Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Záhadný piktogram v obilí za Boskovicemi v blízkosti cihelny Huráb se objevil v noci z pátku na sobotu 28. června. Za velmi krátkou dobu přilákal velké množství lidí. Webové stránky města se snímky pořízenými z ptačí perspektivy byly navštíveny přes dvacettisíckrát, což je v historii zdejšího internetového zpravodajství absolutní rekord.
Protože se množí dotazy obyvatel, některé jsou i velmi odborné, vyrazil štáb Boskovické televize do terénu znovu, aby pořídil tentokrát detailní fotografie přímo z místa.
Přestože po celé dopoledne v úterý 30. června vydatně pršelo, s prvními paprsky odpoledního Slunce bylo u záhadného obrazce opět hodně zvědavců.
Objevil se tam dokonce i jeden odborník s měřicím zařízením na radiaci a elektromagnetické vlnění: „Nic jsem nenaměřil, všechno je normální,“ uklidnil hlouček přihlížejících a pro jistotu ještě pokračoval ve výzkumu na jiném místě. My jsme jej ze zvědavosti následovali. „Dle mého názoru se to dělá mikrovlnami z družice, jinak si to nedovedu vysvětlit. Není v lidských silách tohle za asi pět hodin tmy běžnými prostředky dokázat,“ doplnil muž.
Skupinka mladých chlapců se pokoušela zprovoznit malou kvadrokoptéru. Po krátké době letu, kdy se jim povedly asi dva snímky to vzdali: „Došla baterie,“ sdělil zklamaný majitel stroje a kluci se vydali na zběžnou prohlídku místa po svých.
Nám baterie nedošly a tak předkládáme několik snímků v naději, že snad odpoví na zvídavé otázky webových diskutujících.
Bylo tam i pár lidí se psy. „Pokud by zde nějaká neznámá energie byla, jistě by zvířata reagovala neklidným chováním,“ napadlo nás. Ale nic takového se nestalo.
Pomalu ubývalo světla, proto jsme rychle pořídili pár detailů ulámaných klasů, směr jejich položení a vydali jsme se způsobně cestou od kol traktorů vstříc večernímu ztichlému městu. Pozemek je soukromý, tak jsme se museli chovat slušně a nezvýšit již tak značnou škodu na úrodě.
V hlavách nám i po této návštěvě zůstala nezodpovězená otázka: „Kde a jak se to ze vzalo? Co tímto poselstvím chtěl někdo neznámý říct? Je to dílo neznámých civilizací nebo jen obyčejný vandalismus? To už se asi nedozvíme...“

Více: http://www.boskovice.cz/obrazec-v-obili---video-.info?id=9519
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červen 2014 až červenec 2016
  • 18 371 zobrazení
  • 7
  • 1010
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2007
  • 8 396 zobrazení
  • 0
  • 00
Ve středu 11. srpna jsem při cestě na jízdním kole ze Skalice nad Svitavou na Blanensku směrem k silnici 150, která pokračuje na mezinárodní komunikaci E461 (1/43) Svitavy – Brno – Vídeň, spatřil vlevo uprostřed obilného pole podivný kruhový obrazec podobající se skvostnému ornamentu. A což je dost neobvyklé, byl tentokrát jen jediný. Nacházel se ode mě asi 1200 metrů nad rybníkem, v místě, kde se pole zvedá směrem k Brnu. Ke „státní“ silnici je to od záhadného místa cca 400 metrů. Zůstal jsem jako přimrazený, v životě jsem tohle ještě neviděl. Slyšel a četl jsem o tom již mnohé, je toho plný internet, ale spatřit tohle na vlastní oči je úplně něco jiného. Hlavou se mi honily různé nezodpovězené otázky. Kde se to tu najednou vzalo? Je to dílo lidských rukou nebo nějaké vyšší moci? Nad krajinu se pomalu snášela tma vlahého letního večera, fotografovat už se na tu dálku nedalo i když jako správný reportér jsem měl aparát při ruce. V tu chvíli jsem byl pevně rozhodnut se na tenhle podivný úkaz podívat co nejdříve zblízka…
Na místo jsem se vydal v pátek 13. srpna odpoledne. Ze silnice spojující Skalici s Krhovem jsem sešel vpravo na slepou polní cestu a pak jsem se brodil zelenou vojtěškou a již zralým obilím asi půl kilometru směrem západním k místu, které mě magicky přitahovalo. Abych nenadělal zemědělcům škodu, využíval jsem co nejvíce úzkých vyjetých kolejí od postřikovačů. Posledních asi šedesát metrů jsem bohužel musel již stojícím obilím, žádné vyšlapané chodníčky ke kruhu tam nebyly. Za namáhavý pochod měkkým nerovným terénem jsem byl odměněn úchvatným pohledem na cosi, jež vlastními slovy ani příliš popsat nejde. Chvíli jsem stál v němém úžasu a pak si uvědomil, že je podvečer a světla bude rychle ubývat, tak jsem se dal rychle do práce. I přes varování různých biotroniků, že pobyt uprostřed neznámého díla je nebezpečný, jsem v místě pobyl asi hodinu a pořídil několik snímků. U některých jsem musel též ulehnout do upěchovaného obilí. A vidíte, nic se mi v pátek třináctého nestalo, necítil jsem ani žádnou zvláštní únavu. Vytáhnul jsem z fotobrašny kompas a zkoušel, zda se střelka nevychýlí od severu někam jinam. Nic takového se nestalo. Dokonale pravidelný kruh v obilí má průměr dvaatřicet normálních kroků. Na místo jsem se vrátil ještě jednou v sobotu ze severu směrem od rybníka a pořídil přehledový snímek, na který jsem v pátek jaksi zapomněl. Zřejmě tím zvláštním pocitem z místa podivného přírodního úkazu, na jehož vznik dodnes panují zcela rozporuplné názory. Z větší blízkosti to fotografovat nešlo, obrazec by už vzhledem k nerovnému terénu nebyl pode mnou. Jen doplním, že podobný záhadný kruh se ve stejnou dobu objevil v polích u obce Rozseč nad Kunštátem, což je odtud vzdálené vzdušnou čarou cca deset kilometrů směrem západním.
Domnívám se, že další slovní komentář je zbytečný, podívejte se na obrázky přímo z místa…
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • srpen 2010
  • 2 797 zobrazení
  • 0
  • 1111
Venku se otepluje, Slunce stoupá výš. To jsou neklamné známky blížících se Svátků jara – Velikonoc. Mnozí je berou jen jako volné dny, někteří však udržují hezké zvyky. Pokud lidé nepodlehnou všudypřítomné reklamně, což znamená nakoupit co nejvíce předražených, zbytečných, zaručeně hygienických čistících přípravků a uklízet a uklízet, najdou si čas třeba na výrobu kraslic. Letos to bude s vejci trochu problematické, ovšem naštěstí existují i plastové náhražky k nerozeznání od pravých. Jenže ty obarvit nelze. Pokud se však použije technika třeba háčkování vzniknou nakonec půvabné výtvory, jež v misce zkrášlí každý sváteční stůl.
Protože Velikonoce se kvapem blíží, letos připadají na 9. duba, zašel jsem pro inspiraci do Mateřského centra na Masarykovo náměstí, kde v úterý 27.března předváděla Lucie Klimešová, jak pod šikovnýma rukama obháčkované kraslice vznikají.
„Dnešní odpoledne bylo určeno všem kteří mají rádi háčkování, obháčkovávali jsme plastová vajíčka,“ přiblížila mi dění úterního odpoledne Lucie Klimešová. „Bílou přízí barevná, barevnou bílá vejce. Instruktáže se zúčastnily i malé děti z druhých a třetích tříd. Též těm se práce s pomocí maminek velice hezky povedla. I přes teplé jarní odpoledne přišlo do herny sedm maminek a tři děti. Drobotiny bylo více, ty menší děti ovšem spíše lákaly hračky a u stolu sedět nevydržely. Obháčkování jedné kraslice trvá asi hodinu dle šikovnosti a zkušeností. Začátečník musí počítat s tím, že bude bojovat asi dvě hodiny než se to naučí. Materiál – přízi a tenký háček 0,9 mm lze zakoupit v běžných prodejnách s potřebami pro švadleny. Na jedno vejce vyjde asi do deseti korun. Návod je na internetu, stačí zadat do Vašeho vyhledávače heslo háčkované kraslice a vyjede spousta odkazů. Ale lépe je se učit od někoho zkušenějšího. Vejce jsou každé jiné a pak je nutno vzorek individuálně přizpůsobit. Kdo už někdy háčkoval a baví jej to, jistě postup brzy zvládne a bude mít pěknou vlastnoruční velikonoční výzdobu,“ dodala na závěr Lucie Klimešová, jež tento kurz vedla.
Blížil se podvečer a všichni se pomalu rozcházeli obohaceni, jak účelně prožít předvelikonoční čas. Že není jen drhnutí, pulírování a leštění, ale lze udělat radost sobě i rodině trochu jinak.
Více: http://mcboskovice.webnode.cz/
www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2012
  • 1 530 zobrazení
  • 0
  • 00
Dnes se chci věnovat současnému žhavému tématu a tím je digitalizace televizního vysílání, dále jen DVB-T. Lépe řečeno nejčastějším chybám, kterých se diváci dopouštějí při stavbě individuálních přijímacích antén.
Úvodem jen krátce o výhodách, jež DVB-T přináší. Především je to vysoká kvalita obrazu bez duchů. Přibližuje se satelitnímu příjmu. Vzhledem k menšímu datovému toku je obraz nepatrně horší, ovšem běžný divák to nepozná. Další podstatnou výhodou je, že do jednoho televizního kanálu se vejde až pět digitálních programů + několik rozhlasových, zatímco ve starém systému byl jen jediný televizní. Digitální kanál se nazývá multiplex, protože obsahuje více programů. Lidé se obávají, že DVB-T si vynutí složitý anténní systém s množstvím drahých součástek. Je to přesně naopak. Na jedinou anténu lze dnes zachytit v některých lokalitách i jedenáct programů ze tří multiplexů bez nákladných laděných slučovačů. Samotné antény jsou též dosti drahé a když dříve musely být většinou tři pro zachycení čtyř základních programů ČT1, ČT2, Nova a Prima, cena takového systému byla i několik tisíc korun bez montáže. Navíc Prima ze slabých místních vykrývačů bývala často obtížně chytitelná nebo nešla vůbec. Takový les antén na střeše nebyl vzhledný ani bezpečný. Z výše uvedeného je DVB-T mnohem jednodušší a levnější. Oproti klasickému příjmu má dvě nevýhody. První je, že když byl signál analogu slabý, byl vidět se šumem ale šel. U digitálu není v takovém případě nic. Buď jede perfektně, nebo vůbec. Zrnitý obraz zde neexistuje. Někdy se může objevit kostkování a zadrhávání zvuku „cliff“ efekt. Je známkou slabého příjmu nebo špatně namontované antény, o čemž si povíme za chvíli. Druhou nevýhodou je malá odolnost proti rušení. Byl-li starý analogový signál znehodnocený třeba jiskřením od neodrušeného mixéru souseda, běhaly přes obraz čáry a zvuk praskal. Ale dívat se dalo. U DVB-T v takovém momentu obraz i zvuk zmizí úplně. Objeví se znovu, až rušení ustane.
Teď k nejčastějším prohřeškům uživatelů. Proč sousedovi DVB-T běží a mně ne? Většina diváků používá stávající anténu co měli dříve na analog. Jenže ta už má několik let na střeše za sebou a povětrnostní vlivy udělaly své. Jestliže takovou anténu, většinou levné polské síto chci používat i pro DVB-T, pak je třeba zachovat několik pravidel. Anténu musím v první řadě pečlivě prohlédnout, dotáhnout šrouby, které stlačují prvky „véčka“ ke svislým sběrnicím. Pak je bezpodmínečně nutné zkontrolovat šrouby, které od svislých sběrnic procházejí do anténní krabičky. Zkorodované ihned vyměnit. Původní tištěný zesilovač je zcela nevhodný pro digitální příjem. Má příliš velký zisk a snadno se zahltí. Je třeba jej nahradit jakostním UHF jednostupňovým zesilovačem české výroby. Ten musí být vždy celý uzavřen v kovové krabičce, aby se omezil průnik nežádoucích silných signálů místních vysilačů k aktivním součástkám. Nejlépe, má li výstup v provedení „F“ konektoru, který je velmi spolehlivý a celý stíněný. Dnes je na trhu celá řada kvalitních zesilovačů různých výrobců a téměř se neliší. Spíše je třeba věnovat pozornost mechanickému provedení. V případě velmi silného signálu se vkládá pouze pasivní symetrizační člen. Intenzitu signálového pole nejlépe určit měřením. Ovšem jednostupňovým předzesilovačem se i bez toho většinou nic nezkazí. Po montáži zesilovače nebo symetrizačního členu do anténní krabičky je nutné vyzkoušet, zda prvky „véčka“ jsou všechny spojeny. Lze ohmmetrem, pokud jej nemáte, stačí obyčejná žárovková zkoušečka. Svodový koaxiál musí být kvalitní. Nejlépe s dvojitým stíněním. V prodejnách elekro bývá nejčastěji CB100F nebo RG6U. Je možné použít oba. Potřebujete-li slabší, třeba kvůli protaženi, pak je nejlepší H121. Kabelu 3C2V je třeba se zdaleka vyhnout, je vhodný pouze na krátké propojovací účastnické šňůry od zásuvky na zdi k přijímači ve společných anténách velkých bytových domů. Na UHF, kde všechny naše vysilače pracují, má velké ztráty. Řádně ošetřenou anténu je nejlépe umístit na přivrácenou stranu střechy k vysilači a nikdy ne nad hřeben.. Stačí tak půl až metr nad krytinou. Nutno zkusit. Nejlepší signál obecně bývá na balkóně orientovaném směrem na vysilač Vysoko umístěné antény dávají horší signál a navíc jsou nebezpečné mechanicky i z hlediska statické elektřiny (bouřky). V blízkosti silného vysilače může být anténa i na půdě. Některé vysilače pracují s vertikální polarizací, pak je třeba anténu „položit“. Parametry příslušného vysilače lze zjistit na internetu nebo v místní prodejně s televizory. Velkou pozornost je třeba věnovat i napájecímu zdroji 12V. Pokud je v provozu již několik let, je třeba vyměnit uvnitř filtrační kondenzátor. Ve starších býval 100 mikrofaradů. Vždy dát nový 470 mikrofaradů kvůli dokonalé filtraci, kterou DVB-T vyžaduje. Pak se vyhnete nepříjemnému hledání poruchy, kdy přijímač ukazuje dostatečný signál a kvalitu nula. Tuto práci je ovšem nutné svěřit zkušenému televiznímu opraváři, aby nedošlo k úrazu. V žádném případě se o to nepokoušejte sami a zdroj ani neotvírejte. DVB-T přijímače mívají možnost napájení antény 5V. Takové zesilovače se vyrábí. Ale jejich parametry jsou horší, zejména odolnost proti nežádoucím silným signálům starého analogu, který stále ještě běží. Doporučuji zesilovače se zdrojem 12V a na přijímači vlastní napájení 5V vypnout. Zdroj 12 V byl vždy v příslušenství polské antény a lze jej po výměně kondenzátoru - viz výše - znovu použít. Koaxiál do výhybky (vajíčka) zapojte velmi pečlivě a práci je nejlépe zkontrolovat pod lupou, aby vlásenky stínění nezpůsobily zkraty a tím nepříjemným poruchám příjmu. Navíc se zkratem může zdroj zničit.
Kupujete-li novou anténu a prodejce Vám tvrdí, že je digitální, pak to není pravda. Pouze digitální anténa neexistuje. Pro příjem DVB-T se používají běžné antény, jako byly na analog. Ještě pozor na pokojové antény. Ty uspokojivě pracují pouze v místě ideálního signálu. Tedy pokud vidím přímo na vysilací věž. Příjem na větší vzdálenosti a v husté městské zástavbě na pokojovou anténu je spíše výjimkou.
Při zachování výše uvedených pravidel by měl být v místě dobrého signálu příjem DVB-T bez potíží možný. Chcete-li rozvod na více televizorů, pak je nutno použít jakostních kovových rozbočovačů či odbočovačů nejlépe s „F“ konektory a někdy i lineární průběžný zesilovač. Návrh takového rozvodu již vyžaduje měření a je lépe jej svěřit odborníkovi, jenž má k dispozici potřebné vybavení.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2010
  • 1 507 zobrazení
  • 0
  • 00
Jedním z významných míst boskovické kultury je i galerie pojmenovaná po světoznámém malíři, místním rodákovi, Otakaru Kubínovi (1883 – 1969). Zájemci o literaturu, výtvarné a hudební umění ji najdou v prostorách starobylé radnice přebudované do nynější podoby roku 1567. Od loňského roku slouží její typická čtyřboká věž vysoká 42 metrů jako turistická rozhledna. Radnice tvoří z velké dálky viditelnou dominantu horního konce Masarykova náměstí.
A právě sem směřovaly kroky milovníků především fotografického umění. Ano, i mačkat spoušť dnes již převážně digitálního přístroje, kde za nás téměř vše obstará chytrá elektronika není zase tak jednoduché, jak by se laikovi zdálo. Dobrý snímek vyžaduje bystré oko a také talent. Kdo si myslí, že jen drahý aparát je zárukou úspěchu, ten se hluboce mýlí. I s obyčejným malým kompaktem za pár stokorun lze pořídit kvalitní cenné snímky, pokud fotograf má cit pro věc. Kdo se chce hlouběji zabývat touto činností, většinou si po čase pořídí dražší přístroj – zrcadlovku – jejíž možnosti jsou přece jen mnohem větší.
O svých kvalitách a zároveň cestovatelských úspěších nás v sobotu 12. listopadu 2011 přijela z hlavního města Prahy přesvědčit sympatická dlouhovlasá mladá dáma paní Markéta Kratochvílová.
