Název

Festival Boskovice 2012. Vernisáž výstav v Muzeu Boskovicka na Blanensku. Čtvrtek 5. července 2012.

Popis

Muzeum Boskovicka se ve čtvrtek krátce před šestnáctou hodinou počalo plnit převážně mladými lidmi. Tentokrát ale nebyli oblečeni ve snobská kvádra s kravatami, ale zcela obyčejně letně jako na vandr. Mnozí měli i batohy a občas se sály muzea proběhl i nějaký ten pes. Na výstavy zde chodí většinou pořád ti stejní lidé, tentokrát zde bylo možné vidět mnoho neznámých tváří. Na jubilejní dvacátý ročník Festivalu Boskovice se přijeli podívat účastníci z celé republiky. A právě vernisáž výstav fotografií celý čtyřdenní maraton koncertů, divadel, výtvarných dílen, filmů a výstav zahájila.
„Vážené dámy a pánové, vítám Vás v Muzeu Boskovicka u příležitosti zahájení výstav v rámci Festivalu Boskovice 2012,“ uklidnila hlučící dav ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. „Vítám mezi námi zástupkyni města místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou. Je nám ctí, že k nám pravidelně jezdí primátor západočeského krajského města Plzeň Mgr. Martin Baxa (ODS) a další tamní přední zástupci. Vítám výtvarníky, kteří výstavy připravili. První je Štěpánka Šimlová, ta představuje svoji kolekci Osobní archeologie, Martina Vosáhlo s projektem Operation Infinite Justice. Soubor snímků studentů Fotografický projekt Katedry fotografie FAMU, vedený Jaroslavem Bártou je instalován v synagoze, tvůrce zde vítám též. O hudební doprovod se postará trio z Maďarska Vera Jonas Experiment. A nyní předávám slovo místostarostce Boskovic Ing. Jaromíře Vítkové: „Já Vás srdečně vítám v Boskovicích na první oficiální akci k zahájení Festivalu Boskovice. Jsme rádi, že se akce koná každý rok, vše organizuje především předseda sdružení Unijazz, koordinátor a dramaturg Festivalu Boskovice Čestmír Huňát. Díky tomu se o naší židovské čtvrti více a více mluví. Děkuji všem, přeji příjemnou zábavu. Snad vydrží i počasí.“ Poté si vzala slovo kurátorka výstav Helena Musilová: „Na úvod děkuji Čestmírovi za těch dvacet let.“ Sálem zazněl bouřlivý potlesk. V projevu bilancovala uplynulé festivaly, podotkla, že se zde vystřídalo mnoho významných autorů. Připomenula, že polská vláda vyhlásila tento rok ve znamení vzpomínkových akcí na Januse Korczaka (1878 – 1942). Byl to polský lékař židovské národnosti, jenž se intenzivně zasloužil o novátorské pojetí školství, v roce 1912 vybudoval sirotčinec pro židovské děti. Za Rusko – japonské války 1905 – 1906 a v době první světové války sloužil jako vojenský lékař. Nacisté jej i s dvanáctičlenným personálem a 196 svěřenci popravili roku 1942 ve vyhlazovacím táboře Treblinka. K tomu jsme připravili výstavu v Galerii Otakara Kubína na připomenutí jeho lidského přístupu. Druhá výstava, kterou zde též neuvidíte, je instalována v synagoze. Jde o práce studentů Katedry fotografie FAMU na téma zaniklé osady po roce 1945 vlivem odsunu německého obyvatelstva, vytvořením pohraničních pásem, vojenských prostor či kvůli důlní činnosti. K výstavě upřesnil Doc. MgA. Jaroslav Bárta, pod jehož vedením projekt vznikal: „Chodili jsme po místech, která jsou symbolem naší nepaměti a k věcem, jež odsouváme na okraj zájmu. Hledali jsme místa, jimž se říká zaniklé nebo zmizelé obce. Já je nazývám zlikvidované. Byly bourány, systematicky likvidovány, vysídleny, aby zarostly. Pro nás byla nejsilnějším momentem návštěva lokality, dohledávání míst ve starých mapách. Vzdávali jsme tímto osobní úctu místům jež byla kdysi domovem lidí, kteří jej museli nedobrovolně opustit. Hledali jsme ve vzorku fotografií místa tak, aby ukazovala různé etapy chování člověka, tím proměny krajiny. Třeba bezohlednou těžbou. Především místa, jež byla zničena i přes odpor veřejnosti. Navštívili jsme oblasti příhraniční, především Novohradské hory, Jeseníky, kde přece jen nějaké stopy v přírodě zůstaly. Třeba základy domů, jež vyčnívají z povrchu zarostlého trávou a plevelem. Jinak je tomu na Mostecku, tam nezůstalo nic. Obce zanikly i ve vojenských pásmech. Synagoga je pro výstavu důstojným místem. Snímky jsou symbolicky položeny na zemi, lze mezi nimi procházet. Myslím, že fotografie má v sobě významný prvek pojmenovávání, zaznamenávání a apelu na lidské svědomí. Děkuji studentům za intenzivní práci na projektu.“ Helena Musilová pak pokračovala informacemi k dalším výstavám: „Na výstavě Štěpánky Šimlové zde v Muzeu Boskovicka vidíme, jak může fotografie působit i jinak. Jde o zobrazení osobních intimních zážitků. Je to koláž nashromážděná za řadu let, surreálních vzpomínek, pamětí. Štěpánka studovala Akademii výtvarných umění a nyní vede svůj ateliér na Katedře fotografie FAMU. Pak můžete zhlédnout práce Martina Vosáhlo, ten je nadějí české dokumentární fotografie. Snímky jsou především s vojenskou tématikou, historické bitvy, druhá světová válka, Afganistán. Výstavami jsme se snažili ukázat, jaký široký záběr může fotografie mít. Děkuji zde organizátorům festivalu, Ministerstvu kultury a Jihomoravskému kraji a Katedře fotografie FAMU. Přeji Vám krásný festival. Snad se zde zase za rok všichni potkáme.“ A protože slov již bylo dost, ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová pozvala mladé hudebníky z Maďarska, aby něco zahráli. Skladba balancující na rozhraní akustické, experimentální a elektronické hudby všechny nadchla a byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem. Závěr učinila krátce ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová: „Výstavy považuji za zahájené a můžete si nyní vše v klidu prohlédnout. Ať je Vám všem v Boskovicích dobře.“
Asi za půl hodiny se muzeum opět ponořilo do zadumaného ticha, všichni se odebrali na oficiální zahájení Festivalu Boskovice 2012 do nedalekého Zámeckého skleníku.
Výstavy budou v Muzeu Boskovicka a synagoze k vidění do 19. srpna 2012.
Více: http://www.boskovice-festival.cz/
http://foto.amu.cz/ateli%C3%A9r-%C5%A1t%C4%9Bp%C3%A1nky-%C5%A1imlov%C3%A9-596

Nastavení