Název

Anna Franková - vernisáž výstavy. Židovské muzeum Boskovice 14. září 2014

Popis

Nově opravená budova na Bílkově 7 sloužila ještě do počátku dvacátého století jako poslední německá normální židovská škola. Nyní v ní sídlí pobočka Muzea Boskovicka s přehledně a poučně zpracovanými expozicemi věnovanými židovské historii města.
Po jejím slavnostním otevření v červnu tohoto roku se zde konala druhá akce překračující svým významem region Boskovicko.
V neděli 14. září se zde sešli zájemci o životní osudy Anny Frankové a její odkaz pro současnost.Putovní výstavu zapůjčilo Židovské muzeum v Praze, realizaci besed podporuje Nadační Fond obětem holocaustu.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková připomenula, že Dny evropského dědictví se slaví od roku 1991. Pozvala do otevřených kulturních památek. Dále připomenula již proběhlé doprovodné akce: Zámecké hemžení, vernisáž výstavy Krajina u Otylky mýma očima a koncert v synagoze. Na závěr uvedla: „Dnešní akce je symbolická. Téma letošních Dnů evropského dědictví je návrat ke kořenům. Z židovské komunity, jež žila v Boskovicích zůstala po druhé světové válce jen hrstka. Ti, kteří se vrátili po prožitých útrapách zde kořeny již znovu nezapustili.“
Drs. Hildegonda M. Rijksenová pak připomenula konání besed pro školy a uvedla krátký film o Anně Frankové.
Snímek s mnoha dobovými filmovými dokumenty představil Annin deník, jež se stal podnětem k jeho natočení. Narodila se 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Po nástupu fašismu v roce 1933 se započala nenávist k židům, jež se neustále stupňovala. Rodina se musela odstěhovat do Amsterodamu. Otec Otto Frank tam má firmu na přísady do marmelád. Stýská se jim po Německu, ale nacistický teror jim nedovoluje se vrátit domů. Též Annina babička odchází k rodině ve věku 73 let. Německá armáda se násilně roztahuje po celé Evropě, desátého května 1940 přepadla bleskovým útokem Nizozemí. Anna se sestrou Margot musejí přestoupit na židovské lyceum. Do běžně školy již židé nesmějí, nacisté židům omezují svobodu ve všech směrech. Anna ve třinácti letech začíná psát deník. To ještě netuší, že třech týdnech již nespatří své kamarádky, Margot dostala úřední předvolání na práci do Německa, odkud již není návratu. Rodina se musí ukrýt do zadního traktu otcovy firmy. Po deseti dnech do úkrytu přichází další židovská rodina, pak ještě další rodinný přítel. Prostory jsou pro osm lidí stísněné, navíc se všichni musejí chovat tiše. Okna jsou trvale zatažená těžkými závěsy. Vstupní dveře jsou zamaskovány regály s knihami. Holandské vysílání z Londýna Anně vnukne myšlenku napsat po válce knihu. Od té chvíle píše deník na jednotlivé listy papíru. Šestého června 1944 začala invaze spojeneckých vojsk v Normandii. Anna a Margot cítí blížící se osvobození a chystají mírové plány. Margot chce být učitelkou v mateřské škole, Anna spisovatelkou a novinářkou. Sestry se však osvobození nedočkaly. Čtvrtého srpna někdo anonymně zavolal německé policii, jejich úkryt odhalil a vyrabovali fašisté. Annin deník ale zůstal na místě a byl zachráněn. Anna a Margot prožívají útrapy koncentračních táborů. Především v Osvětimi. Po dvou měsících jsou obě poslány do Bergen-Belsenu. Anna tam v březnu 1945 podlehla hladu, zimě, vyčerpání a nemoci, Margot o několik dní dříve. Brzy tábor osvobodili Angličané. Ale přišli pozdě, bylo tam víc mrtvých než živých. Matka obou dívek zemřela hladem a vyčerpáním v Osvětimi. Útrapy války přežil jen Otto Frank. Ze 107 tisíc holadských židů deportovaných do koncentračních táborů přežilo jen pět tisíc. V červnu 1945 se Otto Frank vrátil do Nizozemí. Zde od přeživších obdržel Annin deník. Na její přání jej vydal jako knihu. Stát spisovatelkou se jí nesplnilo…
Po promítání ještě ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová připomenula možnost zúčastnit se vědomostní soutěže připravené Městem a pozvala všechny k pokračování besedy v synagoze.
Ve starobylé židovské modlitebně pohovořil nejprve místopředseda Židovské obce Brno Ing. Pavel Fried o odkazu Anny Frankové, zločineckém nacismu, lidské lhostejnosti, osudu židů a Romů za druhé světové války. Připomenul tehdejší události v rodné Třebíči, důležitost kultury a Desatera od počátku dějin lidstva. Zvláště se věnoval antisemitismu. „Je to zloba těchto lidí nad sebou samými.“
Farář Církve evangelické Jiří Bureš rozebral vztah obou církví, po staletí vytvářené nepřátelství vúdči židům, především nacismus. „Ten je tragickým selháním evropské civilizace.“ „Odkaz Anny Frankové je stále živý,“ uvedl na závěr.
Kazatel církve Adventisté sedmého dne Jaroslav Kuben mimo jiné vyjádřil potěšení z účasti mladých lidí na vernisáži. „Přeji všem, kteří zavítají do této nádherné synagogy, aby zde nalezli klid a mír.“
Pan Benjamin Zikmund z Olomouce zazpíval židovský žalm v hebrejštině.
Program zpestřilo orchestrálními skladbami sdružení tří mladých hudebníků absolventů Základní umělecké školy Boskovice Kosher trio.
Závěrem Drs. Hildegonda M. Rijksenová připomenula sérii besed pro školy, jež zde v synagoze začínají hned v úterý 16. září.

Více: http://muzeum.boskovice.cz/

Kategorie a štítky

Nastavení