Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

45 fotek, 11.7.2010, 122 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Festival pro židovskou čtvrť Boskovice, jehož osmnáctý ročník se konal od 8. do 11. července, to nejsou jen koncerty alternativní hudby na dvou venkovních a jedné vnitřní scéně v zámeckém skleníku. Třeba na Masarykově náměstí předvedli v neděli zdarma ve velkém parnu své žonglérské umění protagonisté dua „Bratři v tricku“. Jejich vystoupení bylo ukázkou mistrovského umění ale zároveň i plné humorných okamžiků. Přihlížející je po zásluze odměnili bouřlivými ovacemi nejen na konci, ale i v průběhu náročného představení, v němž se spojovala šikovnost, obratnost a sportovní výkony.
Myslím, že snímky nepotřebují další komentář. Zájemci o bližší seznámení s oběma mladými umělci najdou podrobné informace zde: http://bratrivtricku.cz/
Vše k festivalu Boskovice je například zde: http://www.muzikus.cz/tiskove-zpravy/V-cervenci-probehne-18-rocnik-festivalu-pro-zidovskou-ctvrt-Boskovice~27~kveten~2010/
http://www.unijazz.cz/cs/boskovice/o-festivalu/8/41
50 fotek, 11.7.2010, 501 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V rámci Festivalu Boskovice proběhly v sobotu 10. a neděli 11. července prohlídky židovské části města. Zájemců bylo nad očekávání mnoho, zejména z řad mládeže. Místo srazu účastníků bylo před muzeem na Hradní ulici, kde všechny přivítala paní Helena Janíková, externí pracovnice Muzea Boskovicka, která celou trasu provázela zasvěceným pečlivě připraveným výkladem. Na úvod vysvětlila význam sobotního Šábesu. Šlo o zvláštní židovský svátek, kdy panoval přísný zákaz jakékoliv práce, kouření cigaret a v modernější době též používání elektrických spotřebičů, dopravních prostředků, zákaz návštěv kulturních či sportovních podniků. Na nejnutnější úkony v tento den si židé nasmlouvali křesťanské obyvatele, kteří jim práce za úplatu prováděli. Neděle byla pro židy běžný všední pracovní den. Narození Krista je pro židy naprosto bezvýznamná událost, stále čekají na příchod svého Mesiáše.
Každý židovský nový rok začíná 8. září a letos to bude 5771.
Současní židé navštěvují v Boskovicích především hrob Rabína Samuela ha – Levi, který v Boskovicích studoval vysokou náboženskou školu, pak v ní vyučoval a napsal několik náboženských pojednání.
Židovské ghetto bylo postaveno hlavně z dřevěných domků, žádná kanalizace, naprosto nevyhovující hygienické podmínky. Proto vznikaly časté epidemie, největší morová vypukla v roce 1715. I když bylo tehdy ghetto neprodyšně uzavřeno, asi stovka obyvatel křesťanských Boskovic nákaze podlehla. Největší požár ghetta byl v roce 1823. Od vzníceného škvařeného husího sádla se oheň rychle rozšířil na dvě třetiny židovského města a ty lehly popelem. Vyhořel též panský ovčín a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Vše se odehrálo v době stavby boskovického empírového zámku a proto při obnově židovského města nesou některé budovy prvky tohoto slohu.
První setkání s židovským městem na prohlídkové trase byl průchod jedinou dochovanou branou jež oddělovala židovské město od křesťanského. Bran bylo kdysi celkem pět, hned naproti muzea se dochovaly dva zazděné oblouky. Brány a řetězy byly během dne volně průchozí. Na noc, sobotu a neděli se brány zamykaly a natahovaly řetězy, které brány na mnohých místech nahrazovaly. Židé nesměli v těch hodinách opustit ghetto.