Majitel galerie pan Josef Bařinka všechny přivítal slovy: „Jsem rád, že jste se sešli v tak hojném počtu. V rámci vernisáže na úvod zahraje Kristýna Sedláková klavírní skladby Bachovy a Chopinovy.“
„Poprvé jsem se s Markétou setkal v roce 1998, když mě s manželem Martinem pozvali na výpravu za poznáním,“ zahájil svůj krátký projev Ing. Pavel Kysilka CSc. Uvedl, že atraktivní pohledná blondýna Martina je tělem i duší cestovatelkou. Začínala jako horolezkyně, pak se přeorientovala na cestování. Oblíbila si Himaláje, kde pořídila velké množství snímků. Některé jsou k vidění na této výstavě. Návštěvám vzdálených krajů se věnuje patnáct let. Vždy je skvěle připravená a jde tam za jistým cílem. Především za pro nás exotickou kulturou drsné horské krajiny. Její snímky ukazují přítomnost člověka, vyjadřují jeho pocity. Markéta fotografuje pět let, je samouk a přesto i profesionálové obdivují její práce zejména se světlem. Je třeba si uvědomit, že fotografovat tamní obyvatele je problém. Cizincům nedůvěřují a málokdy se chovají přirozeně. „V Ladakhu, malé vesnici čtyři a půl tisíce metrů nad mořem jsem měl možnost nejlépe poznat Markétu při práci,“ pokračoval Ing. Pavel Kysilka. „Vysokohorská vesnice se zpřístupní na čtyři měsíce turistům. Říká se tomu otevření sněhové opony od června do září. Od října do května lidé nevycházejí z prostých kamenných obydlí. Přes zimu tam v jedné místnosti bydlí i s dobytkem, aby se zahřáli. Nemají lékaře, neznají televizi, rádio, auto, letadlo a cokoliv z moderní doby. Navštěvují se mezi sebou, vyprávějí mýty a legendy, které si po generace předávají. My jsme tam strávili několik dní a když jsme pak odcházeli, uvědomili jsme si, že za pár týdnů se sněhová opona uzavře a ti veselí smějící se lidé tam zůstanou odkázáni sami na sebe celých dlouhých osm měsíců v krutých podmínkách. Teprve po návratu domů jsme zjistili obrovskou cenu fotografií Markéty, které se podařilo autenticky atmosféru vesnice zachytit. Já jsem velký fanda Markéty a rád jsem její výstavu v nádherné galerii Otakara Kubína uvedl. Tím spíš, že jsem boskovický rodák, studoval jsem zde v letech 1973 – 1977 místní gymnázium,“ dodal na závěr Ing. Pavel Kysilka CSc.
Pak ještě zahráli manželé Irena a Vojtěch Havlovi, jež v letních měsících pobývají v Praze, v zimě pak v Boskovicích. Na violoncello a klavír přednesli meditační skladby inspirované indickou lidovou a duchovní hudbou.
„Jsem ráda za možnost vystavovat v krásném městě Boskovice, v nádherné galerii Otakara Kubína. Dostalo se mi zde vřelého přijetí, za což upřímně děkuji,“ zněla úvodní slova Markéty Kratochvílové, když se mi podařilo ji na chvíli získat jen pro sebe. „Snímky vznikaly v průběhu posledních pěti let. Jsou z indického Himaláje, Nepálu, Ománu, portréty lidí z vysokohorské osady Ladakhu. Fotografie vznikaly zcela bezprostředně a pro zveřejnění se rozhoduji s odstupem několika let, kdy se zhodnotí jejich kvalita. Samozřejmě zjistím, že pro výstavu se hodí jen některé. Obrázky osob vyjadřují stav přirozený při prvním setkání. Zásadně nefotím, pokud je to dotyčnému nepříjemné, nebo to nechce.“ Markéta dále uvedla, že s Ing. Pavlem Kysilkou byli společně na dvou cestách. Výpravy do oblastí Himaláje a Tibetu jsou tak trochu i humanitární i když neorganizovaně. Vždy s sebou vezou hračky pro děti, oblečení, léky. „Fotografuji výhradně digitálně. Koho zajímá technika, tak jsem počáteční snímky dělala první zrcadlovkou Olympus a nyní používám Nikon 700,“ upřesnila na závěr našeho krátkého rozhovoru autorka výstavy Markéta Kratochvílová.
Ještě dodám, že manžel Markéty je PhDr. Martin Kratochvíl, známý to jazzový skladatel, scénárista, režisér dokumentárních filmů, v sedmdesátých letech zakladatel známé hudební formace JazzQ. Externě spolupracuje s Českým rozhlasem, občas uvádí populární Mikrofórum na stanici Praha 2.
Sluší se doplnit, že na instalaci výstavy spolupracoval MgA. Jiří Macht, vynikající profesionální fotograf a cestovatel.
Kolekci skvělých zajímavých snímků Markéty Kratochvílové je možné zhlédnout do čtvrtého prosince.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2011
  • 1 412 zobrazení
  • 0
  • 00
Obec Skalice nad Svitavou leží asi sedmnáct kilometrů severně od Blanska, pět kilometrů jihozápadně od Boskovicka na řece Svitavě v nadmořské výšce kolem 320 metrů. Má něco přes šest stovek obyvatel. Prochází jí důležitý železniční koridor z Brna do České Třebové. Není součástí Boskovic, ale odehrála se tam významná sportovní událost, jež se dotýká celého regionu. Proto je následující reportáž právě z této vesnice.
O minulé sobotě 4. srpna 2012 zde probíhaly oslavy šedesáti let místní kopané. A to přímo stylově – dvěma fotbalovými zápasy. K prvnímu utkání ve 14 hodin nastoupili místní starší páni nad 35 let proti seniorům z Boskovic. Vyvrcholením programu pak bylo střetnutí současného mužstva TJ Sokol Skalice – účastník III. třídy s celkem Internacionálů České republiky. V sestavě hostů nastoupili ostřílení borci zvučných jmen. Fiala, Drulák, a další.
Zábavnému programu přihlížel starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek s chotí a starosta Skalice nad Svitavou Ing. Richard Černý taktéž s manželkou.
„Krásné sportovní sobotní odpoledne a pro náš skalický fotbal též slavnostní den,“ zahájil setkání pan Milan Veselý. „Máme šedesát roků fotbalu ve Skalici nad Svitavou. Vítejte všichni na našem stadionu. K prvnímu utkání na 2x35 minut nastoupí hosté z Boskovic v této sestavě: V bráně Trmač, pak Kotrhonz, Neubauer, Petr Ševčík, Josef Kužel, Karel Černý, Daněk, Petr Martinek, Tušla, Papoušek, Zelený, Pokorný, Zvejška. Tým Skalice má na trávníku tyto borce: Zdeněk Sekanina, Jaroslav Alexa, Ing. Petr Havelka, Petr Švancara, Jaroslav Fojt, Jan Fojt, Petr Bednář, Leoš Plch, Jaroslav Dvořák, Jan Neužil, Jiří Fadrný, Roman Černohlávek, Josef Meluzín. Toto velmi zajímavé utkání řídí hlavní rozhodčí pan Barák z Brna, na čarách Milan Strya a Hanáček oba z Boskovic.
Průběh utkání zhodnotil brankář domácích Zdeněk Sekanina: „Hrálo se za mírnější převahy domácího týmu, který nastoupil v nejsilnější sestavě. Základ tvořili hráči, jež v roce 2000 vybojovali postup do 1. B třídy. Boskovice přijely v mírně slabší sestavě. I když boskovičtí se ujali v prvním poločase vedení, domácí průběh hry otočili a po první půli byl výsledek 3:1. Na začátku druhé části hry se boskovickým podařilo zavěsit gól a trochu zdramatizovat hru. Skaličtí dali brzy na to čtvrtý gól a hned pátý. Boskovičtí na to odpověděli brankou na 5:3. Skalice dala další gól. Hosté pak znovu snížili a domácím se povedlo skóre zvýšit v poslední minutě na celkový stav 7:4.
Přiblížila se šestnáctá hodina a s ní i vrchol oslav šedesáti let fotbalu ve Skalici nad Svitavou: Hovoří opět Milan Veselý: „Dobré odpoledne, vítejte ve Skalici nad Svitavou při oslavách šedesátého výročí místního fotbalu. K druhému utkání jsme pozvali soupeře atraktivního, tým internacionálů České republiky. Vítejte zde! Dovolte mi, abych jednotlivé hráče v červených dresech představil. Můžeme se těšit na fotbalové hvězdy pod vedením trenéra a manažéra Štěpána Philippa. Jsou to: Fotbalista roku 1995 Radek Drulák, Jan Fiala z Dukly Praha, Jiří Fiala, obránce Jiří Jeslínek, Robert Kafka z Brna, brankář Vladimír Macho, Tibor Mičinec, Miroslav Mlejnek, Jiří Ondra, Václav Samek – mistr Evropy 1976, třikrát mistr ligy s Duklou Praha, František Štambacher – mistr Evropy 1976 z Jugoslávie, vítěz Olympijských her 1980 v Moskvě, třetí místo na mistrovství Evropy v Itálii, František Veselý – Slávista. Tolik k sestavě. Hraje se opět 2x35 minut z důvodu tropického vedra. Dívejte se na skvělý sváteční fotbal. Bavte se sportem.“
V době konání druhého poločasu exhibičního utkání proběhlo vylosování cen podle čísel vstupenek, jež věnovali sponzoři. Tahu z osudí si užily nejvíce děti, pro které to byla atrakce.
Průběh slavnostního ukázkového utkání okomentoval opět Zdeněk Sekanina: „Internacionálové se ujali hned na začátku střetnutí vedení brankou Tibora Mičince na 1:0. Následoval gól Radka Druláka. Na 3:0 dával Jan Fiala, za domácí snížil František Stejskal. Do konce prvního poločasu stihnul zvýšit na 4:1 opět Radek Drulák. Ve druhé půli upravil na 5:1 hostující František Veselý. Z penalty na 5:2 snížil domácí Jan Marek. Penaltu hostů pak s přehledem proměnil Radek Drulák na 2:6. Nádskok na 2:7 zvýšil Fiala, na 3:7 snížil domácí Meluzín. O konečný stav 3:8 se postaral svou čtvrtou brankou opět Radek Drulák. Skaličtí hráli v sestavě pro III. třídu doplněné o bývalé fotbalisty Jakuba Tenoru a Josefa Meluzína.
Fotbalová utkání skončila, nastal čas na nostalgické ohlédnutí do dob minulých, staré zašlé slávy skalického fotbalu. Zasvěceně hovořil dlouholetý činovník klubu pan Milan Veselý: „Mám 67 roků, hodně si pamatuji,“ začal s humorem své vzpomínky. „Začátky skalického fotbalu jsou nerozlučně spjaty se třemi jmény Cháma, Holý a Zvěřina. Tito pánové svépomocí začali stavět kabiny, které mám za zády. Tito tři muži byli první u zahájení činnosti fotbalu ve Skalici. Tehdejší mužstvo byla směska hráčů, většinou nádražáci. Namátkou Skácel, Navara, Kovář, Pačinek, Zkoumal, Přibyl, Žitník. Bohužel málo se jich dožilo dnešní slavnosti. Na světě je pan Kovář, pan Žitník, pan Fiala a Josef Kovář ze Svitávky. To byly roky 1952 – 1960. Pak začal fotbal vzkvétat. Přišel boskovský Luboš Kovář, který do hry vnesl moderní tréninkové metody. V roce 1965 se skalickým podařilo postoupit do okresního přeboru. V osmdesátých letech došlo k velkému rozkvětu našeho sportovního areálu. Na jeho zvelebování pracovali místní občané opět svépomocí pod vedením obětavého předsedy místního národního výboru Bohumila Navrátila a Jaroslava Čuřika. Tehdy jsme postavili společenské výletiště s tanečním parketem. Hráli jsme okresní přebor nepřetržitě, v roce 2000 jsme postoupili do první třídy krajské soutěže. Za přispění starostky Evy Zouharové proběhla rekonstrukce kabin, opravili jsme hrací plochu, kterou nám závidí snad celý okres. Konala se zde finále důležitých soutěží přípravek, dorostenců. Hostovalo zde družstvo Minervy Boskovice, jež tenkrát hrálo 1. A třídu. Nemohou zapomenout na náš krásný trávník, vzpomínají dodnes. Později se ve Skalici objevili velmi dobří hráči schopní kopat krajskou soutěž. V historii to byla snad stovka borců, kteří zde působili. Úmyslně nejmenuji nikoho, jistě bych na mnohé zapomněl. Po zdařilých pěti letech v 1. B třídě jsme spadli do okresního přeboru třetí třídy, kde jsme dodnes. Myslím, že se za šedesát let udělalo ve Skalici nad Svitavou hodně práce. Dovolím si dvě jména. O tento krásný areál se snad třicet roků staral Zdeněk Sekanina starší. Byl u veškerého zvelebování hřiště, kabin, parketu a všeho kolem. Nyní předává zkušenosti svým synům. Je to především Zdeněk Sekanina mladší, který je právem pyšný na nádherný přírodní trávník a nikdo mu na něj nesmí sáhnout. Vážení spoluobčané, příznivci fotbalu. Budeme rádi za Vaši přízeň v dalších letech, abychom se zde na našem krásném stadionu rádi potkávali. Přeji vám všem hodně zdraví, mějte se rádi a choďte sem povzbuzovat náš fotbal. Děkuji všem.“ Tolik tedy ohlédnutí pana Milana Veselého za časy dávno minulými.
Sportovní klání skončila, hrací plocha osiřela, jen několik malých dětí, snad budoucích nadějí skalického fotbalu, obsadilo prostor před jednou z branek a snažili se po vzoru dospělých zavěsit gól. Diváci, jichž se sešlo na 350, zůstali při dobrém pivečku, vzpomínkách a družné zábavě,jaká se vidí dnes snad jen na vesnicích mezi prostými dobrosrdečnými lidmi. Musím říct, že tak krásný sportovní areál, jaký je ve Skalici, se vidí jen zřídka. Snad je to i tím, že je zasazený do nádherné přírodní scenérie potoka Úmoří. Ovšem perfektní stav hřiště je zásluhou především místních obětavců, mezi něž patří všichni minulí i současní činovníci místního fotbalu pod současným vedením Zdeňka Sekaniny mladšího.
Na závěr je třeba poděkovat sponzorům, bez nichž by se taková akce je těžko uskutečnila. Jsou to: Obecní úřad Skalice nad Svitavou, PMP Kovo, s.r.o., Jednota COOP Boskovice - prodejna Skalice, Nádraží bufet Skalice, Auto - Komplet servis Viktor Andrlík, Krmiva Skalice - Libor Dvořák, JUDr. Radim Chalupa, Ph.D, Zapa beton a.s., Bambas Elektroodpady s.r.o. Skalice, Střechy Tomáš Odehnal, Truhlářství Vašíček, Komfort a.s. Brno, Baumüller Brno, s.r.o. Skalice.
Krátký film s červenou šipkou je snímek na konci alba. Kliknutím se záznam spustí.
Více: http://skalice.svazeksvitava.cz/index.php?nid=447&lid=cs&oid=1526
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 1 208 zobrazení
  • 0
  • 00
Pohár vítězů tentokrát v Boskovicích nezůstal! V úterý 23. srpna 2011 byl téměř po třech týdnech v areálu modernizovaného koupaliště Červená zahrada kvůli velkému zájmu zopakován turnaj v odbíjené Červenka Beach Open, letos již druhý ročník. Jednalo se o soutěž v Beach volejbale ženských, mužských i smíšených dvojic. Za téměř nesnesitelného vedra a oblohy bez jediného mráčku startovalo tentokrát již osmnáct párů, když v předchozím kole na počátku měsíce jich bylo pouze dvanáct. Je vidět, že tato mladá sportovně-společenská akce začíná být pojmem nejen v Boskovicích, ale i daleko za hranicemi mikroregionu a celého blanenského okresu.
Po celodenních urputných bojích pod sítí na rozpáleném písku se z celkového vítězství radovala dvojice, jež přijela z jihovýchodního cípu Hané, kde se pomalu zvedají kopce Hostýnských hor. Smíšený pár Jan Šimek a Věra Černochová pochází z Kroměříže a Bystřice pod Hostýnem. Ve finálovém zápase zvítězila 2:1. Z opačné strany republiky od Jihlavy z Polné a Dobronína si přijela pro stříbrné umístění další, ryze mužská dvojice Vladimír Krejčí a Ivan Sehnal.
Bronz a „bramborová“ medaile zůstaly doma v Boskovicích. Třetí místo si vybojovala ženská dvojice Zuzana Zrůstková a Vendula Nováková. Čtvrtí byli obhájci titulu z minulého klání Jan Liďák a Tomáš Ryšavý, kterým se tentokrát příliš nedařilo a svůj předchozí triumf nezopakovali.
„Oba dny letošního druhého ročníku v plážovém volejbale se vydařily, těšíme se na příští třetí ročník“, uvedl na závěr Mgr. Milan Strya – hlavní pořadatel a ředitel Služeb Boskovice, které celou akci připravily.
Více: www.sluzbyboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 12.1.2007
  • 1 112 zobrazení
  • 1
  • 00
Krátká filmová ukázka programu je zde: http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Husi_slavnosti_v_Boskovicich._Vystoupeni_detske_rockove_kapely_Kastanci_z_Horni_Lhoty_23._zari_2012/
Rok se rokem sešel a bylo to tu znovu. Prostory ulice Hradní, park u Zámeckého skleníku a letos poprvé i velký amfiteátr letního kina, to jsou všechna místa, kde se konal devátý ročník Husích slavností v Boskovicích.
Vše začalo v sobotu 22. září už v devět hodin na Masarykově náměstí, kde před radnicí vyhrávala Boskověnka. Snad i proto, aby se v pošmourném počasí všem lépe šlapalo. Ještě ráno pršelo, později se počasí alespoň trochu slitovalo, jako by vědělo, že se bude něco slavného dít.
Muzikanti se poté přemístili do amfiteátru, aby před slavnostním zahájením několika desítkám zmrzlých diváků zahráli směs populárních lidovek. Návštěvníci se přece jen počali více trousit, někteří se zastavovali u mnoha stánků lidových řemesel, ale jak slyšeli muziku, přicházeli do hlediště kina. Vybrat jako hlavní scénu areál letního kina bylo moudré rozhodnutí pořádajících Kulturních zařízení města. Vzpomínám na loňský rok, kdy scéna stála v proluce a bylo tam opravdu málo místa. Lidé se mačkali, což nyní nebylo.
