce, překlopení rotační osy Země a jejímu zničení. To bylo samozřejmě směšné, k tomu dle fyzikálních zákonů nemůže dojít. Hovořit o teorii seřazení planet je zcela nezodpovědné a šlo jen o peníze. Na vydané knize vydělali obrovské částky, ale tito vědci se pak znemožnili a z vědecké scény museli odejít. „Lidé se velmi rádi bojí, pokud ví, že se jim nemůže nic stát,“ pokračoval Ing. Grygar. „Příkladem jsou hororové filmy. Proto také konce Světa tolik přitahují. Protože lidé ví, že se stejně nic nestane. Zemi nejvíce hrozí lidská hloupost, což je i mottem našeho Klubu skeptiků Sisyfos. Jan Werich kdysi řekl, že boj s lidskou hloupostí nelze vyhrát. Ale také z něj nejde utéct, protože by zaplavila Svět.“ Další otázka byla na téma rychlost světla, rychlost neutrin, urychlovače částic, pokus Opera. „Jsem členem Ústavu akademie Věd a máme významnou spolupráci s laboratoří Cern Ženeva ve Švýcarsku. Tamní urychlovač pracuje s vysokou energií osm teraelektronvoltů. Probíhají pokusy o objeven nových částic. Opera je experiment přenosu z Cernu vnitřkem Země do laboratoře Gran Sasso Itálie na vzdálenost sedmi set kilometrů. Z Cernu se vysílají neutrina, letí přímočaře, nenesou elektrický náboj a mají minimální průřez. Pro ně je hmota děravá, proletí vším. Po dobu průletu jsou částečně viditelná. Smyslem pokusu bylo právě tyhle intervaly zjistit. Do Itálie se dostala jen třetina viditelných. Ostatní prolétla též, ale nebylo je vidět. Ale zjistilo se, že neutrina mají nadsvětelnou rychlost, s čímž si mezinárodní tým odborníků nevěděl rady. Nakonec se přišlo na chybu v propojení atomových hodin s počítači v Itálii a fyzika se přepisovat nemusí.“ Ing. Grygar pak ještě vysvětlil Bludné balvany: „Jde o Český klub skeptiků Sisyfos z roku 1995 proti šíření pavěd. Na internetu je většina informací neověřených a některé jsou i chybné. Třeba v léčitelství to někdy hraničí i s trestnou činností. My proti tomu bojujeme zejména přednáškami. Letos již po čtrnácté udělujeme Bludné balvany za matení veřejnosti pro jednotlivce a družstva. Jedná se o natírané oblázky z řeky Berounky. Jen za loňský rok jsme měli 112 nominací. Vše i s obhajobou vítězů umísťujeme na web. Jistá léčitelka dostala bronzový balvan, když tvrdila, že je třeba se dívat bez brýlí do Slunce, což přináší vitamíny, energii a uzdravení. Nějaká dívka z toho oslepla. To je příklad hlouposti hraničící s kriminalitou.“ A podobných příkladů uvedl Ing. Grygar více. Poslední dotaz byl ohledně nových objevů v astronomii. Ing. Grygar odpověděl: „Nyní je objeveno mnoho planet mimo sluneční soustavu (Exoplanety). V červnu tohoto roku bude planeta Venuše přecházet přes sluneční kotouč. Naposledy to bylo v roce 2004. Bude to příležitost k mnoha pozorováním hlavně družicemi z oběžné dráhy Země, kde měření nezkresluje atmosféra.“
„Já Vám moc děkuji, že jste přišli a dovolte mi, abych poděkoval Ing. Grygarovi, že mezi nás přijel. Těšíme se, že se zase s Mgr. Táňou Reiblovou na něčem domluvíme a že přijdete opět v takovém počtu, jako dnes,“ Zakončil besedu Ing. Karel Pavlů. „Děkuji.“
Já jen doplním, že Ing. Jiří Grygar, CSc hovořil poutavě a vše by vydalo na několik stran textu. Proto jsem zde uvedl jen krátký výtah.