První zastávka prohlídkové trasy byla před domem židovského řezníka, který musel při své práci přísně dodržovat příkazy Thóry. Které zvíře je košér, tedy rituálně čisté a smí se konzumovat. Obecně platilo, že se nesmí za běžných okolností jíst maso zvířat pojídajících jiná, tedy šelem. Takový řezník byl vážená osobnost, prováděl porážky rituálním způsobem rychlým proříznutím hrdla zvířete. Aby netrpělo a též aby odešlo co nejvíce krve. Maso se pak namáčelo na tři hodiny do studené vody a nechávalo se okapat položené na dřevěná šikmá prkénka. Pro košér kuchyni platilo striktní oddělování mléčných a masitých pokrmů. Používaly se samostatné označené sady nádobí, dva dřezy, dvě utěrky atd.
Další zastávka byla u domu, kde se nacházela ve stěně vedle vstupních dveří malá plechová schránka „Mezuza“ a v ní je složený list pergamenu. Na něm je ručně psaná modlitba, výňatek z Thóry, Pod malým okénkem je vždy vidět jediné slovo „Všemohoucí“. Takto byly v minulosti opatřeny všechny židovské domy v Boskovicích.
Hned naproti stojí starobylý dům, sídlo první německé židovské normální školy. Povinnou školní docházku zavedl pro židovské děti syn Marie Terezie Josef II. Vyučovacím jazykem byla němčina. Dům byl též bytem a úřadovnou Abraháma Plačka. Měl vysoké postavení, zastával doživotní funkci Moravského zemského Rabína. Je pochován na zdejším židovském hřbitově.
Trasa prohlídky pak minula hezký zachovalý empírový rodný dům spisovatele Hermanna Ungara. Říkalo se mu též moravsky Frantz Kafka. Oba patřili do okruhu Maxe Broda.
Od druhé poloviny 19. století jsou židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Může docházet i ke smíšeným manželstvím, mají pasivní i aktivní volební právo, mohli opouštět ghetto a podnikat neomezeně dle schopností.
V domě, který tvoří severozápadní hranici židovského města je zachována „Suka“. Jediná v Boskovicích. Svátek „Sukot“ se slaví na památku 40ti let putování z Egypta do země zaslíbené. Suky se stavěly na půdách, jedna část musela být otevřená, aby bylo vidět na hvězdnou oblohu. Na podzim, kdy se slaví Sukot, je povinnost přebývat v těchto prostorách, kde se židé modlili, jedli, spali, přijímali návštěvy.
Další zastavení bylo v pracovním centru židovského města. Nachází se zde několik podnikatelských objektů, výrobna obuvi Ludwiga Poppera, ženské lázně, které sloužily k hygienické i rituální očistě a poslední německá židovská škola převedená na českou v roce 1919, do níž chodil údajně i budoucí spisovatel Hermann Ungar (20. dubna 1893 Boskovice - 28. října 1929 Praha).
Předposlední zastavení je u jediného dochovaného úchytu řetězu, který sloužil místo městské brány.
Poslední, divácky nejatraktivnější místo prohlídky je ve sklepení jednoho z nejstarších domů židovského města.Ten přežil velký požár v roce 1823, protože je zděný. V útrobách starobylého objektu se nachází velká vzácnost a tou je židovská rituální očistná lázeň „Mikve“. Podrobnosti o památce přiblížil profesor místního gymnázia člen Klubu přátel Boskovic pan Josef Šmétka.
O židovských svátcích, svatbách a významných dnech museli židé podstoupit duchovní očistu. Ponořili se celí do Mikve i vlasy musely být pod hladinou. V lázni mohla být jen přírodní voda nejlépe pramenitá, vyjímečně dešťová a vysvěcená. Obsahovala nejméně 762 litrů vody a hloubka musela umožnit dospělému člověku úplné ponoření. Zdejší Mikve má dva přítoky. Jeden je ze severního směru povrchovým kanálkem a druhý trubkou od východu. Odpad je uměle upraven tak, aby vody bylo více. Voda stále přitéká a proto je zcela čistá. Teplota v lázni i okolního vzduchu je v zimě cca 6 st. a v létě cca 12 st. Muži museli do vody studené, ženy si ji mohly nechat přihřát. Mikve byla nalezena náhodou při vyklízení sklepa novým majitelem domu. Prozradil ji zvláštní kámen, který jako jediný byl v sutinách vidět. Po ujištění odborníky ze Židovské obce, že jde o Mikve byly prostory pečlivě uklizeny, zdi očištěny, opraveno polorozbořené schodiště a památka byla zpřístupněna veřejnosti 9. června 2005.
