Neodcházím, ale jen poodejdu o kousek dál. Věra Hrůzová (1901 -1979). Muzeum Boskovicka 12. 6. 2014

Název

Neodcházím, ale jen poodejdu o kousek dál. Věra Hrůzová (1901 -1979). Muzeum Boskovicka 12. 6. 2014

Popis

Mnozí z nás kolem denně jezdí. Ale málokdo zná slavnou historii této poměrně mohutné stavby vpravo vedle silnice ve směru od Mladkova. V podvědomí lidí je mlýn ve Skalici nad Svitavou známý jen jako sběrné místo kovového odpadu. Jenže jeho dávný osud je mnohem pestřejší.
Kdo se chtěl dozvědět něco více, navštívil ve čtvrtek 12. června Muzeum Boskovicka ve starobylé rezidenci na Hradní ulici. V podvečer zde proběhla velmi zajímavá beseda, jejíž účastníci získali poznatky pro některé do nynějška i zcela neznámé.
Akci s názvem „Neodcházím, ale jen popojdu o kousek dál“ pořádalo občanské sdružení Jinan ve spolupráci s Muzeem Boskovicka za finančního přispění Města.
„Vítám všechny na besedě s čapkovským badatelem, vysokoškolským pedagogem a členem výboru Společnosti bratří Čapků Mgr. Hasanem Zahirovićem,“ spustil režisér divadla Naboso Tomáš Trumpeš. „Výtěžek dobrovolného vstupného věnujeme na pomoc povodní postižené Bosně, odkud náš host pochází.“
Mgr. Hasan Zahirovič (*1975) nejprve všechny pozval na odhalení pamětní desky ve skalickém mlýně 25. července. „To není náhodné datum, ale chceme, aby se mohli zúčastnit příbuzní z Francie, Kanady a Japonska.“ Poděkoval za propagaci ve Vlastivědných listech a Rovnosti, též současným majitelům mlýna, rodině Barešových za pomoc a podporu.
Pak se již věnoval historickým skutečnostem: „Věra Hrůzová se narodila v roce 1901 v Domažlicích, její otec byl významným zvěrolékařem a profesorem v oboru. Věra byla mimořádně pohledná dívka, což je vidět i na dochovaných snímcích. Studovala Obchodní akademii v Praze. Její setra Zdenka a bratr Antonín žili ve Skalici nad Svitavou.“
Beseda pak pokračovala výměnou zajímavostí mezi Hasanem a publikem. Někteří přítomní byli ze Skalice a mnohé věci dokázali upřesnit a doposud zcela neznámé osvětlit.
„Mlýn patřil ve dvacátých letech minulého století více majitelům, někteří působili i v nedalekých Letovicích“ pokračoval Hasan. Též první příručka k chovu psů vzešla z pera Antonína Hrůzy (věnoval se především obchodu) za jeho působení ve mlýně. V té době tam majitelé chovali i koně.“
Hasan se pak věnoval Karlu Čapkovi a Věře Hrůzové: „Potkali se v Praze (1920) na Jungmannově náměstí v literárním salonu Anny Lauermannové (*1852 †1932) v době kdy Čapek trpěl vážnou nemocí páteře. Hrozilo, že skončí na vozíku. Věra odešla do Brna a pak se provdala za pana Skoupila do skalického mlýna. Celé hospodářství vedla sama a pan Skoupil se mohl cele věnovat obchodu. Především s benzínem, což ještě někteří pamětníci dodnes vzpomínají.“
Manželé měli ve Skalici tři děti. Dcery Magda a Hana studovaly na boskovickém gymnáziu, pak v Praze angličtinu a francouzštinu. Magda žila v Německu a ve Francii, stýkala se s Bedřichem a Hugem Menzdorffovými. Hana se provdala za advokáta Uhlíře do Prahy 6.
Antonín Hrůza provozoval po druhé světové válce na Havlíčkově ulici v Boskovicích výrobu likérů a ovocný lihovar. Věnoval se myslivosti a zorganizoval v Boskovicích jezdeckou společnost.
Věra Hrůzová (*1901 †1979) pěstovala ve skleníku skalického mlýna kaktusy, čtyři exempláře poslala Čapkovi.Ten byl vášnivý sběratel kaktusů, gramofonových desek a především koberců. Na oplátku poslal Věře malý obraz od Václava Špály (*1885 †1946).
„Nejvýznamnější dílo - román Krakatit psal Čapek v letech 1922 – 24,“ pokračoval Mgr. Hasan Zahirović. „A to v nepříliš příznivém čase, kdy měl velké rodinné problémy.“
Ve skalickém mlýně probíhaly často literární večery, zúčastňoval se jich též literární kritik Prof. PhDr. Arné Novák (*1880 †1939). I Karel Čapek tato místa často navštěvoval při svých cestách na Slovensko.
Zajímavá beseda se chýlila k závěru, Hasan ještě ukázal snímky z divadelních představení Čapkových děl, vybavení mlýna z první republiky, naznačil plán zřízení muzea ve skalickém mlýně. Jeho spolužačka z brněnských studií přednesla úryvek z dopisu Věry Hrůzové vnučce Karole (dopisy Čapkovi se nedochovaly).
Mgr. Hasan Zahirović zakončil poutavé vyprávění citací z dopisu Karla Čapka Věře Hrůzové: „Nejkrásnější jsou věci, které člověk nenapíše. Děkuji.“

Více: http://www.bratri-capkove.cz/
http://muzeum.boskovice.cz/

Období

Statistiky

  • 39 fotek
  • 1 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Neodcházím, ale jen poodejdu o kousek dál. Věra Hrůzová (1901 -1979). Muzeum Boskovicka 12. 6. 2014
Komentáře Přidat