Název

Odkaz Löw-Beerovy rodiny stále živý. Vernisáž výstavy v Židovském muzeu Boskovice 6. května 2015

Popis

Löw–Beerovy vily ve Svitávce jsou symbolem židovského prvorepublikového podnikání v našem regionu. Na to vše si přišli zavzpomínat a pobesedovat nejen pamětníci ve středu 6. května 2015 do nově opraveného Židovského domu na Bílkově ulici v Boskovicích.
Do časů dávno zašlé slávy textilního průmyslu je vrátila výstava dobových fotografií a textů na několika panelech.
Vernisáž zahájila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala místostarostku Boskovic a členku zastupitelstva JmK Ing. Jaromíru Vítkovou, starostu městyse Svitávka Jaroslava Zoubka, místostarostku tamtéž Miroslavu Holasovou. Dále uvedla: „Přípravu výstavy řídili Mgr. Vladimír Velešík starší a syn Mgr. Vladimír Velešík mladší za vydatné pomoci PhDr. Jaroslava Bránského. Všechny též vítám mezi námi.“
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková: „Rodina Löw–Bérů žila i v Boskovicích na Plačkově ulici, její osudy se našeho města bezprostředně týkají. Proto je zde i výstava, jež připomíná historii staveb, tragédii odsunu židů v roce 1942 a Druhou světovou válku.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Historii rodu Löw-Beerů jsme začali objevovat před třemi roky současně s opravami našich vil a otevřením vily Tugenthat v Brně. Zrodil se nápad spolupráce MAS Svitava a MAS Boskovice, z dotace jsme vytvořili tuto putovní výstavu, film, knihu a informační letáky.“ Opravy vily, kde sídlí úřad městyse, provádíme svépomocí, z dotace kraje a obecního rozpočtu.“
Poté se v sále setmělo a na velkoplošné obrazovce se začal odvíjet krátký částečně hraný dokumentární film Příběh nalezeného kufru natočený podle skutečných událostí. Vystupují v něm členové ochotnického divadla Svitávka a Dětského divadelního kroužku. Scénář vytvořili Mgr. Vladimír Velešík, Miroslava Holasová, Jaroslav Zoubek a Břetislav Petr. Děj vypráví o rodině Löw–Beerů a začíná zvídavými otázkami dětí nad nalezenými starými fotografiemi. Hovoří o jednotlivých členech rodiny, vlastnictví velké textilní továrny ve Svitávce, vztahu k Boskovicím, kde mimo jiné zřídili třetí synagogu. Zmiňuje se též o rodinné větvi z Brněnce. Popisuje, jak se rodina starala o zaměstnance. Stavěla bydlení, školku, podporovala obecné školy a spolky. Rodina se mimo jiné zabývala též výrobou cementu a zřídila jeden z největších cukrovarů v Evropě. Fritz Löw-Beer přeměnil část velké vily ve Svitávce v soukromé muzeum, kde vystavoval sbírky především čínských umělců získaných během cest svými automobily.
Část filmu je věnovaná historii Svitávky a soukenické manufaktury, z níž později díky Löw–Beerům vznikla věhlasná textilní továrna. Výhodná pozice na železniční trati z Brna do České Třebové způsobila, že obec vzkvétala a rostl počet obyvatel. Snímek hovoří o stavbě vil na počátku dvacátého století, ukazuje téměř zámecký interiér Velké vily, její technické zázemí, a okolí Malé vily. Z filmu se též můžeme dozvědět něco o unikátní brněnské vile Tugendhat, jež je zapsána v seznamu památek Unesco a dalších reprezentačních stavbách i továrnách například v Brněnci.
V roce 1938 -39 všichni členové rodiny odešli do emigrace, Alfréd Löw-Beer při utěku zahynul za doposud nevyjasněných okolností na Šumavě.
Löw–Beerovy se po druhé světové válce do Svitávky již nevrátili, ale vily tam po nich zůstaly. A tímto konstatováním film, jenž byl odměněn zasloužilým potleskem, skončil.
Mgr. Vladimír Velešík starší: „Úspěch v podnikání rodiny Löw-Beerů byl v geniálním nápadu zpracovávat staré hadry, především vojenské uniformy z dob Napoleona a z nich vyráběli levný textil. Prováděli charitativní činnost. Podporovali školy, spolky, chudinské nadace. Zaplatili výstavbu dvou nových škol v Brněnci. Orientovali se na německy mluvící země, ale ve školách platili učitele i pro německé děti povinné češtiny. V Brněnci byli též angažováni ve veřejných funkcích – obecní zastupitelé, místostarostovi, ve školském výboru atd.
Po roce 1945 byly obě svitávecká vily konfiskovány.
PhDr. Jaroslav Bránský: „Osudy Löw-Beerů jsem poznal až jako kantor. Otec mojí žačky Blažkové pracoval jako jejich osobní šofér. S několika členy rodiny jsem se setkal na zdejším židovském hřbitově, když se tam byli podívat. Jeden z nich byl kancléř švédských univerzit.“
Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Myšlenka uspořádat výstavu v Boskovicích vznikla vloni, když jsem se zúčastnila její premiéry ve Svitávce. Löw-Beerovi žili i v našem městě na ulici Plačkově, měli úzkou vazbu na tehdejší židovskou komunitu, sdíleli jejich tragické osudy v temném období fašismu. Z toho důvodu jsme uspřádali vernisáž boskovické výstavy v předvečer oslav sedmdesátého výročí konce Druhé světové války.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Nebýt Löw-Beerů, Svitávka by byla malá a nevýznamná. Stále využíváme, co po nich zůstalo. Proto je naší povinností tuto rodinu připomínat.“
Otec a syn Velešíkovi: „Na knize jsme pracovali od léta 2013 do srpna 2014. Hodně nám pomohla předchozí naše kniha o dějinách podnikání na Svitavsku, kdy jsme již některé materiály měli k dispozici. Ve Svitávce nám pomohl kronikář Pavel Krejcar a v Boskovicích PhDr. Jaroslav Bránský. Využili jsme i Moravský zemský archiv a okresní archivy Svitavy a Blansko. I nadále se tématu hodláme věnovat. V nejbližší době Löw-Beerově vile v Brně a též chceme současné poznatky rozvíjet do dalších podrobností, pokud je získáme.“

Kategorie a štítky

Nastavení