Další podrobnosti k židovské čtvrti v Boskovicích najdete například zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy_mapa
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy
16 fotek, 8.7.2010, 208 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Asi hodinu před slavnostním zahájením letošního Festivalu Boskovice, které proběhlo v zámeckém skleníku 8. července v 17 hodin, se mnozí, hlavně starší návštěvníci zastavili v Muzeu Boskovicka, kde byla pro všechny zájemce o výtvarné umění připravena vernisáž výstavy fotografických prací Markéty Kubačákové, Jana Kubíčka a Ladislava Sitenského. Tvorbu posledně jmenovaného účastníci vernisáže vidět nemohli, je totiž prezentována v nedaleké Synagoze Maior, jež se nachází v historickém centru židovské části Boskovic.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová přivítala organizátory festivalu Boskovice 2010, starostu města Ing, Jaroslava Dohnálka, místostarostku Ing.Jaromíru Vítkovou, ředitele místního gymnázia Drahomíra Skořepu a předsedu muzejní rady pana Hugo Menzdorfa-Pouilly.
Starosta města Ing. Dohnálek označil vernisáž jako prolog festivalu a vyjádřil přesvědčení, že se bude líbit nejen výstava, ale i celý 18. ročník festivalu Boskovice 2010.
Kurátorka Národní galerie Praha paní Helena Němcová hovořila nejprve o fotografické tvorbě Ladislava Sitenského. Autor legendárního souboru snímků vystavených v synagoze působil za druhé světové války jako fotoreportér mezi našimi letci v RAF. Vyzdvihla autentičnost snímků a mistrovství, s jakým autor dokázal fotograficky vyjádřit náladu mezi našimi válečnými piloty a jejich odhodlání, s jakým k bojovým úkolům přistupovali.
Němcová dále hovořila o pracech Jana Kubíčka, jenž je legendou české výtvarné scény s prvorepublikovým šarmem. Je znám především jako malíř, grafik a fotograf. Jeho boskovická prezentace instalovaná přímo v muzejních prostorách je zaměřena na období čtyřicátých až osmdesátých let minulého století. Ukazuje městská zátiší, fragmenty zdí a jeden celý komplex dlouhodobé tvorby (1949 + 1985) je zaměřen na lunaparky. Protože boskovický festival je jakýsi novodobý jarmark a cirkus, jde o spojení více než příznačné. „Proto jsme také tento soubor do výstavy zařadili“, doplnila kurátorka.
Instalace prací Markéty Kubačákové, vhodně zasazených do dlouhé chodby arkády Muzea Boskovicka přestavuje díla autorky mladší generace, která tímto vstupuje na současnou výtvarnou scénu. Jedná se o volnou tvorbu přecházející mezi malbou, kresbou a instalací. V interiéru chodby mezi jednotlivými výtvarnými díly autorky jsou zavěšeny malé pytlíky s růžovým molitanem. Prostor, hra světla v arkádě, igelitové útvary, tohle všechno vhodně doplňuje a umocňuje autorčino vystavené dílo. Mladá umělkyně byla zahájení výstavy osobně přítomna.
Vernisáž hudebně doprovodil Petr Krajíček.
