Název

Jak se žilo ve středověku aneb Boskovická setkání - jedenáctý ročník. První díl. 25. srpna 2012

Popis

Boskovický hrad. Majestátná středověká zřícenina z poloviny třináctého století se vypíná ve výšce 451 metrů nad mořem na kopci nad městem. Od nepaměti již zdaleka láká svým tajemným vzhledem lidi z širokého okolí. Však je též vidět z velké dálky. Někde i několik desítek kilometrů. Unikátní je starobylá studna nebo spíše rezervoár na pitnou vodu hluboká asi 26 metrů. Dochovalo se dřevěné šlapací kolo s vědrem na vytahování vody. Ta se prý kdysi sem přiváděla z místa zvaného Tři rybníčky dřevěným potrubím. Celý důmyslný systém pracoval na principu spojených nádob.
Dnes se ke hradu dostanete pohodlnou asfaltovou cestou od empírového zámku kolem letního kina. Ovšem vyžaduje to trochu fyzické zdatnosti, jde se pořád strmě vzhůru. Teprve na malebné loučce před hradem je možné dát unavenému tělu spočinutí a rozhlédnout se. Moc toho přes stromy vidět není, jen lze zblízka obdivovat mohutné zdi hradu a vstupní bránu. Na počátku osmnáctého století zde byly přistavěny hospodářské budovy, ty se ale nedochovaly. Snad jen jejich části. Až z vrcholu vnitřní věže je nádherný pohled do krajiny lemované na východě Drahanskou vrchovinou a na západě prvními výběžky vysočiny Českomoravské. Za mimořádně jasných dnů je vidět Jeseníky s nejvyšší horou Pradědem. Pomocí silného dalekohledu lze prý rozeznat tamní televizní a rozhlasový vysilač. Ovšem to se podaří třeba jen jednou v roce.
V sobotu 25. srpna proudily strmou cestou k hradu davy lidí převážně s malými dětmi. Již z dálky bylo slyšet dunění středověkých bubnů. Skupina historického šermu Grál společně se správcem hradu Jiřím Mazalem pořádala jedenáctý ročník tradiční akce Boskovické setkání. Za mírné vstupné, jež se nelišilo od běžného, byl návštěvník vtažen do propadliště dějin, kdy středověk byl právě na vrcholu své slávy. Představila se též dívčí formace historického tance Perchty von Bladen. Všichni účinkující vystoupili zcela zdarma, odměnou jim byl pouze potlesk diváků.
Vraťme se však na spodní nádvoří. Tam právě sedm bubeníků vytvářelo tu pravou atmosféru dávných časů, kdy řinčela zbroj a jiskřily meče. „Dobré odpoledne, vítám Vás jménem skupiny historického šermu Grál zde na hradě v Boskovicích u dalšího ročníku Boskovického setkání,“ zdravil příchozí poutníky vedoucí Grálu Ing. Michal Vecheta. Je to soustředění bývalých členů a přátel skupiny, jež vznikla v roce 1990. Za tu dobu se v ní vystřídalo množství lidí a my jim nyní rádi ukazujeme, jak v jejich šlépějích pokračujeme. Hned od začátku jsme zakotvili na hradě Boskovice, protože jeho správce pan Jiří Mazal nám velmi fandí. Ten se na akci podílí a již druhým rokem nás podporuje společnost Ferrum, s.r.o. zabývající se hutním materiálem. Naše skupina má nyní jedenáct členů, teď budeme zahajovat podzimní a zimní přípravu, kdy trénujeme a nacvičujeme. Přijdou k nám noví mladí a hned též začnou s nácvikem. Příští rok Vám zde ukážeme nové představení z období Třicetileté války a o žoldnéřích z té doby. Grál je producentem akce a vedle stojí sličná děvčata tanečního souboru Perchty von Bladen z Šumperka. Seznámili jsme se před několika lety a dnes jsou neodmyslitelnou součástí zdejších akcí.