Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

21 fotek, 18.8.2010, 195 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Hned počátkem září a to v sobotu čtvrtého se uskuteční v Boskovicích ojedinělá akce pojatá též jako rozloučení s prázdninami nazvaná Boskovický Traverz 2010. O co jde? Mezi Vyhlídkou pod zříceninou boskovického hradu a sportovním areálem Červená zahrada bude pomocí vrtulníků natažena speciální lanovka. Odvážlivce z řad veřejnosti pak čeká téměř půlkilometrová adrenalinová jízda, kdy budou pod odborným dohledem školených instruktorů upoutáni po dvou do vozíku a ten s nimi sjede cca stometrovým převýšením. Jízda skončí asi někde uprostřed hlavního fotbalového hřiště. Předpokládá se, že za hodinu si bude moci lanovku vyzkoušet za rozumné vstupné asi šest lidí.
Jedná se o dobročinnou charitativní akci, kdy budou mít návštěvníci možnost věnovat jakoukoliv částku. Výtěžek třídenní akce, která potrvá od pátku 3. do neděle 5. září bude věnován na nákup tří polohovacích lůžek s nosností 220 kilogramů pro boskovickou nemocnici. Konkrétně na oddělení ARO a jednotku intenzivní péče. Prozatím se zde pro pacienty s vyšší hmotností používají běžná lůžka, která se však přetěžováním poškozují. Pořízení nových lůžek si vyžádá přibližně 200 tisíc korun. Celou akci vymyslel ředitel boskovické nemocnice pan Rostislav Verner. Ten se kdysi sám aktivně věnoval adrenalinovým disciplinám - parašutismu a potápění. A nyní chce využít svých zkušeností z působení v armádě a přiblížit běžným občanům, co takové sporty obnášejí. Navíc spojí zábavu s podporou užitečné věci. Jedním z garantů projektu je také město Boskovice, které nemocnici prostřednictvím své společnosti provozuje.
V pátek, kdy budou probíhat hlavní přípravy, mohou zájemci uvidět vrtulníky v akci při budování lanovky. Délka traverzového lana má být asi pětset metrů. Světový rekord je přitom 950 metrů. Takže v Boskovicích bude na co se dívat.
Po oba hlavní dny, tedy v pátek i v sobotu zazní na betonové ploše před zimním stadionem SB Boskovice vždy ve večerních hodinách hudba všech žánrů. V prostoru nově opraveného koupaliště Červenka bude v provozu nafukovací paintballové hřiště, airsoftová střelnice a střelnice z luků a kuší.
Zábavný program bude oficiálně zahájen v sobotu 4. září v 10 hodin starostou města Ing. Jaroslavem Dohnálkem. Pak se již vše rozběhne naplno a hlavní magnet celé akce – traverzová lanovka – bude k dispozici všem zájemcům z řad veřejnosti až do setmění.
Zbývá si jen přát, aby tuto bezesporu ojedinělou a atraktivní akci nepokazila nepřízeň počasí. Silné poryvy větru by zřejmě znemožnily bezpečný provoz lanovky, což by byla jistě velká škoda. V neposlední řadě, aby se podařily vybrat potřebné peníze a nemocnice mohla pořídit tolik žádaná lůžka. Snad vše vyjde. Držíme palce.
25 fotek, srpen 2010, 2 716 zobrazení, 11 komentářů | moje fotozprávy
Ve středu 11. srpna jsem při cestě na jízdním kole ze Skalice nad Svitavou na Blanensku směrem k silnici 150, která pokračuje na mezinárodní komunikaci E461 (1/43) Svitavy – Brno – Vídeň, spatřil vlevo uprostřed obilného pole podivný kruhový obrazec podobající se skvostnému ornamentu. A což je dost neobvyklé, byl tentokrát jen jediný. Nacházel se ode mě asi 1200 metrů nad rybníkem, v místě, kde se pole zvedá směrem k Brnu. Ke „státní“ silnici je to od záhadného místa cca 400 metrů. Zůstal jsem jako přimrazený, v životě jsem tohle ještě neviděl. Slyšel a četl jsem o tom již mnohé, je toho plný internet, ale spatřit tohle na vlastní oči je úplně něco jiného. Hlavou se mi honily různé nezodpovězené otázky. Kde se to tu najednou vzalo? Je to dílo lidských rukou nebo nějaké vyšší moci? Nad krajinu se pomalu snášela tma vlahého letního večera, fotografovat už se na tu dálku nedalo i když jako správný reportér jsem měl aparát při ruce. V tu chvíli jsem byl pevně rozhodnut se na tenhle podivný úkaz podívat co nejdříve zblízka…
Na místo jsem se vydal v pátek 13. srpna odpoledne. Ze silnice spojující Skalici s Krhovem jsem sešel vpravo na slepou polní cestu a pak jsem se brodil zelenou vojtěškou a již zralým obilím asi půl kilometru směrem západním k místu, které mě magicky přitahovalo. Abych nenadělal zemědělcům škodu, využíval jsem co nejvíce úzkých vyjetých kolejí od postřikovačů. Posledních asi šedesát metrů jsem bohužel musel již stojícím obilím, žádné vyšlapané chodníčky ke kruhu tam nebyly. Za namáhavý pochod měkkým nerovným terénem jsem byl odměněn úchvatným pohledem na cosi, jež vlastními slovy ani příliš popsat nejde. Chvíli jsem stál v němém úžasu a pak si uvědomil, že je podvečer a světla bude rychle ubývat, tak jsem se dal rychle do práce. I přes varování různých biotroniků, že pobyt uprostřed neznámého díla je nebezpečný, jsem v místě pobyl asi hodinu a pořídil několik snímků. U některých jsem musel též ulehnout do upěchovaného obilí. A vidíte, nic se mi v pátek třináctého nestalo, necítil jsem ani žádnou zvláštní únavu. Vytáhnul jsem z fotobrašny kompas a zkoušel, zda se střelka nevychýlí od severu někam jinam. Nic takového se nestalo. Dokonale pravidelný kruh v obilí má průměr dvaatřicet normálních kroků. Na místo jsem se vrátil ještě jednou v sobotu ze severu směrem od rybníka a pořídil přehledový snímek, na který jsem v pátek jaksi zapomněl. Zřejmě tím zvláštním pocitem z místa podivného přírodního úkazu, na jehož vznik dodnes panují zcela rozporuplné názory. Z větší blízkosti to fotografovat nešlo, obrazec by už vzhledem k nerovnému terénu nebyl pode mnou. Jen doplním, že podobný záhadný kruh se ve stejnou dobu objevil v polích u obce Rozseč nad Kunštátem, což je odtud vzdálené vzdušnou čarou cca deset kilometrů směrem západním.