Zbývá jen popřát, aby se celý Festival Boskovice 2010, konaný od 8.do 11. července, vydařil. Letošní novinkou je WiFi připojení k internetu zdarma a tím i možnost sledování přímých přenosů z jednotlivých scén. Návštěvníci se mohou za horkého počasí osvěžit v bazénu nově zrekonstruovaného koupaliště Červená zahrada.
Podrobnosti k festivalu najdete zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=rs/podrobnosti&id=5539
10 fotek, 7.7.2010, 195 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Železniční přejezd na Dřevařské ulici v Boskovicích je trvalou noční i denní můrou řidičů silničních vozidel a strojvedoucích malých osobních motoráčků, kterých tu denně po jednokolejné trati ze Skalice nad Svitavou do Moravské Třebové a zpět projede 22. K tomu je třeba přičíst i několik vlaků nákladních. Tohle velmi nebezpečné místo křížení kolejí s pozemní komunikací projde generální opravou ještě letos. Z pohledu dopravních inženýrů se jedná za současného stavu o naprosto nevyhovující situaci, dokonce se původně uvažovalo o zrušení přejezdu. Nakonec bylo rozhodnuto jej zachovat, ovšem jen za podmínek jeho celkové modernizace, jež přispěje zejména ke zvýšení bezpečnosti silničního i železničního provozu.
Ačkoliv to tak nevypadá, je provoz v onom místě během dne poměrně značný. Na ulici Dřevařské je několik větších průmyslových podniků a stanice technické kontroly s prodejnou automobilů. Navíc množství řidičů přijíždějících od Letovic si tudy usnadňuje cestu do města a to především v čase odpolední špičky, kdy dostat se na hlavní komunikaci od Brna, bývá téměř nemožné. V té době je též hustší provoz osobních vlaků oběma směry, jež se právě v železniční stanici Boskovice míjejí. Z těchto důvodů je bezpečnostní situace kolem přejezdu velmi vážná.
Podle místostarostky města Ing. Jaromíry Vítkové provedou specialisté Českých drah osazení přejezdu závorami, světelnou a zvukovou signalizací. Současně proběhne i celková rekonstrukce vozovky, která je po letošní dlouhé a náročné zimě ve velmi špatném stavu. Práce si vyžádají více než dva a půl milionu korun.
25 fotek, 2.7.2010, 160 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Nádvoří perly Střední Moravy, krásného empírového zámku v Boskovicích se v páteční horký podvečer 2. července 2010 rozeznělo mnoha dětskými hlásky v napjatém očekávání. Konalo se zde první divadelní představení letošního Boskovického pohádkového hřebínku. Oblíbenou akci, tentokrát již pátým rokem, pořádá pro naše nejmenší pravidelně o letních prázdninách Kulturní zařízení města. Zpočátku se po obloze proháněly zlověstné černé mraky, ale naštěstí se počasí rychle umoudřilo a tak se mohlo nerušeně začít hrát. A proč se celá akce nazývá Boskovický hřebínek? Město má totiž podle dávné pověsti ve znaku sedmizubý hřeben. A právě tolik, tedy sedm pohádek, se v červenci a srpnu odehraje. Stačí, aby děti navštívily celkem čtyři představení. Před každým dostanou do barevné kartičky razítko a jako pozornost obdrží od sponzora při poslední pohádce na konci prázdnin krásnou knížku s tužkou a sadu omalovánek. Navíc vždy před každým divadlem čeká všechny příchozí caparty sladká odměna.
Letošní první známou pohádku francouzského sběratele pohádek Charlese Perraulta Kocour v botách nastudovali a přijeli naší drobotině zahrát členové loutkového divadla Elf z Prahy. Po skončení představení mohly děti nakouknout do zákulisí a vyzkoušet, jak se dřevěné marionety ovládají. Přesvědčily se, že to vůbec není jednoduché. Vždyť jen hmotnost některých loutek bývá i dva kilogramy.
Zbývá si jen přát,aby se vždy vydařilo počasí a pohádky měly pokaždé alespoň tolik diváků, kolik se jich sešlo na letošním prvním představení.