Poslední skladba Boskověnky Instantkoncert v rázných rytmech již předznamenala příští dění. Na jevišti se objevil známý moderátor z pořadů minulých Petr Janoušek: „Krásné dopoledne, vítám Vás na devátém ročníku Husích slavností v Boskovicích. Právě jsme se rozloučili s Boskověnkou, je to dechová kapela pod vedením Aloise Koláře a Mirka Šustra. Nyní se připravuje národopisný soubor Velen. Vloni oslavil šedesát let, působí doma i v zahraničí. Někteří členové zde pracují již přes dvacet let. Vedoucími jsou Antonín Pitner, Ilja Melkus, choreografka Jiřina Horáková. Představí se vystoupením Husičky.
A přišlo slavnostní zahájení. Opět Petr Janoušek: „Akce se koná za účasti Kulturních zařízení města, Základní organizace Českého svazu chovatelů a města Boskovice. Vítám mezi námi starostu Boskovic Ing. Jaroslava Dohnálka, zástupce Polska, Belgie, Bosny Hercegoviny a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Ivo Poláka.“ Nejprve promluvil Ing. Jaroslav Dohnálek: „Scházíme se na devátém ročníku tradičních Husích slavností. V tuto chvíli Vás vítám ve slunném dopoledni, což bych před hodinou říct nemohl. Snad počasí vydrží. Vítám též zástupce partnerských měst z Polska a Belgie, též přátele z Bosny. Zde o spolupráci jednáme. Velmi vítám Mgr. Ivo Poláka, protože Jihomoravský kraj se finančně velmi podílí na Husích slavnostech a tentokrát na tom má zásluhu především on sám. Vítejte všichni v Boskovicích.“ Poté přednesli zdravice i vzácní hosté ze zahraničí. Zástupce hejtmana Mgr. Ivo Polák dodal: „Jsem rád mezi Vámi na Husích slavnostech. Zdravím v zastoupení Kraje. Jihomoravský kraj vždy podporoval rozvíjení tradic. Letošní devátý ročník Husích slavností takovou tradicí jsou. Přeji hezký kulturní i chuťový zážitek.“
Petr Janoušek pak upřesnil další dění: „Bude pokračovat Velen, po něm Šáša Viktor pro děti, Vlčnovjanka, Pavel Bobek a MalinaBand – na to se jistě mnozí těší, pak Milan Schelinger a dnešní program za večerního šera uzavře estrádní orchestr Papaya Band Rawa Mazowiecka. Nyní tedy znovu Velen.“
Pak Na jeviště vtrnul jako drak Šáša Viktor a hned ho bylo všude plno. Od začátku zapojil děti do hry: „Někde se schovává moje pomocnice, tak na ni zavolejte.“ Hledištěm amfiteátru se ozvalo z mnoha dětských hrdel Šááášóóó. A paní Šášová vběhla na scénu. Děti se učily ptačí tanec, skákaly přes švihadla, učily se tanec Špagety – makarony, roztáčely barevné obruče, zpívaly. Vtipné vystoupení plné legračních soutěží, kdy se amfiteátrem ozýval veselý smích, bylo ukončené ptačím tancem všech malých i velkých v obecenstvu. „Loučí se s vámi paní Šášová z dolního Šaškova a Šáša z Horního a veškeré obecenstvo. Mějte se fajn a zase někdy s šaškováním nashledanou.“
Přestávky mezi programy, kdy se jeviště připravovalo na koncert Vlčnovjanka mnozí využili k prohlídce parku před Zámeckým skleníkem a protože se blížil čas oběda, zaplnil se i velký sál Skleníku, který se proměnil v restauraci s husími specialitami.
Vystoupení Vlčnovjanka jsem se nezúčastnil, vrátil jsem se až ke konci programu Pavla Bobka. Ještě před tím jsem s obavami sledoval meteorologický radar, k Boskovicím se blížil pás intenzivního deště od severozápadu. Srážky jsem odhadoval tak na půl hodiny a jak se později ukázalo, vyšlo to zcela přesně. Ze schodiště hlediště jsem pořídil několik snímků kapely, právě když se z pódia nesl hit Můj rodný dům s textem Michala Žantovského převzatý od amerického zpěváka Bruce Springsteena (1984). Pavel Bobek ji zpíval vsedě, nohy mu již v pokročilém věku (75) příliš neslouží. Poslední hit Veď mě dál, cesto má už sledovalo zcela zaplněné hlediště pod deštníky. Publikum doprovodilo účinkující ze scény bouřlivým potleskem, křikem a pískotem. Vřelé ovace si Pavel Bobek právem zasloužil. Jak řekla jedna z návštěvnic: „V tomto věku jeho výkon obdivuji, je pořád skvělý.“
A teď se zcela naplnily moje obavy. Spustil se silný přívalový liják, který v mžiku hlediště úplně vyprázdnil. „Ještě že tohle nepřišlo v průběhu koncertu Pavla Bobka, to by zřejmě mnozí utekli,“ pomyslel jsem si schovaný pod stromem u boční zvukové kabiny kina.
Naštěstí déšť brzy ustal a na jevišti se pomalu připravovala kapela se zpěvákem a výtvarníkem Milanem Schelingerem. Ti hrají písně jeho tragicky zesnulého bratra (1981). Milan vydal v roce 1994 knihu jako vzpomínku na bratra Jiřího. Znovu vyšla roku 2003. V roce 1996 vydává Milan své první autorské album PF 2000.
Déšť ustal a do hlediště amfiteátru letního kina se pomalu začali vracet návštěvníci. Tentokrát především generace, jež na dobu druhé poloviny sedmdesátých let živě vzpomíná. A Milan Schelinger nezklamal. „Zahrajeme pár písniček, které tady zůstaly po mém bráchovi Jirkovi. Snad se Vám budou líbit i v našem podání. Hezký den, kdo má deštník, je na tom dobře,“ zašpásoval ještě Milan a z jeviště zaburácel nefalšovaný český bigbít. Skladba Karla Svobody Hudba radost dává, Jsem prý blázen jen, Jahody mražený, Ptají se lidé, Sim Sala Bim, dostaly diváky do varu. Jakmile zazněly první tóny slavné Šípkové Růženky (Soldier Of Fortune – Deep Purple 1974), lidé vstávali, tleskali a pískali. Za tuhle legendární baladu byli Milanovi a muzikantům opravdu vděčni. A následovala hned další pecka Holubí dům. Při těchto melodiích se mnohým v očích zaleskly slzy. Jak ten čas letí… Koncert měl úspěch, muzikanti museli přidat rychlou Hrabě Drákula. Vystoupení Milana Schelinger a jeho kapely bylo opravdu skvělé, mnohé z nás přeneslo do školních let. Ve výběru měla Kulturní zařízení Boskovic opravdu šťastnou ruku.
Pomalu se stmívalo z lesů se plížil chlad. Několik desítek vytrvalců, kteří zde zůstali podupávali, aby se zahřáli. Čekalo je poslední číslo programu velký estrádní orchestr Papaya Band z polské Rawy Mazowiecke. Přišly se podívat též oficiální delegace v čele se starostou Boskovic Jaroslavem Dohnálkem. Kdo vytrval, nelitoval.
„Dnes naposledy z tohoto místa Váz zdravím a současně se loučím. Program ukončíme kapelou Papaya band. Zvu vás na zítřek, jenž slibuje i lepší počasí a další hvězdné účinkující. Za Kulturní zařízení Boskovice, Český svaz chovatelů Základní organizaci Boskovice a Město Boskovice se s Vámi pro dnešek rozloučí Papaya Band,“ zněla poslední slova, jako vždy skvěle připraveného průvodce pořadem, Petra Janouška.
Muzikantů bylo plné jeviště, na zvuku a výkonu se to projevilo. Zahráli opravdu perfektně. Skladby pochodové, z muzikálů, filmů, operet, ozvala i latinskoamerická samba. Zněl jeden populární šlágr za druhým. Za tónů krásné hudby jsme si ani nestačili všimnout, že celý areál se ponořil již do úplné tmy podzimního večera. Do toho hudebníci spustili směs od švédské čtveřice ABBA. Diskotékovou směs vystřídala samba. Pak si interpreti troufli na Glena Millera (1904 -1944) a zahráli jeho směs V náladě. Vše okořenili diskotékovým rytmem skladbou YMCA z roku 1978, kdy se představil sólový zpěvák. Pak to byla ještě polská píseň Do nebe do pekla. Zde odložila nástroj jedna z muzikantek a s chutí si též zazívala sólo. Závěrečnou svižnou orchestrálkou se milí hosté z Polska rozloučili.
Několik desítek spokojených diváků se pak večerní tmou kolem již ztichlých stánků v zámeckém parku počalo pomalu rozcházet ke svým domovům. Ani se moc nechtělo, v uších všech ještě zněly skladby skvělé muziky Papaya Band.
Tak takový byl první den Husích slavností v Boskovicích. Druhý díl se připravuje.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 1 107 zobrazení
  • 0
  • 00
Další ročník turnaje v plážovém volejbale Červenka Beach Open 2012 připadnul tentokrát na horký čtvrtek 2. srpna. Bez přehánění to byl pravý letní prázdninový den. Když jsem přijížděl na kole k bráně krásně rekonstruovaného koupaliště, stála tam fronta na vstupenky táhnoucí se až k tenisovým kurtům. Nebylo se čemu divit, obloha bez mráčku, teplota šplhala vysoko nad třicet stupňů a každý se chtěl zchladit v příjemné pětadvacetistupňové a perfektně čisté vodě. Zkrátka hlava na hlavě, léto v plném proudu. Údajně přišlo ten den na 1200 lidí chtivých příjemného osvěžení. Ale i takové úmorné vedro neodradilo některé borce od sportovního zápolení v rozžhaveném písku pod sítí. Všichni bojovali bombardováni prudkými slunečními paprsky ze všech sil až do osmnácté hodiny, o čemž svědčily propocené dresy.
Stíny se prodlužovaly, bazén a přilehlé travnaté plochy byly stále plné lidí, když ředitel Služeb Boskovice, s.r.o. a hlavní rozhodčí Mgr. Milan Strya mohl tohle „trápení“ těl ukončit a vyhlásit výsledky celodenních bojů: „Chtěl bych všem poděkovat za účast v letošním prvním soutěžím klání. Koncem srpna bychom připravili a zorganizovali ještě jedno kolo. Budete-li mít zájem, rád Vás zde zase uvítám, můžete se opět přihlásit telefonicky a nebo třeba po internetu. A nyní již k výsledkům. Na čtvrtém místě skončila dvojice Michal Harašta – Michal Šášek. Pojďte si pro nějaké sladkosti Vašim dětem. Třetí místo a bronzový pohár získávají Michal Souček – Arnošt Gottinger z nedalekého Blanska, blahopřeji. Stříbrní skončili Veronika Širůčková – Vladimír Lžičař z trochu vzdálenějšího Vyškova. Absolutní vítězství vybojovali a zlatý pohár získávají Tomáš Procházka – David Bílý, opět z Blanska.“
Mgr. Milan Strya mi ještě na závěr upřesnil: „Služby Boskovice, s.r.o. pořádaly letošní první podnik tradičního turnaje v plážové odbíjené Červenka Beach Open 2012. Zúčastnilo se šestnáct družstev, hrálo se systémem na dvě porážky. Vítězství putovalo do Blanska, když ve finále dvojice Tomáš Procházka – David Bílý porazila Veroniku Širůčkovou (Letovice) s Vladimírem Lžičařem (Vyškov) 15:10, 15:12. V zápase o třetí místo porazila další blanenská dvojice Michal Souček – Arnošt Gottinger duo Michal Šášek (Svinošice) – Michal Harašta (Brno Židenice) 15:10, 15:7.“ Víc informací jsme bohužel nestihli, potřeboval jsem se rychle přemístit do Synagogy na Poetický večer.
Letošní první kolo turnaje se vydařilo, až na to úmorné vedro. I přesto se tvrdě bojovalo o každý míč. Zde je třeba poděkovat Službám Boskovice, s.r.o., že každoročně připravují skvělé sportovní turnaje, jež dnes již překračují hranice okresu a stávají se na poli jihomoravského amatérského sportu pojmem.
Krátký film z finálových bojů naleznete na konci alba. Snímek je označen červenou šipkou. Po kliknutí se záznam spustí.
Více: http://www.sluzbyboskovice.cz/
www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2012
  • 1 060 zobrazení
  • 0
  • 22
Krátký film z návštěvy boskovické Městské knihovny. Hovoří vedoucí Miroslava Jurdičová.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 17.3.2015
  • 968 zobrazení
  • 0
  • 00
Husí slavnosti pokračovaly hned druhý den dalším skvělým programem. Z Masarykova náměstí se linuly řízné tóny kapely Papaya Band, jež dopoledne zopakovala repertoár ze sobotního večera v letním kině.
Já jsem to v neděli 23. září dopoledne vzal obloukem přímo směr areál Husích slavností kolem již obležených krámků v parku do amfiteátru letního kina. Počasí bylo o hodně lepší a slibovalo celý den bez deště. Na jevišti právě koncertovala dětská rocková kapela Kaštánci. Pocházejí z nedaleké Horní Lhoty a vede je Jana Pernicová. Zahráli skvěle, jen zvuk byl občas zbytečně silný a zpěv se ztrácel. Což ovšem není vina muzikantů, ale techniky. Zřejmě si zvukaři mysleli, že je obecenstvo hluché. Ale hudba šlapala skvěle. Když jsem rozbaloval stativ, abych pořídil krátký film, spustili Myší příběh a pak jeden hit za druhým. Kytarista Filip Souček zazpíval známou Okno mé lásky (Olympic 1980), pak zazněla jejich vlastní Prázdniny. Martin Štěpánek překvapil přednesem písně Halelujah kanadského básníka, prozaika a písničkáře Leonarda Cohena (1934). S touto baladou soutěžil vloni na Československo má talent. Český text si složili Kaštánci sami. A zněly další pecky V peřinách, Katapult, od Arakainu Zimní královna. Slunce proráželo mezi mraky, oteplovalo se a s tím pomalu přibývalo publika. Plný kotel je pro každou kapelu nejlepší odměnou. A Kaštánci si přízeň publika právem zasloužili. Návštěvníkům poděkovali další smrští bigbítu. Hlupák váhá, Osmý den od Olympiku a jako poslední Kaštánci zahráli Hej, no tak hrej!
Asi za půl hodiny se ujal slova opět Petr Janoušek: „Vítejte na pokračování programu Husích slavností v Boskovicích, které probíhají za účasti hlavních organizátorů Kulturních zařízení města, Základní organizace Českého svazu chovatelů a Města Boskovice. Vítám mezi námi dětský národopisný soubor Borověnka při Domě dětí a mládeže v Boskovicích.“ Děti za doprovodu vlastní živé muziky předvedly krátké roztomilé pásmo Řemesla. V programu představily dávno zaniklé profese, které byly kdysi úplně běžné a lidé se jimi dovedli skromně živit. Soubor pracuje pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové již dvacet let.
Na jevišti se začali připravovat muzikanti Boskovické kapely. A protože dechovku jsem komentoval v prvním dílu, vydal jsem se na prohlídku celého areálu. Hned na horní cestě měla stanoviště Ing. Jitka Slámková s Jezdeckým sdružením. Dva koníčci trpělivě vozili děti sem a tam. V obležení nejmenších byla improvizovaná kovárna, kde si prckové mohli zazvonit na okrasná cingrlátka. Blížilo se poledne, zašel jsem na galerii Zámeckého skleníku zhlédnout situaci v sále. Všude to vonělo husími specialitami a všechny stoly byly obsazené. Pořídil jsem z okna dva snímky a spěchal dál, abych stihnul zmapovat aspoň něco. Hned u vchodu do areálu učila Blanka Matušková děti vyrábět drobné dárečky a plést košíky. Venku u nafukovacího mostu kejhaly v kleci dvě kusy. Snad aby hlásaly, že jsou zde každoroční slavnosti. Pak jsem sestoupil prudkým kopcem na prostranství za Muzeem Boskovicka. Zde tradičně probíhá dvoudenní okresní výstava drobného zvířectva. V dlouhých řadách klecí byli k vidění nutrie, holubi, králíci, slepice, kohouti, krocani ve všech možných exemplářích. Musel jsem uznat, že výstava je letos mnohem větší. Však také přesahovala hranice okresu. Což mi potvrdil předseda pan Jiří Musil: „Je zde 72 vystavovatelů, 220 králíků, 80 voliér drůbeže, 130 holubů.“ Jednatel Radek Blažek k tomu dodal: „Každým rokem je výstava větší, přibývá plemen. Město pro nás uvolňuje jistou finanční částku, která je zde opravdu vidět. A navíc děláme prospěšnou činnost pro občany. Děkujeme!“
Ve volné chvíli před slavnostním předáním cen jsem zašel vedle do školní zahrady, kde se děti vozily na ponících. Hodná zvířata byla k neutahání. Navštívil jsem též zadní chodbu Muzea Boskovicka, kde byla malá výtvarná dílna pro děti a výstava Památky očima mladých. V levé křídle přízemí jsem několika zájemcům ukázal nedávno otevřenou výstavu Inspirace k vidění krásy. Před budovou rezidence bafaly naleštěné stabilní motory a traktory. Některé stroje mají skoro sto let a stále bezchybně pracují. Zde je vidět um dělníků a techniků především v období mezi válkami. SOŠ a SOU André Citroëna zde kromě těchto exponátů vystavovaly též nové moderní francouzské osobní vozy. A nad historickou expozicí byly k vidění ryze současné mohutné traktory a kombajn New Holland autorizovaného dovozce Agrotechnic Moravia a.s. Olomouc.
