Název

Paměť místa - netradiční výstava v boskovické synagoze na Blanensku. Vernisáž 6. července 2012.

Popis

Horké páteční odpoledne. Boskovická synagoga se opět začíná plnit lidmi v letním oblečení. Venku je neustálé dusno, zde v kamenné stavbě se dýchat docela dá. Všichni koukají na podlahu, kde jsou rozmístěny fotografie přírodních lokalit a naslouchají jakémusi zvláštnímu šumu a vrzání z jednoho rohu, kde na stěně svítí a vydávají jakýsi neurčitý zvuk dva fotorámečky. Ale teď již tiše, před obecenstvo předstoupila kurátorka výstav dvacátého Festivalu Boskovice Mgr. Helena Musilová: „Dobré odpoledne, vítám Vás v pátek 6. července na pokračování včerejší vernisáže. Jsem ráda, že se můžeme s autory výstavy Paměť výstav potkat právě zde nad jejich pracemi při neformálním setkání. Jsou to studenti FAMU s vedoucím projektu Doc. MgA. Jaroslavem Bártou. Mělo by jít o dialog, kdy se zamyslíme nad smyslem projektu a proč vzniknul. Předávám mu slovo.“ „Já tedy nejprve představím naše studenty. Karolína Ketmanová, Veronika Klepáčová, Xiaohui Shan z Číny, Jan Douša, Ondřej Fišer. Tito všichni jsou autory fotografií, které zde můžete vidět. A nyní prosím o chvíli ticha, abychom slyšeli šum. Je to zvuk velkostrojů pod zámkem Jezeří v Podkrušnohoří. Zde neustále jedou těžební stroje a ukrajují z přírody. Nemilosrdně takto zničily několik obcí v tamní lokalitě. Navíc místní obyvatele obtěžují monotónním hlukem. Jak jsem již říkal, obce zanikly. To není zcela přesné. Ony byly vědomě zlikvidovány. Proto se instalace výstavy velmi hodí sem do Vaší synagogy. Likvidace souvisí s židovskou problematikou. Výstava budiž tedy výrazem naší úcty. Jména zaniklých obcí jsme napsali křídou na dlažbu. I snímky jsou netradičně umístěny při zemi na kostkách. Sem je zahrnut i odsun Němců. Pro mě je obtížně přijatelná myšlenka, že je to historicky logický krok, tím by vina na nás padala ještě více. Souhlas by znamenal, že jsme účastníky vědomí. Nesnažili jsme se tvořit za každou cenu nádherné snímky. Fotografie jsou hodnověrným dokumentem pravého stavu věci a mohou snad i svou autentičností některé věci změnit. Vše dokresluje již zmíněný hluk přicházející jakoby z neznámého místa. Občas se v něm objeví zpěv ptáků jako poselství přírody, která tam ještě zbyla. Jsem rád, že je Vás zde tolik. Je to pro mě velkým potěšením. Výstava není jen svědectvím o devastaci české krajiny, ale též vypovídá o nás, jací jsme. Moc děkuji za příležitost uspořádat prezentaci právě zde, protože sem patří. Velký dík Městu Boskovice, Mgr. Heleně Musilové a celému Festivalu.“ Starobylou židovskou modlitebnou zazněl bouřlivý potlesk a Doc. MgA. Jaroslav Bárta pokračoval: „Výstava může být impulsem pro Vás navštívit některá místa a objevit tam třeba i něco nové. Na dotaz ředitelky Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové odpověděl: „Projekt jsme realizovali ve školním roce 2011 -12. Nejvíce v předjaří, kdy příroda ještě vše milosrdně nepřikryla a pak v pozdním podzimu. Témata jsme vybírali tak, aby tam byly vidět důvody, pro které byly obce ničeny. Tedy vystěhování, vytvoření pohraničních pásem, doly, jaderné elektrárny, vojenská pásma. Jsou zde zastoupeny jednotlivé důvody likvidace. Podle toho jsme vybírali lokality. Některé jsme projížděli společně kvůli silnému zážitku všech. Poté si každý student vybral svou lokalitu a tam pracoval sólově. Dlouho jsme pobývali v Novohradských horách, tam to bylo velmi zajímavé a silné. Zde jsou důsledky vystěhování a pohraničního pásma současně. Třeba obec Cetviny, která byla kdysi výstavná, dnes z ní zbyla kašna a kostel. Definitivně byla zlikvidovaná na Velikonoce 1956. Místa jsme vyhledávali dle starých map, kde jsou tyto obce ještě zaneseny a porovnávali je se současnými ve stejném měřítku. Pak jsme místa snadno lokalizovali. Navíc jsme měli v Novohradských horách průvodce, jenž nás nechal zdarma bydlet v jeho penzionu. Též nás upozornil na další místa, třeba Klepná. Vzpomínám na obec Škrle v okrese Chomutov, kde byl propadlý strop u kostela a u něj perfektně udržovaný hřbitov se spoustou německých náhrobků. Staral se o něj člověk ze Zakarpatské Ukrajiny, jenž doma viděl hřbitov, kde jsou pochováni jeho rodiče. Ten byl zarostlý a pásl se tam dobytek. Proto nechtěl něco takového dopustit zde. Byl to pro nás silný zážitek. I kostel je tam již opravený.