Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

1 fotka, 1.1.2007, 120 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Tenhle nevšední nádherný pohled na západ Slunce se mi naskytnul v pátek sedmnáctého září těsně po devatenácté hodině na silnici č. 19 směřující do Žďáru nad Sázavou hned za křižovatkou Vaculka asi dvě stě metrů před začátkem obce Sebranice na Blanensku. Ve výběžku hřebene vysokého tlaku od západu, jehož střed byl v té době nad Britskými ostrovy a částí Francie, se večer za chladného severozápadního proudění vytvořily mraky typu Cirrus a Altostratus v několika patrech od 5 do 13 km výšky. Oblaka jsou tvořena především ledovými krystalky o teplotě téměř mínus čtyřicet stupňů Celsia. Krásný oranžový nádech přecházející až do sytě žluté způsobuje sluneční světlo, které při jeho západu osvětluje mraky odspodu a tím vzniká ojedinělé překrásné divadlo hry barev. Jev je pozorovatelný pouze několik minut, scéna s posledními večerními paprsky rychle červená a tmavne. Na fotografování tedy příliš mnoho času není, astronomický západ Slunce připadá na 17. září a tuto zeměpisnou polohu na 19 hodin 5 minut. Celé to vypadá jako obrovské plameny někde v dálce za obzorem. Úplně vpravo dole si můžete všimnout maličké siluety věže kostela Nanebevzetí panny Marie v Sebranicích, kopec vlevo dole dává tušit první východní výběžky Českomoravské vrchoviny.
3 fotky, 1.1.2007, 68 zobrazení, přidat komentář
Dnes je pátek, skončila nám škola dřív, tak jsem zamířil od budovy gymnázia v Boskovicích na okrese Blansko k Masarykovu náměstí podívat se, jaká je návštěvnost ochozu na věži místní radnice, jenž byl slavnostně zpřístupněn veřejnosti ve středu 15. září. Říkal jsem si, že tam třeba bude dost lidí, když je vstup do neděle 19. září zadarmo.
Na náměstí Dr. Snětiny jsem se jen tak mimoděk a ze zvyku ohlédnul vlevo po otočných sloupových hodinách. Jen kolik mám času než mi pojede autobus domů do malebné vesničky Sebranice na východním úpatí Českomoravské vrchoviny. Normálně na nich není vcelku nic zajímavého, takových je ve městech po naší krásné vlasti plno. Ale já jsem hned zpozorněl. Co to vidí mé bystré oko? Šestnáct hodin, to je přece nesmysl, když jsme dnes měli v septimě tak krátké vyučování. A navíc se ještě ani můj žaludek nehlásil o každodenní příděl oběda. Kouknul jsem naproti na věž krásného chrámu Svatého Jakuba staršího, jenž je po staletí důstojnou dominantou spodního konce velkého náměstí a mohl jsem si oddechnout. Zde byl čas správný, ještě zdaleka neodbíjelo poledne. Při pozorném pohledu jsem pak zjistil, že dva ze čtyř ciferníků reklamní časomíry ukazují správně a dva nesmysly. Ještě že před pár dny zprovoznilo Město Boskovice na nedaleké starobylé radnici moderní astronomicky přesný časový stroj, který nemilosrdné minuty odměřuje všem přesně a spravedlivě.
Jen tak jsem se zamyslel a řekl si potichu: „Asi ty reklamní panely, umístěné pod hodinami, na jejich údržbu nevydělají“…
Možná se teď ještě zeptáte, jaká byla návštěvnost věžního ochozu. Bylo tam asi tak pět lidí. Na polední dobu docela dobré.
47 fotek, 15.9.2010, 197 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
U příležitosti dnů evropského dědictví, které se v České republice konají ve dnech 11. – 19. září 2010 byla v Boskovicích na Blanensku ve středu 15. září poprvé v její historii zpřístupněna veřejnosti věž místní starobylé radnice.
Na úvod pár strohých faktů: Budova radnice byla postavena původně jako kupecký dům společně s věží. Do nynější renesanční podoby pak byla přestavěna v polovině šestnáctého století. Čtyřboká věž má výšku cca 41 metrů. Je opatřena ochozem zhruba ve 22 metrech. Na špici zdobená makovicí a korouhví se znakem města tvoří v horním konci náměstí vyvážený protějšek chrámu Svatého Jakuba Staršího. Opravy věže probíhaly od letošního jara, kdy dělníci odmontovali starý mohutný hodinový stroj, nanesli nové omítky, vyměnili nevyhovující lávky a žebříky za bytelné schody se zábradlím, vytvořili nový vstup na věž z průjezdu radnice a postavili v horní části věže lávku. Byl namontován nový moderní hodinový digitální přístroj řízený signálem DCF z německého Manhaimu, tedy astronomicky přesný. Impulsy z elektroniky se přenášejí na čtyři krokové motory a ty synchronně otáčejí ručkami všech čtyř ciferníků. Celkové náklady na opravu věže se vyšplhaly na devět set tisíc korun. Boskovice tak získaly další turistickou atrakci – radniční vyhlídku. Ta z „ptačí perspektivy“ umožní pohled na krásné město, jímž Boskovice jistě jsou. Přístup na věž bude celoroční každý den a bude se o to organizačně starat Městské informační středisko za symbolické vstupné. Najednou může do věže nejvíc deset lidí, což striktně přikazují přísné požární a bezpečnostní předpisy. Do neděle 19. bude v rámci „promo“ zkušebního provozu vstup volný, pouze bude nutná rezervace.
První zdokumentovaná oprava je z roku 1924, poslední pak v roce 1995.
V 15 hodin přišel ten dlouho očekávaný slavnostní okamžik, kdy se před vchodem do radnice za rachotu bubnů objevili starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek, místostarostka Ing. Jaromíra Vítková a jednatel stavební firmy, jež opravy prováděla, pan Petr Zatloukal. Starosta Ing. Jaroslav Dohnálek ve svém krátkém vystoupení poděkoval místní stavební firmě za perfektně odvedenou práci a popřál všem krásný výhled na malebné město Boskovice. Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková poté připomenula, že se věž podařilo zpřístupnit ve Dnech evropského dědictví a to zejména díky dotaci z Programu regenerace kulturních památek. Pak upozornila na výstavku dobových materiálů ve vestibulu a na nové razítko vydané u příležitosti otevření věže, jež je k dispozici v informačním středisku. Znovu poděkovala stavební firmě zejména za velmi náročné tesařské úpravy v tubusu věže.
A pak za zvuků famfár trubačů a bubeníků přestřihli všichni tři protagonisté symbolickou pásku a tím byla ukončena oficiální část programu. Zájemci z řad návštěvníků slavnosti od této chvíle mohli po deseti vystoupit na ochoz a pokochat se pohledem na krásné město a jeho okolí. Při této slavnostní příležitosti obdržel každý Pamětní list.
Pěkné odpoledne, jež nepokazil ani slabý občasný deštík, doplnil bohatý kulturní program od tance, přes historický šerm až po swingovou muziku.
33 fotek, 12.9.2010, 189 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V rámci Dnů evropské kultury se v Boskovicích i v jiných místech naší vlasti otevřely brány památek, i těch, které jsou běžně návštěvníkům nepřístupné. V kostelíku Všech svatých na rohu Havlíčkovy a Sokolské ulice v Boskovicích na okrese Blansko proběhla ve slunečném nedělním odpoledni 12. září 2010 vernisáž unikátní výstavy s názvem „Kostelík – ztichlá minulost“ věnovaná historii a současnosti této vzácné stavitelské památky.
Malou slavnost otevřel Chrámový sbor u kostela Svatého Jakuba staršího skladbou Petra Ebena „Oči všech se upírají k Tobě,“ kterou nastudoval pod vedením pana Jiřího Pohla. Všechny přítomné pak přivítala průvodkyně programem Pavla Živná a představila vzácné hosty. Byli to: Ing. Jaromíra Vítková – místostarostka města i Jednoty Orel Boskovice, Ing. Stanislav Janků – zástupce Římskokatolické farnosti, Ing. Jaroslav Vítek – starosta Jednoty Orel Boskovice a PaedDr. Zdeněk Peša – starosta města Olešnice.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková pohovořila o Dnech Evropského dědictví a projektu „Kostelík – ztichlá minulost.“ Dny Evropského dědictví se konají v Evropě od roku 1991 pod záštitou Rady Evropy. Úkolem je propagace památek a jejich ochrany. V letošním roce se konají pod heslem „Duše památek.“ Město Boskovice ve spolupráci s Muzeem Boskovicka, Muzeem Brněnska a místní Jednotou Orel připravilo doprovodné akce, které mají všem věkovým skupinám obyvatel ukázat křesťanství a judaismus jako zdroj naší kultury. Podzimní část programu zahájila vernisáž výstavy „Kostelík – ztichlá minulost.“ Projekt podpořilo Město Boskovice z grantového systému částkou cca 13 tisíc korun. Historické i současné materiály jsou umístěny na pět přenosných panelů. Výstava může tedy být lehce přemístěna do některé ze škol, muzea nebo jiných vhodných prostor dle zájmu. Je zde zdůrazněna osobnost pátera Slováka, jeho život a dílo. „Chci též upozornit na kopie oltářních obrazů z roku 2004, jež jsou instalovány uvnitř kostelíka,“ doplnila místostarostka.
Po hudebním předělu, o nějž se opět postaral chrámový sbor, vystoupily žákyně základní školy Veronika Jurová a Kristýna Klíčová se dvěma pověstmi, které se ke kostelíku vztahují.
