Název

Prohlídky Židovského města v Boskovicích 10. a 11. 7. 2010

Popis

V rámci Festivalu Boskovice proběhly v sobotu 10. a neděli 11. července prohlídky židovské části města. Zájemců bylo nad očekávání mnoho, zejména z řad mládeže. Místo srazu účastníků bylo před muzeem na Hradní ulici, kde všechny přivítala paní Helena Janíková, externí pracovnice Muzea Boskovicka, která celou trasu provázela zasvěceným pečlivě připraveným výkladem. Na úvod vysvětlila význam sobotního Šábesu. Šlo o zvláštní židovský svátek, kdy panoval přísný zákaz jakékoliv práce, kouření cigaret a v modernější době též používání elektrických spotřebičů, dopravních prostředků, zákaz návštěv kulturních či sportovních podniků. Na nejnutnější úkony v tento den si židé nasmlouvali křesťanské obyvatele, kteří jim práce za úplatu prováděli. Neděle byla pro židy běžný všední pracovní den. Narození Krista je pro židy naprosto bezvýznamná událost, stále čekají na příchod svého Mesiáše.
Každý židovský nový rok začíná 8. září a letos to bude 5771.
Současní židé navštěvují v Boskovicích především hrob Rabína Samuela ha – Levi, který v Boskovicích studoval vysokou náboženskou školu, pak v ní vyučoval a napsal několik náboženských pojednání.
Židovské ghetto bylo postaveno hlavně z dřevěných domků, žádná kanalizace, naprosto nevyhovující hygienické podmínky. Proto vznikaly časté epidemie, největší morová vypukla v roce 1715. I když bylo tehdy ghetto neprodyšně uzavřeno, asi stovka obyvatel křesťanských Boskovic nákaze podlehla. Největší požár ghetta byl v roce 1823. Od vzníceného škvařeného husího sádla se oheň rychle rozšířil na dvě třetiny židovského města a ty lehly popelem. Vyhořel též panský ovčín a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Vše se odehrálo v době stavby boskovického empírového zámku a proto při obnově židovského města nesou některé budovy prvky tohoto slohu.
První setkání s židovským městem na prohlídkové trase byl průchod jedinou dochovanou branou jež oddělovala židovské město od křesťanského. Bran bylo kdysi celkem pět, hned naproti muzea se dochovaly dva zazděné oblouky. Brány a řetězy byly během dne volně průchozí. Na noc, sobotu a neděli se brány zamykaly a natahovaly řetězy, které brány na mnohých místech nahrazovaly. Židé nesměli v těch hodinách opustit ghetto.
První zastávka prohlídkové trasy byla před domem židovského řezníka, který musel při své práci přísně dodržovat příkazy Thóry. Které zvíře je košér, tedy rituálně čisté a smí se konzumovat. Obecně platilo, že se nesmí za běžných okolností jíst maso zvířat pojídajících jiná, tedy šelem. Takový řezník byl vážená osobnost, prováděl porážky rituálním způsobem rychlým proříznutím hrdla zvířete. Aby netrpělo a též aby odešlo co nejvíce krve. Maso se pak namáčelo na tři hodiny do studené vody a nechávalo se okapat položené na dřevěná šikmá prkénka. Pro košér kuchyni platilo striktní oddělování mléčných a masitých pokrmů. Používaly se samostatné označené sady nádobí, dva dřezy, dvě utěrky atd.
Další zastávka byla u domu, kde se nacházela ve stěně vedle vstupních dveří malá plechová schránka „Mezuza“ a v ní je složený list pergamenu. Na něm je ručně psaná modlitba, výňatek z Thóry, Pod malým okénkem je vždy vidět jediné slovo „Všemohoucí“. Takto byly v minulosti opatřeny všechny židovské domy v Boskovicích.
Hned naproti stojí starobylý dům, sídlo první německé židovské normální školy. Povinnou školní docházku zavedl pro židovské děti syn Marie Terezie Josef II. Vyučovacím jazykem byla němčina. Dům byl též bytem a úřadovnou Abraháma Plačka. Měl vysoké postavení, zastával doživotní funkci Moravského zemského Rabína. Je pochován na zdejším židovském hřbitově.
Trasa prohlídky pak minula hezký zachovalý empírový rodný dům spisovatele Hermanna Ungara. Říkalo se mu též moravsky Frantz Kafka. Oba patřili do okruhu Maxe Broda.
Od druhé poloviny 19. století jsou židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Může docházet i ke smíšeným manželstvím, mají pasivní i aktivní volební právo, mohli opouštět ghetto a podnikat neomezeně dle schopností.
V domě, který tvoří severozápadní hranici židovského města je zachována „Suka“. Jediná v Boskovicích. Svátek „Sukot“ se slaví na památku 40ti let putování z Egypta do země zaslíbené. Suky se stavěly na půdách, jedna část musela být otevřená, aby bylo vidět na hvězdnou oblohu. Na podzim, kdy se slaví Sukot, je povinnost přebývat v těchto prostorách, kde se židé modlili, jedli, spali, přijímali návštěvy.
Další zastavení bylo v pracovním centru židovského města. Nachází se zde několik podnikatelských objektů, výrobna obuvi Ludwiga Poppera, ženské lázně, které sloužily k hygienické i rituální očistě a poslední německá židovská škola převedená na českou v roce 1919, do níž chodil údajně i budoucí spisovatel Hermann Ungar (20. dubna 1893 Boskovice - 28. října 1929 Praha).
Předposlední zastavení je u jediného dochovaného úchytu řetězu, který sloužil místo městské brány.
Poslední, divácky nejatraktivnější místo prohlídky je ve sklepení jednoho z nejstarších domů židovského města.Ten přežil velký požár v roce 1823, protože je zděný. V útrobách starobylého objektu se nachází velká vzácnost a tou je židovská rituální očistná lázeň „Mikve“. Podrobnosti o památce přiblížil profesor místního gymnázia člen Klubu přátel Boskovic pan Josef Šmétka.
O židovských svátcích, svatbách a významných dnech museli židé podstoupit duchovní očistu. Ponořili se celí do Mikve i vlasy musely být pod hladinou. V lázni mohla být jen přírodní voda nejlépe pramenitá, vyjímečně dešťová a vysvěcená. Obsahovala nejméně 762 litrů vody a hloubka musela umožnit dospělému člověku úplné ponoření. Zdejší Mikve má dva přítoky. Jeden je ze severního směru povrchovým kanálkem a druhý trubkou od východu. Odpad je uměle upraven tak, aby vody bylo více. Voda stále přitéká a proto je zcela čistá. Teplota v lázni i okolního vzduchu je v zimě cca 6 st. a v létě cca 12 st. Muži museli do vody studené, ženy si ji mohly nechat přihřát. Mikve byla nalezena náhodou při vyklízení sklepa novým majitelem domu. Prozradil ji zvláštní kámen, který jako jediný byl v sutinách vidět. Po ujištění odborníky ze Židovské obce, že jde o Mikve byly prostory pečlivě uklizeny, zdi očištěny, opraveno polorozbořené schodiště a památka byla zpřístupněna veřejnosti 9. června 2005.
Další podrobnosti k židovské čtvrti v Boskovicích najdete například zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy_mapa
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy

Kategorie a štítky

Nastavení