Domnívám se, že další slovní komentář je zbytečný, podívejte se na obrázky přímo z místa…
27 fotek, 13.8.2010, 631 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Milovníci nostalgických vzpomínek a ti, kteří jsou obdivovateli dávné i téměř současné spojovací techniky si mohou dát dostaveníčko v Halasově Kunštátě na Blanensku, kde se zdvihají první výběžky Českomoravské vrchoviny. Zdejší Informační centrum na náměstí Krále Jiřího 105 hostí unikátní výstavu historických telefonů s rotační číselnicí, ústředen a příslušenství. Odborná i laická veřejnost zde má možnost zhlédnout vzácné skvosty ze soukromých sbírek pana Ladislava Podsedníka. Jsou zde ke zhlédnutí nádherné přístroje z dvacátých a třicátých let, u nichž je vidět, s jakou precizností a řemeslnou zručností byly zhotoveny. Pak přišla léta padesátá a s nimi „bakelitová éra“. Telefony z té doby pamatuje i současná střední a starší generace. Byly zcela běžně vidět v kancelářích a dílnách socialistických národních podniků. Prezentace zahrnuje též polní telefony a ústředny, jež patřily k základnímu vybavení spojovacích vojsk tehdejší Československé lidové armády. Kdo v osmdesátých letech absolvoval jako spojař dvouletou prezenční vojenskou službu, tak tato zařízení jistě důvěrně zná. V neposlední řadě jsou zde vidět přístroje drážní a také domácí telefony, které patřily k běžnému vybavení domácností zámožnějších rodin v dobách první republiky. Technickou zajímavostí je litinový velmi těžký masivní důlní telefon. Byl určen do prostor s výskytem třaskavých plynů. Perličkou výstavy je jeden z prvních kufříkových mobilních telefonů pro síť GSM 900 MHz. Při pohledu na něj se zejména na tvářích mladší generace nutně objeví úsměv. Těžko by takový „krám“ mohli studenti nosit do školy a vlastně všude, jak je to dnes u malých současných kapesních mobilů (tatranek) zcela normální. Tyto „mobilní“ kufříky používali bohatí podnikatelé v první polovině devadesátých let minulého století. O nějakém fotografování či navigaci si tenkrát mohli nechat jen zdát. A cena takového přístroje? Kolem 70ti tisíc korun! A účtovaly se i příchozí hovory. To si opravdu každý nemohl dovolit. Ještě že už je tahle doba minulostí.
Procházku výstavou bych zakončil slovy majitele sbírky pana Podsedníka: „Vytáčení čísla je sice zdlouhavé, ale velmi příjemné.Též držení sluchátka s měkkou bavlněnou šňůrou vyvolává ve všech, kteří tuhle éru pamatují krásné vzpomínky na dobu, ve které slova spěch a stres ještě neexistovaly“.
Výstava opravdu stojí za zhlédnutí. Je otevřena od pondělí do pátku 8.30 – 12.00, 12.30 – 16.00. V sobotu pak od osmi do dvanácti hodin. Vstup volný.
Autor výstavy současně žádá všechny, kteří by měli doma třeba na půdách odložené staré přístroje nebo součástky a příslušenství, aby mu je nabídli na telefonním čísle 602933068.
5 fotek, 8.8.2010, 304 zobrazení, 18 komentářů | moje fotozprávy
Při nedělní vycházce 8. srpna na opravovanou silnici 2/376 mezi Kunštátem a Zbraslavcem, o níž jsem zde již psal několikrát, jsem narazil na podivnou botanickou zvláštnost. Té jsem si při minulé návštěvě před týdnem, kdy jsem pořizoval fotografickou reportáž z průběhu rekonstrukce vozovky, nevšimnul. Oč se jedná? V délce asi čtyřista metrů je listnatý les postižen usycháním větví ve stejné výšce cca tři metry nad terénem, jako podle pravítka. Stromy lemují silnici vlevo, když mám Kunštát za zády. Na pravé straně je obilné pole. Nadmořská výška lokality cca 450 metrů.
Nedalo mi to a pořídil jsem několik snímků. Co tohle může způsobovat? Ve školním roce bych se zeptal našeho skvělého učitele biologie na boskovickém gymnáziu, kde mě od září čeká třetí ročník, respektive septima osmiletého studia. Ale o prázdninách? Zatím mi tuto zvídavou otázku nedokázal nikdo osvětlit, i když jsem obrázky ukazoval mnoha lidem. Má snad někdo z pozorných a přírodopisně vzdělaných čtenářů rozumné vysvětlení…?
8 fotek, 8.8.2010, 117 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Jak jsme Vás již informovali, probíhá mezi Kunštátem a Zbraslavcem na Blanensku oprava dva kilometry dlouhého úseku zdevastované silnice, kde musejí řidiči počítat od tohoto týdne s desetikilometrovou obousměrnou objížďkou přes Sebranice, Voděrady a Drnovice. Další dopravní komplikace však čekají v samotném Kunštátě na silnici číslo 19 v ulici Palackého. Zde se v rámci největší investiční akce v dějinách města, jíž je výstavba nové oddílné kanalizace, budování splaškové kanalizace v místní části Sychotín a rekonstrukce čistírny odpadních vod, staví odlehčovací komory. Doprava na cca dvěstěmetrovém úseku je svedena do jednoho jízdního pruhu a je řízena kyvadlově světelnou signalizací. Díky dobře načasovaným semaforům se žádné dlouhé fronty vozidel netvoří. Další dopravní omezení se týká spojení Sychotína s cca dva kilometry vzdálenou obcí Makov, kde neprojedou autobusy a těžké nákladní vozy.