Velké poděkování patří též Kulturním zařízením města, že připravuje pro občany velmi široké spektrum programů. Hudební, výstavy, divadla, filmy a vzdělávací pořady. Myslím, že si vybere každý.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.boskovice.cz

Malá obec Chrudichromy se nalézá na úpatí kopce Habří v malebné krajině kolem řeky Svitavy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic, v nadmořské výšce 316 – 370 metrů. Jindy poklidná víska se sto devadesáti obyvateli ožila minulou jarní sobotu 22. dubna malou slavností.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení hosté, milí spoluobčané,“ předstoupila před shromážděný dav ve velkém sále místního kulturního domu Ing. Radomíra Měkutová. „Srdečně Vás vítáme na historicky první výstavě fotografií Chrudichrom. Vítám mezi námi vzácnou návštěvu místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou a ředitelku Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou. A právě díky tomuto muzeu jsme získali krásné výstavní vitríny. Paní ředitelka a její kolegové nám velmi pomohli materiály, radami a informacemi. Vítám též zastupitele naší obce v čele se starostkou paní Jarmilou Tajovskou. Rádi mezi námi vidíme i rodáky a bývalé spoluobčany, kteří už zde nebydlí, ale nezapomněli na nás. Těší nás, že se výstava stala příležitostí, abychom se sešli v širokém kruhu sousedů, známých, přátel, hostů a příznivců Chrudichrom. Na úvod pár slov o vzniku výstavy. V posledních letech jsme s Ivou občas obcházeli vesnici a fotili, co nás napadlo. Kapličku, obchod, lípy u křížku a bolševníky v Janových dolech. Všímali jsme si, jak se mění tvář obce a okolí. Tam zmizela hasičská nádrž, tady přibyly nové domy, tam zanikla cesta. Škoda, že jsme nefotili taky lidi. Mnohé z nich už dnes nemůžeme potkat a pozdravit. Naopak shledáváme nové tváře a všichni se vzájemně míjíme převážně sedíce v autech. Nejen proto nás napadlo uspořádat výstavu fotografií a připomenout si, jak se dřív žilo, co se událo, kde býval hostinec pana Fialy, kde škola, kdo hrál ochotnické divadlo. Výstavu jsme nazvali Chrudichromy v proměnách času. S přípravami jsme začali před rokem, kdy jsme Vás oslovili a společně hledali vhodné snímky. Díky Vaší ochotě se nám sešlo velké množství fotografií a dokumentů. Omlouváme se, že jsme pro tuto výstavu mohli použít jen malý zlomek. Zaměřili jsme se hlavně na první polovinu dvacátého století. Na Vaše novější fotografie se dostane příště. U každého snímku najdete kdo jej zapůjčil, co na něm je a pokud to šlo, i kdy fotografie vznikla. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám věnovali svůj čas, zapůjčili fotografie a kroniky. Děkujeme také sponzorům za materiální a finanční podporu. Hlavním partnerem je Obec Chrudichromy, svaly při stěhování vitrín zapojili členové Sokola, místní hospodyňky se podílely na přípravě vynikajícího občerstvení. Další dobrovolníci pomáhají tady kolem a je řada dalších, kteří pomohli se skládáním mozaiky výstavy, jíž jsme o Vás a pro Vás společně vytvořili. Děkujeme moc všem. Možná se ptáte, proč nám přípravy zabraly celý rok. Nás na začátku též nenapadlo, kolik si to vyžádá času a úsilí. Studium materiálů, fotografií, dokumentů, popisování, zjišťování stáří, to je běh na dlouhou trať. Založili jsme kvůli tomu Občanské sdružení. Chtěli bychom Vás dnes přesvědčit, že naše úsilí nebylo marné. Záštitu nad výstavou převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Je to čestná pocta a znamení, že patron nad akcí převzal ochranu a svým jménem se zaručuje za její zdárný průběh. Pan senátor nemohl osobně přijet. Zaslal nám zdravici kterou nám nyní přednese místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové. Nejprve bych chtěla poděkovat za pozvání a vyjádřit za město Boskovice obdiv nad touto výstavou, jež je prvním počinem u Vás a jak krásnou atmosféru jste zde dokázali dnes vytvořit. A nyní splním milou povinnost, přednesu zdravici od pana senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje. Po jejím přečtení zazněl sálem bouřlivý potlesk přítomných. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková k tomu dodala: „ Já se mezi Vámi cítím jako domácí, protože Chrudichromy a Boskovice jsou blízcí sousedé. Mně velmi těší, že se ohlížíte do minulosti ke kořenům. U nás v Boskovicích se o to též snažíme. V současné době slavíme 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Ráda bych Vás pozvala na některý z programů konaných právě k tomuto výročí.. Přijďte na besedy, výstavy nebo koncerty, termíny najdete na našich webových stránkách. Děkuji Vám a přeji pěkné odpoledne.“
„A teď se dostáváme ke kulturní části. Vítáme mezi námi pana Zdeňka Kotoučka a slečnu Kristýnu Sedlákovou. Pan Kotouček je syn řídícího učitele Josefa Kotoučka, který působil zde na chrudichromské škole v letech 1952 až 1968. A protože krásně hraje na housle, požádali jsme jej o krátký hudební vstup. Slečna Sedláková ho doprovodí na elektrický klavír. Zahrají nám dvě skladby. Nejprve Memory z muzikálu Cats a druhou Gavotu, jíž složil Francois – Joseph Gossec.“ Skvělá interpretace byla opět odměněna dlouhotrvajícím potleskem.
