Název

Pietní shromáždění v Boskovicích 15. března 2017

Popis

Události března 1942 stále živé…

Asi čtyřicítka návštěvníků si ve středu 15. března 2017 připomenula tragické události roku 1942. Tehdy za německé okupace muselo nedobrovolně rodné Boskovice opustit přes čtyři stovky tamních židovských obyvatel a transporty byli převezeni přes Brno do Terezína. Odtud putovali do různých koncentračních táborů, především do Osvětimi.
Krátkou smuteční vzpomínku uspořádal Klub přátel Boskovic ve spolupráci s Muzeem regionu Boskovicka a Židovskou obcí Brno.
Všechny pozdravila předsedkyně klubu Jarmila Winklerová. Přivítala vzácné hosty: Předsedu Židovské obce Brno JUDr. Jáchyma Kanarka, rabína Štěpána Menaše Klimenta, senátorku za KDU- ČSL Ing. Jaromíru Vítkovou, místostarostku Boskovic Mgr. Dagmar Hamalovou a ředitele Muzea regionu Boskovicka Romana Malacha, Ph.D.
Jarmila Winklerová úvodem poděkovala Muzeu regionu Boskovicka za spolupráci a stručně přiblížila události osudného března roku 1942. Patnáctého března 1939 obsadili němečtí fašisté i Boskovice. Brzy začalo zatýkání a protižidovské perzekuce. V září 1939 bylo v tehdejším okrese boskovickém zatčeno 18 osob a umístěno v táboře Dachau jako rukojmí. Židé si uvědomili nebezpečí, jen někteří dostali povolení k vystěhování, jež bylo velmi drahé a veškerý majetek potom propadl Říši. Od vyhlášení Protektorátu měli Židé zakázáno mnoho činností. Například advokáti, lékaři nesměli vykonávat svou práci. V roce 1940 byl evidován veškerý židovský majetek, do jejich firem byli nasazeni němečtí správci. Malé obchody a živnosti byly zrušeny. Druhého března 1940 vyšlo nařízení, kdy Židé museli uložit cennosti do bank pod kontrolou německých úřadů. Museli odevzdat přijímače rozhlasu, šicí stroje. Lyže a kožešinové oblečení jim byly zabaveny pro válečné účely německé východní fronty. Ponižování Židů pokračovalo. V občanských průkazech museli mít označení „J“, nesměli být zaměstnáni v árijských podnicích. Měli zakázaný přístup na veřejné akce. Židovské děti nesměly do škol. V osobních vlacích jen v posledním voze, rychlíky nesměli jezdit vůbec. Nemohli používat telefon. Měli omezený příděl potravin. Od 1. září 1941 museli nosit žlutou Davidovu hvězdu s černým nápisem „JUDE“. Židé bydleli pouze ve své čtvrti přeplněné běženci z Rakouska, pohraničí a Slovenska. 10. března 1942 vyšlo nařízení o transportech, na jeho základě museli všichni Boskovice opustit ve dnech 13. až 15. března 1942. Smutný průvod se vydal od Vážné studny na místní nádraží. Každý mohl mít zavazadlo do 50ti kilogramů, v domech museli nechat všechno vybavení. V Brně byli soustředěni ve škole na Merhautově ulici, zde jim bylo vše odebráno včetně finanční hotovosti a byli označeni čísly. 18. března 1942 vyjel z Brna transport „AC“ do Terezína. Zde museli odevzdat zbylý majetek. „V nelidských podmínkách tady umírali další boskovičtí židé. Z Terezína pak následovaly transporty do Polska, kde je čekala těžká práce, hlad a smrt,“ pokračovala Jarmila Winklerová ve smutném vyprávění.
Z Boskovic odešlo celkem 458 Židů, jejich seznam je v synagoze. „Jejich budoucnost byla nejistá. My dnes víme, že šli na smrt. Včetně malých nevinných dětí ve věku jednoho až deseti let. Jeden chlapec se narodil až v Terezíně 25. listopadu 1942. Se svoji matkou zahynul v Osvětimi.
Druhou světovou válku a Holocaust přežilo jen čtrnáct osob. Většinou emigrovali, do Boskovic se kvůli bolestným vzpomínkám již nevrátili.
Místostarostka Boskovic Mgr. Dagmar Hamalová poděkovala za organizaci pietního shromáždění: „Díky Klubu přátel Boskovic a Muzeu regionu Boskovicka se máme možnost dnes sejít a zavzpomínat. Děkuji, že jste přišli.“
Předseda Židovské obce Brno JUDr. Jáchym Kanarek připomenul aktuálnost tehdejších událostí i pro dnešní generace. „Oceňujeme, že i v Boskovicích se nezapomíná, děkuji organizátorům setkání a všem příchozím.“
Rabín Štěpán Menaše Kliment připomenul svátek Purim, jenž připomíná první velký pokus o genocidu Židů v Perské říši a jejich záchranu. „Dnešní setkání zde v Boskovicích by mělo přispět k odstranění národnostní nenávisti, děkuji za ně.“
Poté všichni zhlédli krátký film s českými titulky ze vzpomínek boskovických pamětníků.
Důstojnou tečkou za pietním shromážděním bylo setkání před pamětní deskou na domě Plačkova 12, pamětní deska sem byla Klubem přátel Boskovic umístěna 15. března 2007. Současně tenkrát proběhly doprovodné akce v Muzeu Boskovicka s promítáním filmu Naděje studentů místního gymnázia.
Členka vedení Oldřiška Sokolová položila rudou růži na památku všem židovským obětem fašistické zvůle.
Rabín Štěpán Menaše Kliment přednesl krátkou modlitbu v Hebrejštině. V ní se vyjadřuje přání, aby duše deportovaných a zemřelých našly pokoj pod křídly Boží přítomnosti.
Na závěr zaznělo sborové „Amen“. Přítomní ještě chvíli debatovali v hloučcích a poté se prostranství před bývalými masnými krámy ponořilo do obvyklého podvečerního ticha.
Pravidelný návštěvník akcí Klubu přátel Boskovic bývalý místostarosta obce Suchý Vladimír Ševčík uvedl: „Deportace Židů z Boskovic je tragickou událostí, jíž je třeba novým generacím neustále připomínat, třeba právě vyprávěním dosud žijících pamětníků. Aby se hrůzy druhé světové války již nemohly opakovat.“

Kategorie a štítky

Nastavení