“ Mgr. Dagmar Hamalová pak připomenula, že v naší oblasti jde především o problém vodních nádrží a ptala se na umístění výstavy v postižených lokalitách. Jaroslav Bárta odpověděl takto: „Možná ji předvedeme na zámku Jezeří, odkud slyšíte zvuky velkostrojů, jenž měl kvůli těžbě ustoupit. V ostatních místech asi ne, tam už pamětníci nejsou.“ Fotografie by mohla částečně vyvolat diskusi nad tématem, ale těžko zabrání v další devastaci. Dnes bohužel peníze určují vše. Navíc fotografie trochu ztratila na prestiži a autentičnosti díky možnosti elektronické manipulace. Kdysi byl hodnověrným dokumentem negativ snímku. Dnes toto při digitální práci chybí. Výstava má za úkol uvědomit si, že se tyto věci dějí. Na Mostecku kvůli těžbě, zde zase obce ustupují přehradám. Pak se též nelze vymlouvat na neznalost, že se o tom neví. Studentka Karolína Ketmanová pak vyjádřila své pocity: „Občas jsme narazili na křížek mezi stromy a hromadu kamení, to byl vždy silný moment. A pak jsme každý sám chodili podle map i to pro nás bylo dobrodružství. Pak nás to nutilo přemýšlet a jistě to pro každého z nás přínos mělo.“ Zaniklou obec dávají tušit třeba náhodné ovocné stromy v krajině, či místa, kde je naopak zase jen tráva a plevel. Pak lze těsně pod zemí v hlíně mnohdy narazit na dlažební kostky nějaké cesty. Doc. MgA. Jaroslav Bárta připomenul Most: „Toto výstavné honosné město bylo zlikvidováno celé a v docela nedávné době kolem roku 1979. Tehdejší přesun kostela byl jakýsi výsměch. Navíc důl na místě Mostu se jmenuje Ležáky jen proto, aby se město dalo snadno zničit. Fotografie jsme vytvářeli různě. Digitálně, klasicky, barevně i černobíle a v různých formátech. Aby to danou situaci vystihlo co nejlépe. Chtěli bychom vytvořit i knihu. Výstava pomine, literatura zůstane.“ Jeden z diskutujících připomenul Bruntálsko: Zde si lidé na povodně zvykli, ale přehrady se stavět i přes jejich odpor vyjádřený peticemi budou. Čtyřicet, padesát let staré projekty se opráší. Betonářská lobby je v tomto směru silná. Však jde zase jen o peníze, tak se není čemu divit. Ekonomické důvody se nezastaví před ničím. Brzy se budeme potápět, abychom zachytili zaniklé obce pod hladinou. Například Leskovec, ten je celý pod vodou Slezské Harty. K tomu se přidal Doc. MgA. Jaroslav Bárta: „Člověk by měl dělat, co je v jeho silách. Společnost je třeba kultivovat. Aby se zamyslela, zda těch pár kubíků uhlí, co se prodají ven nebo je draze zaplatíme, stojí za zničení nějaké obce. Někde bohatí lobbisté vykupují domy, nechávají tam lidi zadarmo bydlet, ale jako majitelé pak kdykoliv mohou zvedout ruku pro zbourání. Výstava má význam v tom že se zde zabýváme společenskými problémy velkého dosahu. Děkuji, že jste přišli věřím, že to pro Vás bude mít i nějaký význam.“
Na závěr vernisáže jsem získal od Doc. MgA. Jaroslava Bárty několik informací: „Výstava dostala název Paměť místa, mapuje všechny důležité typy vesnic které byly zlikvidovány po roce 1945 z důvodu vzniku vojenských pásem, pohraničního pásma, vysídlení německého obyvatelstva, výstavbou jaderné elektrárny povrhován dolů. Navštěvovali jsme některá ta místa společně se studenty FAMU kteří, pořídili fotografie. Důležitým je způsob instalace, kdy jsme téma zaniklých obcí chtěli vnést do synagogy. Zde se prolíná s událostmi likvidace židovského obyvatelstva. Snímky nejsou jako obvykle na stěnách, ale vyvýšeně pomocí kostek na podlaze. Má to symbolizovat že obce neexistují a jsou v zemi zašlapány, zarostlé travou nebo na Mostecku zlikvidované úplně. Křídou jsou v pruzích jména vybraných obcí, jejichž fotografie se sem již nevešly. Lidé se pohybují mezi snímky a tím pomyslně procházejí krajinou zaniklých obcí. Obrázky jsou ryze současné 2011 – 2012 a patří do dalších projektů založených na důležitých společenských tématech. Například Krajiny na kraji, Otisky člověka v krajině nebo Konzervy komunismu. Poslední zmiňovaná výstava byla i zde v Boskovicích roku 2009.“ Tolik Doc. MgA. Jaroslav Bárta.
Expozice prací studentů Katedry Fotografie FAMU je velmi neobvyklou instalací. Navíc v tichých prostorách boskovické synagogy kde návštěvníkovi zní v uších jen hluk velkostrojů povrchového dolu pod zámkem Jezeří v Podkrušnohoří. Doporučujeme všem, aby se přišli podívat a zamysleli se nad devastací přírody nešetrnými zásahy člověka jež se bezohledně provádějí v zájmu některých podnikatelských skupin pro peníze a zisk bez ohledu na názory a potřeby místních obyvatel.
Výstava je otevřena do 19. srpna 2012.
Více: http://www.noveherminovy.eu/petice-www-stopprehrade-cz/d-1399
http://foto.amu.cz/
http://foto.amu.cz/jaroslav-b%C3%A1rta-114

Nastavení