Ing. Stanislav Janků pak přiblížil historii prastarého kostelíka. Datum založení této sakrální stavby není známo. Jisté je, že byl postaven z potřeby shromažďování zbožných lidí ještě mnohem dříve, než byla založena středověká osada z níž se teprve zrodily Boskovice. O historii stavby by mohly vyprávět kameny s nápisy uvnitř kostela. Ale ty nejsou již působením staletí čitelné a účel kamenů není jasný. Byly to snad náhrobky? Kdo ví… První skutečná zmínka o kostele je v Boskovické kronice z roku 1505. V roce 1567 byl kostel přebudovaný na větší nákladem cechu soukenického. Tento letopočet byl uveden i na jednom ze dvou zvonů. Oba zvony však byly roztaveny při velkém požáru v roce 1916. Tehdy byla zničena celá střecha a strop nad lodí. Zachovala se kovová kazatelna. Požár se rozšířil od sousedů, kde hořící kus doškové střechy ze stodoly odhodil vítr na vyschlý šindel kostelní střechy. V roce 1922 byly střecha a strop obnoveny, v roce 1923 opravena věž a do ní zasazen nový zvon o průměru 55 centimetrů zasvěcený Blahoslavenému Janu Sarkanderovi. Zvon je tam dodnes. V roce 1947 byl pořízen nový pěvecký kůr a umístěny sochy Svatých Cyrila a Metoděje, které z lipového dřeva vyřezal profesor místního gymnázia Leopold Šmíd. Ten je současně autorem sochy prezidenta Masaryka před budovou tehdejšího okresního úřadu. Současné kostelní lavice byly instalovány v roce 1982. V roce 1997 sepsána smlouva s Městem Boskovice o dlouhodobém pronájmu pozemku bývalého hřbitova a zřízení parku. Ten byl slavnostně otevřen v roce 1998. Od roku 2007 se pravidelně slouží „Svíčková“ mše Svatá. Ta bývá ve večerních hodinách bez elektrického osvětlení.
Po pečlivě připravené historické přednášce Ing. Stanislava Janků zazpíval chrámový sbor skladbu Aleluja od Andrea Gabrieliho.
Pavla Živná pak vzpomněla významného boskovického rodáka malíře světového jména Otakara Kubína (Coubine), který se sem vrátil v roce 1951 z jižní Francie. Léto trávil v Boskovicích s paletou a štětcem, vždy navštěvoval starý hřbitov poklonit se památce drahých příbuzných a známých. Na zimu se uchyloval do Prahy. Co by asi řekl dnes? Zřejmě by měl radost, že kostelík stále žije…
Starosta jednoty Orel Boskovice Ing. Jaroslav Vítek poděkoval všem organizátorům a účastníkům slavnosti. Krátce představil organizaci Orel v Boskovicích a společně se svými spolupracovníky předal květinové dary všem, kteří se o vernisáž zasloužili.
Po hudební vložce chrámového sboru poděkovala moderátorka Pavla Živná Unii katolických žen, které dohlížejí na průběh výstavy, Mateřskému centru za výtvarný program pro děti, dále firmám, které technicky připravily panely, ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové a přestavitelům Římskokatolické farnosti, že akci umožnili. „Velké poděkování patří místostarostce Ing. Vítkové, z jejíž iniciativy se tato akce uskutečnila. Ještě jednou díky všem.“ Těmito slovy zakončila moderátorka Pavla Živná oficiální část vernisáže. Poté již proběhla volná prohlídka výstavy.
40 fotek, 11.9.2010, 469 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Pro Městys Svitávka na Blanensku byla sobota 11. září 2010 významný den. Proběhl zde již pátý ročník „Svitáveckého jarmarku tradičních řemesel“. Ten byl letos obzvlášť slavnostní, do hlavního programu bylo zařazeno otevření zrekonstruovaného historického skleníku umístěného v obecním parku. Zde na volném prostranstvi se též konaly všechny doprovodné akce.
Vše podstatné začalo v patnáct hodin, kdy starosta městyse Svitávka Ing. Martin Cetkovský pozdravil všechny přítomné a přivítal vzácné hosty. Těmi byli: Pan Karel Jarůšek - kandidát pro volby do Senátu za ODS, starosta města Kunštát Mgr. Pavel Göpfert, PaedDr. Zdeněk Peša - místopředseda sdružení Místní akční skupiny Boskovicko Plus, současně je starostou obce Olešnice. Díky jemu a MAS Boskovicko Plus získala Svitávka dotaci ze Státního zemědělského intervenčního fondu Program rozvoje venkova ve výši 500 tisíc korun na opravu skleníku. Slavnosti se dále zúčastnil poslanec Parlamentu ČR Ing. František Sivera a vrcholní představitelé obce Chrudichromy.
Ing. Cetkovský pak krátce pohovořil o průběhu opravy skleníku, která započala před dvěma lety. Tenkrát se uvažovalo zda jej zbořit či zachovat. Naštěstí se přikročilo k druhé volbě a za milion dvěstě tisíc korun byla historická, více než stoletá, budova opravena. Částkou šestset tisíc přispěla obec, o zbytek cca pětset tisíc korun se zasloužila MAS Boskovicko Plus.
RNDr. Peša poté nastínil význam MAS Boskovicko Plus pro celý region a průběh získání dotace na skleník z Ministerstva zemědělství. Nakonec svého krátkého vystoupení vyjádřil obdiv Svitáveckým k úspěšné opravě skleníku: „Vám Svitáveckým se podařil malý zázrak. Pane starosto, já Vám mile blahopřeji“.
Historická budova skleníku se nachází v parku mezi malou a velkou Löw-Beerrovou vilou. Velká vila v secesním slohu s barokními a klacisistními prvky byla zbudována v letech 1900 -1902 na území rozlehlého parku se vzácnými dřevinami, magnóliemi a sakurami. Autor projektu není znám. V roce 1906 byla navržena a postavena malá vila brněnským stavitelem Josefem Nebehostenym. Ten pocházel z Vídně. Jeho nejznámějším dílem je návrh a realizace přestavby a rozšíření hlavního brněnského nádraží, též dům Tugendhat. V areálu malé vily byl vybudován skleník, který je dnes opravený, kuželna, garáže, tenisové kurty a koupaliště. Ve skleníku byly výhradně pěstovány květiny, růže a primule, jež se používaly k výzdobě interiérů obou vil. V roce 1954 byl majetek rodiny znárodněn. Skleník pak sloužil jako skladiště a později místnímu svazu zahrádkářů pro výstavy a burzy, byl též prodejním místem občerstvení letních karnevalů.
Skleník se začal opravovat na podzim 2009, kdy za 400 tisíc korun proběhly bourací práce, opraveny základy, nosné konstrukce, krovy a položena nová střešní krytina. Letos byla zbudovaná dešťová kanalizace, rozvod vody, elektřiny, byly vyměněna okna, dveře, nové omítky, obklady a dlažby. Vše za pomocí dotace z MAS Boskovicko Plus 500 tisíc a zbytek 300 tisíc dodal ze svého rozpočtu městys Svitávka. Skleník by měl sloužit pro kulturní a společenské akce, výstavy a jiné. Opravou skleníku se významně zlepšil vzhled celého parku.
Slavnostního aktu přestřižení pásky se ujal Dr. Vladimír Gardavský, bývalý ředitel Domu kultury v Kroměříži, jenž má ke Svitávce osobní rodinný vztah. Krátce pohovořil k výstavě instalované uvnitř, která se plně věnuje historii a současnosti Svitávky ve fotografii a kresbě. Akvarely maloval dvaasedmdesátiletý bývalý automechanik pan Josef Konupka, fotografie poskytla pracovnice úřadu městyse, předsedkyně kulturní komise paní Miroslava Holasová, další snímky pánové Vařeka a Šmeral. „Přeji všem návštěvníkům nejen dnes, ale i do budoucna mnoho pěkných zážitků a aktivit.“ Těmito slovy zakončil své vystoupení Dr. Gardavský.
Poté již starosta Ing. Martin Cetkovský přestřihnul pásku a tím započal novou etapu historie skleníku i celého parku.
3 fotky, 9.9.2010, 100 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Boskovické Masarykovo náměstí na Blanensku zažilo ve čtvrteční podvečer 9. září tak trochu vyjímečný okamžik. Nový hodinový stroj na zdejší radnici znovu začal kolem sedmnácté hodiny všem nemilosrdně odměřovat čas na svých čtyřech opravených cifernících.
A proč právě teď? V příštím týdnu totiž proběhnou Dny evropského dědictví a Město chce svoji dominantu na horním konci náměstí představit všem místním i turistům v plné kráse. Radnice prošla celkem zásadní vnitřní rekonstrukcí, jejíž záměrem bylo zpřístupnit ochoz zhruba v polovině výšky celé věže. K tomu bylo nutné přestavět všechna schodiště, lávky a žebříky, namontovat zábradlí, aby vše vyhovovalo bezpečnostním předpisům. V cestě stál také mohutný starý hodinový stroj. Ten byl demontován a bude uložen v místním muzeu. Nahradil jej podstatně menší moderní přístroj, který již do přístupové cesty nezasahuje. Také bylo nutné přemístit vchod do věže tak, aby se návštěvníci nedostali přímo do prostor městského úřadu a volně se zde pohybovali.
Věž, která je nejvýznamnější dominantou města je zapsána na seznamu kulturních památek. Každé město věž nemělo. Pokud ano, pak sloužila především, jako místo strážní hlídky. Ta kdysi vizuálně dávala pozor na případný požár a jiná možná nebezpečí pro obyvatelstvo. Jen málokde je nyní věž přístupná veřejnosti. Často bývá vchod jen z jediného místa, třeba z kanceláře starosty nebo jiné úřední místnosti budovy. Někde sloužila věž v dávných dobách jako pokladnice.