Blížila se patnáctá hodina a s ní vyhodnocení okresní soutěže chovatelů. Vrátil jsem se tedy za Muzeum Boskovicka. „Vážení hosté, vážení chovatelé,“ spustil z plných plic jednatel ZO Boskovice Radek Blažek. „Dovolte mi, abych ukončil okresní soutěž a vyhlásil výsledky. Vítám starostu Boskovic Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou a předsedu Okresní organizace Blansko Ing. Krále. Ten přednesl výsledky soutěže: „Dovolte, abych vás pozdravil jménem Okresní organizace českého svazu chovatelů. Děkuji všem členům ZO Boskovice za uspořádání této akce, dále členům z Blanska, Letovic a Lysic, kteří s organizací též pomohli. Děkuji zástupcům města Boskovice, kteří nad výstavou převzali záštitu, za nezištnou finanční pomoc a také Kanceláři hejtmana Jihomoravského kraje. Všechno zde máme díky příspěvkům nové, což ocenili i posuzovatelé a konstatovali, že tak kvalitní zvířata jinde nemají. Před čtrnácti dny jsme přivezli z celostátní výstavy mladých králíků a mladé drůbeže z Hodonína jedenáct čestných cen, což je historický úspěch našeho chovatelství. Okres Blansko má v současné době jen jedenáct základních organizací. Sedm jich máme zde. Letovice a Boskovice obsadily všechny tři odbornosti. A nyní výsledky kategorii králíků. Čtvrté a páté místo ZO Rájec Jestřebí – 0 bodů. Stejné Blansko – 0 bodů. Třetí Letovice - 1127,5 bodu. Druhé Lysice – 1129 bodů. Vítězem je ZO Boskovice – 1130 bodů.“ Předseda ZO Boskovice pan Jiří Musil pak převzal od starosty Ing. Jaroslava Dohnálka pohár. A pokračoval Ing. Král: „V soutěži holubů startovalo šest ZO. Poslední šesté Blansko – 0 bodů. Páté Letovice 745 bodů. Čtvrtá ZO Sloup – 751 bodů. Třetí loňský vítěz Olešnice – 1120 bodů. Druhé Boskovice – 1120 bodů a tři čestné ceny. První ZO Sebranice 1123 bodů.“ Předseda tamní organizace převzal z rukou místostarostky Ing. Jaromíry Vítkové pohár pro vítěze. Poslední odborností je drůbež. Opět Ing. Král: „Sedmé Lysice – 0 bodů. Šesté Sebranice – 278,5 bodu. Pátý Rájec Jestřebí – 830 bodů. Čtvrté Blansko – 840,5 bodu. Třetí Letovice – 847,25 bodu. Druhá loňský vítěz Olešnice – 850 bodů. První ZO Boskovice 857,25 bodů.“ Pan Jiří Musil pak převzal od Ing. Jaroslava Dohnálka druhý pohár. Tím vyhodnocení skončilo. Ing. Jaroslav Dohnálek: „Děkuji za pozvání na vyhodnocení, jsem zde již po několikáté. Je vidět Vaše úsilí a práce na výstavě. Já tomu nerozumím, mně se líbí všechna zvířata a dal bych jim plný počet bodů. Děkuji za Vaši práci, výstava k tradici Husích slavností patří. Přeji vše dobré, chovatelské úspěchy a hodně vítězství.“ Ing. Jaromíra Vítková se přidala: „Děkuji za výstavu a Vaši průběžnou práci. Studovala jsem toto zaměření a vyrůstala v tom. Je to každodenní péče, starost. Pro dnešní děti je to zajímavé. Někteří ani neví, jak domácí zvířata vypadají. Blahopřeji všem za ocenění. Děkuji.“
Protože zde vše skončilo, přesunul jsem se opět do amfiteátru letního kina. Ve spěchu jsem se zastavil u flašinetáře Jindřicha Holečka, jenž otáčením kliky navozoval pravou trhovou atmosféru. Z jeho přístroje se právě linula melodie ze známého filmu Přednosta stanice. Dostat se pak k pódiu bylo nadlidské úsilí. Připadal jsem si „proti všem“. Lidé se právě hrnuli z ukončeného koncertu Jakuba Smolíka a podle těch davů musel mít hlediště nabité.
Na jevišti se vše počalo chystat k vyhlášení soutěže o nejlépe připravená husí játra. Mikrofonu se naposledy ujal Petr Janoušek: „Startovalo osm restaurací, vyhlásili jsme tři nejlepší. Prosím na jeviště starostu Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostu Blanska - kandidáta na hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Jiřího Crhu a generálního ředitele Argus, spol.s.r.o Praha pana Karla Murína.“ Ing. Jaroslav Dohnálek: „Krásné nedělní odpoledne jsme ve finále. Jsem rád, že to celé vyšlo a že Husí slavnosti mají svou tradici. Děkuji pořadatelům, Vám za účast a jistě se již všichni těšíme na jubilejní desátý ročník. Krásný podvečer a vše dobré.“ Ing. Jiří Crha: „Jen doplním, že Váš pan starosta je na kandidátce se mnou. Chci Vám poblahopřát za krásnou akci. Dnes je to již regionální záležitost. Husí slavnosti si zaslouží podporu. Hezký večer.“ Karel Murín: „Děkuji zástupcům města Boskovice, že zde naše společnost může již podruhé trávit krásné dva dny, něco pro to udělat. Čeká nás desátý jubilejní ročník, opět zde budeme jako generální partner. Hodně zdaru a krásný návrat domů. Nashledanou, děkuji.“
A jak soutěž v přípravě husích jater dopadla? Třetí bronzovou příčku obsadila Restaurace Eden, stříbrná byla Slávie u nádraží a pochoutku nejlépe připravili kuchaři nové restaurace Pod zámkem. Cenu a živou husu převzal majitel pan Bohumil Hauzar.
A byl konec celé dvoudenní parády. Petr Janoušek ještě poděkoval sponzorům: „Jsou to firma Stavkom, spol.s r.o., Maxprogres, s.r.o., Argus, spol.s.r.o., Itab Czech republic, s.r.o., SKS, s.r.o., Pivovar Černá Hora, Agrotec Moravia a.s., Vyšší odborná škola Boskovice, Listy regionu, Rádio Petrov.“
Program dvoudenních Husích slavností důstojně zakončila kapela Brouci (Revival Beatles). Mají za sebou 800 úspěšných koncertů po celé Evropě. Ve všem kopírují originál. Používají i dobové kostýmy. Vystupovali ve Španělském sále Pražského hradu za účasti presidenta. V Polsku na festivalu Revivalových kapel získali první místo. Účinkovali při otevření Sazka arény a Palládia v Praze.
Na samý závěr je třeba poděkovat všem, jak již zaznělo, ale především Kulturním zařízením Boskovice za skvělý výběr účinkujících po oba dva dny. Každý návštěvník si mohl vybrat dle svého gusta.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2012
  • 958 zobrazení
  • 0
  • 00
Občanské sdružení Mateřské centrum Boskovice působí již od roku 2005. Sídlí v nenápadné přízemní budově dvora vedle Římskokatolické fary na dolním konci Masarykova náměstí hned naproti mohutného chrámu svatého Jakuba Staršího, jehož počátky jsou datovány do roku 1346. Lze sem přijít velkou šedou bránou, tento vstup je bezbariérový. Nebo zadem z Traplovy ulice, kde jsou i skautské klubovny. Centrum vytváří důstojné zázemí pro děti všech věkových kategorií. Provozuje nejrůznější kroužky a tématické programy. K dispozici je za významné pomoci Místní akční skupiny Boskovicko Plus nově zrekonstruovaná herna, knihovna, kuchyňský kout a sociální zázemí pro maminky s nejmenšími dětmi.
Protože se blíží Velikonoce – svátky jara, venku se otepluje, všechno kvete, švitoří a zpívá, proběhlo zde též několik akcí spíše pro dospělé. Jednou z nich bylo i háčkování ozdobných slepiček pro zkrášlení svátečního stolu. „Sešlo se nám zde několik maminek které si chtěly vyzkoušet svoji šikovnost a obrazotvornost,“ rozpovídala se po ukončení instruktáže provozní Mateřského centra Lucie Pavelová. Háčkuje se z běžné příze, k práci je třeba se vyzbrojit zručností a trpělivostí. Jedna taková slepička trvá asi dvě hodiny hotový výrobek se zavěsí nebo nasadí na plastové vajíčko. Začátečníkům doporučuji, aby si při nákupu příze nechali v prodejně poradit i vhodnou velikost háčku. Pokud je nástroj zvolen špatně, je pak práce velmi obtížná. Přeji všem aby se práce dařila a veselé Velikonoce. Na závěr Vás chci ještě pozvat na naše jarní aktivity. V úterý 10. dubna se můžete těšit na přednášku pro dospělé Zelené potraviny v našem životě o zdravém životním stylu. V pátek 20 dubna oslavíme s dětmi Den Země v rámci kroužku Rozmarýnek. A nejmenší čeká hravé soutěžní odpoledne děti si vyzkoušejí znalosti o přírodě a též se něco nového naučí. Hned další týden 24. dubna připravujeme akci s názvem Mýdla tří vůní. Zde si mohou zájemci vyrobit mydélka jako dekoraci, dárek nebo pro užitek,“ zakončila provozní Lucie Pavelová.
Třeba teď někdo mávne rukou a v duchu si řekne: „Tohle háčkování dělat nebudu stejně je to piplačka k ničemu. Koledníci chtějí dnes za vyšlehání jenom peníze, dospělí pak kalíšek něčeho ostřejšího. Nějakou slepičkou nebo obháčkovaným vajíčkem se nikomu nezavděčím. To je příliš staromódní.“ Není to pravda, nenechejte se ovlivnit, vlastnoručním výrobkem ozdobíte doma sváteční tabuli, či uděláte radost někomu z rodiny. Nebo klidně i sama sobě. A to za trochu námahy přece stojí, ne?
Více: www.boskovice.cz
http://mcboskovice.webnode.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.4.2012
  • 954 zobrazení
  • 0
  • 11
Stoletá škola v Mladkově u Boskovic neutichá ani o prázdninách. Dětské hlasy se zde ozývaly zejména od pondělí 15. do pátku 19. července. Probíhal příměstský tábor Po stopách Keltů jazykové školy Rolnička Boskovice s výukou angličtiny. Dětem se věnovali lektoři Mgr. Eva Nováková, Bc. Jana Vyskočilová, Mgr. Martin Svěrák a rodilá mluvčí Bc. Kristýna Natália z Indonésie. Ta mimo jiné studovala rok ve Zlíně, nyní žije a pracuje v Brně.
Tentokrát se děti seznamovaly s životem a zvyky Keltů. Poznávaly vše, co tehdejším obyvatelům bylo blízké. Zejména přírodu, stromy, zvířata, oblékání, každodenní běžný život.
„Čtrnáct malých táborníků od druhé do šesté třídy pochází z blízkého okolí. Ze Sudic, Šebetova, Skalice nad Svitavou, Jabloňan, Boskovic,“ upřesnila Mgr. Eva Nováková. „Kultura dávných věků je atraktivní téma, děti to zaujalo.“
Keltové přibližně v pátém století před naším letopočtem osídlili téměř celou Evropu. Dali vznik halštatské a později laténské kultuře. Byli zručnými řemeslníky, o čemž svědčí archeologické nálezy z počátku doby železné. Byl to na tehdejší dobu velmi zajímavý národ a jeho studium přináší i dnes mnoho zajímavého a stále něco nového.
Též celotáborová hra byla tématicky zaměřena. Děti plnily různé úkoly, za jejich absolvování dostávaly písmenka tajenky v keltském i českém jazyce vázaná vždy k památnému stromu v místní krajině. Cestu k němu ukázala mapa. U stromu našly další stopu k nalezení pokladu.
„První den děti objevily za pískovištěm písemnou památku po Keltech. Každý další den nalézaly další a další písmena do věty vedoucí k nalezení pokladu,“ pokračovala Mgr. Eva Nováková. „Ve čtvrtek vyráběly z moduritu mince, dnes se učily o jídle, nakupování. Zkoušely si virtuálně obchodovat.“
Pak nastal toužebně očekávaný moment, kdy všichni společnými silami rozluštili cestu k pokladu a vydali se po jeho stopách. Nalezli jej nad vesnicí zamaskovaný pod památným dubem v nádherné šperkovnici. Některým dětem se více líbila truhlička samotná než její obsah připomínající odkaz dávných Keltů. Samozřejmě na dně byla pro všechny i sladká odměna.
Po návratu do školní zahrady se počali scházet rodiče, děti jim zazpívaly, za doprovodu keltské hudby se ukázaly v maskách a předvedly středověká bojová umění.
Protože byl pátek a konec tábora, všichni se anglicky rozloučili, děti dostaly na památku knížky a poděkovaly lektorům.
„Chtěla bych příští rok uspořádat dva turnusy příměstského tábora s úplně jinou tématikou,“ prozradila nakonec své plány Mgr. Eva Nováková.
Na příměstské tábory trvající nejméně čtyři dny průběžně přispívá Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Více: http://www.js-rolnicka.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.7.2013
  • 899 zobrazení
  • 0
  • 11
Velký park městyse Svitávka na Blanensku se o sobotním podvečeru 6. října rozezněl asi stovkou dětských hlásků. Ještě před setměním tam hučelo jako v úle a drobotiny převážně v maskách bylo všude plno. Místní ochotnické divadlo společně s dobrovolnými hasiči uspořádali Dýňovou slavnost a stezku odvahy.
„Úvodem Vás chci pozvat do Skleníku na prezentaci Ochotnického divadla, jež uspořádalo koncem prázdnin Příměstský tábor a kolekci snímků z Ferdovy olympiády místního Mateřského centra,“ pozdravila přítomné paní Miroslava Holasová. Ještě připomínám, že partnerem dnešní akce je Všeobecná zdravotní pojišťovna. U stolku Vám děvčata změří krevní tlak a děti dostanou upomínkové předměty.“ Mnozí využili nabídky a šli se na výstavky do Skleníku podívat. A pak se již program rozběhl naplno. Závodivé hry probíhaly v rychlém sledu, všichni si užili spoustu legrace. Děti dostaly za snahu a nejlepší masky sladkou odměnu.
Setmělo se, obludy a pohádkové bytosti z vykotlaných dýní na jevišti mihotavě svítily. Všichni se vydali na strašidelnou asi kilometrovou stezku městysem. Na drobotinu čekaly ohňové a zvukové efekty, roztodivné příšery, cesta kolem hřbitova, snad největší úspěch měl nebožtík v rakvi. Několik odvážlivců si s ním i podalo ruku.
Po návratu do parku dostaly všechny děti diplom za odvahu a lízátka. „Děkujeme za účast, přijďte pátého prosince na Mikulášskou nadílku a čtrnáctého vypustíme Ježíškovi balónky přání,“ zazněla do úplné tmy poslední slova paní Miroslavy Holasové.
Jen doplním, že tak skvěle připravená akce pro děti se dnes vidí jen zřídka. Je vidět, že na vesnici drží lidé stále pospolu a rádi se do veřejných akcí zapojují. K hladkému průběhu přispělo i vlahé počasí. Jako by ani nebyl říjen a léto chtělo děti naposledy pozdravit.
Více: http://www.svitavka.com/
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2012
  • 854 zobrazení
  • 0
  • 00
Světový týden respektu k porodu ukazuje možnosti, jak podpořit bezpečnou péči v těhotenství a při porodu. Vznikl na obranu přirozeného procesu založeného na nejnovějších vědeckých informacích a ne rutinních postupech, jak tomu bývalo v minulosti. Česká republika se do něj zapojila už posedmé. Konají se přednášky, filmové projekce, besedy, poradny pro ženy. Je též možné pomocí fotografií nahlédnout do prostor dnešního moderního porodního sálu. K akci se připojuje celá řada organizací ve všech regionech naší vlasti.