Kunštátští totiž plní nařízení Evropské unie, ve kterém se jasně říká, že každá obec s více než dvěma tisíci obyvateli musí mít všude vlastní kanalizaci.
Současně probíhá nezbytná rekonstrukce mechanicko – biologické čistírny odpadních vod, která byla postavena před šestnácti lety. Po připojení místní části Sychotín by již výkonostně nestačila, proto je nutné její kapacitu navýšit na 2100 EO, což umožní denní zpracování 315 000 litrů odpadních vod. Celková délka nově budované kanalizace činí 5,66 kilometrů.
Projekt je financován Evropskou unií – Fondem soudržnosti a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. Celkové náklady si vyžádají cca 79 milionů korun, z toho tvoří dotace EU asi 67 milionů, tedy 85%, prostředky SFŽP ČR 4 miliony, což je 5% a zbytek 8 milionů korun - 10% uhradí příjemce dotace, jímž je Město Kunštát.
Práce na silnici a s nimi omezení dopravy by měly skončit letos v říjnu.
3 fotky, 8.8.2010, 128 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
U příležitosti svátku svatého Vavřince, který vždy připadá na desátého srpna a jemuž je zasvěcen jeden z nejmenších evropských kostelů ve Lhotě Rapotině na Blanensku, se zde v neděli osmého srpna konala tradiční pouť. Součástí celodenního zábavného programu bylo odpolední přátelské exhibiční utkání v kopané s fotbalisty nedaleké asi tři kilometry vzdálené malebné obce Obory. V prvním utkání se střetli muži, ve druhém proti sobě nastoupily ženy. O skvělou zábavu a legraci nebyla nouze. Asi stovka přihlížejících z obou vesnic i širokého okolí odměnila každou útočnou akci obou stran bouřlivými ovacemi. Přestávky doplnily pestrobarevné mažoretky a protože bylo slunečno a vedro, přišlo mnohým k duhu chlazené točené pivo. A výsledky? Na těch tentokrát vůbec nezáleželo, zvítězili všichni zúčastnění tím, že připravili vděčným divákům i sobě hodnotné sportovní odpoledne. Nezbývá, než se těšit na další pouť v příštím roce.
8 fotek, 3.8.2010, 170 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Jak jsme Vás již předchozích zprávách informovali, začali silničáři v pondělí druhého srpna opravovat úsek silnice 2/376 mezi Kunštátem a Zbraslavcem na Blanensku. Komunikace je již několik let v havarijním stavu a rekonstrukce je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu naprosto nezbytná a podle slov starosty Kunštátu Pavla Göpferta ji nelze oddalovat. První etapa prací probíhá hned za domovní zástavbou města. Řidiči a cyklisté proto mohou do konce tohoto týdne využít krátkou objízdnou trasu po ulicích Nová a Zámecká v délce cca 1,3 kilometru. Trasa je perfektně značená, průjezd tedy nečiní žádné potíže i lidem neznalých místních poměrů.
V pondělí 9. srpna bude spuštěna druhá etapa oprav, jež si vynutí úplnou výluku a tím výrazné prodloužení objízdné trasy oběma směry přes Sebranice, Voděrady a Drnovice o délce cca 10 kilometrů.
Celková uzávěra postihne všechnu dopravu včetně autobusů integrovaného dopravního systému na páteřní lince 301 z Olešnice do Brna. Výraznou měrou se dotkne dopravy v úseku Drnovce – Bystré, linek 256 a 257.
Je třeba opravit celkem dva kilometry silnice, která je před renovací zcela zborcená a plná výtluků. V některých místech je naměřený výškový rozdíl v příčném směru přes vozovku i pětadvacet centimetrů. Zanedbaný stav si proto vyžaduje celkovou recyklaci a pokládku nového asfaltového koberce.
Špatný stav vozovky je způsoben především těžkými nákladními vozidly. Rekonstrukce potrvá pravděpodobně do čtvrtého září a vyžádá si deset a půl milionu korun. Silnice je v majetku Jihomoravského kraje. Ten také veškeré investiční náklady uhradí.
8 fotek, červen až srpen 2010, 257 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Právě dnes začíná třídenní plánovaná výluka na jednokolejné železniční trati 262 Skalice nad Svitavou – Chornice – Česká Třebová a to v krátkém cca pětikilometrovém úseku mezi stanicemi Skalice – Boskovice a zpět. Potrvá jen do čtvrtka 5. srpna v době od 7.40 do 14.15 hodin. Pro cestující je připravena náhradní autobusová doprava. Autobusy budou dle vlakového jízdního řádu přistaveny ve Skalici před budovou nádraží ČD na zastávce IDS JMK a v Boskovicích na obvyklém místě, kterým je hlavní silnice pod staniční budovou ČD.
Další o něco delší výluka čeká cestující od 4. do 9. srpna na devítikilometrovém úseku tratě 262 mezi stanicemi Boskovice – Knínice - Šebetov a zpět v malebném údolí Malé Hané, též od 7.40 do 14.15 hodin. I zde bude zavedena náhradní autobusová přeprava. Stanoviště v Boskovicích bude opět pod staniční budovou ČD na hlavní komunikaci, v Knínicích u vlakové zastávky a v Šebetově před nádražím ČD.
5 fotek, 1.8.2010, 354 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V minulém týdnu jsme Vás informovali o nevyhnutném zdržení, jež čekalo na řidiče jedoucí po velmi vytížené mezinárodní silnici E461 (1/43) spojující Svitavy přes Brno s rakouským hlavním městem Vídní a to u obce Krhov na Blanensku. Právě zde se nachází v blízkosti známé benzínové čerpací stanice velká důležitá křižovatka s vedlejší silnicí, která Vás zavede vlevo do Lysic a vpravo do Skalice nad Svitavou a dále na Boskovice, přijíždíte-li ve směru od Brna.