Věž boskovské radnice je zajímavá zkosením svislých hran, způsobující optické zeštíhlení. To je též urbanistickou zvláštností. Historici se domnívají, že byla postavena na přelomu patnáctého a šestnáctého století, o čemž svědčí její pozdně renesanční tvář. Památka za dobu své existence několikrát vyhořela. Je zde dochován zvonek sloužící kdysi k ohlašování požáru. V roce 1929 zde byla namontována k tomuto účelu siréna.
Rekonstrukční práce si vyžádaly cca 900 tisíc korun, z toho polovinu hradí Ministerstvo kultury.
O vstup do věže a možnost podívat se na Boskovice z ptačí perspektivy je stále velký zájem. Zatím byla jediná možnost pohledu na město z výšky to z věže chrámu Sv. Jakuba na dolním konci náměstí. Ovšem to bylo jen zcela ve vyjímečných případech. Denně se najde tak pět zájemců. Nyní se konečně tato možnost poprvé v historii radnice stane skutečností. Vstupenky asi za dvacet korun budou k mání přímo v budově radnice, kde sídlí Městské informační centrum. Tam se bude zájemcům věnovat i průvodce. Předpokládá se, že zde bude otevřeno ve stejnou dobu, jak je to obvyklé na zdejším zámku a hradě. Podle nařízení požárních předpisů bude přístup do věže možný skupinám do deseti lidí.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková dodává: „Snaha zpřístupnit radniční věž je tu již několik desítek let. V tomto roce se nám to konečně díky dotaci z Ministerstva kultury podaří“.
Oficiální otevření věže pro širokou veřejnost proběhne ve středu 15. září v 15 hodin odpoledne. Je připraven i bohatý doprovodný kulturní program, například dobové famfáry trubačů a bubeníků. Kdo bude chtít, obdrží u příležitosti významné události pro město i celý mikroregion Boskovice Pamětní list.
8 fotek, 8.9.2010, 295 zobrazení, 7 komentářů | moje fotozprávy
V Boskovicích na Blanensku získávají stále větší pozornost kolemjdoucích nové bílé zhruba dva metry vysoké hranaté nádoby o objemu 2250 litrů, které se v prvních zářijových dnech objevily na deseti místech města mezi stávajícími barevnými kontejnery na tříděný odpad. Jedná se převážně o parkoviště, prostory před velkými prodejnami a supermarkety.
O co vlastně jde? Město ve spolupráci s místní svozovou firmou připravilo pro občany možnost třídění některých odpadů z domácností, které by jinak končily tam, kde nemají. Třeba v běžných popelnicích, což samozřejmě není z hlediska druhotného využití odpadových surovin optimální. Nebo se velmi často stávalo, že si někdo objednal velkokapacitní kontejner na stavební suť, jež se mu nashromáždila při rekonstrukci bydlení. Stačila jediná noc po přistavení a lidé z širokého okolí sem „natahali“ vše možné a nádoba, kterou zmíněný občan za nemalé peníze objednal pro své účely byla plná cizího materiálu.
Situace by se měla zlepšit i tímto opatřením. Kontejnery slouží pro odložení použitého bavlněného i umělého textilu, bot, veškerých plyšových, plastových i elektronických hraček. Je možné přinést starý bytový textil, záclony, kromě matrací, koberců a molitanu. Je třeba, aby vhazovaný materiál nebyl hrubě znečištěný.
Kontejnery jsou upraveny tak, aby se do nich nedostali nenechavci, kteří rádi v těchto nádobách „bufetí“ a způsobují kolem značný nepořádek. Co se tam jednou hodí, už vytáhnout nejde.
Zatím se jedná o zkušební provoz, četnost vývozů se stanoví na základě využívání. Kontroly budou provádět úředníci Odboru tvorby a ochrany životního prostředí městského úřadu společně s pracovníky svozové firmy.
Užitečnost jakéhokoliv zlepšení služeb v oblasti třídění, recyklace a likvidace odpadů je zřejmá. Stačí si uvědomit, že každý z nás vyprodukuje denně přes kilogram komunálního odpadu. Ročně je to v republice téměř čtyři miliony tun, přes tři čtvrtiny putují bez užitku z popelnic přímo na skládky. Údaje navíc rok od roku rostou, kapacita skládek se zmenšuje.
Zájemci o problematiku odpadového hospodářství najdou mnoho užitečných informací zde:
http://www.boskovice.cz/ v sekci ekologie a odpady
http://www.ecomonitor.cz
1 fotka, 5.9.2010, 126 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Léto pomalu končí, bohužel. Nastávající podzim s sebou přináší povinnost vrátit se z dovolených zpět do škol nebo zaměstnání. I já jsem musel v polovině minulého týdne nastoupit do septimy našeho boskovského gymnaziálního ústavu.
Je začátek září, sluníčka si letos už moc neužijeme, proč tedy nevyužít jeho posledních intenzivních paprsků a nejít si zaplavat, jako tohle jízdní kolo? Jak se sem dostalo? Odpověď může být zcela prozaická. Asi 200 metrů nedaleko je místní hostinec. Víc snad netřeba dodávat…
Meteorologové nám slibují, že babí léto s vysokými teplotami teprve přijde, třeba se k vodě též na pár dní ještě vrátíme, kdo ví...
Chrrrr, pííísk. „Vyslechněte hlášení obecního rozhlasu. Kdo z občanů postrádáte zánovní modrý dámský bicykl, může být ten v potoce pod hrází požární nádrže právě Váš! Konec hlášení.“ Škrrrr, píííp.
61 fotek, 5.9.2010, 477 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
První zářijový víkend ve dnech 4. a 5. byl na okrese Blansko doslova nabitý významnými událostmi. O „Boskovickém traverzu“ jsem Vás zde již informoval. Neméně důležitou akcí, která též stojí za povšimnutí bylo jistě Požehnání obecnímu znaku a praporu v Sebranicích. Tato asi sedm kilometrů od Boskovic směrem západním vzdálená obec se šestisty obyvateli neslavila žádné významné jubileum. Ovšem přestavení nových symbolů společně s požehnáním je jistě pro všechny zdejší občany významným historickým mezníkem. Vše začalo již v sobotu 4. září, kdy proběhlo slavnostní zahájení oslav v místním kulturním domě. Pak začal pestrý zábavný program, kde nechyběla beseda o historii obce s PhDr. Jiřím Bartoněm doplněná velmi hezky zpracovanou výstavou, folklórní vystoupení a poté posezení u cimbálu s muzikou Drahan.
To hlavní začalo v neděli 5. září dopoledne před místní hasičskou zbrojnicí vystoupením pestrobarevných mažoretek, které doprovodila řízná dechovka. Pak se již dlouhý průvod snad všech občanů vesnice i lidí ze širokého okolí, v čele se svátečně oděnými hasiči nesoucími nové obecní symboly, vydal po silnici směrem k místnímu kostelu Nanebevzetí panny Marie.
Tradiční nedělní bohoslužba byla tentokrát mimořádně slavnostní. Obecním symbolům přijel z čtyřicet kilometrů vzdálené krajské metropole Brna požehnat biskup Vojtěch Cikrle. Pro všechny, kteří se do chrámu nevešli, byly venku připraveny LCD obrazovky, kde mohli v přímém přenosu díky moderní televizní technice sledovat, co se děje uvnitř.
Kunštátský kněz Mgr. Tomáš Koumal na úvod přivítal vzácného hosta se slovy: „Milý Otče biskupe, vítám Vás jménem celé sebranické farnosti. Přijíždíte do jedné z nejmenších farností boskovického děkanátu. Je to společenství, které má skvělou budoucnost a perspektivu, protože je mladé svým věkovým průměrem. Farnost, která dokázala za posledních patnáct let zdvojnásobit počet svých věřících a úspěšně se rozvíjí. O to větší radost máme z Vašeho příjezdu a vnímáme to jako důležitý mezník a posílení ve víře. Děkujeme a vítáme Vás.“
Otec biskup se v nedělním kázání zamyslel nad významem křesťanství a duchovního života pro dnešní svět. Poté vyzdvihl význam obecního praporu jako symbolu jednoty obyvatel Sebranic. Lidé by se měli snažit vytvářet společný domov rodin, kde je každý rád a často se sem bude vracet. Domov, který je otevřený všem dobrým příchozím. Prapor a znak je symbol usilování, aby Sebranice byl domov s velkým „D“. Od nepaměti vojáci a rytíři, když přijímali někoho mezi sebe, tak ten přísahal na prapor a slíbil, že bude věrný tomu, co tento prapor symbolizuje. „Dnes má být požehnán svěcenou vodou Váš prapor. Je to vlastně modlitba za to, aby symbol byl tím, čím má být,“ vysvětlil význam slavnostního aktu Otec Vojtěch. Obecní prapor a znak by měl prolomit pomyslnou hráz mezi lidmi, kdy dnes chybí komunikace. Každý je uzavřený sám v sobě a ve všem hledá jen osobní prospěch. Je třeba, aby se lidé konečně sjednotili a jeden každý něco pro obec a ostatní nezištně udělal. A tím vlastně přinesl něco užitečného do té velké obecní rodiny. „Prapor a znak nechť se stane symbolem Vaší jednoty“, popřál nakonec svého vystoupení Otec Vojtěch.
Pak již proběhl slavnostní akt žehnání, kdy Otec Vojtěch za vykropení symbolů svěcenou vodou pronesl krátkou modlitbu a slavnostní bohoslužba mohla obvyklým způsobem pokračovat až do konce.