Více: http://respektkporodu.cz/
Velký sál Orlovny v Boskovicích se o tomto čtvrtku 25. května zaplnil ženami Přišel i jeden muž. Sdružení porodních asistentek Jihomoravského kraje ve spolupráci s Nemocnicí Boskovice s.r.o. pořádalo u příležitosti Světového týdne respektu k porodu osvětovou akci Spokojený porod, zdravé dítě. „Vítám všechny zde v Orlovně Boskovice,“ zahájila setkání vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení a současně předsedkyně Osadního výboru Mladkov paní Zdeňka Boháčková. „Předávám slovo Petře Čermákové, jež bude celý program uvádět.“ „Já Vás též ještě jednou vítám, jsou zde maminky – zástupkyně veřejnosti, též děvčata z naší porodnice. Je zde i paní Staňková – staniční sestra porodního sálu. Zvláště vítám vzácnou návštěvu místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, jež nám zajistila prostory Orla jednoty Boskovice a prosím o několik slov.“ „Milé maminky a všechny ženy, děkuji za pozvání. Tato akce se koná v Boskovicích podruhé. S potěšením jsem přijala záštitu a jednota Orel ráda poskytla tyto prostory. Jako maminka a babička kvituji s povděkem, že naše nemocnice přichází s tak záslužnou osvětovou akcí vstříc veřejnosti. Přeji Vám příjemné odpoledne, budoucím maminkám zdravé děti. Těším se, že se uvidíme na slavnostním Vítání občánků.“ „Opět jsme zvolili prostory mimo nemocnici, aby setkání bylo opravdu neformální,“ vzala si znovu slovo moderátorka Petra Čermáková. „A pro zpestření programu nyní vystoupí studenti místní Základní umělecké školy, kteří si pod vedením Mgr. Kateřiny Prudíkové nastudovali pro dnešní dopoledne dvě taneční čísla.“ Hned to první za doprovodu známé písně Horehronie slovenské zpěvačky Kristýny se velmi líbilo a v sále nastala uvolněná atmosféra. Referáty se pak rychle střídaly. Před přestávkou studenti ZUŠ znovu předvedli své taneční umění. „Pokud jsme se Vám líbili,“ doplnila Mgr. Kateřina Prudíková, „tak 15. června nás v plném počtu devadesáti žáků můžete vidět v místní Sokolovně. Děkuji za pozornost.“ O pauze všichni měli možnost ochutnat zdravou svačinku a popovídat si se zástupkyní společnosti Johnson & Johnson o nových trendech v péči o pokožku novorozenců. Všechny příspěvky byly velmi zajímavé, dosti odborné a určené především nastávajícím maminkám. Dotýkaly se cvičení, přípravy k porodu, porodnice v Boskovicích, péče o pokožku novorozenců, masáže kojenců, a zdravého životního stylu včetně výchovy v lesních školkách. Nebudu zde proto dopodrobna jednotlivé přednášky rozvádět. Zastavím se pouze u jedné, jež přinášela informace pro všechny. Příspěvek měl název Historie a současnost práce porodní asistentky. Přednesla jej porodní asistentka Petra Čermáková, jež současně celým odpolednem provázela. „Porodní asistence (dříve babictví) je považováno za nejstarší zdravotnický obor. Ve starověku byl porod doprovázený magickými rituály, pomoc nebyla odborná. Spíše měla význam, že rodička nebyla u porodu sama. Asistenci mohla provádět jakákoliv žena, která již rodila. Profese porodní báby se zvolna utvářela. Kult plodnosti byl nejrannějším projevem duchovního života. Lze pozorovat dle nalezených sošek (Věstonická Venuše). Ve starověku se objevily první zápisy na papyrech, u porodů pomáhaly výhradně ženy školené v Domech života. Zde sehrávaly největší roli bohyně. Stanovení pohlaví plodu se prý dělalo dle klíčení obilí, které se polévalo těhotenskou močí. Porod býval v Egyptě v kleče. Komplikace byly přisuzovány nadpozemským zlým silám. Obdoba porodních babiček existovala stále. Bylo to vhodné spíše z psychologického hlediska. Přítomnost blízké osoby kladně ovlivňuje psychický stav rodičky, snižuje napětí a bolestivé vjemy. Porodní báby pečovaly o ženy a novorozence i po porodu. Ve staré Indii bylo porodnictví ve znamení využívání bylin. V Antice byla bohyně Artemis ochránkyně žen a dětí. Porod probíhal v předchůdkyni dnešní nemocnice. Porod císařským řezem byl tenkrát prováděn pouze na mrtvých ženách, dítě se málokdy povedlo zachránit. Římanky rodily na lůžku ve vlastním pokoji s pomocnicemi. Antické dílo O umění porodnickém a nemocech ženských patřilo po staletí k základům oboru. Ve spisu byly stanoveny vlastnosti porodní asistentky: Dlouhé jemné prsty, ostříhané nehty, trpící přemlouvat, s účastí pomáhat, být odvážná, slušná, rozšafná, mlčenlivá, nesmí být ziskuchtivá, pověrčivá. Středověk vývoj medicíny stagnoval. Vše kolem porodů bylo nečistou záležitostí, církev odsuzuje pomoc při porodu a po něm (v bolestech roditi budeš). Porodní báby se tehdy nazývaly hanlivě báby pupkořezné, ženy položené. Po založení Karlovy univerzity došlo k obnově odborného vzdělávání lékařů i asistentek. Renesance přináší rozvoj přírodních věd, vznikají první učebnice v němčině. Stále jsou plné mystiky a pověr. Radí ve využití magie, špinavé apatiky, drahých kamenů, podkuřování rodidel, čichání, odvary z bylin. Novověk byl nejpokrokovější ve Francii. V Paříži bylo zřízeno první porodní oddělení, první babská škola. Objevují se zapomenuté porodnické operace, k porodům se dostávají chirurgové, ranhojiči a rodinní lékaři, kteří o své klienty pečovali v průběhu celého života. André Levret (1703 – 1780) byl francouzský porodník, chirurg. Ten odborně studuje mechanismus porodu a zabývá se kojením. Osvícenecká Marie Terezie (1717 – 1780) přispěla k rozvoji vzdělanosti a zdravotní péče. Byl vydán generální zdravotní řád, kde jsou práva a povinnosti porodních bab: Zachovávat tajemství, být rozvážná, nenaléhat na porod, provádět bezpečný porod placenty, nepodávat v době porodu léky, chovat se počestně, neholdovat alkoholu, připravit včas vše na porod… První lyceum pro venkovské ranhojiče a porodní báby bylo zřízeno v Olomouci. Založeny porodnice v Brně, Olomouci a Praze. Napsána velká učebnice Úvod k babení (1804) lékařem Antonínem Janem Jungmannem (1175 -1854). V učebnici byly stanoveny povinnosti porodní báby, která musela též předkládat list o své mravopočestnosti, že je vdaná a zaopatřená. Teprve pak mohla absolvovat kurs a její obydlí bylo označené tabulkou a štítkem Za Rakouska byla založena Škola babická. Učebnice ve dvacátém století se již zabývají i životosprávou těhotné ženy. Mají pokračovat ve dřívějším způsobu života, pravidelnost, pořádek, mírnost, lehká tělesná práce, kratší pěší cesty, manželské styky mírné, potrava výživná nedráždivá, žádný alkohol, chránit těhotnou před silnými dojmy duševními. To platí i dnes. Postavení porodních bab se nezlepšilo, do škol přicházely ženy z nejnuznějších poměrů a s nepatrným vzděláním. Byla založena zemská jednota porodních bab, matek a dětí. Ta se snažila o zmírnění bídy. Před druhou světovou válkou rodila většina žen doma za přítomnosti porodní báby nebo rodinného lékaře. Porodní asistentka pomáhala s péčí též o novorozence. Zlepšuje se technické zázemí pomoci. Tím se snížila novorozenecká a mateřská úmrtnost. Porody se provádějí více v ústavech. Zájem lékařů stoupá a s ním i počet patologických porodů. Od padesátých let je rozvoj porodnic, ovšem péče tam nebyla zrovna ideální. Přeceňoval se význam zdravotní techniky a potlačoval se lidský přístup k rodičce a dítěti. Došlo k dehumanizaci a medializaci porodu. Prostředí bylo zdrojem nejistoty a stresu. Název porodní asistentky se změnil na ženská sestra. Od roku 1996 se opět jmenujeme porodní asistentky. Vzdělání je systémem vyšších odborných škol jako tříleté pomaturitní. Děvčata studují čtyři roky a po maturitě ještě další tři jako nádstavbu. Titul porodní asistentky je Bc. Počátek nového tisíciletí umožnil vzděláváni na univerzitní půdě. Jsou různé návazné magisterské obory. Přístup k rodičce dnes stále převažuje jako biomedicíncký, kdy se na těhotenství nahlíží jako na diagnózu. Základem je lékařská péče. Model sociální respektuje přírodu a zásahy do přirozeného průběhu porodu jsou jen v případě prospěšnosti. Nejlépe by bylo sloučit modely oba. Biomedicíncký přístup je používán hodně v USA, žena rodí na klinikách.V Holandsku je naopak hodně porodů doma, zdravotní péče je velmi kvalitní, v případě komplikací nastupuje hospitalizace. Zde porodní asistentky poskytují primární porodní péči, rodičky mají možnost volby. Zda chtějí u porodu i lékaře. Na péči o rodičku a novorozence v šestinedělí je kladen velký důraz. Porodní domy, jsou i v Praze. Zde vybavení kopíruje domácí prostředí, což rodičkám vyhovuje. Je tu i technika, lékař. V nemocnicích je snaha i na sále napodobit domácí prostředí. V současnosti je trendem návrat k původní filosofii porodu a celostnímu přístupu k rodičce a novorozenci. V Británii jsou těhotné ženy děleny na rizikové a nerizikové. Ty druhé ošetřuje porodní asistentka sama ve své poradně. Těhotná žena bez potíží přijde před porodem k lékaři třeba jen třikrát. Ve zlepšování naší práce máme před sebou ještě dlouhou cestu,“ zakončila svůj poutavý a v mnohém poučný referát porodní asistentka Petra Čermáková.
Celé odpoledne bylo velmi zajímavé, je třeba poděkovat všem zúčastněným za příspěvek k Světovému týdnu respektu k porodu. Nastávající maminky i ostatní si odnesli mnoho cenných informací do života. Zbývá dodat, že akce probíhala pod záštitou: Nemocnice Boskovice s.r.o., společnosti Johnson & Johnson, Města Boskovice, místostarostky Ing. Jaromíry Vítkové a Orla jednoty Boskovice.
Více: http://www.nembce.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2011 až květen 2012
  • 853 zobrazení
  • 0
  • 00
Milovníci nostalgických vzpomínek a ti, kteří jsou obdivovateli dávné i téměř současné spojovací techniky si mohou dát dostaveníčko v Halasově Kunštátě na Blanensku, kde se zdvihají první výběžky Českomoravské vrchoviny. Zdejší Informační centrum na náměstí Krále Jiřího 105 hostí unikátní výstavu historických telefonů s rotační číselnicí, ústředen a příslušenství. Odborná i laická veřejnost zde má možnost zhlédnout vzácné skvosty ze soukromých sbírek pana Ladislava Podsedníka. Jsou zde ke zhlédnutí nádherné přístroje z dvacátých a třicátých let, u nichž je vidět, s jakou precizností a řemeslnou zručností byly zhotoveny. Pak přišla léta padesátá a s nimi „bakelitová éra“. Telefony z té doby pamatuje i současná střední a starší generace. Byly zcela běžně vidět v kancelářích a dílnách socialistických národních podniků. Prezentace zahrnuje též polní telefony a ústředny, jež patřily k základnímu vybavení spojovacích vojsk tehdejší Československé lidové armády. Kdo v osmdesátých letech absolvoval jako spojař dvouletou prezenční vojenskou službu, tak tato zařízení jistě důvěrně zná. V neposlední řadě jsou zde vidět přístroje drážní a také domácí telefony, které patřily k běžnému vybavení domácností zámožnějších rodin v dobách první republiky. Technickou zajímavostí je litinový velmi těžký masivní důlní telefon. Byl určen do prostor s výskytem třaskavých plynů. Perličkou výstavy je jeden z prvních kufříkových mobilních telefonů pro síť GSM 900 MHz. Při pohledu na něj se zejména na tvářích mladší generace nutně objeví úsměv. Těžko by takový „krám“ mohli studenti nosit do školy a vlastně všude, jak je to dnes u malých současných kapesních mobilů (tatranek) zcela normální. Tyto „mobilní“ kufříky používali bohatí podnikatelé v první polovině devadesátých let minulého století. O nějakém fotografování či navigaci si tenkrát mohli nechat jen zdát. A cena takového přístroje? Kolem 70ti tisíc korun! A účtovaly se i příchozí hovory. To si opravdu každý nemohl dovolit. Ještě že už je tahle doba minulostí.
Procházku výstavou bych zakončil slovy majitele sbírky pana Podsedníka: „Vytáčení čísla je sice zdlouhavé, ale velmi příjemné.Též držení sluchátka s měkkou bavlněnou šňůrou vyvolává ve všech, kteří tuhle éru pamatují krásné vzpomínky na dobu, ve které slova spěch a stres ještě neexistovaly“.
Výstava opravdu stojí za zhlédnutí. Je otevřena od pondělí do pátku 8.30 – 12.00, 12.30 – 16.00. V sobotu pak od osmi do dvanácti hodin. Vstup volný.
Autor výstavy současně žádá všechny, kteří by měli doma třeba na půdách odložené staré přístroje nebo součástky a příslušenství, aby mu je nabídli na telefonním čísle 602933068.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 13.8.2010
  • 853 zobrazení
  • 1
  • 00
Zimní stadión Červená zahrada v Boskovicích je využíván po celý rok. I když zde zrovna neprobíhají urputné boje Krajské ligy mužů Jižní Moravy a Zlína či Okresní soutěž Žďáru nad Sázavou v ledním hokeji. V letních měsících tady prohánějí puk InLine hokejisté na zcela nové ploše. I jejich sezóna pro letošek skončila a přesto zde o minulém víkendu byl provoz jako na Václaváku. Neozývaly se rány pukem a hlasité skandování diváků. Tentokrát bylo vše trochu jiné. Rušno začalo být hned časně ráno v sobotu 11. srpna. Služební vchod se otevřel velmi brzy, aby sem mohli proudit lidé z přípravných týmů. Neměli obvyklou hokejovou výstroj ale nosili stoly, drátěné klece, konstrukce pro stánky a hlavně spoustu věcí, které nám laikům ani moc neřeknou. Před devátou hodinou bylo na betonové ploše mezi mantinely vše připraveno pro první návštěvníky. Štěbetání chovatelů doplňované tichou hudbou z reproduktorů bylo občas přerušené mňoukáním koček roztodivných plemen. Některé nervózně pokukovaly svýma velkýma očima mezi dráty klecí, jiným bylo okolní dění zcela lhostejné a líně se povalovaly v drahých měkkých poduškách. Co se na ploše, kde se jindy prohánějí sportovci na bruslích za malým černým nebo barevným kulatým nesmyslem, dělo?
Sdružení chovatelů koček v České republice Základní organizace kočky Boskovice uspořádala o víkendu 11. a 12. srpna dvoudenní mezinárodní výstavu koček. Důstojné zahájení doprovodila první skladbou hráčka na elektronické housle a zpěvačka Ilona Stryová. Krátký film a rozhovor s Ilonou Stryovou je zde:
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Ilona_Stryova_a_jeji_housle_na_zahajeni_Mezinarodni_vystavy_kocek_v_Boskovicich_11._srpna_2012./
„Dobrý den, vítám všechny na mezinárodní výstavě koček.“ Těmito slovy oficiálně zahájila chovatelskou slavnost jednatelka boskovické organizace Ing. Jaromíra Šmerdová. „Vítám všechny vystavovatele, jsou zde i zahraniční a sedm posuzovatelů. Někteří též přijeli z okolních zemí. A nyní předávám slovo vzácné návštěvě starostovi Boskovic Ing. Jaroslavu Dohnálkovi: „I ode mne krásné dopoledne všem. Vítám Vás v prostorách zimního stadionu na Mezinárodní výstavě koček. Chci poděkovat Ing. Jaromíře Šmerdové, Martinovi Šafářovi, bez jejichž obětavosti by se taková významná akce u nás nekonala. Vítám u nás též bývalou tenisovou reprezentantku dnes psycholožku PhDr. Helenu Sukovou. Organizátorům dík za přípravu, Vám návštěvníkům za zde strávený čas. Nesmím zapomenout též na Služby Boskovice s.r.o. za vzornou přípravu stadionu a jeho proměnu ve výstavní sál. Přeji všem krásné dopoledne, hladký průběh výstavy, soutěžícím chovatelům hodně úspěchů a mňoukajícím šampiónům v klecích hodně pohody a klidu.“ Se svou krátkou zdravicí a přáním úspěšné výstavy vystoupila i PhDr. Helena Suková, která se právě vrátila z Letních olympijských her v Londýně, kde se byla podívat na úspěšné tažení našich reprezentantů.
Pak Martin Šafář představil mezinárodní porotu. Posuzovatelé přijeli z nedalekého okresního města Blanska, též Prahy, Polska, Francie. Úvodní slova zazněla i v angličtině, protože vystavovatelé přijeli z okolních zemí. Poté představila Ilona Stryová ještě několik skladeb ze svého repertoáru a jak mistrně ovládá elektronické housle i svůj hlas. „Když jsme na mezinárodní výstavě, přizpůsobím tomu i svůj program,“ pravila po přednesu skladby Antonia Vivaldiho Letní bouře a hned spustila další světový šlágr z šedesátých let. Tentokrát píseň z repertoáru francouzské šansoniérky Edith Piaff Non Je Ne Regrette Rien. Publikum jí pak odměnilo bouřlivým potleskem. I když zpěvačka v noci přijela ze svého turné v Itálii a byla jistě unavená, zahrála ještě populární skladby z díla Wolfganga Amadea Mozarta, pak píseň z připravovaného CD, jež má vyjít před Vánocemi Já jsem ten typ a jako poslední zazněla skladba Irské housle.
Poté se již výstava rozběhla naplno a posuzovatelé začali mít plné ruce práce. Jak mi sdělila jedna chovatelka z Karviné, v Boskovicích je to akce dvoudenní, jde o dvě samostatné výstavy. „S posuzovateli ze zahraničí jsme komunikovali anglicky, v čemž nám hodně pomohly naše děti, které cizí jazyky dnes mají ve škole,“ dodala s úsměvem. „Kočka je na chov docela nenáročná, ale připravte si dost peněz. Potřebuje škrabadlo, pelíšek, záchůdek se stelivem, lopatičku, mističku a přepravku pro cesty k veterináři nebo na výstavy. A samozřejmě prvotřídní stravu, která něco stojí. Bílé granule na dně klece jsou silikonové stelivo,“ poučila mě. „Do toho dělá kočka svou potřebu, hmota pohlcuje pachy. Stelivo se asi po čtrnácti dnech musí vyměnit a klec vydesinfikovat. Kočka je velmi čistotná a péči vyžaduje.“ Žena si pak pochvalovala prostor sportovní haly, který je dostatečně velký, dobře odvětraný a pro vystavovatele i organizátory příjemný.
Výstava byla pořadatelsky, chovatelsky i divácky velmi úspěšná. Návštěvníkům se představilo množství kočičích plemen, o jejichž existenci neměli mnozí ani tušení. Lidé se mohli seznámit s problematikou chovu, potřebami zvířat i novými trendy.
Součástí byla prezentace místního Mateřského centra. Maminky předvedly drobné předměty, které v různých kroužcích s dětmi vyrábějí a malovaly dětem na obličej kočičí motivy. I někteří dospělí chovatelé se nechali k líčení zlákat, aby byli styloví. Výtěžek bude věnován na provoz Mateřského centra. Hned u vchodu na hrací plochu byl levý mantinel polepený soutěžními obrázky dětí z Mateřské školy, jak si nejmenší přestavují život a chov kočiček. Prckové pod vedením paní ředitelky Mgr. Dagmar Burianové a paní učitelky Bohatcové se podíleli i na další výzdobě.