„Děkujeme za krásný hudební zážitek,“ pokračovala Ing. Radomíra Měkutová.“ A nyní již k obsahu výstavy. První dva panely ukazují historii obce, národopisné slavnosti, letecké snímky, dobové pohlednice. Dále uvidíte významné osobnosti. V Chrudichromech se narodil legionář z první světové války Antonín Doležel, spisovatel a politik František Loubal, duchovní František Kovář, František Doležel, Jan Kovář nebo Bohumil Chladil. Zde jsme se tak zamotali do rodokmenů, že to bylo občas i obtížné rozluštit,“ zašpásovala za všeobecného smíchu moderátorka. „Na dalším panelu jsou křížky a zvonice. Zde se dozvíte mnoho zajímavých čísel. Další stojan jsme věnovali druhé světové válce. Ukazuje výstavbu dálnice kolem Chrudichrom, totální nasazení na práce v Říši. Šestý panel je věnován škole a ochotnickému divadlu. Další zastavení je rodinný život, křest, první přijímání, svatba. Rekrutům jsme věnovali hned tři snímky. Další panel ukazuje dobové zemědělství. Zde vidíte, že se místní obyvatelé živili převážně prací na poli a chovem dobytka. Další stojany patří Sokolům, Orlům, hasičům a myslivcům. Dětem je určen panel nazvaný Na dvorku. Nejmenší zde uvidí domácí zvířata. A pak si mohou zkusit omalovánky. Pro zpestření je venku čeká skákací hrad, jenž zapůjčila organizace KDU ČSL. Poslední tři panely přestavují historii Chrudichrom, archeologické výzkumy v katastru obce. Nálezy pozůstatků osídlení sahají až do doby kamenné. Pak zde uvidíte snímky z roku 1931. Představují tehdejší náves, pastoušku a jeden z obytných domů. Kontrastem je současný snímek vsi, jenž jsme zde pro porovnání umístili. Poslední panel vzpomíná na události z obecní kroniky, je zde dopis od pana senátora a prameny k výstavě. Na stole můžete prolistovat hasičskou kroniku, knihu sjezdu rodáků, pokladní zápis o novém budování místní zvonice a báječné knihy pro hospodyňky. První obecní kronika se bohužel nedochovala. Shořela při velkém požáru v roce 1910. Po náročné cestě výstavou přijde vhod malé občerstvení, jež připravily a napekly naše obětavé ženy. Při odchodu pak můžete zanechat Vaše připomínky, náměty a postřehy v Pamětní knize. Posledním překvapením jsou omalovánky z Chrudichrom pro malé i velké. Najdete v nich obrázky z historie inspirované konkrétními místa y postavami. Vidíte, že výstava toho nabízí hodně, na své si přijde každý. Tímto považujeme výstavu za zahájenou a přejeme skvělý kulturní zážitek.“
Pro pořadatele nastala chvíle volna, čehož jsem využil a vyzpovídal paní Ivu Unčovskou: „Bydlím v Chrudichromech od narození a moje kamarádka Ing. Radomíra Měkutová taktéž. Prožívaly jsme zde dětství, mládí, běhaly kolem dědiny, sbíraly šípky. Začalo to tím, že jsme si pořídily digitální fotoaparáty a fotily Chrudichromy ve všech ročních obdobích. Objevovaly jsme dávno zapomenutá místa. Byl to pro nás balzám na duši v dnešním hektickém uspěchaném světě. Přicházejí noví mladí, kteří zde stavějí a starousedlíků ubývá. Obraz babiček s konvičkami, jak jdou blátivou cestou do místní jednoty pro mléko je již dávno ztracen v propadlišti dějin. Dnes se lidé znají jen podle značky auta, běžný sousedský život se jaksi nekoná. Proto jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat. Začaly jsme shromažďovat dobové fotografie a přišly na nápad uspořádat výstavu Chrudichromy v proměnách času. Místní zastupitelstvo nadšeně souhlasilo. Pro nás tímto začala mravenčí práce sbírání snímků od lidí, skenování, popisování, dělení, studium kronik obce, hasičů, Sokolů, knihy o znovu vybudování zvonice. Jely jsme do blanenského archivu, kde jsou úžasné školské kroniky, zápisy o divadlech, výsadbě dětského sadu... Sešlo se asi tisíc fotografií od zhruba od roku 1910 – 1970 a vyvstala otázka co dál. Založily jsme Občanské sdružení Chrudichromský šípek. Okolo obce totiž rostou šípkové keře, jež na podzim ke koloritu Chrudichrom neodmyslitelně patří. Protože dnes se vše točí kolem peněz, musely jsme také nějaké sehnat. Obrátily jsme se na Obecní úřad. A tak jsme dnes zde i s naší výstavou. Velmi nám pomohl bývalý starosta pan Josef Kovář, který si pamatoval kdo ke komu v rodinách patří. A nyní přiložil i ruku k dílu při montáži výstavy. Letos chceme ještě uspořádat na podzim lidový jarmark, kde by své výrobky a výpěstky prezentovali především naši občané. A potom ještě tématickou přednášku. Jsem velmi ráda, jak k přípravě výstavy naši místní přistoupili. Hospodyňky Marie Doleželová, Dana Svobodová, Ludmila Kovářová, Věra Vrajová a Ludmila Oujezdská zcela nezištně a zadarmo napekly obrovské množství koláčů, udělaly chlebíčky, obložené mísy a další občerstvení. David Svoboda se postaral o uzeniny. A takto by to mělo vždy na vesnici vypadat,“ řekla na závěr Iva Unčovská a dodala: „Držte nám pěsti.“
Já jen připomenu, že výstava přináší nám boskovickým měšťákům velké obohacení. A především jsme strávili příjemné sobotní odpoledne mezi pohostinnými, prostými, dobrosrdečnými lidmi, kde se nehraje falešně a kteří to s kulturním, společenským a sportovním rozvojem své malebné obce myslí vážně.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
www.boskovice.cz – zde najdete i plné znění zdravice senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka.