Dělníci prováděli broušení a poté osazení vozovky zcela novým protismykovým povrchem. Ten výrazně zkracuje brzdnou dráhu vozidla, což v těchto místech významně pomůže ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu. Stávající povrch byl po letošní tuhé zimě natolik poškozený, že byl i nebezpečný. Výtluky a zvlnění byly na konci táhlého klesání od Brna velmi nepříjemné.
V neděli 1. srpna podvečer, kdy jsem pro Vás pořizoval tyhle snímky, byly největší práce již ukončeny, oba směry jsou plynule a hladce průjezdné, povrch perfektní. Zbývá zde jen dokončit vodorovné dopravní značení.
Hned od pondělí 2. srpna se musejí řidiči připravit na další zásah do plynulosti silničního provozu a tím je úplná uzávěra silnice 2/376 Kunštát – Zbraslavec. Tato komunikace se již několik let nachází v havarijním stavu. Asi do 12. srpna se dělníci budou pohybovat v blízkosti bytové zástavby v Kunštátě, kdy řidiči budou jako objížďku využívat místní komunikace. Zdržení tedy téměř nepocítí. Ovšem poté, kdy se stavba začne vzdalovat od města, se situace značně zkomplikuje. Nezbytná desetikilometrová objízdná trasa povede pro oba směry přes Sebranice, Voděrady a Drnovice. To postihne veškerou dopravu i přímé autobusové linky 301 integrovaného dopravního systému z Olešnice do Brna. Účastníci silničního provozu se v těchto místech budou muset obrnit trpělivostí až do poloviny září, dokdy potrvají stavební práce. Investice do opravy se vyšplhá na deset a půl milionu korun. Obrazovou reportáž připravujeme.
11 fotek, 28.7.2010, 372 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Další nevyhnutné zdržení čeká do pátku 30. července řidiče na důležité mezinárodní silnici E461 (1/43) spojující Svitavy přes Brno s rakouským hlavním městem Vídní. V minulém příspěvku jsme Vás informovali o stále probíhající opravě mostu ve Zboňku, v těchto dnech se navíc provádí renovace vozovky docela nedaleko a to o osm kilometrů jižněji u obce Krhov. Zde dělníci po odfrézování osazují zcela nový povrch s protismykovými vlastnostmi, jež se projeví výrazným zkrácením brzdové dráhy vozidla. Technickou zajímavostí je umístění dvou přenosných informačních tabulí osazených vysoce svítivými žlutými LED diodami o rozměrech 2 x 3 metry na speciálních podvozcích, které jsou na okrese Blansko použity poprvé. Zde mohou pracovníci Ředitelství silnic a dálnic, jež je investorem celé stavby, měnit textové informace a grafické symboly na dálku pomocí SMS zpráv z mobilního telefonu, či počítače přes internet. Tím se dostanou k účastníkům silničního provozu aktuální a přesné informace. Počítá se, že by toto velmi užitečné a moderní zařízení mohlo v budoucnu upozorňovat například na dopravní nehody. Jedna tabule stojí cca 250 tisíc korun, ovšem její praktická hodnota je mnohem vyšší.
Vozidla od Brna projedou úsekem přímo se sníženou rychlostí a zvýšenou opatrností. Z opačného směru, tedy od Svitav, musejí řidiči sjet na objízdnou trasu. Ta vede přes Voděrady, Drnovice a Lysice. Délka objížďky je cca 10 kilometrů, zatímco původní trasa je necelých 5 kilometrů. Tedy žádné dramatické navýšení.
V pátek 30. července budou dělníci kreslit vodorovné dopravní značení.
Špatný stav povrchu vozovky zapříčinila především letošní tuhá zima a velké teplotní výkyvy, jež se podepsaly na výtlucích a zvlnění povrchu. To bylo právě v těchto místech, kde je od Brna dlouhé táhlé a dost prudké klesání zakončené velkou křižovatkou u benzinové čerpací stanice Krhov, velmi nepříjemné. Opravená vozovka přispěje nemalou měrou k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na velmi vytížené mezinárodní komunikaci E461.
8 fotek, 25.7.2010, 187 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Ještě do konce srpna musejí řidiči počítat s nepříjemným dopravním omezením na mezinárodním tahu E461 Brno - Svitavy v obci Zboněk na Blanensku. Od dubna letošního roku zde probíhá za přispění Státního fondu dopravní infrastruktury rekonstrukce silničního mostu. Dělníci opravují mostní izolaci, křídla, římsy a další části. Provoz je zde řízen kyvadlově světelnou signalizací. Zejména v době ranních a odpoledních dopravních špiček, též v pátek a v neděli, se tvoří na obou stranách dlouhé kolony vozidel. Díky dobře seřízeným semaforům však k větším čekacím dobám nedochází. I když je E461velmi vytíženou komunikací spojující Svitavy s rakouským hlavním městem Vídeň, není třeba se průjezdu kritickým místem nijak obávat. Tato důležitá mezinárodní tepna má na území naší republiky délku cca 128 kilometrů.
4 fotky, 21.7.2010, 193 zobrazení, přidat komentář
Tak už je to zase tady. Co? No přece žně a s nimi každoroční uvědomění si, jak ten čas neúprosně letí. Je to vůbec možné? Vždyť je to jako včera, když jsem coby student druhého ročníku boskovického gymnázia obdržel z rukou třídního učitele listinu zvanou vysvědčení. A než jsem se nadál, zmizely první tři týdny vytoužených prázdnin v propadlišti dějin. Za chvíli začne foukat ze strnišť, bude tu první září a znovu začne školní kolotoč. Však už se také citelně zkracuje den, teď asi o 37 minut.