20 fotek, 29.6.2010, 315 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V úterý 29. června směřovaly kroky mnohých milovníků kultury a dávné minulosti do Muzea Boskovicka, kde se konalo představení druhého dílu knihy „Lidová kultura a nářečí na Boskovicku“.
Setkání proběhlo za účasti vzácných hostů, kteří se významnou měrou podíleli na vzniku tohoto zajímavého díla. Byli jimi PhDr. Miloš Melzer, CSc a PhDr. Miroslav Válka Ph.D, jenž je vedoucí autorského realizačního kolektivu.
Místostarostka města Ing. Jaromíra Vítková ve svém úvodním slově připomenula význam národopisné literatury zejména pro naši mládež, která je hlavně v zajetí počítačů, komunikační techniky a na minulost svého regionu jaksi zapomíná. Poděkovala též ředitelce muzea Mgr. Dagmaře Hamalové, historikovi Mgr.Petru Vitamvás a jejich kolektivu, dále správci Muzea Kořenec Pavlu Fabiánovi, starostovi a správci muzea v Horním Smržově Ing. Petru Poláčkovi, pracovníkům muzea Velké Opatovice, kteří se též nemalou měrou podíleli na vzniku publikace.
Bývalý ředitel Muzea v Šumperku, etnograf Vlastivědného muzea v Olomouci a Zemského muzea v Opavě PhDr. Miloš Melzer, CSc poté vyzvedl význam vlastivědy jako odborné discillíny pro občany jednotlivých regionů. Zavzpomínal na léta šedesátá až osmdesátá, kdy začaly první pokusy o vznik ucelených publikací z jednotlivých vědních oborů. Příroda, historie, místopis a především lidová kultura, kam ostatně patří i kniha „Lidová kultura a nářečí Boskovicka“. Melzer vzpomněl na dvě knihy, které pokrývají z hlediska lidové kultury celou naši republiku. Jedná se o „Národopis Československý“ z pera Jiřího Horáka 1936, „Lidová kultura“ díl třetí 1968. Tato díla vhodně doplňuje právě vydávaná kniha. Na závěr citoval z posudku stylizovaného na vlastivědu „Lidová kultura a nářečí Boskovicka“. Vydání této knihy je mimořádný počin nejen z hlediska regionálního přínosu, ale současně jako koncepční vzor hodný následování…
PhDr Miroslav Válka ve svém projevu přiblížil obsah publikace. Kniha bohatě ilustrovaná vzácnými dobovými kresbami a fotografiemi mapuje od 15. století až po současnost všechny části tehdejšího Boskovického hejtmanství, tedy Benešovsko, Kořenecko na Drahanské vrchovině, severní část v okolí Moravské Třebové, takzvané Hřebečsko, západní Olešnicko, Lysicko, která již patří do východních svahů Českomoravské vrchoviny. Pozornost je věnována i úrodné Malé Hané táhnoucí se ve směru severojižním mezi oběma pohořími.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová znovu poděkovala všem členům autorského kolektivu za obrovský zájem, s jakým k vydání knihy přistoupili. Muzeum totiž nemá svého etnografa, proto je jakákoliv pomoc odborníků v této oblasti nesmírným přínosem. Vyzdvihla finanční pomoc měst a obcí Olešnice, Lysice, Svitávka, Borotín, Rozsíčka a Úsobrno. Velký dík patří též Jihomoravskému kraji, který taktéž přispěl peněžními prostředky. Poděkovala svým spolupracovníkům, zejména Mgr. Petru Vitámvás a knižnímu nakladatelství pana Františka Šalé z Boskovic.
Celé příjemné setkání v úterní parný podvečer doprovodil svými písněmi folklórní soubor Kořeňák, jenž navodil pravou atmosféru lidové tvorby našeho regionu.