Na závěr obdržel Otec biskup Vojtěch Cikrle květinové dary s upřímným poděkováním za návštěvu. Otec biskup ještě jednou vysoce vyzdvihl přátelskou atmosféru přijetí a před závěrečným požehnáním vyjádřil přesvědčení, že nová před nedávnem vybudovaná fara se společenskými prostorami bude místem srdečných a přátelských setkávání obyvatel vesnice. „Děkuji všem, kteří jste se na výstavbě jakýmkoliv způsobem zasloužili, kteří jste pomohli,“ rozloučil se s touto překrásnou malebnou obcí Otec Vojtěch…
Sebranice mají barvitou historii, která sahá až do jedenáctého století. A proč jsou v obecním znaku tři růže? To vysvětlil starosta obce Ing. Jiří Sedláček: „Sebranice mají bohatou dávnou historii sahající do jedenáctého století. Kníže Břetislav daroval toto území za výsluhu členovi své družiny Eppovi. Ve třináctém století bylo napsané falsum, ve kterém stojí, že v jedenáctém století Sebranice vlastnil další člen Břetislavovy družiny Sebran. Ten ve vesničce škodil a vraždil její obyvatele. V padělku se píše, že zešílel. Aby se zavděčil Bohu, věnoval Sebranice Břevnovskému klášteru. Ve znaku obce se objevují růže proto, že s růží na svém štítě byli vyobrazeni panovníci ve znojemské rotundě. My jsme zvolili růže tři. Jde o modrý obrázek na bílém podkladu,“ popsal nový znak a prapor Ing. Sedláček. Vedení obce zvažovalo také obraz z pečetidla, které zdobí vrata tvrze se sluncem. „Nakonec zvítězil jednodušší motiv. Za vyhotovení znaku i praporu jsme dali přes šedesát tisíc korun,“ doplnil nakonec starosta.

Ty sebranské zvony
Ty sebranské zvony, ty tak smutně znějí
a to té mé lásce hrany vyzvánějí.
Hrany vyzvánějí, zvoní na vše strany…
Co umřelo, o to marné naříkání.
Marné naříkání, vím to, milé zvony,
ale když to srdce pořád stejně bolí …

M. Bureš - Vysočina milostná
44 fotek, 4.9.2010, 287 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Jak jsem Vás již dvakrát informoval, nastal v sobotu 4. září dlouho očekávaný den, kdy se po pátečních přípravách a pečlivém testování, z nichž je moje první reportáž, otevřel „Boskovický traverz“ veřejnosti. Bohužel zpočátku nepřálo počasí. Těsně před slavnostním zahájením se spustil silný liják, tak se úvodní projevy organizátorů a hostů musely uchýlit pod stan se zvukovou aparaturou.
Nejprve všechny přítomné přivítal duchovní otec celé akce ředitel boskovické nemocnice pan Rostislav Verner. Na úvod připomenul smysl celé charitativní akce. Výtěžek bude věnován na zakoupení tří speciálních lůžek s nosností 220 kilogramů pro jednotky intenzivní péče a ARO. Poděkoval všem partnerům a sponzorům. Za prvé rodině Menzdorff – Pouilly. Ta dovolila provést ve svých lesích kácení, aby jízda traverzem byla bez potíží. Pak společnosti Alfa Helicopter, jejíž technici natáhli v pátek lano od jeřábu na Vyhlídku pod hradem, dále firmám Lanex a.s. Bolatice a Tendon, jež dodaly všechen materiál a zkušené záchranáře k realizaci přemostění. V neposlední řadě poděkoval městu Boskovice za podporu a společnosti Služby Boskovice, v jejímž sportovním areálu akce probíhá.
Záštitu nad „Boskovickým traverzem“ převzal starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek. Ten v krátkém vystoupení poděkoval řediteli nemocnice za nápad uspořádat takovou ojedinělou akci, jíž bezesporu „Traverz“ je. Podle jeho slov se akce teoreticky dělá pro všechny občany, protože se jednou může na nemocničním lůžku ocitnout každý. Sám si prý ale na vzdušnou plavbu netroufá. Nakonec popřál všem navzdory počasí krásný den a jezdcům na laně nevšední sportovní zážitek.
Ing.Štastný ze společnosti Telefónica O2, jež je též partnerem akce, předal řediteli nemocnice symbolický šek na 80 000 korun, které budou přidány ke zde získaným prostředkům na zakoupení lůžek.
Technický náměstek boskovické nemocnice Ing. Chvalina přiblížil několik parametrických údajů k „Traverzu“, aby rozptýlil různé mýty kolující mezi občany. Hlavní nosné lano má průměr 13 milimetrů, zatížitelnost 6000 kilogramů. Přemostění má únosnost 3200 kilogramů, je tedy zcela bezpečné. Délka od Vyhlídky k ramenu ,jeřábu je 431,5 metru. Výškový rozdíl asfaltové plochy, kde pevně stojí jeřáb a podlahy Vyhlídky je 59,8 metru. Sklon lana se bude dynamicky měnit dle hmotnosti jezdců a v případě potřeby se bude průběžně upravovat napínáním v závislosti na počasí, kdy vlhkost má zásadní vliv na fyzikální vlastnosti lana. Ing Chvalina připomenul, že tým záchranářů Daniela Šuty, který traverz v Boskovicích stavěl, má bohaté zkušenosti a podílel se na realizaci světového rekordu u Hřenska, kde délka přemostění byla 953,63 metru a tento rekord nebyl dodnes překonán. Nakonec popřál všem odvážným, kteří se přihlásili a zakoupením jízdy za 500 korun přispěli na potřebná lůžka, nevšední zážitek.
Za několik minut po slavnostním úvodu se počasí zklidnilo, přestalo pršet a mraky se zvedly. Celkem dobrá povětrnostní situace se udržela do pozdního odpoledne, kdy v závěru akce znovu všechny zkrápěl déšť. Přesto po laně sjelo celkem 76 odvážlivců včetně několika dětí převážně s maminkami. Hmotnost takového tandemu totiž nesměla překročit 100 kilogramů. Nejmladší účastnicí byla čtyřletá Amálka, nejstarším seniorem dvaaosmdesátiletý pan Bárta. Za Městský úřad sjela místostarostka Ing. Jaromíra Vítková a tajemník Pavel Vlach.
Charitativní akce „Boskovický traverz“ se vydařila až na počasí. Právě kvůli němu se sešlo poměrně málo diváků a večerní hudební produkce se vůbec nekonala. Též doprovodné akce paintball a airsoftová střelnice zůstaly téměř nepovšimnuty.
50 fotek, 3.9.2010, 268 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Ve fotozprávě ze dne 18. 8. 2010 nazvané „Boskovický traverz 2010“ jsem Vás informoval o chystané ojedinělé charitativní akci pro boskovickou nemocnici. Připomínám, že se jedná o získání prostředků na nákup tří speciálních lůžek pro pacienty s vyšší hmotností za cca dvě stě tisíc korun.
Příspěvek jsem tvořil ještě o prázdninách, kdy jsem na školu ani nepomyslel. Jak ten čas letí. I když už pilně zařezávám v septimě místního gymnázia, našel jsem si čas a napsal první část reportáže ze včerejší přípravy mimořádné akce, jež se těší velkému zájmu veřejnosti.
Vše vypuklo včera před polednem. Před fotbalové hřiště TJ Minerva Boskovice byl přistaven mohutný autojeřáb. Poté se již ozvalo burácení leteckého motoru a na betonovou plochu před zimní stadión měkce dosednul americký vrtulník BEL Letecké záchranné služby z Olomouce. A nevšední divadlo za přihlížení žáků místních škol mohlo začít. Vrtulník se záchranáři se opět vznesl, proletěl cvičný okruh, aby zjistil intenzitu a rychlost bočního větru. Pak jeden ze záchranářů, který byl na závěsu pod strojem přivázal na svůj postroj traverzové lano a vrtulník za neustálého stoupání nabral kurz k Vyhlídce pod zříceninou hradu. Bohužel tuto fázi montáže lana jsem pro Vás nezachytil. Obsluhoval jsem ještě i televizní kameru a jaksi jsem vše nestíhal. Upevnění lana na horní závěs proběhlo velmi rychle, malé problémy dělaly stromy na trase, ale šikovný pilot stroje se zavěšeným záchranářem vše rychle vyřešili.
Pak se technici pustili do opatrného napínání lana a úpravy horního závěsu pod Vyhlídkou. Kvůli stabilitě bylo nutno vytvořit trojitý závěs, s čímž si kluci nahoře snadno poradili a vše zhotovili z materiálu „co les dal“.
Když se zdálo, že je vše v pořádku, mohl proběhnout první zkušební sjezd, aby se zjistilo, jak se celý traverz chová. Nešlo ovšem o jízdu v pravém slova smyslu, jezdec byl velmi pomalu spouštěn za pomocí dalšího tenčího lana, jež měl karabinou upoutáno k popruhům na zádech. Sjezd nedopadl nejlíp, v cestě byly na dvou místech větve stromů, které musely být odstraněny pomocí ruční pily a to přímo z lana. Nepříjemná práce vyžadující dobrou fyzičku. Ovšem i s tímto si chlapi snadno poradili a jako druhý zkušební jezdec nastoupil na lano duchovní otec akce nový ředitel boskovické nemocnice pan Rostislav Verner, jenž je v této disciplině velmi zkušený borec. Jeho cesta dolů byla již v naprostém pořádku prostá jakýkoliv překážek. Druhou jízdu už si troufnul absolvovat se svým synem Pavlem, aby otestovali traverz hmotností cca 150 kilogramů.