Druhý den po skončení výstavy jsem si na krátký rozhovor pozval jednatelku místní Základní organizace kočky Boskovice Ing. Jaromíru Šmerdovou: „Spadáme pod Česká svaz chovatelů České republiky, jenž patří do mezinárodního sdružení FIFe. V sobotu i neděli se přišlo podívat pokaždé asi 850 návštěvníků, vystavovatelů bylo první den 150, v neděli pak 160. Se svými miláčky se představili chovatelé z Německa, Rakouska, Polska, Ruska, Slovenska. Posuzovatelů bylo sedm. Z toho čtyři Češi, jedna dáma z Polska, další Chorvatska a pán z Francie. Nejlepší kočkou sobotní výstavy byla Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli byla nejúspěšnější ruská modrá kočka jménem Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy. Na výstavě byla k vidění i méně známá plemena. Například Kurilský bobtail (bez ocásku), americký curl, kanadský a donský sphynx (holé bez srsti), či Egyptská mau. Objevily se ovšem i běžně rozšířené druhy britské, sibiřské, mainské mývalí, ruské modré, norské lesní, habešské, orientální nebo perské kočky. Největší problém jsou klece. Ty zapůjčujeme ze ZO organizace Kočky Olomouc. Na dva dny nás to stojí 12 tisíc korun plus doprava. Nákup nových vlastních klecí by bylo mnohem nákladnější a vzhledem k občasné potřebě by se nám nevyplatilo. Letos jsme místo běžných kovových pohárů rozdávali keramické kočky různých druhů a velikostí, jež nám vyrobila keramická dílna v Krumvíři. Nedělní soutěž modrookých koček se těšila velkému zájmu a chceme ji zavést jako pravidelnou tradici. Ceny v této kategorii pro nás připravila modrotisková dílna firmy Danzinger z Olešnice. Oproti loňsku byla výstava mezinárodní a proto dvoudenní. Kotě s průkazem původu je velmi drahé, protože například desetikilový balík super prémiového krmiva je za 1300, kočičky jsou vybíravé, maso chtějí jen kuřecí, krytí v ČR je od pěti do sedmi tisíc, v zahraničí i 500 euro, rodokmeny něco stojí, klecné na výstavě 600 korun. To není moc, když z toho musíme hradit provoz celé výstavy. V něm je zahrnut třeba pronájem haly. Největší položkou je práce posuzovatelů a jejich cestovné. Tohle všechno se promítne do hodnoty mazlíka a jeho cena na trhu se pak vyšplhá i na 8 tisíc korun. U koček se hodnotí vzhled dle standardu – uši, oči, srst, délka ocásku. Pak je důležité její chování – zda není agresivní, jak snáší výstavní prostředí, nesmí být bojácná, hodnotí se i bystrost, jak reaguje na vnější podněty, pohyby rukou posuzovatele. Problematika hodnocení není vůbec jednoduchá, hodně záleží i na práci stewardů, kteří musejí umět kočku správně držet a předvést. Též musejí alespoň částečně rozumět anglicky, aby správně reagovali na pokyny zahraničních posuzovatelů.“ Ing. Jaromíra Šmerdová na závěr dodala: „Chci též poděkovat sponzorům, bez nichž bychom takovou náročnou akci jen velmi těžko uspořádali. Jsou to: Především Město Boskovice, jež nám pomohlo významnou částkou a podpořilo nás i morálně návštěvou starosty Ing. Jaroslava Dohnálka, jenž výstavu otevřel. Velký dík patří majiteli Arboreta Šmelcovna panu Josefovi Janků Ten do závěrečné soutěže připravil a věnoval velké květináče s nádhernými dřevinami. Pak nesmím zapomenout na Bodos a.s., Topet Servies, s.r.o, Tajovský Reality, s.r.o. a dodavatele krmiv Hill´s, Acana, Orijen.“
A jak to celé dopadlo? Nejlepší kočkou výstavy v sobotu byla vyhodnocena Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli slavila triumf ruská modrá kočka Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy.
Více: http://www.schk.cz/
http://www.kockyboskovice.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až srpen 2012
  • 852 zobrazení
  • 0
  • 00
Jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích na Blanensku bývá po většinu roku vcelku tichým místem. Kromě stravování klientů a zaměstnanců slouží k výstavám a koncertům, spíše komorním. Tato středa dopoledne byla výjimkou. Sál se otřásal veselým smíchem seniorů, ozývalo se štěbetání malých capartů a z reproduktorů se linula dechovka takříkajíc od podlahy. I ti, co jsou upoutáni na invalidní vozík, nesměli chybět. Zkrátka mumraj, jak má být.
„Krásné dopoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji přivítala na Pátém kloboukovém plese,“ zahájila tuto již tradiční společenskou akci ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Současně bych chtěla poděkovat všem, kteří se o tuto akci zasloužili a přiložili ruce k dílu. A co by to bylo za ples, kdyby na něm nebyla hudba a tanec. Všem příjemnou zábavu.“ „Vítám mezi námi děti ze všech tří pracovišť mateřské školy a jejich paní učitelky,“ převzala slovní štafetu vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „Postupně se nám v programu představí. A v koutku se krčí naše paní doktorka MUDr. Hana Dvořáčková, též ji přivítejme potleskem. Dále za námi přišli studenti místní Střední pedagogické školy včetně čtyř autorek osvětového programu Malování na stěny a jsem ráda, že se k nám stále rády vracejí. Vidím zde i Lucku s Katkou. Děvčata, která zde právě končí měsíční praxi a já jim chci též poděkovat za skvělou spolupráci. Samozřejmě vítám naše pracovníky a též všechny Vás, pro které tohle všechno děláme – naše klienty. Dost již povídání, zvu na parket první účinkující děti z mateřské školy pracoviště Na Dolech.“ A pak se již zábavný program rozběhl naplno. Dětská taneční a hudební vystoupení vystřídala módní přehlídka připravená zaměstnanci zařízení. Nakonec došlo i na klienty, kteří si s chutí zasoutěžili v rozpoznávání různých tanečních stylů, zavzpomínali na dávné tancovačky, čaje o páté a pak již parket patřil jen jim. Též klienti na vozících se za pomocí studentů zapojili do víru tance. Prolínání generací krásně a symbolicky zakončilo zábavné odpoledne. „Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří jste vydrželi do pozdních ranních hodin,“ zakončila celou akci za všeobecného smíchu ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Znovu děkuji těm, kteří se podíleli na organizaci dnešního plesu. Díky Vám to byla opravdu velkolepá přehlídka se vším všudy. Budeme se těšit na příští šestý ročník.“
„Měli jsme tu 29. února v pořadí již pátý Motýlkový kloboukový bál,“ spustila po skončení ředitelka Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem Bc. Marie Sáňková, když jsem ji na chvíli získal k rozhovoru. „Cílem této velmi pěkné předjarní akce je přiblížit našim klientům atmosféru plesů, které na počátku každého nového roku ve všech koutech naší vlasti probíhají. Snažili jsme se nezapomenout na nic, co ke správnému bálu patří. Nejen hudba a tanec, ale setkání má vždy i nějaký dějový podtext. Tentokrát jsme zvolili téma skutečně jarní – motýlkový námět. Nechyběla módní přehlídka společenských oděvů, kterou připravili naši zaměstnanci MSSS. Ke každému dobrému plesu patří též předtančení nebo kulturní vystoupení. Nám se přestavila všechna pracoviště místní mateřské školy s působivými bezprostředními programy tak, jak to naši nejmenší umějí. Do přípravy a průběhu akce se příkladně zapojili studenti Střední pedagogické školy v Boskovicích. Ke zpestření programu přispěla studentka třetího ročníku SPGŠ Martina Regueyra. Všichni jsme obdivovali její umění pohybu a i teoretické znalosti o dnešních moderních tancích, jež v současné době „letí“ na tanečních zábavách a diskotékách. Názorně ukázala prvky Hip-Hopu, Street Dance, House Music a zdůraznila, že se dnes vše vrací ke stylu šedesátých let, což pro klienty byla jistým způsobem nostalgická vzpomínka na léta dávno minulá.“ I já mám ještě v živé paměti „Máničky“ tolik pronásledované tehdejším režimem. Zábavné dopoledne se velmi vydařilo, líbilo se klientům i všem ostatním zúčastněným. „Budeme v tom jistě pokračovat též v dalších letech. Nakonec chci velmi poděkovat všem pěti sponzorům za finanční přispění a krásné dárky. Jsou to: Bikos Olomouc, Elveko Tišnov, Gastro Stela, COOP Jednota Boskovice, Zahradnictví Ing. Koupý Doubravice.“ Těmito slovy se se mnou sympatická ředitelka Bc. Marie Sáňková rozloučila. Byl nejvyšší čas, jídelna se musela připravit k obědu.
Více: www.msssboskovice.cz
www.boskovice.cz
www.msboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2011/2012
  • 847 zobrazení
  • 0
  • 00
Tradiční lidové zvyky a obyčeje stále žijí!

V malebné vesnici Suchý, jejíž historie začíná před rokem 1754, uprostřed nádherné neposkvrněné přírody Drahanské vrchoviny se pořád něco děje. Společenský život zde není pouhou frází, ale pulzuje v hojné míře po celý rok. Tentokrát na prahu jara, kdy teplé sluneční paprsky ohlašují počátek nového života a konec celodenních mrazů, si tamní obyvatelé připomenuli významný svátek, jehož počátky pocházejí z římského náboženství a sahají do 13. století. Středověk této lidové zábavě příliš nepřál, až kolem osmnáctého století začaly taneční zábavy – reduty - určené zpočátku jen zámožnějším, později byly přístupné pro všechny.
Masopust jinak též Vostatke, Fašank, Voračky, Voráčí je podle dávné tradice třídenní svátek, jež se v současné povrchní uspěchané době tak dlouho už nedrží. Dnes k tomu musí stačit jeden den, převážně to bývá některá únorová sobota v období mezi dvěma postními dobami – vánoční a velikonoční.
Rej masek zaplavil 14. února. 2015 tuto v létě především rekreační obec jež se v zimě vždy promění zase na ráj lyžařů - běžkařů. Zejména ty městské návštěvníky perfektně upravených tratí v oslnivě bílé sněhové pokrývce tradiční ostatkový průvod velmi překvapil, protože tam se již dávné zvyky a obyčeje bohužel vytratily a současní obyvatelé je znají už jen z vyprávění, filmů a dobových fotografií. Městští lidé tráví volné chvíle uzavřeni ve svých příbytcích jako v ulitách především pasivním konzumem televizní kultury. Bohužel – není to dobré, kdysi vřelé mezilidské vztahy berou za své.
Nápadité, pestrobarevné, většinou legrační masky ovšem netrpělivě vyhlíželi též lidé v samotných domácnostech. Dlouholetou tradici zde udržují ženy z místního spolku. Obejdou každé stavení, popřejí hojnosti, okusí koblihy, či něco ze zabijačkových dobrot a zapijí slivovičkou. Ono obejít celou vesnici s cca 450 obyvateli v letošním ryze zimním počasí trvalo až do večerních hodin. Z výtěžku tohoto ostatkového reje bude 25. dubna 2015 pořádán tradiční Dětský maškarní karneval, na který se ti nejmenší již moc těší.
Je skvělé, že dávné tradice na mnoha místech znovu ožívají, obec Suchý, kde žijí drsní, ale pohostinní lidé ryzích povah, je toho příkladem.

Atmosféru letošních ostatků si můžete prohlédnout na www.obecsuchy.cz.

Text a snímky: Vladimír Ševčík
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2015
  • 841 zobrazení
  • 1
  • 00
Pondělí první září. Den jako každý jiný. Ovšem pro nastávající prvňáky je v mnohém vyjímečný. Jdou poprvé do školy a to je pro ně jistě velkým zážitkem. Každé dítě to prožívá jinak. Některé se těší, jiné zase s pláčem nechce opustit bezpečnou náruč maminky. Nakonec však všechny děti po osmé hodině usedly do lavic, rodiče stáli vzadu ve třídě a mnozí tyto vzácné okamžiky svých ratolestí natáčeli nebo fotografovali. Tento obraz byl zřejmě podobný ve všech koutech naší vlasti, o čemž jsem se přesvědčil při sledování záznamu Zpráv z regionů na ČT24.
Já jsem si též zavzpomínal na školní léta a navštívil jedno z pracovišť základní školy v Boskovicích lidově zvaná „Zelená“ na náměstí 9. května. Vše je zde podobné jako v sedmdesátých letech. To jsme se zde učili, když do budovy dívčí školy zvané „Růžová“ se již pro její havarijní stav vstoupit nesmělo. Mám ještě v živé paměti masnu pana vedoucího Krále naproti, odkud na nás zle zíraly dvě obrovské strakaté dogy. Dnes již po této starobylé škole ani masně není ani památky, nyní je zde rozlehlé parkoviště a bytovky. Ale v něčem jsou vnitřní prostory „Zelené“ školy opravdu jiné. Zmizely rudé nástěnky, budovatelská hesla, ze kterých jsme tenkrát rozum neměli, šedivé malby na chodbách a učebnách vystřídaly pestrobarevné plochy. Vše je nyní světlejší a veselejší. Zejména v prvních třídách. Stěny pokryté zábavnými obrázky, vkusnými závěsy, nástěnkami se zajímavým obsahem, všude nová okna, takže ani venkovní hluk sem příliš nedoléhá jako tenkrát. Snad jen jedno zůstalo, zelený nádech vnější fasády budovy, jejíž původ sahá někdy do roku 1937. Dost však již nostalgického vzpomínání.
V 1.A třídě bylo opravdu plno. Děti i rodiče čekali na oficiální zahájení jejich v historii první vyučovací hodiny. Žádný strach v očích nejmenších jsem nezaznamenal. Spíše se učebnou rozléhalo veselé štěbetání, zatímco rodičové stáli většinou mlčky vzadu. Řečnění utišil hlas statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezské: „Dobrý den, milé děti, já Vás zde moc vítám. Těšily jste se?“ Z lavic zaznělo sborové jóóóóó! „Asi nejvíce se na vás všechny těšila Vaše třídní paní učitelka Mgr. Magda Báčová. Bude Vás provázet po celý školní rok. Když se něco nebude dařit, moc a moc Vám ve všem pomůže.“ Poté Mgr. Dagmar Oujezská zašpásovala: „Když se dívám na rodiče, měla bych už jít do důchodu, protože mnohé z těchto školních lavic znám.“ Učebnou zazněl veselý smích, nálada se uvolnila. Slova se ujala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Připadla mi milá povinnost slavnostně zahájit tento vyjímečný den, kdy jste poprvé přišli sem do základní školy. Město je zřizovatelem a stará se, aby veškeré technické zázemí škol bylo v pořádku. Jistě to znamená velkou změnu v životě. Pro děti, rodiče i v mnohých případech prarodiče. Já bych vám přála, abyste si pamatovali nejen tento první den, ale celou první třídu. Paní učitelka bude jistě velmi trpělivá a má připravenou spoustu zajímavých věcí třeba učebnic a pomůcek. Získáte mnoho znalostí a dovedností. Za zřizovatele přeji vše nejlepší. Z tohoto místa chci pochválit všechny pracovníky školy za vzornou obětavou práci. Naše škola totiž patří v hodnoceni Krajského úřadu i Školní inspekce mezi nejlepší. Přeji všem, abyste vykročili šťastně do nového života. Příští rok se jistě uvidíme a to už budete ostřílení druháci.“ A kdo zde umí počítat do deseti?“ Zeptala se opět Mgr. Dagmar Oujezská. Z lavic se ozvalo sborové jáááááá. „A kdo víc?“ jáááááá? „Ptám se, my zde otvíráme po dlouhé přestávce na druhém stupni opět matematické třídy, budeme se na Vás těšit. A protože máte dnes ten slavný den, požádejte rodiče, aby s Vámi zašli do cukrárny. Zasloužíte si dnes sladkou odměnu za statečnost.“ Mgr. Dagmar Oujezská ještě dodala, že v Boskovicích je jedna z největších základních škol v republice se šesti prvními třídami, na každém odloučeném pracovišti jsou dvě. „Přeji Vám krásný den, rodičům pevné nervy.“ Několik slov pronesl ještě zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk: „Přeji Vám krásný nejen dnešek, ale i celý školní rok. Hodně štěstí, trpělivosti, ať sem na Zelenou chodíte rádi a abychom se stále na sebe jen usmívali.“
Do vedlejší 1.B třídy už nebylo snadné se mezi rodiči protlačit. Takový byl zájem o první den jejich ratolestí. A opět to stejné, kamery tiše předly, cvakaly fotoaparáty. Mnozí rodičové chtěli zachytit vzácné okamžiky. Zaznamenaný materiál bude mít hodnotu teprve až po mnoha letech, když děti dorostou a budou snímky ukazovat třeba zase svým potomkům. Slavnostní ceremoniál zahájení byl v podstatě úplně stejný i projevy představitelů byly obdobné. Všechny přivítala třídní učitelka Jarmila Buchtová. „Kdo se těšil,“ spustila úvodem Mgr. Dagmar Oujezská. Jáááááááá! Ozvalo se zase sborově. „A kdo se netěšil?“ Nastalo na okamžik hrobové ticho. „Tak to má být,“ pochválila děti a celý obřad zahájení se opakoval téměř stejně jako v 1.A. Při dotazu, kam se chodí po prvním školním dni, děti sborově odpovídaly, že do cukrárny. Jeden z rodičů nahlas zašpásoval: „Do hospody.“ Z lavic i řad dospělých se ozval veselý smích, kterému se neubránili ani představitelé u tabule. Nálada se opět uvolnila a zbytek slavnostního uvítání se nesl již ve velmi neformálním duchu.
Pak jsme se rychle širokým schodištěm a školními chodbami, které byly za nás ponuré a nevlídné, dnes světlé a zářivé, přesunuli do velké jídelny, kterou si osobně téměř nepamatuji. Na obědy jsem nechodil. Zde to hučelo jako v úle. Není divu, zde se shromáždily již větší děti z druhého stupně zdejší školy a hlasitě se překřikovaly, chtíc sdělit svému okolí čerstvé dojmy z prázdnin.