„Nad čím dumáš?“ Vytrhl mě z ne zrovna příjemných myšlenek kamarád kráčející se mnou polní cestou do vedlejší dědiny ke strýci opravit jeho stávkující počítač. „Ale jen tak, když se zadívám na posečené pole, vzpomněl jsem na blížící se učení - mučení“. „Na to je snad ještě dost času, měsíc a něco. Prý má být i celý srpen hezký. Já na to ještě zdaleka nemyslím. A pohni sebou, v devět máme na Vaší chatě domluvené grilování, tak ať se včas vrátíme“, snažil se mě povzbudit můj bývalý spolužák ze základky. „Asi máš pravdu“, uklidnil jsem se a rychle zahnal černé myšlenky…
7 fotek, 20.7.2010, 104 zobrazení, přidat komentář
Po příjemně teplém polojasném úterý 20. července se kolem 19. hodiny přihnalo zcela nečekaně nad Boskovice několik slabších lokálních bouřek. Lokální, protože postupně zasáhnou velmi malá území. Zpravidla do 20 kilometrů čtverečních. Někdy dochází k místním záplavám, pokud takovou bouřku provází intenzivní srážky nebo i kroupy, což se tentokrát naštěstí nestalo, neboť se nesrazily vzduchové hmoty o velmi rozdílné teplotě, jak to bývá na blížící se studené frontě. Vrchol bouřkového mraku pak může být i ve výšce 13 km, kde je stálý mráz, proto ty kroupy. Tentokrát se hromy a blesky nasunuly od východu ze Slovenska, což nebývá příliš obvyklé. Situace je důsledkem teplé fronty nad Balkánem, která k nám intenzivní bouřky „posílá“.Trochu i sprchlo, ale dusné horko zůstalo. Po zadní straně hřebene vysokého tlaku, anticyklóny, která se vždy otáčí ve směru hodin, k nám proudí teplý vzduch od jihu až jihozápadu. Proto nebylo ochlazení po dešti příliš patrné. Navíc zvýšená vlhkost vzduchu vytvořila intenzivním vypařováním vody z přehřátého zemského povrchu téměř tropické podnebí. Lomem světla na bouřkových mracích vzniklo krásné oranžové světlo, jež zalilo celý kraj a vytvořilo zvláštní večerní atmosféru.
Bouřky dlouho netrvaly, za půl hodiny byl klid. Při svém postupu k západu ztrácely rychle na intenzitě. Po 21. hodině už bylo zase jasno.
Na snímcích je zachycena hra barev na řídké oblačnosti typu cumulonimbus ve výšce cca 1200 m a roztroušených mracích cumulus ve výšce cca 1300 m.
Teplota vzduchu ve dvou metrech nad zemí před bouřkou 26 st., po ní 21 st. Tlak vzduchu před 1014 hPa, po bouřce 1015 hPa, tedy žádný dramatický skok. Svědčí to o tom, že nepřešla žádná studená fronta a počasí bude asi do pátku 23. července vcelku stabilní, jen bude na zadní straně tlakové výše zesilovat příliv teplého vzduch od jihu. Ten pak ukončí asi v noci na sobotu studená fronta od západu a ochladí se až o 8 -10 st. Právě na takové studené frontě pak můžeme očekávat intenzivní bouřky doprovázené kroupami, přívalovými srážkami a silným nárazovitým větrem. Naštěstí dnešní vyspělá meteorologická a výpočetní technika umí tyto nebezpečné jevy předvídat a dostane se nám včasného varování.
19 fotek, 15.7.2010, 334 zobrazení, 1 komentář | moje fotozprávy
Slavnostní vernisáží v Muzeu Boskovicka byla ve čtvrtek 15. července otevřena dlouho očekávaná unikátní putovní výstava kreslených rekonstrukcí podoby hradů a hrádků v povodí Svratky a Svitavy nazvaná latinsky „Copuli Lapidum“, tedy přeloženo do češtiny „Hromady kamení“. Projekt vznikl v Národním památkovém ústavu v Brně. A proč putovní? Je totiž postupně instalována po celé Moravě, v našem regionu už byla v zámku Kunštát a do Boskovic je převezena z hradu Pernštejn. Všude se setkala s mimořádným ohlasem odborníků i laické veřejnosti. Nádherné letecké snímky ukazují krásu našeho regionu a přímo lákají k turistickým výletům.
Všechny přítomné přivítala ředitelka muzea Mgr. Dagmar Hamalová. V úvodním slově vyzdvihla význam historického poznávání našeho regionu a též hojný zájem starších občanů města o tuto výstavu. Poté předala slovo Ing. Arch. Pavlu Šimečkovi, jenž je „duší“ celého projektu. Pan architekt vzpomněl práci doc. Ing. PhDr. Miroslava Plačka, který od mládí vyhledával zříceniny hradů a pořizoval jejich skicy. Ve své práci čerpá z jeho „Ilustrované encyklopedie moravských hradů“. Dále zmínil paní Veroniku Skálovou. Ta je vášnivou leteckou fotografkou a jednotlivé lokality nesnímkovala. Používali malé lehké dvoumístné letadélko a na jeden start se podařilo nafotografovat cca deset hradů. Záleželo i na počasí. U mnoha hradů nebylo pořízení snímků vůbec jednoduché, neboť jejich zbytky jsou ukryty hluboko v lesích. Z takto vzniklých materiálů je pak možné vyčíst, jak jednotlivé hrady v době jejich rozkvětu před staletími asi vypadaly. Rekonstrukce se provádějí zejména pro potřeby archeologů, ale jsou významné i z hlediska turistického ruchu. Pokud se dochovaly písemné materiály, je práce snazší. Ovšem u mnohých hradů se nedochovalo nic. Jejich původ, historie a jméno jsou tímto zcela neznámé. Všechny hrady se v průběhu věků přestavovaly nejen pro pohodlí jejich obyvatel, ale hlavně z hlediska jejich obrany. S neustálým zdokonalováním palných zbraní se musely vymýšlet důmyslnější příkopy a hlavně se stavěly malé předsunuté hrádky – Bašty. Ty sloužily především jako dělostřelecká obrana hlavního sídelního hradu.