28 fotek, 27.6.2010, 193 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V Boskovicích byla v neděli 27. června zahájena jubilejní již desátá sezóna Promenádních koncertů, kterou jako tradičně pořádá Kulturní zařízení města Boskovice za účasti několika sponzorů. Repertoár koncertů bývá vždy velmi pestrý, potěší všechny generace návštěvníků. Programy probíhají v překrásném prostředí parku s jezírkem a vodotrysky u Zámeckého skleníku.
V letošním prvním koncertě se představil velký dechový orchestr Základní umělecké školy pod taktovkou Zdeňka Jindry, Estrádní orchestr ZUŠ s dirigentem Jaroslavem Kolčavou a dětský folklórní soubor Borověnka působící od roku 1991 při Domě dětí a mládeže v Boskovicích. Pro zahajovací vystoupení si děti pod vedením p. učitelky Faltýnkové a Aleny Stloukalové připravily krátké tanečky „Čáp letí přes moře“, „Viju, viju věneček“, „Sedí vrabec“ a „Červený šátečku“.
Ke zpestření programu přispěl Klub přátel Boskovic se vzpomínkou na hudebního skladatele, muzikanta a kapelníka městské dechové hudby pana Antonína Trapla.
Antonín Trapl se narodil v Boskovicích 8. června 1890. Jeho otec byl městským strážníkem.Po absolvování Obecné školy studoval na místním gymnáziu. To jej příliš nebavilo, školy zanechal a učil se obchodníkem. Na vlastní obchod nebyly peníze a protože jej to táhlo k muzice, nastoupil k vojenské hudbě. Po ukončení vojny v roce 1910 začal působit u tehdejší městské kapely, kterou řídil Václav Vačkář. Trapl se stal jeho žákem, v průběhu let mezi nimi vzniklo velké přátelství na celý život. Koncem roku 1912 odchází Vačkář z Boskovic a svého nejlepšího žáka Antonína si vzal do Krakova k městské hudbě a k divadelní společnosti. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 již byl Trapl ženatý a měl dvě děti. I přesto musel narukovat. Po návratu v roce 1918, kdy byla vyhlášena Československá republika , nastoupil jako dobrovolník na rok do naší armády. V této těžké době již měl tři děti a musel zaopatřit rodinu. Jeho manželka Terezie zemřela ve věku 35 roků a Trapl se znovu oženil se svojí druhou ženou Eliškou. Po roce 1919 se Antonín Trapl stal kapelníkem městské kapely, která byla po válce neúplná a téměř nehrála. Tenkrát se naplno projevila Vačkářova škola a pod vedením Trapla se kapela stala rychle opět známou a vyhledávanou. Pravidelně koncertovala ve čtvrtek a v neděli na náměstí, doprovázela představení ochotnického divadla, účinkovala při církevních svátcích i akcích všech spolků. Svou lásku k hudbě přenesl Trapl na své muzikanty a ti jej respektovali a ctili. Kapela měla široký repertoár. Hráli nejen tehdejší šlágry, ale i předehry z oper a operet. Koncertovali i v okolních městech, kam byla kapela často zvána. Kapelník Trapl složil sám na tři sta skladeb a dvě operety pro místní divadelní ochotníky.
Antonín Trapl zemřel 15. dubna 1950 v Brně.
Velký dechový orchestr ZUŠ pod taktovkou Zdeňka Jindry nastudoval a přednesl na zahajovacím koncertě letošní promenádní sezóny dvě skladby Antonína Trapla. „Polibek“ a „Ten boskovský lesíček“. Druhá z obou skladeb byla velmi populární a stala se znělkou boskovického městského rozhlasu.
