Název

Dítky jsou klenot opatrování hodný. Den otevřených dveří v DLPP Smetanova Boskovice 15. září 2012

Popis

Velká dvoupatrová budova na Smetanově ulici v Boskovicích zde stojí už od roku 1925. Chodíme kolem často, ale jen málokdo i z místních ví, co se za těmi nově omítnutými oranžovými zdmi skrývá. Jen skromná bílá cedulka s černými písmeny vpravo od vstupních dveří prozrazuje, že je zde zařízení nadmíru užitečné a prospěšné. Sídlí zde totiž dětská léčebna pohybových poruch, pracoviště Boskovice. Jedná se o zdravotnické zařízení zřizované Jihomoravským krajem. V sobotu 15. září se zde konal den otevřených dveří. A díky němu mohli mnozí občané nahlédnout do zákulisí takové instituce. Byl jsem se tam též podívat.
Hned u dveří se mě ujala vrchní sestra paní Dagmar Slavíková. Po širokých schodech jsme vystoupali nahoru Přitom jsem se dozvěděl, že existuje ještě sloučené pracoviště ve Křetíně u Letovic, kde mají společné ředitelství pod vedením MUDr. Kateřiny Bednaříkové. A do trojice patří léčebna v Ostrově u Macochy, jež je specializovaná na speleoterapii. „Tady je herna a zde vedle též,“ začala s výkladem Dagmar Slavíková, „ale tahle druhá je pro velmi těžce postižené děti, které jsou většinou ležící. Jsme zde vybaveni polohovacími lůžky a můžeme se starat i o nejtěžší případy. Momentálně zde máme přes víkend jen tři děti, jsou z daleka. Rodiče je berou domů po čtrnácti dnech. V této místnosti je herna pro starší děti, kde může probíhat i vzdělávání. A tady je stacionář,“ pokračovala v prohlídce vrchní sestra. „Starší děti zde bývají spíše o prázdninách. Sloužíme jako předškolní zařízení pro tělesně postižené děti z Boskovicka. Kapacita celého zařízení je třicet dětí. Deset může být s maminkami. Zde máme příruční kuchyňku, koupelnu a sociální zařízení se speciální sedačkou. A tady vedle je pracovna sester uzpůsobená i pro noční služby, hned vedle ložnice dětí s přebalovacím stolem a vyvýšenou vanou. Tohle pohodlné křeslo je pro sestru, z něj dohlíží na spící děti. Na chodbě stojí polohovací chodítko. Momentálně slouží pro nácvik pohybu jedné větší holčičky. A půjdeme o patro níž.“ Sestoupili jsme do zvláštního oddělení. Více opět paní Dagmar Slavíková: „Tady je oddělení maminek s dětmi pro čtyřtýdenní nepřetržitý pobyt. Každá má samostatný pokojík se sprchovým koutem a zde je společná jídelna. Jezdí nám sem klienti z Karlových Varů, Prahy, Jižních Čech, což je daleko a nemohou na každý víkend domů.“ Pak jsme si šli prohlédnout rehabilitaci. Sestává ze dvou tělocvičen a samostatného boxu pro relaxaci. „A zde je magnetoterapie pro urychlení metabolismu. Podporuje funkci pohybového aparátu. Ta malá holčička uvnitř cívky je vystavena přesně definovanému magnetickému poli patnáct minut,“ poučila mě vrchní sestra a sestoupili jsme po schodišti dolů. „Tady je naše chlouba. Vyhřívaný bazén s masážními tryskami a perličkovým roštem zde máme z prostředků Ministerstva zdravotnictví od roku 2003. V bazénu lze díky protiproudu i plavat. Voda má asi 33 stupňů.“ Zde jsem měl problém kvůli vysoké teplotě a vlhkosti zhotovit kvalitní snímek, ale pak se to z větší dálky povedlo. Všimnul jsem si i vany v rohu.
Tím prohlídka vnitřních prostor skončila, prošli jsme do rozlehlé zahrady. „Tady mohou malí pacienti jezdit na koních, rampa slouží k pohodlnému vysazení dítěte z vozíku na hřbet zvířete.“ Nechybí různé průlezky, houpačka. Prostředí pro nejmenší velmi příjemné, jako v mateřské škole. Ani jim to nepřipadá, že jsou v nemocničním zařízení.
Zhotovil jsem ještě několik situačních snímků venku a vrátil se ke vchodu, kde prohlídka začínala: „Máme kapacitu 30 dětí, zaměstnanců je celkem též třicet. Hodně práce zde má i údržbář. Ten je zde na plný úvazek, stará se o zahradu, bazén, prádlo, budovu a vše kolem ní, zakončila výklad vrchní sestra a předala slovo primářce MUDr. Martině Přichystalové, vedoucí pracoviště. „Jsme rehabilitační zařízení, nejvíce pacientů tvoří děti s mozkovou obrnou, obrnami periferních nervů, stavy po úrazech, neurologická onemocnění s vazbou na pohybový aparát a celá řada dalších. Případů přibývá. Mnohá poškození mozku nastávají před, při a těsně po porodu. Naše medicína je vyspělá natolik, že se jí daří zachraňovat i děti s velmi nízkou poporodní hmotností, u nichž není mozek dostatečně zralý. Proto je zdravotních problémů paradoxně víc a víc. Náš ústav pracuje asi od roku 1970, před tím to byl jen běžný dětský domov. S přibývajícími potížemi dětí jsme se postupně přeměnili na Dětskou léčebnu pohybových poruch. Do roku 1992 jsme patřili pod nemocnici (OÚNZ), pak pod město, okres a po jejich zrušení nás převzal Jihomoravský kraj. Pracují zde tří lékaři na částečný úvazek, zdravotních sester je devět, ošetřovatelek a fyzioterapeutů po pěti lidech.“
Bylo po desáté hodině, přicházeli další zájemci i s dětmi. Rychle jsem se rozloučil, abych nepřekážel a vydal se zhotovit venku ještě několik snímků pod podmračenou oblohou. Bývají totiž lepší.
Cestou domů jsem si uvědomil, jak těžkou a záslužnou práci v léčebně ti všichni lidé pro společnost dělají. Jejich skromnost jim nedovolí o tom příliš hovořit. Přesto nebo právě proto si vyžadují náš obdiv. Však to také kdysi napsal Jan Ámos Komenský: „Dítky jsou klenot nejpilnějšího opatrování hodný.“
Více: http://www.dlpp.cz/index.php
http://www.detskelecebny.cz/kretin/index.php
http://www.speleotherapy.cz/

Kategorie a štítky

Nastavení