I dalším pečlivým testováním, aby nedošlo dnes při ostré premiéře k jakýmkoliv problémům, se zjistilo, že maximální hmotnost zátěže bude cca 100 kg, nebude tedy možná jízda ve dvojicích. Bohužel „lanovka“ proto nebude pro děti. Ty bezpečnostních důvodů samy jet nemohou, dítě vždy musí mít v závěsu zkušený záchranář.
Samotné speciální pletené lano má hodnotu přes milion korun. Unese 6000 kg a bez jezdce „táhne“ vlastní vahou rameno jeřábu asi devítisty kilogramy. Délka od jeřábu k Vyhlídce je cca 500 metrů.
Každý zájemce, jichž je podle dosavadních odhadů již mnoho, bude muset sáhnout do peněženky pro 500 korun. Tuto částku bude jízda stát. Počítá se, že za jedinou hodinu si záchranářskou disciplínu vyzkouší cca šest odvážlivců. Provoz traverzu bude zahájen dnes v sobotu 4. září hned po oficiálním slavnostním úvodu v 10.30 a potrvá do 19 hodin. Večer pak proběhne na betonové ploše před zimním stadionem hudební produkce.
Zbývá jen doufat, že tuto zajímavou charitativní akci nenaruší deštivé a větrné počasí.
23 fotek, léto 2010, 149 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
S pomalým koncem léta a nástupem barevného podzimu se v galeriích a muzejích otvírají nové atraktivní expozice. Nejinak je tomu v Boskovicích na Blanensku. Ve čtvrtek druhého září proběhla vernisáž výstavy Sdružení Q „Soliloquia Et Colloquia“ aneb „Hovory k sobě a hovory vzájemné“. Akce se koná s podporou Jihomoravského kraje, statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR a Hudební nadace OSA.
Jako tradičně přivítala všechny přítomné ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Ve svém krátkém vystoupení popřála všem, aby se v prostorách muzea cítili dobře a poděkovala za hojnou účast veřejnosti.
Prezentaci pak oficiálně otevřel profesor rektor Janáčkovy akademie v Brně Ivo Medek. Uvedl: „Výstava boskovická představuje další z pravidelných salónů Sdružení Q jako prezentaci žijících autorů a ukazuje to nejlepší, co se na půdě „Qvéčka“ vytvořilo.“ Název výstavy vyjadřuje ducha celého „Qvéčka“. Již z instalovaných exponátů je zřejmé, že autoři se při jejich tvorbě zabývají sami sebou. Ovšem je zde vidět i kolektivní smýšlení. A to již od konce šedesátých let, kdy bylo sdružení založeno. Ke čtyřicátému výročí existence byl v loňském roce yydán Almanach Q. Sdružení zahrnuje široké spektrum umělců od výtvarných, přes literární až po keramiky. Ivo Medek nakonec vzpomenul nedávného odchodu z tohoto světa devadesátiletého umělce mnoha profesí, básníka, dramatika, překladatele, editora, literárního teoretika a také výtvarníka a pedagoga, jednoho z pilířů Sdružení Q Ludvíka Kundery, jenž žil a pracoval v deset kilometrů vzdáleném Kunštátě a připomenul, že odkaz jeho díla zůstane věčný. Své vystoupení důstojně zakončil přednesem jedné z Kunderových básní:

Životopis

nemít tak žádný
trochu bublin
čas od času se oloupnuvších ode dna
tiché zabzučení
vážku však nevidět
vzduch
nepropraný dosud žádnými plícemi
žádná hodina vlků
žádný hon
trochu svitu
však alespoň

Ludvík Kundera, báseň ze sbírky Úhledná džungle, strana 145

Vlastním tématem boskovické výstavy je zvláštní propojení mezi hřmotným světem a soustředěným tichem, které patří k základním podmínkám umělecké práce. Vnitřní rozhovor v tichu samoty však neznamená otáčení v bludném kruhu vlastního já. Je to potýkání s univerzem, skutečný rozhovor s někým či něčím. Výslední dílo by mělo být natolik pevné, aby se v hluku světa neztratilo, aby bylo schopno na něj působit i v delším časovém horizontu.
Veřejným uvedením díla vstupuje autor do vzájemného rozhovoru s jinými tvůrci a do ověřování, jak jeho práce funguje v interakci s okolím.
„Mým snem a přáním je, aby boskovická výstava prověřila vnitřní růst každého ze zúčastněných autorů a spolu s tím i jejich vzájemný tvůrčí rozhovor vztažený k současnému stavu světa a jeho poznání. Vzhledm k historii Sdružení Q a odkazu jeho zakladatelů to určitě není přehnané očekávání. Je to naopak cíl, k němuž je potřebné se napřímit.“

Marek Trizuljak – Editor výstavy

Příjemně strávené odpoledne doplnil hudebním vystoupením brněnský soubor Ensemble Marijan. Ke klavíru se posadil profesor rektor Janáčkovy akademie v Brně Ivo Medek a s chutí si s mladými umělci zahrál.
23 fotek, srpen 2010, 141 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Prázdniny skončily, my musíme dnes zase poprvé do školy. Neklamným znakem blížícího se podzimu je též zahájení pravidelného provozu zimního stadiónu v Boskovicích na okrese Blansko a to již tuto sobotu 4. září 2010. Moderní sportovní stánek nacházející se v překrásném prostředí Červené zahrady byl rekonstruován roku 2005. Zařízení dostalo opláštění, zastřešení a nové chladicí zařízení s bezčpavkovou ekologickou technologií. Odpadové teplo vznikající chodem aparatury se využívá k vytápění provozních místností a kanceláří.
Hrací plocha o rozměrech 58 x 28 metrů je multifunkční. V létě, kdy se led nevyrábí, je využívána pro in-line hokej, volejbal, basketbal a tenis. Pořádají se zde též hudební produkce. Byly vybudovány nové šatny a v areálu je návštěvníkům k dispozici občerstvení. Mimo zimní sezónu se některé vhodné prostory stadionu promění v levné ubytování. Hlediště pojme asi 500 stojících diváků.
Moderní chladicí zařízení hlídané výpočetní technikou je velmi výkonné a téměř bezobslužné. Za cca osm hodin po prvním spuštění klesla teplota vzduchu v hale z 22 st. na 11 st. a na ploše byly – 3 st. Celsia. Druhý den odpoledne klesla teplota v prostoru haly na 6 st, a plocha byla namražena až k – 9 st. Celsia. Tento stav již umožňuje zahájit ruční stříkání vodou a postupné vytváření vlastní ledové plochy. Po vytvrzení první vrstvy se již pokračuje strojní úpravou povrchu pomocí rolby. Teplota hotového ledu se pak celou sezónu pohybuje kolem – 5 st. Celsia.
Zimní stadion využívá místní hokejový klub SK Minerva Boskovice, HC Boskovice, hokejové spolky z okolí a běžní občané při veřejném bruslení.
Sportoviště provozuje Město Boskovice prostřednictvím společnosti Služby Boskovice.
Zvu vás teď zhlédnutím několika fotografií na malou krátkou exkurzi do míst, kam se běžný návštěvník stadionu nedostane. Domnívám se, že pohled do zákulisí může být pro některé čtenáře zajímavý.
10 fotek, 31.8.2010, 1 437 zobrazení, přidat komentář
Dnes se chci věnovat současnému žhavému tématu a tím je digitalizace televizního vysílání, dále jen DVB-T. Lépe řečeno nejčastějším chybám, kterých se diváci dopouštějí při stavbě individuálních přijímacích antén.
Úvodem jen krátce o výhodách, jež DVB-T přináší. Především je to vysoká kvalita obrazu bez duchů. Přibližuje se satelitnímu příjmu. Vzhledem k menšímu datovému toku je obraz nepatrně horší, ovšem běžný divák to nepozná. Další podstatnou výhodou je, že do jednoho televizního kanálu se vejde až pět digitálních programů + několik rozhlasových, zatímco ve starém systému byl jen jediný televizní. Digitální kanál se nazývá multiplex, protože obsahuje více programů. Lidé se obávají, že DVB-T si vynutí složitý anténní systém s množstvím drahých součástek. Je to přesně naopak. Na jedinou anténu lze dnes zachytit v některých lokalitách i jedenáct programů ze tří multiplexů bez nákladných laděných slučovačů. Samotné antény jsou též dosti drahé a když dříve musely být většinou tři pro zachycení čtyř základních programů ČT1, ČT2, Nova a Prima, cena takového systému byla i několik tisíc korun bez montáže. Navíc Prima ze slabých místních vykrývačů bývala často obtížně chytitelná nebo nešla vůbec. Takový les antén na střeše nebyl vzhledný ani bezpečný. Z výše uvedeného je DVB-T mnohem jednodušší a levnější. Oproti klasickému příjmu má dvě nevýhody. První je, že když byl signál analogu slabý, byl vidět se šumem ale šel. U digitálu není v takovém případě nic. Buď jede perfektně, nebo vůbec. Zrnitý obraz zde neexistuje. Někdy se může objevit kostkování a zadrhávání zvuku „cliff“ efekt. Je známkou slabého příjmu nebo špatně namontované antény, o čemž si povíme za chvíli. Druhou nevýhodou je malá odolnost proti rušení. Byl-li starý analogový signál znehodnocený třeba jiskřením od neodrušeného mixéru souseda, běhaly přes obraz čáry a zvuk praskal. Ale dívat se dalo. U DVB-T v takovém momentu obraz i zvuk zmizí úplně. Objeví se znovu, až rušení ustane.