Po ukončení soutěže Den Země byl v Domě dětí a mládeže Boskovice chvíli klid. Ovšem ne dlouho. Před patnáctou hodinou sem začali přicházet mladí šachisté, aby završili celoroční snahu v pravidelných měsíčních turnajích O putovní pohár DDM. Tentokrát se ve čtvrtek 19. dubna sešlo snad nejvíce soutěžících, rovných dvacet osm. Přijeli též žáci ZŠ Lipovec z Drahanské vysočiny. Ti už do celkového pořadí nemohli zasáhnout, ale v tomhle posledním jarním kole byli docela úspěšní. U stolků s černobílými figurkami dále bojovali staří známí z Kunštátu, Jevíčka a Boskovic.
„Já Vás všechny vítám na závěrečném turnaji ze seriálu O putovní pohár DDM. Je v tomto ročníku poslední, vítěz celého seriálu dostane tento velký putovní pohár,“ přerušil zatím volnou zábavu vedoucí šachového kroužku a hlavní rozhodčí Milan Boháček a ukázal na zlatou mísu plnou cukrovinek. „Na pořadí se můžete podívat zde. Bude-li problém, zastavte hodiny a já se na to podívám. Kdo dohraje partii, neradí druhým, nehlučí a může si jít na chodbu nebo do herny. Na startovní listině má první bílé a druhý černé figurky. Černý spouští hodiny.“
Najednou zavládlo téměř hrobové ticho a boje se rozběhly naplno. Průběžné výsledky zapisoval opět Ing. Miroslav Osouch z technické podpory Mail Plus, s.r.o. Všech pět kol trvalo tentokrát o něco déle. Vzhledem k velkému počtu soutěžících se začalo později, tak se to celé natáhlo až do devatenácti hodin.
Pak již nastal toužebně očekávaný okamžik rozdílení cen. Tentokrát bylo navíc okořeněné předáním velkého putovního poháru. Slavnostních okamžiků se ujal opět Milan Boháček: „Vítězem závěrečného dubnového turnaje O putovní pohár DDM se stal se ziskem čtyři a půl bodu Filip Dvořáček z Makkabi Boskovice. Druhý a čtyři body Richard Hanuška, nový člen Makkabi Boskovice. Třetí je nováček turnaje Martin Celý z Lipovce. V mladší kategorii byl nejlepší a celkově šestý Adam Zouhar z DDM Boskovice, druhý celkově sedmý Václav Nevyhoštěný z Makkabi a třetí celkově osmý byl Martin Borýsek z Jevíčka. Tímto končíme dubnový turnaj a nastává chvíle, na níž jistě všichni netrpělivě čekáte. Vyhlásíme nejlepší v celém ročníku soutěže. Bronzovou příčku obsadil Richard Hanuška z Makkabi Boskovice, druhý je Michal Vašíček z ŠK Jevíčko. Absolutním vítězem se stal zcela zaslouženě a podle očekávání Filip Dvořáček z Makkabi Boskovic, jenž byl za celý ročník jen jednou druhý.“ Ten navíc převzal i velký putovní pohár, jenž byl po celý uplynulý rok Lukáš Osouch. Sálem zazněl mohutný potlesk na počet nejlepších. „Ještě Vás všechny chci pozvat na třetí ročník O putovní pohár DDM, jenž začne po prázdninové přestávce opět v září,“ zakončil slavnostní ceremoniál vedoucí šachového kroužku a hlavní rozhodčí turnaje Milan Boháček.
„Děkujeme za účast, budeme se těšit na příští ročník,“ vstoupila do radostné atmosféry ředitelka DDM Hana Kučerová.
Pak se všichni účastníci na památku vyfotografovali a velký sál DDM pomalu osiřel. Byl nejvyšší čas, venku se začalo pomalu stmívat.
Je třeba vyzdvihnout, že tento turnaj v královské hře se koná ve spolupráci se šachovým klubem Makkabi Boskovice, jenž jej zajišťuje materiálově. Poskytuje sady šachových her a hodiny.