“ Poté se ozvalo ještě jednou víření bubnů a na „place“ se představily středověké tanečnice s programem Hradné pošpílenie: „My se zabýváme starodávným tancováním, dnes zde nejsme ani v plném počtu,“ zahlaholila Dagy a pokračovala: „Naše vystoupení má staročeský název, jedná se o tance hradních dam z gotické doby. Letos jsme zde popáté a také pět let slavíme. Před čtyřmi lety jsme se v Praze zúčastnily soutěže, kde jsme měly úspěch s choreografií tanců. Do víru zábavy pak děvčata zapojila i přihlížející obecenstvo a všichni při maďarské temperamentní muzice zažili mnoho legrace. Šermíři pak za slavnostního víření bubnů spustili svůj několik let velmi úspěšný program Rytířský dětský turnajíček ve veršované podobě: „Slyšte, slyšte, lidičky, i Vy milé dětičky. Dobrou zprávu pro Vás mám, turnaj zde dnes udělám. Turnaj slavný převelice, nebude se konat více. V něm padne rozhodnutí, komu ruku podá s chutí přesladká a přemilá princeznička spanilá.“ Malí rytíři urputně soutěžili za mohutného povzbuzování publika. Poté si mohly děti na šesti stanovištích zasoutěžit v různých dovednostních disciplínách o sladké odměny a také si nechat podepsat od oplechovaných hrdinů barevné plakáty. Všechny soutěže byly tématicky zaměřené tak, aby to v nejmenších probudil talent a zájem o historický šerm a třeba se jednou stali pokračovateli ve skupině Grál. Zejména střelecká soutěž o Robina Hooda se setkala s velkým úspěchem a děti se zde dosyta vyřádily. Volný čas, mezi programy, který mohli bývalí i současní šermíři využít k neformálnímu setkání vyplnila stylová reprodukovaná hudba world music kapely BraAgas zabývající se rytmy středověku.
Velmi zajímavá přednáška se odehrávala ve sklepení hradní zbrojnice, kde byly vystaveny repliky středověké výzbroje a výstroje. Šel jsem se tam podívat též. Sestoupil jsem po schodech do tmavé díry, spoře osvícené jedním reflektorem. Po rozkoukání jsem uviděl nádherné kamenné klenuté sklepení s mnoha exponáty. O tom všem poutavě vyprávěl zakládající aktivní člen, nyní spolupracovník skupiny Grál pan Luděk Šubert: „Tyhle věci dělají šikovní zbrojíři, platnéři. Všechny věci jsou zde repliky. Původní už neexistují nebo jsou vzácné a nelze s nimi ve fingovaných bojích hrubě zacházet. Plná plátová gotická zbroj (replika) dnes stojí kolem 60 ti tisíc korun. Jsou zde k vidění předměty od starověku, keltské a římské štíty. Meče nosili bojovníci na pravé straně a důstojníci vlevo. Do zteče šli nejprve vrhači oštěpů, teprve pak muži s meči a štíty. Je zde též část expozice věnovaná zbraním a výstroji z období 13. až 17. století. Některé ze zbraní byly pak později používány jen při slavnostních příležitostech, na přehlídkách. Kruhové štíty se používaly na východě v Orientu, od 16. století částečně i v Evropě. Přilby nahoře s křížovou výztuží se používaly od sedmého do třináctého století. Přilby hrncové byly lehčí, některé měly pohyblivá hledí. Nevýhodou byla nemožnost otáčení hlavou. Novější typy měly hledí odklopné nahoru a používaly se do poloviny patnáctého století. Jezdecké přilby měly odklopný nákrčník a zvedací hledí. Přilby z konce patnáctého století pocházely ze Španělska z doby Kryštofa Kolumba, používaly se ve Třicetileté válce. Dodnes se používají ve Švýcarsku ve výzbroji papežské gardy. Jsou zde gotické