Teď k nejčastějším prohřeškům uživatelů. Proč sousedovi DVB-T běží a mně ne? Většina diváků používá stávající anténu co měli dříve na analog. Jenže ta už má několik let na střeše za sebou a povětrnostní vlivy udělaly své. Jestliže takovou anténu, většinou levné polské síto chci používat i pro DVB-T, pak je třeba zachovat několik pravidel. Anténu musím v první řadě pečlivě prohlédnout, dotáhnout šrouby, které stlačují prvky „véčka“ ke svislým sběrnicím. Pak je bezpodmínečně nutné zkontrolovat šrouby, které od svislých sběrnic procházejí do anténní krabičky. Zkorodované ihned vyměnit. Původní tištěný zesilovač je zcela nevhodný pro digitální příjem. Má příliš velký zisk a snadno se zahltí. Je třeba jej nahradit jakostním UHF jednostupňovým zesilovačem české výroby. Ten musí být vždy celý uzavřen v kovové krabičce, aby se omezil průnik nežádoucích silných signálů místních vysilačů k aktivním součástkám. Nejlépe, má li výstup v provedení „F“ konektoru, který je velmi spolehlivý a celý stíněný. Dnes je na trhu celá řada kvalitních zesilovačů různých výrobců a téměř se neliší. Spíše je třeba věnovat pozornost mechanickému provedení. V případě velmi silného signálu se vkládá pouze pasivní symetrizační člen. Intenzitu signálového pole nejlépe určit měřením. Ovšem jednostupňovým předzesilovačem se i bez toho většinou nic nezkazí. Po montáži zesilovače nebo symetrizačního členu do anténní krabičky je nutné vyzkoušet, zda prvky „véčka“ jsou všechny spojeny. Lze ohmmetrem, pokud jej nemáte, stačí obyčejná žárovková zkoušečka. Svodový koaxiál musí být kvalitní. Nejlépe s dvojitým stíněním. V prodejnách elekro bývá nejčastěji CB100F nebo RG6U. Je možné použít oba. Potřebujete-li slabší, třeba kvůli protaženi, pak je nejlepší H121. Kabelu 3C2V je třeba se zdaleka vyhnout, je vhodný pouze na krátké propojovací účastnické šňůry od zásuvky na zdi k přijímači ve společných anténách velkých bytových domů. Na UHF, kde všechny naše vysilače pracují, má velké ztráty. Řádně ošetřenou anténu je nejlépe umístit na přivrácenou stranu střechy k vysilači a nikdy ne nad hřeben.. Stačí tak půl až metr nad krytinou. Nutno zkusit. Nejlepší signál obecně bývá na balkóně orientovaném směrem na vysilač Vysoko umístěné antény dávají horší signál a navíc jsou nebezpečné mechanicky i z hlediska statické elektřiny (bouřky). V blízkosti silného vysilače může být anténa i na půdě. Některé vysilače pracují s vertikální polarizací, pak je třeba anténu „položit“. Parametry příslušného vysilače lze zjistit na internetu nebo v místní prodejně s televizory. Velkou pozornost je třeba věnovat i napájecímu zdroji 12V. Pokud je v provozu již několik let, je třeba vyměnit uvnitř filtrační kondenzátor. Ve starších býval 100 mikrofaradů. Vždy dát nový 470 mikrofaradů kvůli dokonalé filtraci, kterou DVB-T vyžaduje. Pak se vyhnete nepříjemnému hledání poruchy, kdy přijímač ukazuje dostatečný signál a kvalitu nula. Tuto práci je ovšem nutné svěřit zkušenému televiznímu opraváři, aby nedošlo k úrazu. V žádném případě se o to nepokoušejte sami a zdroj ani neotvírejte. DVB-T přijímače mívají možnost napájení antény 5V. Takové zesilovače se vyrábí. Ale jejich parametry jsou horší, zejména odolnost proti nežádoucím silným signálům starého analogu, který stále ještě běží. Doporučuji zesilovače se zdrojem 12V a na přijímači vlastní napájení 5V vypnout. Zdroj 12 V byl vždy v příslušenství polské antény a lze jej po výměně kondenzátoru - viz výše - znovu použít. Koaxiál do výhybky (vajíčka) zapojte velmi pečlivě a práci je nejlépe zkontrolovat pod lupou, aby vlásenky stínění nezpůsobily zkraty a tím nepříjemným poruchám příjmu. Navíc se zkratem může zdroj zničit.
Kupujete-li novou anténu a prodejce Vám tvrdí, že je digitální, pak to není pravda. Pouze digitální anténa neexistuje. Pro příjem DVB-T se používají běžné antény, jako byly na analog. Ještě pozor na pokojové antény. Ty uspokojivě pracují pouze v místě ideálního signálu. Tedy pokud vidím přímo na vysilací věž. Příjem na větší vzdálenosti a v husté městské zástavbě na pokojovou anténu je spíše výjimkou.
Při zachování výše uvedených pravidel by měl být v místě dobrého signálu příjem DVB-T bez potíží možný. Chcete-li rozvod na více televizorů, pak je nutno použít jakostních kovových rozbočovačů či odbočovačů nejlépe s „F“ konektory a někdy i lineární průběžný zesilovač. Návrh takového rozvodu již vyžaduje měření a je lépe jej svěřit odborníkovi, jenž má k dispozici potřebné vybavení.
7 fotek, 28.8.2010, 81 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Bylo poklidné sobotní odpoledne 28.srpna. Procházel jsem po náměstí 9.května v Boskovicích. Ačkoliv byl volný den, já spěchal za prázdninovou brigádou a pohroužen do svých myšlenek se příliš kolem sebe nedíval. Spíše jsem koukal do země. Ovšem pohled, který se mi naskytnul přímo proti hlavnímu vchodu do Středního odborného učiliště zemědělského mě mírně řečeno zarazil. Na celé šířce chodníku se bez ladu a skladu povalovaly vytrhané květiny i s kořeny z pečlivě udržovaného záhonu.
Co se tu stalo? Je to dílo nějakého vandala, opilce? Snímky jsem ukázal známému zahradníkovi a ten řádění psa vyloučil. Možná je to opravdu „práce“ nějakého jednotlivce nebo snad party posilněné alkoholem. Ani ne sto metrů odtud pravidelně duní do nocí velká nejmenovaná diskotéka. Že by „vítr vanul“ právě od ní?
To už se nedozvíme. Jako bych už slyšel některé starší, co tohle čtou: „To je ta dnešní mládež, samé střílení na počítačích, v televizi jen násilí, nemají co na práci a pak to takhle dopadá.“ Snad mají částečně pravdu, ale já mohu za sebe i své sedmnáctileté spolužáky z gymnázia zodpovědně říct, že my také hrajeme a koukáme na televizi, ale něco takového bychom neudělali. Domnívám se, že je to výchovou. Ovšem možná ji potřebují i někteří dospělí. Přece nevíme, kdo tohle „svinstvo“ vlastně provedl. Jsme zvyklí svádět hned všechno automaticky na mládež. A co když je to úplně jinak. Třeba se někdo dozvěděl, že od nového roku nám podraží o pětinu elektřina a potřeboval se od zlosti vybít. Všechno je možné. Jenže ty rostliny za tohle opravdu nemohou…
50 fotek, 25.8.2010, 477 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V Boskovicích na Blanensku se ve středu 25. srpna 2010 konala malá slavnost po názvem „A jedeme dál“, jež nejlépe vystihuje plány do budoucna. A kdo byl tím oslavencem? Stacionář Betany si připomněl patnácté výročí svého založení. Za velkého zájmu místních se sešla celá řada významných hostů. Moderátorka Pavla Živná, jež celou akci provázela, měla tu čest přivítat ředitele Charity České republiky a ředitele Diecézní charity Brno Ing. Mgr. Oldřicha Hajčmana, ředitelku Oblastní charity Blansko Mgr. Janu Sedlákovou, poslance Parlamentu České republiky a místopředsedu Hospodářského výboru Ing. Františka Siveru, starostu města Boskovice Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, která zároveň má nad celou oslavou záštitu a jako hostitelku vedoucí zařízení Betany Boskovice Bc. Marii Zouharovou.