Ceny věnovala řada sponzorů, kteří si zaslouží na tomto místě poděkování. Jsou to: Mail Plus, s.r.o., Gatema, s.r.o., Novibra, s.r.o., šachový klub Makkabi Boskovice, KupZde Knínice, Allianz pojišťovna, Česká spořitelna, a.s., TopNet, s.r.o, Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Zbývá poděkovat všem pracovníkům DDM v Boskovicích, klubu Makkabi a sponzorům za uspořádání druhého ročníku zajímavé napínavé soutěže. Mladí mají důvod ke smysluplnému scházení a volný čas nezabíjejí na sociálních sítích.
Více: www.ddmboskovice.cz
www.boskovice.cz

Místní dům dětí a mládeže v Boskovicích byl v uplynulý čtvrtek dějištěm dvou významných akcí. Hned po poledni se zde shromáždili žáci osmých a devátých tříd všech tří pracovišť zdejší základní školy, aby se utkali ve vědomostní soutěži připravené ke Dni Země.
Štěbetání mladých přírodovědců přerušila zástupkyně ředitelky DDM Boskovice Alena Staňková: „Já Vás vítám v Domě dětí na dnešním městském kole soutěže ke Dni Země, kterou pro Vás ve čtvrtek 19. dubna připravila základní škola společně s DDM. K tomuto svátku byla vyhlášena i výtvarná soutěž, práce si ve volné chvíli před vyhlášením výsledků můžete zde v sále prohlédnout. Přeji Vám hodně úspěchů při zdolávání otázek a předávám slovo řediteli ZŠ RNDr. Vladimíru Ochmanskému.
„Dnes určitě budu mít radost, nejsou zde zástupci gymnázia, kteří nám vždy vypálili rybník, takže určitě jako základní škola vyhrajeme,“ zašpásoval a uvolnil atmosféru za všeobecného smíchu pan ředitel. „Včera byla akce na Masarykově náměstí určená dětem na prvním stupni, dnes je to na Vás. Máte před sebou dva okruhy otázek, první budou zeměpisné a ekologické, některé i trochu těžší. V praktické části to budete mít asi snazší. Vypracujte nejprve teoretické otázky a jak budete vyplňovat druhou část, my tu první zatím opravíme. Časový limit není. Po skončení hned celou soutěž vyhodnotíme, vyhlásíme výsledky, dostanete diplomy a drobné dárky.“
Otázky byly velmi zajímavé, nad některými odpověďmi se dalo srdečně zasmát. Jedna otázka zněla: Co je skleníkový efekt: 1 – Škodlivé plyny v ovzduší, 2 – Způsob rychlení zeleniny ve skleníku. Někteří „experti“ zatrhli druhou možnost. Jiní zase vymýšleli nové živočišné druhy, třeba „pulcoskokan“.
Slavnostní vyhlášení výsledků uvedl ředitel ZŠ RNDr. Vladimír Ochmanský: „Rozdíly ve znalostech jednotlivých družstev jsou zcela minimální, tomu odpovídá i bodové hodnocení. V teoretické části měla tři družstva 12 bodů, dvě družstva 13 a jedno 15 bodů. Tahle část nerozhodla. Mnohem důležitější byly otázky praktické, které nakonec stanovily celkové pořadí. Mezi třetím a šestým místem byl rozdíl pouhých dvou bodů, tak i poslední umístění není ostuda.“
„Maximální počet bodů byl 53, což podařilo jedinému družstvu,“ převzala štafetu slova zástupkyně ředitelky DDM paní Alena Staňková. „A nejméně 28 bodů. Na pátém místě skončilo družstvo 8.A Zelená, čtvrtá byla dvě družstva. 8.A Zelená, 8.D Slovákova. A teď medailová místa. Třetí s počtem 43 bodů je 9.D Sušilova, stříbrní byli s počtem 48 bodů žáci 9.E Slovákova. Konečně nejlepší a celkovým vítězem v letošním ročníku soutěže den Země byla 8.C Sušilova s 53 body. Nakonec to bylo i zábavné,“ pokračovala zástupkyně ředitelky DDM paní Alena Staňková. „Já moc děkuji panu řediteli ZŠ RNDr. Vladimíru Ochmanskému za spolupráci na přípravě, Vám všem přeji příjemné jarní dny. A pokud Vás čekají zkoušky na střední školy, ať Vám to všechno dobře dopadne,“ uzavřela první část čtvrtečního odpoledne zástupkyně ředitelky DDM paní Alena Staňková.