„Dobrý den, vítám všechny ve škole,“ utišila všechny sympatická tmavovlasá žákyně z osmé B třídy Iva Šamšulová. „Přišla mezi nás místostarostka Ing. Jaromíra Vítková, statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezská, a zástupce ředitele pro tuto budovu Mgr. Martin Staněk. Sálem zazněl pro všechny bouřlivý potlesk. Mgr. Dagmar Oujezská začala na úvod hned s humorem: „Co bychom si počali, kdybychom k Vám nemohli promluvit. Vítám pedagogické pracovníky. Přeji pevné nervy, hodně zdraví. Ať máme z Vás radost a baví nás s vámi pracovat. Věřte, že chceme. Ale prosíme, pomozte nám v tom. Ať tu strávíme společně krásných a příjemných deset měsíců školy. Vítám žáky tříd z rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Tato tradice zde byla velká, ale po sloučení škol a vytvoření nového vzdělávacího programu byly jiné priority. Teprve nyní se k tomu zase vracíme. Přeji všem i těm, co nejsou z naší školy, aby se Vám zde moc a moc líbilo. Není jednoduché změnit školu a kamarády. Ale s naší pomocí vše jistě zvládnete snadno. Deváťákum přeji, aby se dostali na své vysněné střední školy a učební obory. Není to lehké. Nevěřte, že se učit nemusíte. Jen ti nejlepší dosáhnou vytouženého cíle. Těšili jste se na školu?“ „Nééééé“ zahučelo z řad žáků. Mgr. Dagmar Oujezská se ovšem nenechala vyvést z míry: „Tohle jsem čekala. Přicházíme od prvňáčků a ti se těšili.“ Do rozjařené atmosféry promluvila místostarostka Ing. Jaromíra Vítková. Pěkné dopoledne všem členům pedagogického sboru a hlavně Vám, žákům. Před dvěma měsíci jsme se zde loučili a jako by to bylo včera, jsme zde zase. Člověku se někdy nechce učit, však to nějak dopadne. Ale co pustíte na základní škole, již těžko se k tomu budete vracet. Všichni ve škole to s vámi myslí dobře a radí vám ze svých zkušeností. Ať ten čistý papír celého školního roku zůstane úhledný bez kaněk a špatných známek. Celému pedagogickému sboru přeji hodně trpělivosti a radost z úspěchů žáků. Naše základní škola patří mezi největší v republice, Kraj i Školská inspekce nás řadí na přední místo. Město jako zřizovatel se snaží poskytnout to nejlepší. Ať na konci roku odcházející děti jdou dál, kam si přáli a ostatní mějte pěkné vysvědčení.“ Zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk pak popřál úspěch ve společné práci, šťastné úsměvy a aby školní rok prošel v klidu. „Všichni se zase těšíme na prázdniny, dodal na závěr.“
Žáci z osmých tříd nastudovali poslední týden o prázdninách loutkové divadlo. Ale nebylo takové to běžné starodávné s dřevěnými marionetami, ale v životní velikosti, kdy děti hrály vodiče i loutky. Wiliam Shakespeare by se divil, jak žáci dokázali jeho světově proslulou milostnou tragedii Romeo a Julie ztvárnit. O humorné situace nebyla nouze, všichni se náramně bavili. To bylo něco pro pubertální děti. Po skončení originálního představeni jsem litoval, že nemám alespoň část zachycenou na filmu. Jistě by to byl zážitek i pro čtenáře.
Blížil se konec naší návštěvy v „Zelené“ škole. Já jsem ještě přijal pozvání Mgr. Dagmar Oujezské ke krátkému rozhovoru v její útulné kanceláři: „Jak jsem již říkala, otvíráme od šestého ročníku matematické třídy. Někteří žáci po „pětce“ odcházejí na osmileté gymnázium zde v Boskovicích, jiní zase po absolvování matematických testů přešli do naší matematické třídy, kde máme nyní 24 žáků. Jsou zde děti z Cetkovic, Jabloňan, Skalice nad Svitavou i pracoviště Sušilova.“
Návštěva v příjemné základní škole „Zelená“ byla u konce, Mgr. Dagmar Oujezská musela za svými povinnostmi. Na chodbě jsem si všimnul nástěnky s fotografiemi odešlých deváťáků. Prý je to tady takový zvyk. Musím dodat, že je to opravdu hezký nápad a vzpomínka na ty, kteří právě v tento den usedli do lavic v úplně jiné škole a třeba i v cizím městě. Ať se jim též daří. A najednou jsem si uvědomil, jak ten čas letí. Vždyť je tomu nějakých 43 let, co jsme my jako páťáci těmito chodbami denně proudili a sbírali vědomosti od bývalých skvělých učitelů ve zdejších třídách.
Ještě doplním, že do základních škol v Jihomoravském kraji letos nastoupilo téměř 86 tisíc žáků, což je o 627 dětí víc než vloni. Z toho bylo 11200 prvňáčků.
Více: http://zs.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • září 2012
  • 837 zobrazení
  • 0
  • 33
Vernisáž fotografií Ing. Oldřicha Výleta skončila v dobrém čase, měl jsem tedy možnost se přesunout do židovské části města k Vážné studni. A proč ještě v nedělní podvečer, když většina občanů odpočívá a využívá poslední chvíle volného víkendu? Tentokrát si hodně lidí válení na kanapi u televize odepřelo a přišli i s dětmi na poslední Jinou procházku pořádanou Občanským sdružením Výlet. Kdo jsou lidé z této organizace? Výstižně jejich práci vyjadřuje motto na jejich internetové stránce: Občanské sdružení Výlet, sídlící v Praze, vzniklo v srpnu 2011. Naším cílem je vytváření umělecky zaměřených komunitních projektů oživujících místa ve městech či v krajině za účelem prozkoumání, oslavení a ozvláštnění těchto míst a života v nich. A kdo do židovského města přišel, nelitoval. Děvčata za pomoci dobrovolníků měla připravena pro děti i dospělé opravdu pestrý program, při němž jsme hrou poznávali život tehdejších židovských obyvatel, jejich zvyky, dny všední i sváteční. Zažilo se přitom hodně smíchu a humorných situací. Vše začalo v jedné z garáží, kde v dávných časech sídlily takzvané Masné krámy. „Dobré odpoledne, vážení přátelé,“ zazněl do dětského štěbetání hlas vousatého elegána v klobouku a s deštníkem. „Já Vás vítám na této Jiné procházce a chtěl bych Vás požádat, abyste se zde v našem módním salónu na tu výpravu zkrášlili.“ Zde si hlavně děti mohly obléknout různé dobové kostýmy a rekvizity. „Bude to jiná netradiční procházka, tak se můžete ozdobit i něčím na sebe. Podívejte se, co by se Vám líbilo,“ okomentovala dění Věra Hutarová a jala se s dětmi vybírat. Hned potom se mohli všichni podívat přes zídku vedle místního Antikvariátu pana Petra Krále, jak kdysi vypadal židovský dvorek. A kdo nechtěl po žebříku, prošel tam tmavou chodbou. I já jsem zvolil snazší cestu. Tedy ne, že bych se bál na žebřík, ale s technikou by to moc dobře nešlo. U kulatého stolku seděli hazardní hráči, popíjeli pivo a karty jen šustily. I děti si mohly vyzkoušet, zda je obehrají. Tedy bez piva. A pak už se za hudebního doprovodu klarinetu brněnského jazzmana Radima Hanouska celá výprava hnula z prudkého kopce dolů k Vážné studni. „Je nás moc a tak se rozdělíme na dvě skupiny,“ zavelel Jakub Oujeský. „Jedna skupina půjde za mým barevným deštníkem,“ druhá se bude držet tety, židovské pradlenky, tedy Mgr. Blanky Lhotákové.“ Naše skupina pak sešla schody do uličky U templu, kde se nacházela pomyslná prádelna a šňůry na věšení. „Zde mám koš s prádlem, některé hodně naškrobené,“ zašpásovala za všeobecného smíchu pradlenka. „Vy si můžete namalovat a vystřihnout též nějaké kousky a pak je pověsit.“ Děti pak vymýšlely třeba ponožky, rukavice, čepice, šály, ubrousky, utěrky. Až bylo vše pověšeno, přešli jsme jen pár metrů k nejstaršímu domu v židovském městě. „Nacházíme se před vstupem do Mikve,“ Jakub Oujeský ukázal deštníkem do sklepního otvoru. „Je to rituální očistná židovská lázeň, do roku 2005 se o ní nevědělo. Objevena byla náhodou při úklidu sklepa. A jdeme dovnitř.“ Zde si mohli všichni vyzkoušet ozvěnu vznikající při přelévání vody. My dospělí jsme ihned poznali, že echo je vytvářeno uměle pomocí zvukového zařízení s mikrofonem, ale dětem jsme to pochopitelně neprozradili, abychom jim nezkazili radost. Venku opět zavelel Jakub Oujeský: „Utvoříme hada a budeme živou vodou zalévat květinovou zahrádku tady za rohem. Vodu je třeba řádně okysličit a to zajistíme přeléváním mezi nádobami. A můžeme začít. Prosím o hudbu, abychom chytili rytmus.“ Až bylo vše řádně zalito, pokračovali jsme za zvuků klarinetu Radima Hanouska, jenž tentokrát zahrál známou Karavanu kolem synagogy maior doprava nahoru. „Zde procházíme přes dlažbu zvanou kočičí hlavy, část je původní,“ ozval se opět průvodce Jakub Oujeský. „A tady stojíme před domem číslo šest na Plačkově ulici. Půjdeme chodbou do tmavého sklepa, v úplné tmě uvidíte hru světel. Takže se pohybujte velmi opatrně.“ Procházeli jsme zšeřelou, mně důvěrně známou chodbou, kde viselo na stěnách cosi a bylo to očím návštěvníků zatím pečlivě zakryté. Jen málokdo věděl oč jde. Já ano a ještě se k tomu úplně na konci reportáže vrátím. Jen uprostřed zkrášlovala holou zeď nádherná snad nástěnka zhotovená z čela postele. Ta zakrytá nebyla, ale zatím byla prázdná. Ve sklepě byla opravdu úplná tma a protože ještě neumím u fotoaparátu zapnout pomocné světlo, musel jsem ostřit na svíčky. Ale naštěstí z obrázků přece jen něco vyšlo. Tmu opět rozřízl hlas Jakuba Oujeského s něčím, co znělo jako pohádka: „Byl jednou jeden domeček, v něm stoleček, u něj stará skleněná váza. Na podleze starý oprýskaný plechový kbelík. Na druhé straně místnosti byl plechový hrnec s velkým uchem, takže vše slyšel. Byl to takový drbnahrnek. Vedle něj stál pytel starých brambor a velká číše na víno. Pak jakási police se sáčky od svačiny, rozbitá mísa a stará almara. Muž, jenž dům koupil, byl již bez peněz a rozhodoval se, co z těch věcí prodat nejdřív. A protože nebyl moc chytrý, nechá si teď od Vás poradit. Co je zde nejméně důležité.“ Nakonec se všichni shodli, aby prodal sáčky od svačiny, číši na víno a hrnek, pak almaru, mísu. „Pytel brambor si necháme a nyní můžeme pokračovat ven druhou stranou přes garáž. Alkoholici sem,“ zavelel se smíchem Jakub Oujeský, neboť majitel starobylého domu číslo šest Ing. Miloš Pachl rozléval něco ostřejšího na povzbuzení k další cestě. Některým se pak z garáže moc nechtělo, ale museli jsme pokračovat do Traplovy ulice, kde je na plotě farní zahrady dochován tyčový úchyt řetězu, jenž v dávných dobách odděloval křesťanské město od židovského. „A na připomenutí teď podlezeme nebo překročíme tento provaz a pokračujeme na náměstíčko U Koupadel,“ řídil pochod Jakub Oujeský. „Je neděle, já sem chodím z prádelny na vycházku a vidím, že se v parku něco děje,“ ozvala se opět Mgr. Blanka Lhotáková. „Já jsem zeměměřič,“ informoval elegantně oblečený mladík Jan Kafka. „Projektujeme zde opravy starých domů v židovské čtvrti, které byly zničeny v padesátých letech. Rekonstrukce bude náročná, protože se domy musí celé znovu postavit. Pomocí kolíků, pásek a palice zaměříme půdorysy i vnitřní uspořádání staveb. Kdo se zapojí do práce, může si pak dát za odměnu buchty.“ Samozřejmě pro děti to byla vítaná atrakce a ochotně se zatloukání kolíků ujaly. „A teď se nacházíme u domu, kde bydlí lidé, je třeba se chovat tiše. Nahoře v patře nás čeká malé divadelní představení na motivy povídky ruského prozaika a dramatika Antona Pavloviče Čechova (1860 – 1904) Život v otázkách a zvoláních,“ prozradil Jakub. Výkony amatérských herců byly odměněny zaslouženým potleskem. „Děkujeme Vám za pozornost a protože jsme na úplném závěru loučím se s Vámi a přeji hezký zbytek svátečního dne,“ zakončil celé putování proti proudu času průvodce programem Jakub Oujeský.
„Kolegyni napadlo udělat to trochu jinak,“ vyzpovídal jsem na závěr Mgr. Blanku Lhotákovou. „Zvolili jsme formu hromadné prohlídky která se vždy na významném místě zastaví a lidé mohou společně něco vytvořit nebo se na něčem podílet. Vždy se to vztahovalo k danému místu, jeho historii nebo jeho atmosféře. Významně nám pomohli herci z místních divadel Krok, Lísky a naši přátelé z Žeravic, Brna Olomouce, Prahy. Nás hlavních organizátorů bylo šest. Prohlídka trvala necelé dvě hodiny a proběhla celkem čtyřikrát. V sobotu 12. května se zúčastnilo 2x20 a dnes v neděli 13. května 2x40 lidí. Získali jsme grant z Agentury mládež, což je evropský zdroj a pak nám nezištně půjčovali nemovitosti naši kamarádi Petr Král, firma Kindermann a Ing. Miloš Pachl. Všem zainteresovaným děkujeme!“
Jak jsem slíbil, vrátím se k růžovému domu číslo šest na Plačkové ulici. Zmínil jsem, že na chodbě bylo něco zakrytého zrakům diváků na zdech. Vysvětlení je zcela prozaické. Jde o právě instalovanou a ještě nedokončenou výstavku vzácných historických fotografií židovského města. Majitel domu Ing. Miloš Pachl ji zde ve spolupráci s ředitelkou Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou připravuje jako stálou expozici pro radost a připomenutí dávných časů všem. Otevřena bude v sobotu 19. května slavnostní vernisáží. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnovat na rozvoj Centra denních služeb Emanuel a dětského domova Hodonín u Kunštátu. Podrobnosti: http://www.boskovice.cz/nova-minigalerie-v-zidovske-ctvrti.info?id=7432 Na tomto místě je třeba upřímně poděkovat Ing. Miloši Pachlovi za ušlechtilý nápad, kdy spojil snahu o rozvoj židovského města s dobročinnou akcí. Přejeme, aby mu vše vyšlo dle jeho představ.