Historie Betany Boskovice sahá do 11. srpna roku 1994. Tehdy byla uzavřena desetiletá nájemní smlouva mezi rodinou Menzdorff - Pouilly a Oblastní charitou Blansko. Jednalo se o prostory bývalé fořtovny na ulici Dukelské číslo 12. Proběhla rekonstrukce tak, aby vzniklo zázemí činnosti stacionáře pro mladé lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Rekonstrukce trvala několik měsíců a od 30. března 1995 mohla být zprovozněna jedna polovina objektu. V té době projevilo o služby stacionáře sedm klientů. Po dokončení rekonstrukce zbývající části objektu mohlo proběhnout 20. června 1995 jeho slavnostní uvedení do provozu. Slavnosti se tehdy zúčastnil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který zařízení vysvětil a udělil mu požehnání. V září počátkem školního roku 1995 - 96 se součástí stacionáře stává detašovaná třída základní školy pro děti, které si plní povinnnou školní docházku a jejich zdravotní stav vyžaduje zvláštní péči. Kapacita byla tímto navýšena na 16 klientů. Počet potřebných se zvyšoval a v současné době využívá služeb stacionáře třicet klientů z Boskovic a okolí, z toho čtyři vozíčkáři. Významným mezníkem v historii Betany je 22. říjen 1998, kdy rodina Menzdorf - Pouilly darovala charitě celý objekt Dukelská 12 včetně zahrad. Tím se otevřela možnost další rekonstrukce. V půdních prostorách byly vybudovány takzvané modelové byty. Rekonstrukce byla ukončena na sklonku roku 1999. Ještě před tím v září dalo Město Boskovice charitě do výpůjčky mateřskou školu, která byla rovněž rekonstruována. V dubnu 2004 dokončili první etapu úprav. Vznikly prostory pro pracovní terapii. Byla zřízena keramická, výtvarná, textilní a pracovní dílna. Pak se přikročilo k rekonstrukci kuchyně. Ta byla předána v roce 2006. Poslední etapa rekonstrukce se započala v roce 2007. Byla vybudována svislá výtahová plošina do půdního prostoru, rozšířen prostor jídelny, celý dům byl zateplen a vybudován alternativní zdroj vytápění. V současné době je již vše hotovo. Stacionář je plně přizpůsoben pro práci a rozvíjení dovedností osob s mentálním a kombinovaným postižením. Komplex služeb Betany zahrnuje denní stacionář, sociální rehabilitaci, kde je poskytována i pobytová forma pro šest klientů a odlehčovací služby s domácí hospicovou službou. Kromě všech těchto činností se Betany zaměřuje též na dramatickou formu. Pověst o Velenovi a ve spolupráci se studenty gymnázia pohadka o Zlatovlásce. Každoročně jsou pracovníky Betany pořádány pro postiženou mládež sportovní hry, kterých se vždy zúčastní přes sto závodníků. Vedle sportu se klienti Betany účastní také mnohých výtvarných soutěží a výstav po celé republice. Obdivována jsou zejména jejich linorytová díla.
Na závěr představení stacionáře poděkovala moderátorka všem sponzorům i prostým občanům za významnou pomoc a trvalou přízeň.
Mgr. Oldřich Hajčman ve svém vystoupení připomenul úlohu diecézní charity v péči o lidi se zdravotním postižením. Na celé jižní Moravě a částečně i v kraji Vysočina provozuje šestnáct obdobných stacionářů, chráněných dílen a bydlení pro asi tři sta klientů. Pak vysoce vyzdvihnul patnáctileté působení Betany a její úlohu v péči o postižené občany. Nakonec vyjádřil přesvědčení, že se Betany dožije i „seniorského“ věku.
Pak přestoupil před mikrofon Ing. František Severa. Pochválil práci celého zařízení Betany, zejména paní ředitelky Zouharové. Připomenul úlohu vlády a parlamentu, které se snaží i v současném ekonomicky nelehkém období každoročně přispívat neziskovým organizacím na tuto činnost. Uvedl, že stát sám nemůže zajistit tuto práci a „neziskovky“ plní nezastupitelnou úlohu v zajištění péče o postižené a sociálně potřebné.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vitková se zmínila o roce 2006, kdy byla odstraněna nevyhovující klubovna a místo ní byl postaven nový objekt, který slouží další aktivitě Oblastní charity Blansko a tím je Azylový dům pro matky a děti v tísni. Poté pohovořila o úloze města, jež se neustále snaží pomáhat Betany nejen finančně, ale i po stránce kultury zejména organizováním koncertů. Vyzdvihla velmi úzkou oboustrannou spolupráci, které si sama osobně velmi váží. Nakonec poděkovala paní vedoucí Bc. Zouharové, všem pracovníků a klientům, protože všechna setkání se nesou ve velmi přátelském a srdečném duchu. Popřála celému zařízení hodně pohody, radosti a spokojenosti do dalších let.
Závěrečné vystoupení patřilo hostitelce slavnostního setkání a vedoucí Betany Bc. Marii Zouharové. Znovu připomenula prvotní impuls, ke vzniku Betany, který vzešel od rodiny Menzdorff - Pouilly. Vysoce zhodnotila neustále trvající krásný a vzorový přístup této rodiny k lidem s postižením. Poté vzpomněla všech, kteří se podíleli po celých patnáct let na budování a provozu Betany. Jsou to sponzoři, firmy, charita, nadace, obyčejní občané a v neposlední řadě i přízeň politiků na místní, krajské i celostátní úrovni. Ovšem nejdůležitější je duch, který v Betany vládne. Vedení Oblastní charity Blansko, pracovnicí a přátelé Betany se snaží vytvořit podmínky, aby se klienti zde cítili dobře a mohli i přes své zdravotní problémy naplno žít. Na závěr řekla: „Věřím, že Betany pojede dál, nezanikne a bude i v dalších letech plnit svou roli, která je nejen pro občany Boskovic, ale i pro celý region důležitou součástí sociální sítě.“ Ve svém emotivním projevu pak poděkovala všem, kteří patnáct let v zařízení pracovali, zajišťovali provozní servis nutný pro jeho činnost, podporovali Betany finančně, materiálně i morálně. „Byl by to dlouhý seznam lidí, kteří nás mají rádi,“ Neopomenula zmínit současné spolupracovníky. Nakonec poděkovala všem, kteří se na této slavnosti sešli. „Vaše přítomnost nás velmi těší, vážíme si jí, protože ji vnímáme jako projev úcty k naší práci.“
Nádherný pečlivě připravený zábavný program doprovázela svými písněmi Cimbálová muzika Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno s primášem Jožkou Imrichem. Pro děti byly připraveny soutěže, ukázky výcviku psů Kynologického klubu Boskovice, pro dospělé pak prohlídky areálu, promítání filmů, a výstavka fotografií z patnáctileté historie Betany. Pro všechny pak malé občerstvení.
Slavnost se i díky pěknému letnímu počasí vydařila. Zbývá popřát Betany do dalších patnácti let činnosti mnoho spokojených klientů a skvělých přátel.
17 fotek, léto 2010, 130 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Na Bílkově ulici v centru židovské části města Boskovice na Blanensku stojí velká oprýskaná žlutá budova. Má číslo sedm a zajímavou pestrou historii. Dnes již málokdo i z místních občanů ví, k čemu kdysi sloužila. První doložená písemná zpráva je z roku 1824. V roce 1849, kdy byla adaptována, se stala místem okresního hejtmanství, po roce 1855 v ní sídlil obecní úřad a poslední židovská německá škola až do roku 1920, tedy do doby relativně zcela nedávné. Navštěvoval ji též Erik Jan Hanussenn, věštec Adolfa Hitlera. Za první republiky sloužila budova jako knihovna a byly ní soukromé byty. Vlastníkem nemovitosti je Židovská obec Brno a provozovatelem Federace židovských obcí v České republice.
Zajímavostí je fasáda, kde pozorný kolemjdoucí najde empírové prvky. Proč? Budova byla totiž stavěna v době vzniku boskovického empírového zámku. Dnes se mu říká též honosně perla Moravy. A právem, zámek je opravdu malebný. V té době byl empírový sloh v módě, a proto jej najdeme na mnohých stavbách boskovického židovského města, jež se znovu rodilo z popela velkého požáru v roce 1823. Ten se prý rozšířil nešťastnou náhodou od vzníceného škvařeného sádla jakési nepozorné hospodyňky. Tenkrát byly zničeny dvě třetiny židovského města. Většina domků byla totiž původně dřevěná.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová prozradila, že se budova školy Bílkova 7 do tří let promění v centrum židovské kultury. Bude upravena tak, aby v jejich prostorách vzniklo důstojné místo pro přednášky, výstavy, workshopy a divadelní představení. Též bude sloužit návštěvníkům města jako sociální a kulturní zázemí, kde se současně dozvědí o historii židovské čtvrti. Též zde budou mít možnost nakoupit upomínkové předměty.
Pro turisty bude toto místo velice vhodné i z hlediska umístění školy. V bezprostřední blízkosti se totiž nacházejí významné židovské památky - konfekční továrna, výrobna obuvi, ženské očistné lázně, sklepní rituální lázeň Mikve a Synagoga Maior. Židovská obec Brno má na opravě školy zájem, zanedbaná budova ji potřebuje. Je totiž nedílnou součástí židovské čtvrti a ta už je dnes v docela dobrém stavu. Rekonstrukce nemovitosti je proto zcela namístě.
Též budova synagogy projde částečnou opravou, bude provedeno odvlhčení zdiva a rekonstrukce se dočkají některé dřevěné prvky.
Na údržbu obou památek dostane Muzeum Boskovicka, jež je provozovatelem synagogy a v budoucnu i školy, dotaci z celorepublikového projektu „Revitalizace židovských památek v České republice a jejich využití pro vzdělávací a veřejně kulturní služby.“ Boskovice byly vybrány mezi deset měst, která prostředky na záchranu dvaceti židovských památek dostanou. Vše by mělo být hotovo v roce 2013.
39 fotek, 22.8.2010, 204 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
O předposlední prázdninové slunečné neděli 22. srpna si přišli na své všichni milovníci dechovky. Kruh přátel umění a Město Kunštát na Blanensku připravili na výletišti za kulturním domem pro vyznavače lidové hudby setkání tří významných orchestrů regionu Boskovicka.
Starosta Kunštátu Mgr. Pavel Göpfert v krátkém úvodním slově přivítal všechny účinkující i diváky a popřál příjemnou zábavu.
A pak už se program rozběhl naplno. Nejprve se představila kapela, která to sem měla opravdu coby kamenem dohodil, z nedalekých asi sedm kilometrů vzdálených Lysic. Je třeba zmínit, že toto hudební těleso oslavuje letos 130 let od svého vzniku. Muzikanti pod taktovkou kapelníka pana Sehnala nastudovali pro padesátiminutové kunštátské vystoupení skladby Karla Vacka, Antonína Pecha, Ladislava Kubeše, Dominika Strouhala, Jaroslava Humpolíka a Jaroslava Maliny. Zbývá dodat, že uměleckým vedoucím souboru je pan František Svoboda.