Ta mi ještě ve volné chvíli před zahájením další akce řekla: „Právě skončilo městské kolo ekologické soutěže ke Dni Země, kterou připravil DDM ve spolupráci se ZŠ Boskovice. Soutěž měla dvě části. V teoretické museli žáci prokázat i dost odborných znalostí a byla docela těžká. Praktická část byla oddechová zaměřená na poznávání přírody. Ovšem i zde se vyskytly záludné otázky, v nichž děti docela tápaly. Zúčastnilo se šest družstev. Dvě deváté třídy, čtyři osmé. O celkovém umístění rozhodla praktická část. Klání probíhá každý rok u příležitosti Dne Země a souběžně se koná i výtvarná soutěž. Zde bylo přihlášeno 28 prací, vyhodnocené jsou k vidění zde v sále. Nejúspěšnější díla jsou pak vystavena v prvním poschodí na chodbě celoročně.“
Ze Základní školy se dnes zúčastnil ředitel RNDr. Vladimír Ochmanský, ředitelka DDM Hana Kučerová, zástupkyně ředitelky DDM Alena Staňková, za pracoviště Slovákova učitel Mgr. Michal Gebel a za pracoviště Zelená učitelka Mgr. Jana Formánková. Soutěžící tvořila tříčlenná družstva dětí, celkem jich bylo 24. Všichni dostali drobné dárky věnované DDM a ZŠ. Akce není celostátní pořádáme ji sami na místní úrovni k připomenutí Dne Země. Vítězové tedy nikam nepostupují.
Více: www.ddmboskovice.cz
www.boskovice.cz
http://zs.boskovice.cz/

S koncem března byla též uzavřena hlavní sezóna na zimním stadiónu v Boskovicích. Utichly chladicí věže, mohutné kompresory na výrobu ledu. Mnohý by si myslel, že tam teď bude období klidu. Opak je ale pravdou. Ve středu 18.dubna zde od rána panoval nezvykle čilý ruch. Pracovníci odborné firmy přijeli položit nový povrch pro In-Line hokej, aby plocha i v létě nezahálela a hala mohla být trvale smysluplně využita. Byl jsem se tam podívat a přináším krátkou reportáž.
Práce šla sehranému týmu pěti lidí rychle od ruky, ruce k dílu přiložili též místní. „To jde rychle je to taková skládačka z plastových čtverců o straně 33 centimetrů. Má to šikovné zámky, stačí opatrně šlápnout a díly přesně zapadají. Nejvíce zdržují oblouky. To se musí zařezávat. Nezbytné je dodržet dilatační spáry u mantinelů kolem celé plochy asi dva centimetry. Aby se při oteplení celý povrch měl kam roztáhnout a nezvlnil se. Na lajny používáme speciální červenou pásku 3M, jež pevně přilne k povrchu a neodlepí se. Máme k tomu zvláštní vozík na tyči, takže i kruhy jsou pak přesné a jsou rychle naznačené,“ sdělil mi jeden z pracovníků. A měl pravdu těsně po poledni bylo vše hotovo a namodralá plocha zářící novotou mohla již v sedmnáct hodin přivítat první nedočkavé bruslaře, kdy proběhl úvodní neoficiální trénink všech kategorií HC Boskovice.
Vedoucí zimního stadiónu Ladislav Čížek k tomu poznamenal několik organizačních drobností: „Pro veřejnost bude zahájen provoz v podělí 23. dubna. Každý všední den mohou zájemci z řad občanů a žáků škol využít veřejné bruslení mezi devátou a čtrnáctou hodinou. V pátek navíc i večer v obvyklém čase 19 – 20 hodin. Všechny srdečně zveme vyzkoušet si zajímavé stále se rozvíjející sportovní odvětví.“
Manažér a hlavní trenér klubu HC Boskovice Petr Šebek přidal několik informací: „Dneškem začíná další In-Line sezóna, kdy Město Boskovice zakoupilo nový plastový povrch na betonovou plochu místního zimního stadiónu. Věřím, že se najdou v řadách občanů další zájemci o tento dynamicky se rozvíjející mladý sport. Náš klub HC Boskovice čeká nabitý program. Muži „A“ sehrají letos druhý ročník bojů v první lize. Turnaj proběhne zde v Boskovicích již brzy a to v neděli 6. května. Zúčastní se sedm týmů. Boskovičtí sehrají dva zápasy. Dopolední a odpolední. V sobotu 5. května, tedy předcházející den, zde proběhne extraliga juniorů, zúčastní se tři mužstva. My sehrajeme dva domácí zápasy. Rozlosování je stejné jako v extralize mužů, kde se hraje ve skupinách, každý s každým dvakrát dvoukolově, pak proběhne Play-Off a to už se bude hrát doma i venku. Může se klidně stát, že některý zápas sehrajeme třeba v Plzni. Uvidíme, jak na tom budeme herně. Doufám, že se vyšplháme na nejvyšší příčky tabulky. Potom bych chtěl veřejnost pozvat na 20. května, to bude turnaj mladších žáků, 27. května turnaj přípravek - naši letos obhajují mistra republiky. Třetího června bude zde v Boskovicích turnaj starších žáků. 23. a 24. června proběhne mistrovství republiky přípravek a mladších žáků. Kdo si najde cestu na zdejší zimní stadión v Červené zahradě, uvidí atraktivní rychlý sport, spoustu branek a šikovných hráčů. Rádi bychom měli vysokou návštěvnost a skvělou diváckou kulisu. Během dvou měsíců budeme mít sedm turnajů HC Boskovice a jeden navíc, jež sehrají neregistrovaní. Pro případné nové zájemce chci upřesnit, že základní vybavení In - Line hokejisty, které lze pak částečně používat i v zimní sezóně pro lední hokej, přijde asi na pět tisíc korun a k tomu členský příspěvek 1 500 korun,“ dodal na závěr manažér a hlavní trenér HC Boskovice Petr Šebek. Z jeho slov jsem vycítil velké zaujetí a obětavost, jež do tohoto relativně mladého sportu dává.