Více: http://vyletos.blogspot.com/
www.boskovice.cz
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012
  • 751 zobrazení
  • 0
  • 00
Malebné město Boskovice s 11500 obyvateli leží asi čtyřicet kilometrů severně od Brna na jižním okraji úrodné Malé Hané. Na západě se zvedají první výběžky Českomoravské vrchoviny, na východě zase Drahanské. Jeho střední nadmořská výška je asi 360 metrů. A právě toto centrum severní části okresu Blansko slaví letos 790 let od svého založení. Významným výročím je poznamenáno veškeré kulturní a sportovní dění v průběhu roku. Nejinak tomu bylo i uplynulou sobotu 2. června. Již v pátek stálo před městským úřadem pódium, v sobotu dostalo i plátěnou střechu. A ve 13 hodin celá ta sláva začala. „Vážené dámy, vážení pánové, hosté Masarykova náměstí. Chci vás všechny přivítat na prestižní akci s názvem Vivat Boskovice 2012,“ spustil tradiční moderátor Petr Janoušek. „Bude nám dnes vystupovat jedenáct neziskových organizací, které se budou prezentovat zde na hlavní scéně. Další neziskovky mají svá stanoviště po celém prostoru Masarykova náměstí. Tady uvidíte uslyšíte zpěv, hudbu, tanec. Zábavné odpoledne nyní slavnostně otevře místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Zahajujeme jednu z hlavních akcí k oslavám první písemné zmínky o Boskovicích. V roce 1222 Jimram z Boskovic byl svědkem přidělení pozemků německým rytířům za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. To si tedy připomínáme letos celý rok a dnešní akce Vivat Boskovice patří mezi ty stěžejní. Jsem vděčná a ráda, že příspěvkové organizace města a kraje se zapojily a je nás tady hodně. Ještě vás chci pozvat do Muzea Boskovicka, kde je vystaveno několik desítek výtvarných prací které se zúčastnily soutěže k 790. výročí založení města. Další výstava je od dětí z mateřské školy. Uvidíte Boskovice očima nejmenších. Přeji výdrž počasí a příjemnou zábavu.“ Moderátor Petr Janoušek pak pozval první účinkující z MŠ Lidická. „Devět dětí předvede, co se naučilo ve hře na zobcovou flétnu. Tato školka má ve výuce hry již dvacetiletou tradici. Nejmenší ze třídy Skřivánci pod vedením paní učitelky Heleny Slovákové a zástupkyně ředitelky Michaely Krejčířové zahrají pro radost. Uslyšíte i dvojhlasou a trojhlasou hru,“ dodal Petr Janoušek. Pak ještě zatančily děti ze tříd Kopretinky a Sluníčka půvabné vystoupení s názvem Kominíčci. To s nimi nastudovaly učitelky Jana Ondroušková a Kamila Osuchová. MŠ pracoviště Lidická vychovává 146 dětí v sedmi třídách. A právě Skřivánci jsou zaměřeni na pohybové aktivity a zobcovou flétnu. Tři třídy mají zase rozšířenou logopedickou výuku. MŠ se může pochlubit velkou zahradou s novými herními prvky a dopravním hřištěm, které využívají i jiné školy a veřejnost. „A nyní vystoupí MŠ Na Dolech s Baladou o Velenovi. Tato MŠ vlastní vyhřívaný bazén pro plavecký výcvik. V tomto školním roce sem chodí celá stovka dětí.“ Scénka inspirovaná dávnou pověstí o sedmizubém hřebeni ve znaku Boskovic byla úžasná a odměněná zaslouženým potleskem. „A teď nastoupí MŠ Bílkova s velmi zajímavým vystoupením, jež s dětmi nastudovaly učitelky Luďka Mašková a Ivana Havelková. Reprezentovaly s ním Boskovice na okresních i krajských soutěžích. Zúčastnily se též celostátní soutěže pohybových skladeb MŠ v Nymburku. V programu se snoubí prvky gymnastiky a aerobiku. Do MŠ Bílkova chodí 150 dětí. K dispozici je kromě prostorných heren též tělocvična. Venku mají velkou zahradu a pískoviště.“ Po tomto skvělém vystoupení se na jevišti připravil Tancini klub. K tomu opět Petr Janoušek: „Patří do mimoškolních aktivit dětí, mládeže i dospělých. Navštěvují jej děti od šesti let v pěti věkových kategoriích. Hlavní náplní jsou moderní, scénické a latinské tance. Věnují se aerobiku a různým gymnastickým prvkům.“ Dynamická ukázka pohybu se též velmi líbila. Dalšími účinkujícími byli žáci Mateřské, základní a praktické školy Štefánkova. Tato škola zajišťuje vzdělávání dětí se zdravotním postižením od šesti do osmnácti let. Žáci nastudovali skladby Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Celé vystoupení pak zakončili písní z muzikálu Michala Davida Děti ráje. „A nyní máme připraveno malé překvapení. Za několik okamžiků projedou náměstím členové Veterán klubu Vísky na nablýskaných motocyklech, podívejte se,“ pokračoval v programu Petr Janoušek. „Teď Vám opět něco poví místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.“ „Ještě jednou všechny srdečně zdravím. Chci připomenout, že Vivat Boskovice je prvním vyvrcholením oslav 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Už proběhla celá řada různých besed, divadel, výstav, koncertů. Zvu Vás do Muzea Boskovicka, kde jsou vystavena výtvarná díla našich dětí, žáků a studentů v rámci soutěže vyhlášené společně se sdružením historických sídel pod názvem Památky očima mladých. Současně můžete zhlédnout i práce dětí MŠ, jak si představují Boskovice. V sobotu 9. června o patnácté hodině odstartuje Spanilá jízda z odpočivadla na cyklostezce z Boskovic do Mladkova. Cíl bude v Mladkově za bývalou školou, kde bude pro děti bohatý program. Opět chci poděkovat MŠ, protože se společně s Osadním výborem Mladkov aktivně zapojili. Každé z dětí na nějakém přibližovadle dostane vlaječku, aby to celé bylo slavnostní. Celá trasa bude mít 790 metrů. Další sobotu 16. června přes Boskovice proběhnou účastníci 25. ročníku Běhu Harmonie. Akce se koná ve 149 zemích světa. Celková délka trasy je 24000 kilometrů. Jedna z etap začíná v Polsku, míří přes ČR na Slovensko. 16. června v poledne vběhnou do Mladkova, přidají se zájemci z Boskovic. Ve 12.30 přivítáme štafetu s pochodní zde před radnicí. Kulturní program zajistí skupina Kolt a Pružiny. Asi po půlhodině se štafeta přemístí do Westernu a opustí město.“ Po průjezdu veteránů a příspěvku místostarostky byl čas pro TJ Rytmus Boskovice. Letos slaví 25 let od založení. Má více jak 900 členů. Z toho 350 dětí. Nabízí aktivity a cvičení pro všechny věkové skupiny. Zde se postupně představilo osm oddílů. Pak přišel ke slovu Taneční obor Základní umělecké školy. Pod vedením Mgr. Kateřiny Prudíkové si 38 dětí nastudovalo pětadvacetiminutový výstup. Pak zahrála a zazpívala country kapela Kolt působící při ZUŠ. Pod vedením Bc. Martina Krajíčka si studenti připravili krátké vystoupení. „Já teď na jeviště pozvu ještě jednou místostarostku Boskovic ing. Jaromíru Vítkovou,“ ohlásil další dění Petr Janoušek. „Pokud Vás zaujala skupina Kolt, můžete je slyšet 16. června opět zde na náměstí mezi dvanáctou a půl druhou, kdy přivítáme štafetu Světového běhu Harmonie.“ „V pořadí osmá vystoupí Ema Pospíšilová a zatančí se psem,“ pokračoval Petr Janoušek. „Je to studentka třetího ročníku Veterinární prevence na Vyšší odborné škole Boskovice. Na této škole jsou různorodé obory a mezi nimi právě tento, kdy jsou dívky připravovány na práci veterinárních sestřiček. V rámci oboru mají též předmět kynologie, kde se psům přímo věnují.“ Studenti oboru číšník – servírka pak předvedli míchání nápojů. Jeden pro děti z mléka, sirupu a jahody. Pro dospělé pak nápoj ze čtyř centilitrů vodky, dvanácti centilitrů rybízového džusu a sody. Ozdobeno pomerančem. Oba nápoje pak mohlo obecenstvo ochutnat. V posledním příspěvku si studenti Vyšší odborné školy zdravotní a ekonomické a Střední školy Boskovice obor Oděvní design a marketing připravili dvě módní přehlídky ze své vlastní tvorby, kdy si modely navrhli a ušili sami. Právě ta druhá ukázka byla v retro stylu. „A teď uvidíte Jumping, což je nová forma aerobního cvičení na malých trampolínách, jež šetří klouby. Máte-li zájem přijďte si to vyzkoušet do Orlovny,“ vyzval z pódia Petr Janoušek a pokračoval: „Základní škola Boskovice má tři pracoviště, kde se učí 1127 žáků v padesáti třídách. Teď uvidíte jejich čtyři pěvecká sólová i sborová vystoupení.“ A opět se pódium rozeznělo hudbou. Jako poslední se představil Dům dětí a mládeže Boskovice, jenž je školským zařízením Jihomoravského kraje. Sdružuje osmdesát zájmových kroužků, kde pracuje 1050 klientů. Pořádá zájezdy pro celé rodiny, soutěže, přehlídky, Den Země, Drakiádu, Mikuláše, turnaje, bazary, zábavná odpoledne i různé karnevaly. Provozuje tématické letní tábory. Poskytuje praxi studentům středních i vysokých škol. Spolupracuje s mnoha organizacemi, podnikateli i státním sektorem. DDM se představil aerobikem Petry Havlíčkové a Lucky Kovářové, folklórem v podání letos dvacetiletého souboru Borověnka, jenž sdružuje děti od pěti roků pod vedením Aleny Stloukalové, Aničky Faltýnkové a Taneční školičkou Hedviky Šudomové. Celý maratón uzavřel kroužek HipHop Kláry Kopecké.
A byl konec. Průvodce zábavným programem Petr Janoušek se naposledy ujal slova: „Vážení návštěvníci, já Vám chci poděkovat, že jste s námi strávili odpolední vystoupení jedenácti neziskovek na akci Vivat Boskovice 2012. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková celý program ve třináct hodin zahajovala a nyní ji požádám, aby jej také slavnostně zakončila.“ „Vážené dámy, vážení pánové, milé děti a vystupující. Myslím, že dnešní odpoledne akce Vivat Boskovice byla důstojným bodem v rámci oslav první písemné zmínky o Boskovicích. Viděli jsme mnoho krásných vystoupení. Pro mě bylo celé odpoledne ve znamení radosti, hrdosti, že žiji v Boskovicích, kde je tolik šikovných, nadaných a obětavých dětí, mládeže i dospělých. Teď vidím, kolik právě oni věnují svého volna dětem a mládeži. Děkuji všem, kteří děti připravili. Obdiv patří pedagogům všech typů škol, zaměstnancům příspěvkových organizací města, kraje. Též děkuji dobrovolným vedoucím všech neziskovek a občanských sdružení. Zvláštní poděkování patří Bc. Pavlu Vlachovi za ozvučení a Petrovi Janouškovi, jenž nás celé odpoledne pořadem provázel. Vám všem děkuji za podporu a hojnou účast. Vřelé díky a pěkný sobotní večer.“
Lidé se pomalu rozcházeli, někteří se ještě zastavili na stanovištích neziskovek vyzkoušet třeba skákací boty. Náměstí se ponořovalo do ticha a šera jarního podvečera. My jsme ještě chvíli s úžasem hleděli, jak se sundává na kolmé stěně mohutného chrámu svatého Jakuba Staršího transparent k již proběhlé Noci kostelů. I toto skvělé divadlo jednoho herce odehrávající se ve výši hodin však záhy skončilo a zbývala již jen cesta domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2012
  • 738 zobrazení
  • 0
  • 00
Malá obec Chrudichromy se nalézá na úpatí kopce Habří v malebné krajině kolem řeky Svitavy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic, v nadmořské výšce 316 – 370 metrů. Jindy poklidná víska se sto devadesáti obyvateli ožila minulou jarní sobotu 22. dubna malou slavností.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení hosté, milí spoluobčané,“ předstoupila před shromážděný dav ve velkém sále místního kulturního domu Ing. Radomíra Měkutová. „Srdečně Vás vítáme na historicky první výstavě fotografií Chrudichrom. Vítám mezi námi vzácnou návštěvu místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou a ředitelku Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou. A právě díky tomuto muzeu jsme získali krásné výstavní vitríny. Paní ředitelka a její kolegové nám velmi pomohli materiály, radami a informacemi. Vítám též zastupitele naší obce v čele se starostkou paní Jarmilou Tajovskou. Rádi mezi námi vidíme i rodáky a bývalé spoluobčany, kteří už zde nebydlí, ale nezapomněli na nás. Těší nás, že se výstava stala příležitostí, abychom se sešli v širokém kruhu sousedů, známých, přátel, hostů a příznivců Chrudichrom. Na úvod pár slov o vzniku výstavy. V posledních letech jsme s Ivou občas obcházeli vesnici a fotili, co nás napadlo. Kapličku, obchod, lípy u křížku a bolševníky v Janových dolech. Všímali jsme si, jak se mění tvář obce a okolí. Tam zmizela hasičská nádrž, tady přibyly nové domy, tam zanikla cesta. Škoda, že jsme nefotili taky lidi. Mnohé z nich už dnes nemůžeme potkat a pozdravit. Naopak shledáváme nové tváře a všichni se vzájemně míjíme převážně sedíce v autech. Nejen proto nás napadlo uspořádat výstavu fotografií a připomenout si, jak se dřív žilo, co se událo, kde býval hostinec pana Fialy, kde škola, kdo hrál ochotnické divadlo. Výstavu jsme nazvali Chrudichromy v proměnách času. S přípravami jsme začali před rokem, kdy jsme Vás oslovili a společně hledali vhodné snímky. Díky Vaší ochotě se nám sešlo velké množství fotografií a dokumentů. Omlouváme se, že jsme pro tuto výstavu mohli použít jen malý zlomek. Zaměřili jsme se hlavně na první polovinu dvacátého století. Na Vaše novější fotografie se dostane příště. U každého snímku najdete kdo jej zapůjčil, co na něm je a pokud to šlo, i kdy fotografie vznikla. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám věnovali svůj čas, zapůjčili fotografie a kroniky. Děkujeme také sponzorům za materiální a finanční podporu. Hlavním partnerem je Obec Chrudichromy, svaly při stěhování vitrín zapojili členové Sokola, místní hospodyňky se podílely na přípravě vynikajícího občerstvení. Další dobrovolníci pomáhají tady kolem a je řada dalších, kteří pomohli se skládáním mozaiky výstavy, jíž jsme o Vás a pro Vás společně vytvořili. Děkujeme moc všem. Možná se ptáte, proč nám přípravy zabraly celý rok. Nás na začátku též nenapadlo, kolik si to vyžádá času a úsilí. Studium materiálů, fotografií, dokumentů, popisování, zjišťování stáří, to je běh na dlouhou trať. Založili jsme kvůli tomu Občanské sdružení. Chtěli bychom Vás dnes přesvědčit, že naše úsilí nebylo marné. Záštitu nad výstavou převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Je to čestná pocta a znamení, že patron nad akcí převzal ochranu a svým jménem se zaručuje za její zdárný průběh. Pan senátor nemohl osobně přijet. Zaslal nám zdravici kterou nám nyní přednese místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové. Nejprve bych chtěla poděkovat za pozvání a vyjádřit za město Boskovice obdiv nad touto výstavou, jež je prvním počinem u Vás a jak krásnou atmosféru jste zde dokázali dnes vytvořit. A nyní splním milou povinnost, přednesu zdravici od pana senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje. Po jejím přečtení zazněl sálem bouřlivý potlesk přítomných. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková k tomu dodala: „ Já se mezi Vámi cítím jako domácí, protože Chrudichromy a Boskovice jsou blízcí sousedé. Mně velmi těší, že se ohlížíte do minulosti ke kořenům. U nás v Boskovicích se o to též snažíme. V současné době slavíme 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Ráda bych Vás pozvala na některý z programů konaných právě k tomuto výročí.. Přijďte na besedy, výstavy nebo koncerty, termíny najdete na našich webových stránkách. Děkuji Vám a přeji pěkné odpoledne.“
„A teď se dostáváme ke kulturní části. Vítáme mezi námi pana Zdeňka Kotoučka a slečnu Kristýnu Sedlákovou. Pan Kotouček je syn řídícího učitele Josefa Kotoučka, který působil zde na chrudichromské škole v letech 1952 až 1968. A protože krásně hraje na housle, požádali jsme jej o krátký hudební vstup. Slečna Sedláková ho doprovodí na elektrický klavír. Zahrají nám dvě skladby. Nejprve Memory z muzikálu Cats a druhou Gavotu, jíž složil Francois – Joseph Gossec.“ Skvělá interpretace byla opět odměněna dlouhotrvajícím potleskem.
„Děkujeme za krásný hudební zážitek,“ pokračovala Ing. Radomíra Měkutová.“ A nyní již k obsahu výstavy. První dva panely ukazují historii obce, národopisné slavnosti, letecké snímky, dobové pohlednice. Dále uvidíte významné osobnosti. V Chrudichromech se narodil legionář z první světové války Antonín Doležel, spisovatel a politik František Loubal, duchovní František Kovář, František Doležel, Jan Kovář nebo Bohumil Chladil. Zde jsme se tak zamotali do rodokmenů, že to bylo občas i obtížné rozluštit,“ zašpásovala za všeobecného smíchu moderátorka. „Na dalším panelu jsou křížky a zvonice. Zde se dozvíte mnoho zajímavých čísel. Další stojan jsme věnovali druhé světové válce. Ukazuje výstavbu dálnice kolem Chrudichrom, totální nasazení na práce v Říši. Šestý panel je věnován škole a ochotnickému divadlu. Další zastavení je rodinný život, křest, první přijímání, svatba. Rekrutům jsme věnovali hned tři snímky. Další panel ukazuje dobové zemědělství. Zde vidíte, že se místní obyvatelé živili převážně prací na poli a chovem dobytka. Další stojany patří Sokolům, Orlům, hasičům a myslivcům. Dětem je určen panel nazvaný Na dvorku. Nejmenší zde uvidí domácí zvířata. A pak si mohou zkusit omalovánky. Pro zpestření je venku čeká skákací hrad, jenž zapůjčila organizace KDU ČSL. Poslední tři panely přestavují historii Chrudichrom, archeologické výzkumy v katastru obce. Nálezy pozůstatků osídlení sahají až do doby kamenné. Pak zde uvidíte snímky z roku 1931. Představují tehdejší náves, pastoušku a jeden z obytných domů. Kontrastem je současný snímek vsi, jenž jsme zde pro porovnání umístili. Poslední panel vzpomíná na události z obecní kroniky, je zde dopis od pana senátora a prameny k výstavě. Na stole můžete prolistovat hasičskou kroniku, knihu sjezdu rodáků, pokladní zápis o novém budování místní zvonice a báječné knihy pro hospodyňky. První obecní kronika se bohužel nedochovala. Shořela při velkém požáru v roce 1910. Po náročné cestě výstavou přijde vhod malé občerstvení, jež připravily a napekly naše obětavé ženy. Při odchodu pak můžete zanechat Vaše připomínky, náměty a postřehy v Pamětní knize. Posledním překvapením jsou omalovánky z Chrudichrom pro malé i velké. Najdete v nich obrázky z historie inspirované konkrétními místa y postavami. Vidíte, že výstava toho nabízí hodně, na své si přijde každý. Tímto považujeme výstavu za zahájenou a přejeme skvělý kulturní zážitek.“
Pro pořadatele nastala chvíle volna, čehož jsem využil a vyzpovídal paní Ivu Unčovskou: „Bydlím v Chrudichromech od narození a moje kamarádka Ing. Radomíra Měkutová taktéž. Prožívaly jsme zde dětství, mládí, běhaly kolem dědiny, sbíraly šípky. Začalo to tím, že jsme si pořídily digitální fotoaparáty a fotily Chrudichromy ve všech ročních obdobích. Objevovaly jsme dávno zapomenutá místa. Byl to pro nás balzám na duši v dnešním hektickém uspěchaném světě. Přicházejí noví mladí, kteří zde stavějí a starousedlíků ubývá. Obraz babiček s konvičkami, jak jdou blátivou cestou do místní jednoty pro mléko je již dávno ztracen v propadlišti dějin. Dnes se lidé znají jen podle značky auta, běžný sousedský život se jaksi nekoná. Proto jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat. Začaly jsme shromažďovat dobové fotografie a přišly na nápad uspořádat výstavu Chrudichromy v proměnách času. Místní zastupitelstvo nadšeně souhlasilo. Pro nás tímto začala mravenčí práce sbírání snímků od lidí, skenování, popisování, dělení, studium kronik obce, hasičů, Sokolů, knihy o znovu vybudování zvonice. Jely jsme do blanenského archivu, kde jsou úžasné školské kroniky, zápisy o divadlech, výsadbě dětského sadu... Sešlo se asi tisíc fotografií od zhruba od roku 1910 – 1970 a vyvstala otázka co dál. Založily jsme Občanské sdružení Chrudichromský šípek. Okolo obce totiž rostou šípkové keře, jež na podzim ke koloritu Chrudichrom neodmyslitelně patří. Protože dnes se vše točí kolem peněz, musely jsme také nějaké sehnat. Obrátily jsme se na Obecní úřad. A tak jsme dnes zde i s naší výstavou. Velmi nám pomohl bývalý starosta pan Josef Kovář, který si pamatoval kdo ke komu v rodinách patří. A nyní přiložil i ruku k dílu při montáži výstavy. Letos chceme ještě uspořádat na podzim lidový jarmark, kde by své výrobky a výpěstky prezentovali především naši občané. A potom ještě tématickou přednášku. Jsem velmi ráda, jak k přípravě výstavy naši místní přistoupili. Hospodyňky Marie Doleželová, Dana Svobodová, Ludmila Kovářová, Věra Vrajová a Ludmila Oujezdská zcela nezištně a zadarmo napekly obrovské množství koláčů, udělaly chlebíčky, obložené mísy a další občerstvení. David Svoboda se postaral o uzeniny. A takto by to mělo vždy na vesnici vypadat,“ řekla na závěr Iva Unčovská a dodala: „Držte nám pěsti.“
Já jen připomenu, že výstava přináší nám boskovickým měšťákům velké obohacení. A především jsme strávili příjemné sobotní odpoledne mezi pohostinnými, prostými, dobrosrdečnými lidmi, kde se nehraje falešně a kteří to s kulturním, společenským a sportovním rozvojem své malebné obce myslí vážně.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
www.boskovice.cz – zde najdete i plné znění zdravice senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.4.2012
  • 719 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

20. června 2010

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama