Název

Ani špatné počasí neodradilo malé i velké od návštěvy pohádky na zámku v Boskovicích. Pátek 31. 8.

Popis

Poslední prázdninové páteční odpoledne se vzhledem k počasí příliš nevyvedlo. Ne, že by byla zima, ale každou chvíli se nad Boskovicemi proháněly těžké mraky a proto Kulturní zařízení města tentokrát pořádala Pohádkový hřebínek ve vestibulu empírového zámku. Bylo to pro letošek opravdu poslední představení, v pondělí měla začít škola a léto nenávratně končilo v propadlišti dějin. I když meteorologové i na září slibují vysoké teploty, pravda byla neúprosná. Před dětmi stál poslední prázdninový víkend a tak jej bylo třeba pořádně využít. A snad i proto přišlo do zámku navzdory počasí a obavám pořadatelů dost dětí s rodiči.
Vše začalo v pátek 31. srpna mimořádně již v 15 hodin, kdy na nádvoří hned vpravo u dveří rozbalila své nádobíčko Všehodílna paní Blanky Matuškové, aby dětem tvořivou dílnou zkrátila čekání na divadelní představení. Ovšem za několik minut jsme vše stěhovali do vestibulu. Začalo totiž drobně pršet. Zpočátku to pak vypadalo, že nikdo nepřijde, ale před šestnáctou hodinou se začali návštěvníci trousit. Najednou měla zástupkyně ředitele Kulturních zařízení Boskovice Mgr. Táňa Reiblová plné ruce práce s kompletováním dárečků pro mlsné jazýčky, jež obsahovaly ovocné pití a lízátka od sponzora cukrárny Sladké mámení. Ruce k dílu přiložila i děvčata vedená Blankou Matuškovou. Potom se však již musela věnovat drobotině a pomáhat s jednoduchými výrobky z ústřižků látek, pestrobarevných provázků a vlny. Mgr. Táňa Reiblová pilně rozdávala sladké potěšení a především pamětní razítka za účast. S postupem času lidí s deštníky přibývalo a naše obavy, že budeme hrát přesilovku se rázem rozplynuly. Najednou bylo diváků tolik, že nestačily židle a musely se z chodby zámku přinést další. Zatímco děti se zabavily v improvizované Všehodílně, přijeli umělci z Prahy a počali rozbalovat své instrumenty. Vše šlo poměrně rychle, nabízené pódium nepotřebovali. Zbývalo odzkoušet nazvučení a pohádka mohla začít. Tedy ještě ne, přicházeli poslední opozdilci. Až potom mohla být zavřená těžká vstupní vrata do zámku, rozsvíceny halogenové lampy a teprve nyní vše začalo opravdu naostro. Herci Divadelního studia HP působící pod agenturou Mario byli jen dva, muž a žena, ale dokázali všechny zaujmout svým skvělým výkonem. Sehráli veselou v mnohém poučnou pohádku s písničkami O víle Modrovlásce. Příběh se odehrával v lese. Atmosféru přírody navodily půvabné malované kulisy. A jak to v pohádkách v různých obměnách bývá, moudrá a spravedlivá Modrovláska odmění Matěje s Andělkou za dobrý skutek kouzlem tří přání. Jenže Matěj s darem zle naloží a důsledky jeho nedobrého jednání se brzy projevily. Šlo o veselý poučný příběh se zvířátky a písničkami, z něhož děti poznaly, že i největší kouzlo je zcela bezcenné, když se jej zmocní člověk zlý, chamtivý, líný a sobecký. Zde pomůže jen dobrota a láska. „Děti, chodíte rády do lesa na houby,“ zeptala se úvodem Andělka a tím vtáhla děti do děje. Anóóóó, ozvalo se jednohlasně z řad drobotiny. „A víte, co je kulajda?“ To děti moc neznaly, ale záhy se jim dostalo poučení, že je to staročeská houbová polévka. Jenže to Andělka vůbec neměla lehké. Její muž Matěj byl hrozně líný nejraději by pořád spal. Na dříví do kamen, to ne, ale uvařeno by chtěl mít vždy a včas. Ty tam jsou doby, kdy Matěj byl šikovný truhlář a pracoval i na zámku. Jenže později jej práce přestala bavit, kníže ho z panství vyhnal a pro obyčejné lidi Matěj teprve nechtěl nic dělat. Pořád myslel jen na svůj pupek, jak se dobře najíst a hlavně pořádně se vyspat. Uvolil se, že zajde do lesa na dříví, ale jen s vidinou teplého jídla. Setkal se tam s vílou Modrovláskou proměněnou ve starý dub. Za to, že strom nepokácel, dostal odměnou možnost splnění tří přání. A protože nedonesl domů žádné dříví a musel by jíst houby syrové, měl hlad. Přál si jitrnice a dostal je od Modrovlásky jako první přání. Jenže myslel jen na sebe, byl lakomý a Andělce nechtěl jako druhé přání splnit malé hospodářství. Ani se s ní nerozdělil o jitrnice a jednu hned snědl sám. Modrovláska jej za to potrestala a druhá jitrnice mu přirostla k hlavě. Žádným způsobem se jí nešlo zbavit. Matěj se k Andělce stále zle choval a za to jej vyhnala z domu. Matěj chtěl od Modrovlásky přičarovat zámek plný služebnictva, kuchařů a cukrářů, dát si titul Hrabě von Jitrnic ale osud tomu chtěl, že se jí tentokrát nedovolal. To bylo také jeho štěstí. Všechna lesní havěť se Matěje bála, protože s jitrnicí na čele vypadal jako čert rohatý. Matěj bohudík záhy poznal, že se choval zle, trápil zvířátka a neměl rád lidi. Měl však ještě jedno přání, svědomí se v něm pohnulo a tak včas obrátil. Přestal myslet jen na sebe a nechal přičarovat Andělce vysněné hospodářství. Matěj se k Andělce vrátil, začal znovu truhlařit a oba se usmířili. Zázrak? Ne. „Tam, kde je láska, není zapotřebí kouzel. Žijte šťastně a mějte se rádi,“ zněla ozvěnou z dálky poslední slova Modrovlásky a pohádky byl konec.
Dětem i dospělým se divadlo moc líbilo a herci byli na závěr odměněni bouřlivým potleskem.
Vše hezké muselo jednou skončit a stejně tak i letošní ročník Boskovického pohádkového hřebínku připravovaný Kulturními zařízeními ve spolupráci s restaurací Eden. Za rok začátkem prázdnin opět nashledanou na zámku u dalších roztomilých pátečních podvečerů. Jen připomínám, že i v zimní sezóně KZMB na děti myslí a ty se mohou těšit na další pohádková přestavení, tentokrát ve velkém sále zámeckého skleníku.
Závěrem se sluší poděkovat rodině Menzdorff-Pouilly, že po celé prázdniny dala pro tuto akci k dispozici prostory zámku a jeho vnitřní nádvoří.
Více: www.kzmb.cz

Nastavení