Zahajovací koncert letošní promenádní sezóny se i díky krásnému letnímu počasí opravdu vydařil. V obou účinkujících hudebních tělesech se představilo mnoho mladých, což je velmi potěšující. Zajímavostí je, že v Estrádním orchestru ZUŠ působí pravnuk Antonina Trapla Tomáš. Též je vynikající muzikant, dosáhl výborného úspěchu v celostátní soutěži ve hře na klarinet a v rámci programu Mozartovy děti byl vybrán, aby si zahrál s Brněnskou filharmonií. Je třeba poděkovat všem rodičům, kteří v dnešní době, kdy jsou k velké škodě uznávány většinou jiné hodnoty života, obětují nemalé finanční prostředky na to, aby svým dětem umožnili naučit se hrát na některý hudební nástroj a hudbě rozumět. Hudba vždy byla a je vrcholem kultury v naší společnosti.
Zbývá jen přání, aby se stejně vydařila celá letošní sezóna Promenádních koncertů u Zámeckého skleníku v Boskovicích.
26 fotek, 26.6.2010, 276 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
U příležitosti oslav 110. výročí založení gymnázia v Boskovicích byla v sobotu 26. června na budově školy odhalena pamětní deska významnému boskovickému rodákovi, čestnému občanu města, kardinálu Tomáši Špidlíkovi.
Tento vzácný člověk, český teolog, filosof a spisovatel se narodil 17. 12. 1919 v Boskovicích. Zde absolvoval základní školu i gymnázium. Studoval v papežském Orientálním ústavu a přednášel na universitách v Římě, Africe i Spojených státech.
V roce 1998 jej tehdejší president Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Posluchači Rádia Vatikán jej mohli pravidelně slýchávat při pátečních promluvách.
Papež Jan Pavel II jmenoval Špidlíka kardinálem v roce 2003. Tento jezuitský duchovní se stal po Miloslavu Vlkovi v pořadí 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. V Itálii žil přes 50 let.
Své rodné město Boskovice navštívil pan Tomáš Špidlík naposled v roce 2002.
Bohatá životní pouť Tomáše kardinála Špidlíka se uzavřela o pátečním večeru 16. dubna 2010 v Římě. Dožil se požehnaných devadesáti let. Tělo zemřelého odpočívá ve velehradské bazilice.
Autorem návrhu plastiky je akademický sochař Roman Vencl. Na odlití pamětní desky se též podílel Vít Paděra, absolvent boskovického gymnázia v roce 1999.
V projevech hostů několikrát zaznělo, aby všichni, kteří projdou kolem této pamětní desky věnované kardinálu Tomáši Špidlíkovi, vnímali desku nejen svými smysly, ale srdcem, jak si to zesnulý Tomáš Špidlík přál.
Samotný akt odhalení pamětní desky provedla místostarostka města Jaromíra Vítková s profesorem Univerzity Palackého v Olomouci Pavlem Ambrozem.
Na závěr slavnostního ceremoniálu požehnal pamětní desce absolvent boskovického gymnázia z roku 1950 Ing. Janků krátkou modlitbou a posvěcením.
Více o životě a díle významného boskovického rodáka Tomáše kardinála Špidlíka se můžete dozvědět zde: http://www.tvnoe.cz/detail-clanek/zemrel-pan-kardinal-tomas-spidlik.html
38 fotek, 24.6.2010, 123 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Čtvrtý předposlední den pátého ročníku Barevného týdne v Domově pro seniory Boskovice se nesl ve znamení divadla. A opět mezi naše nejstarší spoluobčany zavítaly děti. Tentokrát z farního souboru Jakubáček, který nastudoval a předvedl velmi zdařilé provedení muzikálu Šípková Růženka. Skvělé téměř profesionální výkony malých herců byly odměněny bouřlivými ovacemi nejen seniorů, ale i přítomných pracovníků domova. Nechyběla též vzácná návštěva v osobě místostarostky města paní inženýrky Jaromíry Vítkové, jíž se představení také velmi líbilo.
Hodnotný kulturní zážitek byl pak ještě umocněn několika písničkami, které zazpívaly děti za kytarového doprovodu Ladislava Oujeského. Na malé umělce pak po zásluze čekala sladká čokoládová odměna.