Jen doplním, že podobným zařízením se může pochlubit jen málo zimních stadionů v okolí. Například v Brně, Břeclavi, Olomouci, Přerově, Ústí nad Orlicí, Lanškrouně.
Zbývá poděkovat vedení města, že věnovalo finanční prostředky k dovybavení zimního stadiónu na letní provoz. Z plánů, jež má HC Boskovice pro letošní rok je vidět, že plocha pro In - Line bude stoprocentně využitá. Tato investice se vrátí ve formě sportovního vyžití obyvatel a zejména mládeže, jež by se jinak válela u počítačů nebo bez cíle potulovala ulicemi.
Více: http://www.hcboskovice.banda.cz/
www.boskovice.cz

Je chladné úterní ráno 7.15 hodin. Na křižovatce ulic Lidické, Šemberovy a Křižíkové v Boskovicích zastavuje bílá Oktávie. Z ní vystupují policisté v reflexních vestách, nasazují si bílé čepice a rozestavují se kolem přechodu pro pěší. Že by nějaké policejní manévry, nebo hledají kradená auta? Ne, ne, tentokrát je to veselejší. Mezitím na chodnících příbývá dětí spěchajících do školy, které policisté zastavují, trochu je zpovídají a pak jim rozdávají drobné dárky. Co se dělo?
Policie České republiky Územní odbor Blansko – Vyškov připravila na úterý 17. dubna dopravně - preventivní akci Zebra se za Tebe nerozhlédne, která probíhá po celé republice. Tisková mluvčí Por. Mgr. Iva Šebková právě zastavila malá děvčata: „Dnes se tady ptáme, jak se správně přechází. Víte to? Kam se nejdřív podíváme?“ A jedna z děvčat bez váhání odpověděla: „Podívám se vlevo, vpravo a ještě jednou vlevo.“ „Správně,“ zaradovala se Iva Šebková a byla zvědavá dál: „Když dojdu k přechodu, mohu bez rozmýšlení vstoupit?“ Děvčata zase věděla: „Ne, musím počkat, až auta zastaví. Absolutní přednost děti nemají.“ Tahle odpověď vyloudila na tváři Ivy Šebkové úsměv: „Holky, jste dobré, tady máte rozvrhy, kartičky a deníčky do školy.“ A stejně se ptali i policisté na druhé straně a většinou byli s odpověďmi spokojeni. A kdo nevěděl nebo to řekl obráceně, nedostal vynadáno. Jen si vyslechl kratičké školení, jak to má správně být. A odměněni byli úplně všichni. Instruktáž probíhala do osmi hodin, kdy děti už usedly do lavic a ulice se vyprázdnila. Tedy od chodců. Automobilový provoz byl neobvykle silný dál. Pak jsem si uvědomil, proč tomu tak je. V pondělí totiž byla pro veškerou dopravu uzavřena část komunikace v ulici Kapitána Jaroše, kde proběhnou rozsáhlé opravy silnice, chodníků, přechodů a inženýrských sítí. Většina vozidel tedy teď projíždí ulicemi Lidická, náměstí 9. května, částí Hybešovy, Sokolskou a Nádražní. Objížďka o délce asi dva kilometry potrvá do osmého srpna.
Více k uzavírce: http://www.boskovice.cz/centrum-mesta-ceka-dlouhodoba-uzavirka.info?id=7348
Ale rychle zpět na akci Zebra se za tebe nerozhlédne. K tomu mi po jejím skončení tisková mluvčí PČR Územního odboru Blansko – Vyškov Por. Mgr. Iva Šebková ještě sdělila: „Dnes se v Boskovicích u základní školy „Zelená“ konala dopravně - bezpečnostní akce nazvaná Zebra se za Tebe nerozhlédne. Jedná se o celostátní akci, kdy policisté u přechodů vysvětlují dětem a přímo názorně ukazují, jak se má bezpečně přecházet. Zkouší je, jestli vědí, jak se rozhlédnout a vysvětlují, že děti nemají na přechodech absolutní přednost, jak je to někdy mylně prezentováno. Během akce jsme děti vyzkoušeli a ti, kteří všechno věděli, dostali od nás kartičky s logem akce. Je na nich také návod jak se správně přechází. Kromě toho děti dostaly drobné dárky v podobě rozvrhů, lenochů nebo deníčků do školy.“
Zbývá poděkovat Policii České republiky za uspořádání záslužné osvětové akce. Snad přispěje ke zmírnění velmi častých střetů vozidel a dětí právě na přechodech, jež mívají většinou tragické následky. Tedy ještě jednou: Na přechodu děti absolutní přednost nemají!!!