meče, renesanční (lehčí). Jezdecké meče jsou podstatně delší než pěchotní a používaly se od šestnáctého století. Nejprve sloužily jako sečné, později i jako bodné zbraně. Vývoj palných zbraní též ovlivnil výstroj. První jezdecké pistole měly dostřel do padesáti metrů, muškety do tří set metrů. Obávaná švýcarská pěchota měla halapartníky, jezdectvo příliš rozvinuté tato armáda neměla. Halapartna tedy pochází ze Švýcarska. Je kombinací kopí, sekery a háku. Hákem strhávali jezdce z koní. Protizbraní byl dvouruční meč. S postupným zdokonalováním palných zbraní ubývalo sečných a bodných typů. Poslední vývojovou fází meče je palaš. Je to jezdecký přímý jednobřitý meč. Šavle je totéž, ale zahnutá. Samurajský meč je spíše jistým druhem šavle. Meč se postupně odlehčoval do podoby kordu. Kordy byly bojové a reprezentační. Od šestnáctého do poloviny sedmnáctého století patřil ke kordu hák na lámání čepele meče protivníka. Ten se zlomil, nebo s ním nešlo hýbat. Bojovník toho využil k útoku vlastním kordem druhou rukou. Poslední typy kordů se dodnes používají na přehlídkách jako slavnostní. Jsou též ve slavnostní výzbroji naší armády. Tesáky používaly menší selské jednotky domobrany a námořníci. Na palubách tehdejších plachetnic bylo málo místa vždy zde šlo o boj zblízka. Bodné a sečné zbraně používaly armády blízkého východu ještě před první světovou válkou, když anglická, francouzská, nizozemská a další vojska expandovala na východ, kde byla vojenská technika zaostalá. Bojové sekery se používaly v osmém a devátém století na západě. Byly celokovové vrhací. Účinnost 25 až 30 metrů. Novější sekery se používaly v carském Rusku u elitních vojsk ještě na počátku osmnáctého století. Poté car Petr Veliký armádu vyzbrojil po evropském způsobu a tyto jednotky střelců (kromě sekery měli muškety) zrušil. Muškety byly zpočátku těžké, míření usnadňovala vidlice opřená do země. Byly jen na jednu ránu, nabití trvalo dlouho. Tak se po střelbě používaly s bodákem. Voják měl ještě šavli. Kopí se drželo, mělo délku i čtyři metry, u hrotu mělo zarážky nebo kouli. Aby nevniklo hluboko do těla a šlo vytáhnout. Oštěpem se házelo. Hojně se používaly za třicetileté války a první polovině sedmnáctého století, též za napoleonských válek. Dýky se vrážely do nechráněných částí těla. Do podpaždí, pod konec přilby. Brnění je kroužková nebo šupinatá zbroj. Z velkých plechů šlo o poloviční, tříčtvrteční nebo celou plátovou zbroj. Dřevěné štíty měly kovové okraje a šlo je použít jako nouzovou zbraň. Mizí počátkem sedmnáctého století, s modernizací palných zbraní. Perkusní pistole z šestnáctého století měly kolečkový mechanizmus s perem, kdy se natahovaly klíčem jako hodiny. Nevýhodou bylo značné zpoždění. Asi tři vteřiny od spuštění. Proto byla palba dost neúčinná. Ve dvacátých letech devatenáctého století se začal používat rychlý jehlový systém. Kavkazské tesáky používají dnes tamní národopisné soubory s pěstním štítkem k ukázkám šavlových tanců. Zbraň „Ranní hvězda“ měla hroty a používala se v západní Evropě k prorážení přileb a omráčení protivníka. Byla velmi rozšířená.“
Druhý díl zde: http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Jak_se_zilo_ve_stredoveku_aneb_Boskovicka_setkani_-_jedenacty_rocnik._Druhy_dil._25._srpna_2012/

Nastavení