Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

mysticsmileVIP


Kácení Máje Sboru dobrovolných hasičů SDH II Boskovice Mazurie. 27. května 2012.

87 fotek 27.5.2012 - zobrazení 2 komentáře
Necelý měsíc utekl jako voda v říčce Bělé a už jsem zde zase. A kde? Na parkovišti v ulici Dukelská vedle zařízení Betany, kde stojí třicet metrů dlouhý máj dobrovolných hasičů SDH Boskovice II Mazurie. A ten by měl dnes padnout. „Tak se zde moc dlouho neohřál,“ říkal jsem si, když jsem stál v neděli 27. května přímo u nabarveného mohutného kmene a vyvracel si hlavu, abych se ještě naposledy podíval na věnec a pořídil několik památečních snímků. Z rozjímání mě vytrhli lidé přicházející zhlédnout smutný konec máje a také hasiči se sekerami, lany a motorovou pilou. Za chvíli přijela na horském kole i místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková s manželem: „Podíváme se, až ten krasavec padne a pak musíme hned do Bořitova na akci tamní jednoty Orel.“ Mezitím se František Konečný za vydatné pomoci kolegů nasoukal do lezeckého postroje a za hlasitého povzbuzování vylezl asi do půli kmene, kde uvázal dvě lana. Ta by měla zajistit, že máj padne do předem určeného a kolíkem označeného místa. Jakmile tak učinil a slezl, přišla na řadu dvoumužná ruční pila, sekera a ocelový klín. Hasiči si počínali jako správní dřevorubci. Tahy pilou se střídaly s přesnými ranami sekerou. „Šmarjááá, co ten zde dělá,“ nechápavě si říkali hasiči, když mě spatřili, jak se snažím udělat detailní snímek zářezu a záseků z několika centimetrů. „Já hned zmizím, nenechám se padajícím kmenem zmrzačit,“ pravil jsem, téměř vleže zmáčknul spoušť a rychle se uklidil do uctivé vzdálenosti. Můžete zatáhnout,“ zvolali na své kamarády u lan a mohutný máj se pomalu za zapraskání dřeva, tupého bouchnutí a rozvíření prachu poroučel k zemi. Chlapi to zvládli, kolík minuli jen o půl metru. Výkon hasičů byl odměněn potleskem početného publika. Přihlížejících se sešlo více než při stavění. Zřejmě mnozí tenkrát prvního května dali přednost Běhu za sedmizubým hřebenem a byli na náměstí, kde probíhala kulturní vystoupení. Ke svalenému máji se seběhly děti, což pro ně byla atrakce. A nastal boj o nějakou trofej z věnce. Žárovky většinou nevydržely. Některé se sice jako zázrakem nerozbily, ale uvnitř skleněné baňky se mohutným nárazem utrhlo vlákno, tak byly stejně na vyhození. Zbývalo ještě uklidit prostranství, zakrátit kmen, aby nezavazel na cestě a pak se již všichni odebrali na nedaleké výletiště, kde se rozběhlo tradiční zábavné odpoledne. Byla neděle, hezké teplé počasí, tak se sešlo lidí dost. Děti obsadily v rohu pískoviště, zatímco rodiče se věnovali družné zábavě při živé hudbě, pečených makrelách a dobrém pivečku. Já jsem si sedl do klubovny a s místostarostou SDH Boskovice II Mazurie Aloisem Šunkou jsme při probírání starých zažloutlých fotografií zavzpomínali na dávno minulá poválečná kácení máje: „První se konalo v roce 1947. Krojovaný průvod vyšel od Horákovy továrny, pokračoval dnešní Lidickou ulicí, Sokolskou, kolem nádraží, Komenského, přes Masarykovo náměstí, Sušilovou až do Červené zahrady. Na konci průvodu jelo asi dvacet alegorických vozů tažených koňmi. Což tehdy nebyl problém. V každé druhé chalupě koně měli, tak to bylo jednoduché zařídit. Výzdoba byla nápaditá, třeba na jednom voze byl namontován funkční kolotoč pro děti. Na jiném zase velké čapí hnízdo, do něhož se naskládaly malé děti a paní Mikulová v kroji babičky jim cestou četla pohádky. Další kácení májů nebyla již tak veselá. Přišla padesátá léta, mnohá nařízení a zákazy. Celý program musel být schvalován předem na úřadech a to pořadatele odradilo. Kácení máje se tenkrát omezilo jen na taneční zábavu. Bez krojů a bez průvodu. V roce 1957 se podařila věc nevídaná. Starší Mazuráci začali připravovat kácení s plnou parádou. Pod vedením Dáši Henkové nacvičili Českou besedu. Zapůjčily se kroje, ženy nastudovaly Moravskou besedu. Mládež oblékla kroje kyjovské. V čele průvodu šli Marta Konečná a Pepa Janík s májkou. Celá nádhera pochodovala městem za doprovodu hudby. Lidé lemující chodníky se k průvodu přidávali a tak všichni došli až na Bělou, kde následoval program. K tanci a poslechu hrála lidová muzika Karla Henka. O rok později se vše opakovalo, v čele průvodu šla Hana Pavlová a Josef Šmétka. Celou parádu pokazil silný liják. Účinkující zachránili kroje v kostele, který pohotově otevřel pan Ladislav Zemánek. Krojované kácení máje bylo v roce 1959 poslední. Půjčování krojů bylo nákladné. V dalších létech bylo kácení máje bez průvodu. Na výletišti v Červené zahradě se však vždy připravil nějaký program. Humorné scénky, legrační módní přehlídky. V té době se na Západě začal tančit rokenrol a v tomto duchu se jedno kácení odehrávalo. „Američané“ přijeli ve staré káře na dřevoplyn a předvedli tehdy módní tanec. Všichni kolem se náramně bavili a řvali smíchy. Dnes by sotva někdo dokázal zorganizovat takové veselí. Později se prostor pro mazurácké zábavy kvůli výstavbě mateřské školy a pak i Azylového domu zmenšil a hasiči přišli o klubovnu. I přesto se vzchopili, vybudovali svépomocí novou a opět stavějí své vysoké máje. Ty každý rok v květnu vítají barevnými stuhami návštěvníky Boskovic a po setmění jim věnec svítí na cestu. Mazurácká hymna končí slovy: Mazurák ten nezahyne. A já tomu pevně věřím,“ dodal na závěr místostarosta SDH Boskovice II Mazurie pan Alois Šunka.
A mě při prohlížení množství dobových fotografií Boskovic napadlo: „Což tak někde uspořádat podobnou výstavu, jaká byla nedávno otevřena v Galerii Zwicker na Plačkově ulici v v židovské čtvrti, tentokrát z křesťanské části města.“
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/

Vytvořte z alba pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % v prosinci