Na závěr prosluněného letního odpoledne si všichni přítomní pochutnali na výtečné grilované klobásce a žízeň zahnali dle chuti pivem nebo limonádou.
A ještě jedna perlička. V úterý, kdy se konal druhý barevný den s vypouštěním balónků přání, z něhož je zde též obrazová reportáž, se ozvali lidé až z dalekého Znojma, že jim na zahrádce přistál neporušený jeden z našich balónků. Urazil přitom vzdušnou pouť kolem devadesáti kilometrů, což je obdivuhodný výkon. Snad s ním přiletělo do kraje okurek od našich seniorů a dětí krásné poselství pevného zdraví, lásky a pohody...
33 fotek, 22.6.2010, 146 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Týden od 21. června se v Domově pro Seniory v Boskovicích již popáté nese ve znamení barev. Proč? Má totiž název Barevný. Navíc byl letos poprvé současně odstartován první ročník Senior léta Boskovice 2010. Jde o zcela nový projekt, ve kterém jde především o zábavu pro seniory, kdy budou probíhat různé programy, které by měly vnést do Domova radost, veselí a sbližování všech věkových skupin. Cílem je, aby se z těchto akcí stala každoroční tradice setkávání s ostatními seniorskými zařízeními a kluby při sportu, zpívání, tanci a třeba i malování.
Barevný týden slouží jako ochutnávka toho, co lze i ve vyšším věku dělat. Je též příležitostí k setkání seniorů s mladou generací ze středních škol, kteří docházejí do Domova pomáhat zejména klientům na vozíčcích i těmi nejmenšími z mateřinek. Děti přinášejí úsměvy a pohodu se svým pásmem Pohádková zahrada. Na závěr týdne čeká naše nejstarší spoluobčany příjemné odpoledne u táborového ohně, kde si opečou uzeniny a žízeň zaženou čerstvě natočeným pivem.
Krásnou tradicí se stalo vypouštění balónků přání. A jaká nejčastější přání se nesla tentokrát z úst malých i velkých? Hodně zdraví, štěstí a lásky všem dobrým lidem…
25 fotek, 19.6.2010, 481 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V sobotu 19. června proběhlo v Boskovicích slavnostní otevření rekonstruovaného
koupaliště "Cervenka". Úvodního ceremoniálu přestřižení pásky se zúčastnili
vrcholní představitelé města v čele se starostou Ing. Jaroslavem Dohnálkem a
místostarostkou Ing. Jaromírou Vítkovou. Pan starosta ve svém úvodním
projevu vyzdvihl význam vodního relaxačního areálu pro město. Připomenul, že
se jedná o místo, kde se lidé setkávají při rekraci a sportu. Mohou zde též
beze spěchu a stresu komunikovat a společensky se bavit. To je v dnešní
uspěchané době nadmíru důležité.
Částka, za kterou byl areál koupaliště vybudován je bezmála 80 milionů
korun. Pan starosta ve svém projevu dále podotknul, že nemalý díl na této
investici má Regionální rada soudržnosti. Bez evropských peněz by to město
Boskovice samotné nezvládlo. Poděkování též patři dodavatelské firmě Imos,
všem pracovníkům Služeb Boskovice a též zaměstnancům městského úřadu, kteří
měli realizaci díla na starosti.
Paní ředitelka Regionální rady soudržnosti Jihovýchod Mgr. Marta
Sargánková ve svém vstupu připomenula, že získat peníze z evropských fondů
není ve velké konkurenci vůbec jednoduché. Zde patří poděkování panu
starostovi Dohnálkovi a jeho týmu. Jedině díky pečlivě připravenému projektu
se podařilo prostředky získat.
Nyní už jen zbývá popřát všem občanům města Boskovic a jeho okolí hodně
slunečných dnů, aby se tento nádherný areál dočkal co nejvíce spokojených
návštěvníků.

Komentáře

přidat komentář