Výstava je uspořádaná tak, jako kdybychom šli proti proudu řeky Svratky a pak po proudu Svitavy zase dolů na jih. Obsahuje místa obecně známá (Letovice, Boskovice, Blansek) i již úplně zapomenutá o nichž dnes už nevědí ani místní, která lze objevit v terénu jen v předjaří nebo pozdním podzimu, kdy zmizí veškerá vegetace a hromady kamení se dají snáze najít. Z těchto zbytků zdí, valů a příkopů pomocí dochovaných písemných materiálů a historických souvislostí pomalu vzniká obraz dávné minulosti, jak ten který hrad kdysi asi vypadal, jak byl zasazen do terénu. Vše doplňuje geofyzikální výzkum, který zodpoví, na jakém podloží byl hrad kdysi stavěn. Ten spočívá v hloubkovém sondování terénu. Měřením zemního odporu lze pak zjistit materiál, na kterém hrad „sedí“. Též lze touto metodou zjistit, kde je skála, zbytky zdiva a kde se nacházel dávno zasypaný hradní příkop. Všechny poznatky spolu s leteckými snímky pak vytvářejí skutečný obraz dávné lokality. Takto se podařilo věrně zakreslit třeba zaniklý hrad ve Valticích, který kdysi stál v dnešním zámeckém parku. Právě zde pomohla geofyzika při vytýčení jeho rozsahu, velikosti a bylo možné nakreslit jeho dávnou podobu, jak kdysi asi vypadal. Další velmi užitečná pomocná metoda je počítačová, vymyšlená německými techniky, kdy lze zjistit stáří dřeva použitého při výstavbě hradních prvků. Technologie dokáže určit věk s přesností na čtyři roky.
Někdy se stává, že představy o hradu se výrazně liší od skutečnosti. V jedné obci se tradovalo, že kámen ze zaniklého hradu se ještě za první republiky používal jako stavební materiál pro téměř vše. Ovšem podrobným archeologickým výzkumem společně s geofyzikou a počítačovou metodou se zjistilo, že hrad byl celý dřevěný...
Samozřejmě, že výstava nezahrnuje úplně všechno, některé lokality jsou dnes již tak poničené z hlediska archeologického výzkumu, že již zde opravdu nelze nic najít.
Velkou raritou je nikdy nedokončený hrad v Újezdě u Kunštátu. Nejsou již o něm žádné dochované písemné materiály a vědci se stále přou, jakým způsobem se stavěl. Vše nasvědčuje tomu, že nejprve se budoval mohutný okružní příkop. Tím se obnažila skála. Z jejího kamene se měla stavět věž a obvodová hradba. Našly se započaté základové spáry, které už nejsou dokončené a skládka kamene pro budoucí věž. Tyhle práce vykonávali obyčejní poddaní, tedy z dnešního pohledu nekvalifikovaní dělníci. Další postup už musel dělat odborník (kamenická huť). Budoucí hradní pán, jehož jméno není známo najednou zjistil, že by to bylo velmi nákladné, tak od stavby hradu upustil. Dnes bychom moderně řekli „špatný podnikatelský záměr“.
Další zajímavostí je tvrzení, že „Bašta“ je předchůdce boskovického hradu. Není to pravda. Za husitských válek se začala používat děla a pokud by byl hrad ostřelován, byl by zničen. Proto se začaly hrady „prodlužovat“, budovaly se předsunuté pozice, aby nebyly na dostřel. Tenkrát byl účinný dosah běžného děla cca 300 – 500 metrů a používaly se koule o průměru 42 centimetrů.
Všechny hrady jsou zakresleny, jak asi vypadaly v 15 století.
Tato unikátní výstava je výsledkem výzkumných prací asi dvou let. Jedná se pouze o region Boskovicka. Ing. Arch. Pavel Šimeček má od roku 1980 zmapováno a zakresleno cca 120 hradů po celé republice.
Velmi zajímavá a unikátní expozice „Hromady kamení“ bude v Muzeu Boskovicka přístupná veřejnosti do konce září.
Více o hradu boskovice zde: http://www.hradboskovice.cz/
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/hrad
45 fotek, 11.7.2010, 121 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Festival pro židovskou čtvrť Boskovice, jehož osmnáctý ročník se konal od 8. do 11. července, to nejsou jen koncerty alternativní hudby na dvou venkovních a jedné vnitřní scéně v zámeckém skleníku. Třeba na Masarykově náměstí předvedli v neděli zdarma ve velkém parnu své žonglérské umění protagonisté dua „Bratři v tricku“. Jejich vystoupení bylo ukázkou mistrovského umění ale zároveň i plné humorných okamžiků. Přihlížející je po zásluze odměnili bouřlivými ovacemi nejen na konci, ale i v průběhu náročného představení, v němž se spojovala šikovnost, obratnost a sportovní výkony.
Myslím, že snímky nepotřebují další komentář. Zájemci o bližší seznámení s oběma mladými umělci najdou podrobné informace zde: http://bratrivtricku.cz/
Vše k festivalu Boskovice je například zde: http://www.muzikus.cz/tiskove-zpravy/V-cervenci-probehne-18-rocnik-festivalu-pro-zidovskou-ctvrt-Boskovice~27~kveten~2010/
http://www.unijazz.cz/cs/boskovice/o-festivalu/8/41
50 fotek, 11.7.2010, 498 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V rámci Festivalu Boskovice proběhly v sobotu 10. a neděli 11. července prohlídky židovské části města. Zájemců bylo nad očekávání mnoho, zejména z řad mládeže. Místo srazu účastníků bylo před muzeem na Hradní ulici, kde všechny přivítala paní Helena Janíková, externí pracovnice Muzea Boskovicka, která celou trasu provázela zasvěceným pečlivě připraveným výkladem. Na úvod vysvětlila význam sobotního Šábesu. Šlo o zvláštní židovský svátek, kdy panoval přísný zákaz jakékoliv práce, kouření cigaret a v modernější době též používání elektrických spotřebičů, dopravních prostředků, zákaz návštěv kulturních či sportovních podniků. Na nejnutnější úkony v tento den si židé nasmlouvali křesťanské obyvatele, kteří jim práce za úplatu prováděli. Neděle byla pro židy běžný všední pracovní den. Narození Krista je pro židy naprosto bezvýznamná událost, stále čekají na příchod svého Mesiáše.