Poté se představila nejmladší z dechovek Benešovská dvanáctka s kapelníkem Ing. Vladimírem Henkem, která to měla do Kunštátu již o něco dále z malebné vesnice v srdci Drahanské vrchoviny, asi dvacet kilometrů vzdáleného horáckého Benešova. Založení kapely se datuje do roku 1992. Přednesli skladby tří velikánů české dechovky Josefa Poncara, Jaroslava Vejvody a Karla Vacka. U těchto skladatelů bych se maličko zastavil. V pátek 14. března 1902 spatřil světlo světa první z umělců Josef Poncar. Přesně za týden 21. března 1902 se narodil Karel Vacek a hned další pátek 28. března se přihlásil do života Jaromír Vejvoda. Je to všechno jenom náhoda? Posledně jmenovaný Jaromír Vejvoda složil světoznámou polku Škoda lásky. Jak toto proslulé hudební dílko vzniklo? Náhodou v hospodě u klavíru, kdy si jednou Vejvoda uvědomil, že přehrává již po několikáté stejný motiv. Nápad se mu zalíbil, rozvedl jej, až napsal celou polku. Charakteristickou basfiguru dopsal až později v roce 1929. Skladba se původně jmenovala Modřanská polka. A která skladba Karla Vacka je nejznámější? No přece ta, jež se hraje na koncertech a zábavách vždy jako poslední. Pochod má název „Zůstaň tu s námi, muziko česká“.
Jako poslední vystoupila domácí dechová kapela pod vedením pánů Miroslava Zoubka a Aloise Žabského. Tato hudební formace vznikla hned po válce v roce 1945. Zakladatelem tělesa byl nadšený muzikant Vincenc Vrbka z Kunštátu, jenž uměl zahrát na veškeré druhy dechových nástrojů. Do kapely se tenkrát přihlásilo 42 mladých nadšenců, někteří navštěvovali ještě základní školu. Pilně cvičili a hned na jaře 1946 si troufli na první veřejné vystoupení na kunštátském náměstí o Velikonocích. Po roce 1953 převzal vedení kapely pan Mirek Zoubek skvělý hráč na křídlovku. Přišel na nápad zorganizovat koncert spojených dechovek Kunštátu, Letovic a Svitávky. Kapely tenkrát zahrály pod taktovkou bývalého ředitele Lidové školy umění v Boskovicích znamenitého dirigenta pana Františka Hlaváčka.
Vynikající zpěvák Kunštátské kapely i Benešovské dvanáctky pan František Okáč nakonec vyjádřil přesvědčení, že koncert v Kunštátě nebyl poslední a podobná hudební setkání budou pokračovat každý rok. Příště třeba v Lysicích, pak na Benešově a tak by se to mělo střídat. Výborný nápad…
21 fotek, 18.8.2010, 201 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Hned počátkem září a to v sobotu čtvrtého se uskuteční v Boskovicích ojedinělá akce pojatá též jako rozloučení s prázdninami nazvaná Boskovický Traverz 2010. O co jde? Mezi Vyhlídkou pod zříceninou boskovického hradu a sportovním areálem Červená zahrada bude pomocí vrtulníků natažena speciální lanovka. Odvážlivce z řad veřejnosti pak čeká téměř půlkilometrová adrenalinová jízda, kdy budou pod odborným dohledem školených instruktorů upoutáni po dvou do vozíku a ten s nimi sjede cca stometrovým převýšením. Jízda skončí asi někde uprostřed hlavního fotbalového hřiště. Předpokládá se, že za hodinu si bude moci lanovku vyzkoušet za rozumné vstupné asi šest lidí.
Jedná se o dobročinnou charitativní akci, kdy budou mít návštěvníci možnost věnovat jakoukoliv částku. Výtěžek třídenní akce, která potrvá od pátku 3. do neděle 5. září bude věnován na nákup tří polohovacích lůžek s nosností 220 kilogramů pro boskovickou nemocnici. Konkrétně na oddělení ARO a jednotku intenzivní péče. Prozatím se zde pro pacienty s vyšší hmotností používají běžná lůžka, která se však přetěžováním poškozují. Pořízení nových lůžek si vyžádá přibližně 200 tisíc korun. Celou akci vymyslel ředitel boskovické nemocnice pan Rostislav Verner. Ten se kdysi sám aktivně věnoval adrenalinovým disciplinám - parašutismu a potápění. A nyní chce využít svých zkušeností z působení v armádě a přiblížit běžným občanům, co takové sporty obnášejí. Navíc spojí zábavu s podporou užitečné věci. Jedním z garantů projektu je také město Boskovice, které nemocnici prostřednictvím své společnosti provozuje.
V pátek, kdy budou probíhat hlavní přípravy, mohou zájemci uvidět vrtulníky v akci při budování lanovky. Délka traverzového lana má být asi pětset metrů. Světový rekord je přitom 950 metrů. Takže v Boskovicích bude na co se dívat.
Po oba hlavní dny, tedy v pátek i v sobotu zazní na betonové ploše před zimním stadionem SB Boskovice vždy ve večerních hodinách hudba všech žánrů. V prostoru nově opraveného koupaliště Červenka bude v provozu nafukovací paintballové hřiště, airsoftová střelnice a střelnice z luků a kuší.
Zábavný program bude oficiálně zahájen v sobotu 4. září v 10 hodin starostou města Ing. Jaroslavem Dohnálkem. Pak se již vše rozběhne naplno a hlavní magnet celé akce – traverzová lanovka – bude k dispozici všem zájemcům z řad veřejnosti až do setmění.
Zbývá si jen přát, aby tuto bezesporu ojedinělou a atraktivní akci nepokazila nepřízeň počasí. Silné poryvy větru by zřejmě znemožnily bezpečný provoz lanovky, což by byla jistě velká škoda. V neposlední řadě, aby se podařily vybrat potřebné peníze a nemocnice mohla pořídit tolik žádaná lůžka. Snad vše vyjde. Držíme palce.
25 fotek, srpen 2010, 2 749 zobrazení, 11 komentářů | moje fotozprávy
Ve středu 11. srpna jsem při cestě na jízdním kole ze Skalice nad Svitavou na Blanensku směrem k silnici 150, která pokračuje na mezinárodní komunikaci E461 (1/43) Svitavy – Brno – Vídeň, spatřil vlevo uprostřed obilného pole podivný kruhový obrazec podobající se skvostnému ornamentu. A což je dost neobvyklé, byl tentokrát jen jediný. Nacházel se ode mě asi 1200 metrů nad rybníkem, v místě, kde se pole zvedá směrem k Brnu. Ke „státní“ silnici je to od záhadného místa cca 400 metrů. Zůstal jsem jako přimrazený, v životě jsem tohle ještě neviděl. Slyšel a četl jsem o tom již mnohé, je toho plný internet, ale spatřit tohle na vlastní oči je úplně něco jiného. Hlavou se mi honily různé nezodpovězené otázky. Kde se to tu najednou vzalo? Je to dílo lidských rukou nebo nějaké vyšší moci? Nad krajinu se pomalu snášela tma vlahého letního večera, fotografovat už se na tu dálku nedalo i když jako správný reportér jsem měl aparát při ruce. V tu chvíli jsem byl pevně rozhodnut se na tenhle podivný úkaz podívat co nejdříve zblízka…
Na místo jsem se vydal v pátek 13. srpna odpoledne. Ze silnice spojující Skalici s Krhovem jsem sešel vpravo na slepou polní cestu a pak jsem se brodil zelenou vojtěškou a již zralým obilím asi půl kilometru směrem západním k místu, které mě magicky přitahovalo. Abych nenadělal zemědělcům škodu, využíval jsem co nejvíce úzkých vyjetých kolejí od postřikovačů. Posledních asi šedesát metrů jsem bohužel musel již stojícím obilím, žádné vyšlapané chodníčky ke kruhu tam nebyly. Za namáhavý pochod měkkým nerovným terénem jsem byl odměněn úchvatným pohledem na cosi, jež vlastními slovy ani příliš popsat nejde. Chvíli jsem stál v němém úžasu a pak si uvědomil, že je podvečer a světla bude rychle ubývat, tak jsem se dal rychle do práce. I přes varování různých biotroniků, že pobyt uprostřed neznámého díla je nebezpečný, jsem v místě pobyl asi hodinu a pořídil několik snímků. U některých jsem musel též ulehnout do upěchovaného obilí. A vidíte, nic se mi v pátek třináctého nestalo, necítil jsem ani žádnou zvláštní únavu. Vytáhnul jsem z fotobrašny kompas a zkoušel, zda se střelka nevychýlí od severu někam jinam. Nic takového se nestalo. Dokonale pravidelný kruh v obilí má průměr dvaatřicet normálních kroků. Na místo jsem se vrátil ještě jednou v sobotu ze severu směrem od rybníka a pořídil přehledový snímek, na který jsem v pátek jaksi zapomněl. Zřejmě tím zvláštním pocitem z místa podivného přírodního úkazu, na jehož vznik dodnes panují zcela rozporuplné názory. Z větší blízkosti to fotografovat nešlo, obrazec by už vzhledem k nerovnému terénu nebyl pode mnou. Jen doplním, že podobný záhadný kruh se ve stejnou dobu objevil v polích u obce Rozseč nad Kunštátem, což je odtud vzdálené vzdušnou čarou cca deset kilometrů směrem západním.
Domnívám se, že další slovní komentář je zbytečný, podívejte se na obrázky přímo z místa…

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.