Více: http://www.policie.cz/
www.boskovice.cz

„Vážení hosté, milí přátelé. Vítám Vás na vernisáži fotografií Pavla Bartáka s názvem Fránkův rozvířený prostor.“ Těmito slovy zahájil v sobotu 14. dubna malou slavnost před zaplněnou galerií její majitel pan Josef Bařinka. Na klavír nás bude doprovázet osmiletá Klára Francová. Zahraje skladby Johanna Sebastiana Bacha a Frédérica Chopina. Poté promluví architekt Radek Suchánek k vlastní výstavě a na závěr zazní opět klavírní skladby v podání Kláry Francové, laureátky letošní soutěže Amadeus ve své kategorii. Nebudu se ptát, kolik má roků, abychom z toho neměli komplexy,“ zašpásoval za všeobecného smíchu ještě pan Josef Bařinka.
Malá Klára podala opravdu obdivuhodný výkon odměněný bouřlivým potleskem. „Dámy a pánové, jsem rád že Vás mohu uvést na výstavu fotografií studenta Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec Pavla Bartáka,“ převzal slovní štafetu Ing. architekt Radek Suchánek Ph.D. „Tématem fotografického souboru je výstava promovaného pedagoga, boskovického rodáka architekta Zdeňka Fránka. Fránkova výstava v Domě umění Brno představovala především tvůrčí přístupy a metody, které autor ve své současné tvorbě užívá. Výstava byla koncipována do zcela konkrétního prostoru jako dialog s tímto prostorem, který je svým založením prostorem abstraktním. Na rozdíl od zcela konkrétních prostorových vizuálních Fránkových prezentací a instalací. Do tohoto prostorového dialogu vstupuje Pavel Barták - pozorovatel. Fotografie však nejsou dokumentem, ale svébytnou výtvarnou interpretací. Jak jste jistě postřehli, neustále opakuji dvě slova. Dialog a prostor. Jeden je iniciační a druhý interpretační. Bez jednoho není druhé. Je teď již na Vás, zdali do takového dialogu s fotografiemi Pavla Bartáka chcete vejít. Je to vstup do světa linií, ploch a prostoru – světa tichého. Příjemný zážitek,“ zakončil představení výstavy Ing. architekt Radek Suchánek Ph.D.
Poté se znovu rozezněl klavír pod hbitými prsty Kláry Francové, jež přednesla dvě malé etudy Klementa Slavického. Drobná dívenka měla takový aplaus, že musela zahrát ještě přídavek.
„Já si tedy dovolím otevřít tuto zajímavou prezentaci a zvu k její prohlídce. Fotografie jsou prodejní, ale až po skončení výstavy,“ dodal se smíchem na úplný závěr pan Josef Bařinka.
Od maminky malé Kláry jsem se pak dozvěděl, že dívenka si přála klavír už ke třetím narozeninám, od pěti let chodí do Základní umělecké školy Františka Jílka v Brně, kde má skvělou učitelku hudby. Doma cvičí na pianino asi hodinu denně. Celá rodina má k hudbě blízko, ale nikdo není tak výrazný talent jako Klára.
„Všechno je fotografované analogovou Minoltou na černobílý kinofilm Kodak, negativy jsem naskenoval a v počítači upravil pro tisk v ateliéru Paskal ze Zhoře u Mladé Vožice. Tisklo se na přírodní malířské plátno,“ popsal svou techniku autor výstavy Bc. Pavel Barták. „Počítač používám proto, aby se snímky daly tisknout na velké formáty. Například tento snímek je pohled z Perské věže, do ní se dalo vstoupit, pak uvnitř schodištěm vyšplhat nahoru na takovou rozhlednu, z ní jsem to fotografoval. Je to koberec dole a jeho odraz od materiálu věže. Nejedná se o žádný trik, je to reálný obraz. Snímky jsou pořízené v Domě umění na přelomu roku. Výstava architekta Zdeňka Fránka Útroby architektury tam byla k vidění do konce ledna 2012. Architekt Fránek je můj pedagog v Liberci. Měl výstavu i v Muzeu Boskovicka na sklonku léta 2011. Já jsem se v Galerii Otakara Kubína též již představil autorskou výstavou Reflexe v červnu roku 2008. Většinou fotím na barvu, toto je moje první černobílá výstava. Nejsem příliš technicky zdatný, je to moc chemie, proto si negativy nechám zhotovit ve fotolabu,“ usmál se mladý umělec. „Snažím se promlouvat výtvarným náhledem, někdy jsou snad moje práce dokonce srozumitelné široké veřejnosti.“
Výstava černobílých fotografií Bc. Pavla Bartáka potrvá v nádherných renesančních prostorách Galerie Otakara Kubína pod věží radnice na Masarykově náměstí v Boskovicích do 6. května 2012.
Více: http://www.pavelbartak.cz/
www.boskovice.cz