Každý židovský nový rok začíná 8. září a letos to bude 5771.
Současní židé navštěvují v Boskovicích především hrob Rabína Samuela ha – Levi, který v Boskovicích studoval vysokou náboženskou školu, pak v ní vyučoval a napsal několik náboženských pojednání.
Židovské ghetto bylo postaveno hlavně z dřevěných domků, žádná kanalizace, naprosto nevyhovující hygienické podmínky. Proto vznikaly časté epidemie, největší morová vypukla v roce 1715. I když bylo tehdy ghetto neprodyšně uzavřeno, asi stovka obyvatel křesťanských Boskovic nákaze podlehla. Největší požár ghetta byl v roce 1823. Od vzníceného škvařeného husího sádla se oheň rychle rozšířil na dvě třetiny židovského města a ty lehly popelem. Vyhořel též panský ovčín a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Vše se odehrálo v době stavby boskovického empírového zámku a proto při obnově židovského města nesou některé budovy prvky tohoto slohu.
První setkání s židovským městem na prohlídkové trase byl průchod jedinou dochovanou branou jež oddělovala židovské město od křesťanského. Bran bylo kdysi celkem pět, hned naproti muzea se dochovaly dva zazděné oblouky. Brány a řetězy byly během dne volně průchozí. Na noc, sobotu a neděli se brány zamykaly a natahovaly řetězy, které brány na mnohých místech nahrazovaly. Židé nesměli v těch hodinách opustit ghetto.
První zastávka prohlídkové trasy byla před domem židovského řezníka, který musel při své práci přísně dodržovat příkazy Thóry. Které zvíře je košér, tedy rituálně čisté a smí se konzumovat. Obecně platilo, že se nesmí za běžných okolností jíst maso zvířat pojídajících jiná, tedy šelem. Takový řezník byl vážená osobnost, prováděl porážky rituálním způsobem rychlým proříznutím hrdla zvířete. Aby netrpělo a též aby odešlo co nejvíce krve. Maso se pak namáčelo na tři hodiny do studené vody a nechávalo se okapat položené na dřevěná šikmá prkénka. Pro košér kuchyni platilo striktní oddělování mléčných a masitých pokrmů. Používaly se samostatné označené sady nádobí, dva dřezy, dvě utěrky atd.
Další zastávka byla u domu, kde se nacházela ve stěně vedle vstupních dveří malá plechová schránka „Mezuza“ a v ní je složený list pergamenu. Na něm je ručně psaná modlitba, výňatek z Thóry, Pod malým okénkem je vždy vidět jediné slovo „Všemohoucí“. Takto byly v minulosti opatřeny všechny židovské domy v Boskovicích.
Hned naproti stojí starobylý dům, sídlo první německé židovské normální školy. Povinnou školní docházku zavedl pro židovské děti syn Marie Terezie Josef II. Vyučovacím jazykem byla němčina. Dům byl též bytem a úřadovnou Abraháma Plačka. Měl vysoké postavení, zastával doživotní funkci Moravského zemského Rabína. Je pochován na zdejším židovském hřbitově.
Trasa prohlídky pak minula hezký zachovalý empírový rodný dům spisovatele Hermanna Ungara. Říkalo se mu též moravsky Frantz Kafka. Oba patřili do okruhu Maxe Broda.
Od druhé poloviny 19. století jsou židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Může docházet i ke smíšeným manželstvím, mají pasivní i aktivní volební právo, mohli opouštět ghetto a podnikat neomezeně dle schopností.
V domě, který tvoří severozápadní hranici židovského města je zachována „Suka“. Jediná v Boskovicích. Svátek „Sukot“ se slaví na památku 40ti let putování z Egypta do země zaslíbené. Suky se stavěly na půdách, jedna část musela být otevřená, aby bylo vidět na hvězdnou oblohu. Na podzim, kdy se slaví Sukot, je povinnost přebývat v těchto prostorách, kde se židé modlili, jedli, spali, přijímali návštěvy.
Další zastavení bylo v pracovním centru židovského města. Nachází se zde několik podnikatelských objektů, výrobna obuvi Ludwiga Poppera, ženské lázně, které sloužily k hygienické i rituální očistě a poslední německá židovská škola převedená na českou v roce 1919, do níž chodil údajně i budoucí spisovatel Hermann Ungar (20. dubna 1893 Boskovice - 28. října 1929 Praha).
Předposlední zastavení je u jediného dochovaného úchytu řetězu, který sloužil místo městské brány.
Poslední, divácky nejatraktivnější místo prohlídky je ve sklepení jednoho z nejstarších domů židovského města.Ten přežil velký požár v roce 1823, protože je zděný. V útrobách starobylého objektu se nachází velká vzácnost a tou je židovská rituální očistná lázeň „Mikve“. Podrobnosti o památce přiblížil profesor místního gymnázia člen Klubu přátel Boskovic pan Josef Šmétka.
O židovských svátcích, svatbách a významných dnech museli židé podstoupit duchovní očistu. Ponořili se celí do Mikve i vlasy musely být pod hladinou. V lázni mohla být jen přírodní voda nejlépe pramenitá, vyjímečně dešťová a vysvěcená. Obsahovala nejméně 762 litrů vody a hloubka musela umožnit dospělému člověku úplné ponoření. Zdejší Mikve má dva přítoky. Jeden je ze severního směru povrchovým kanálkem a druhý trubkou od východu. Odpad je uměle upraven tak, aby vody bylo více. Voda stále přitéká a proto je zcela čistá. Teplota v lázni i okolního vzduchu je v zimě cca 6 st. a v létě cca 12 st. Muži museli do vody studené, ženy si ji mohly nechat přihřát. Mikve byla nalezena náhodou při vyklízení sklepa novým majitelem domu. Prozradil ji zvláštní kámen, který jako jediný byl v sutinách vidět. Po ujištění odborníky ze Židovské obce, že jde o Mikve byly prostory pečlivě uklizeny, zdi očištěny, opraveno polorozbořené schodiště a památka byla zpřístupněna veřejnosti 9. června 2005.
Další podrobnosti k židovské čtvrti v Boskovicích najdete například zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy_mapa
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy
16 fotek, 8.7.2010, 208 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Asi hodinu před slavnostním zahájením letošního Festivalu Boskovice, které proběhlo v zámeckém skleníku 8. července v 17 hodin, se mnozí, hlavně starší návštěvníci zastavili v Muzeu Boskovicka, kde byla pro všechny zájemce o výtvarné umění připravena vernisáž výstavy fotografických prací Markéty Kubačákové, Jana Kubíčka a Ladislava Sitenského. Tvorbu posledně jmenovaného účastníci vernisáže vidět nemohli, je totiž prezentována v nedaleké Synagoze Maior, jež se nachází v historickém centru židovské části Boskovic.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová přivítala organizátory festivalu Boskovice 2010, starostu města Ing, Jaroslava Dohnálka, místostarostku Ing.Jaromíru Vítkovou, ředitele místního gymnázia Drahomíra Skořepu a předsedu muzejní rady pana Hugo Menzdorfa-Pouilly.
Starosta města Ing. Dohnálek označil vernisáž jako prolog festivalu a vyjádřil přesvědčení, že se bude líbit nejen výstava, ale i celý 18. ročník festivalu Boskovice 2010.
Kurátorka Národní galerie Praha paní Helena Němcová hovořila nejprve o fotografické tvorbě Ladislava Sitenského. Autor legendárního souboru snímků vystavených v synagoze působil za druhé světové války jako fotoreportér mezi našimi letci v RAF. Vyzdvihla autentičnost snímků a mistrovství, s jakým autor dokázal fotograficky vyjádřit náladu mezi našimi válečnými piloty a jejich odhodlání, s jakým k bojovým úkolům přistupovali.
Němcová dále hovořila o pracech Jana Kubíčka, jenž je legendou české výtvarné scény s prvorepublikovým šarmem. Je znám především jako malíř, grafik a fotograf. Jeho boskovická prezentace instalovaná přímo v muzejních prostorách je zaměřena na období čtyřicátých až osmdesátých let minulého století. Ukazuje městská zátiší, fragmenty zdí a jeden celý komplex dlouhodobé tvorby (1949 + 1985) je zaměřen na lunaparky. Protože boskovický festival je jakýsi novodobý jarmark a cirkus, jde o spojení více než příznačné. „Proto jsme také tento soubor do výstavy zařadili“, doplnila kurátorka.
Instalace prací Markéty Kubačákové, vhodně zasazených do dlouhé chodby arkády Muzea Boskovicka přestavuje díla autorky mladší generace, která tímto vstupuje na současnou výtvarnou scénu. Jedná se o volnou tvorbu přecházející mezi malbou, kresbou a instalací. V interiéru chodby mezi jednotlivými výtvarnými díly autorky jsou zavěšeny malé pytlíky s růžovým molitanem. Prostor, hra světla v arkádě, igelitové útvary, tohle všechno vhodně doplňuje a umocňuje autorčino vystavené dílo. Mladá umělkyně byla zahájení výstavy osobně přítomna.
Vernisáž hudebně doprovodil Petr Krajíček.
Zbývá jen popřát, aby se celý Festival Boskovice 2010, konaný od 8.do 11. července, vydařil. Letošní novinkou je WiFi připojení k internetu zdarma a tím i možnost sledování přímých přenosů z jednotlivých scén. Návštěvníci se mohou za horkého počasí osvěžit v bazénu nově zrekonstruovaného koupaliště Červená zahrada.
Podrobnosti k festivalu najdete zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=rs/podrobnosti&id=5539
10 fotek, 7.7.2010, 195 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Železniční přejezd na Dřevařské ulici v Boskovicích je trvalou noční i denní můrou řidičů silničních vozidel a strojvedoucích malých osobních motoráčků, kterých tu denně po jednokolejné trati ze Skalice nad Svitavou do Moravské Třebové a zpět projede 22. K tomu je třeba přičíst i několik vlaků nákladních. Tohle velmi nebezpečné místo křížení kolejí s pozemní komunikací projde generální opravou ještě letos. Z pohledu dopravních inženýrů se jedná za současného stavu o naprosto nevyhovující situaci, dokonce se původně uvažovalo o zrušení přejezdu. Nakonec bylo rozhodnuto jej zachovat, ovšem jen za podmínek jeho celkové modernizace, jež přispěje zejména ke zvýšení bezpečnosti silničního i železničního provozu.
Ačkoliv to tak nevypadá, je provoz v onom místě během dne poměrně značný. Na ulici Dřevařské je několik větších průmyslových podniků a stanice technické kontroly s prodejnou automobilů. Navíc množství řidičů přijíždějících od Letovic si tudy usnadňuje cestu do města a to především v čase odpolední špičky, kdy dostat se na hlavní komunikaci od Brna, bývá téměř nemožné. V té době je též hustší provoz osobních vlaků oběma směry, jež se právě v železniční stanici Boskovice míjejí. Z těchto důvodů je bezpečnostní situace kolem přejezdu velmi vážná.
Podle místostarostky města Ing. Jaromíry Vítkové provedou specialisté Českých drah osazení přejezdu závorami, světelnou a zvukovou signalizací. Současně proběhne i celková rekonstrukce vozovky, která je po letošní dlouhé a náročné zimě ve velmi špatném stavu. Práce si vyžádají více než dva a půl milionu korun.
25 fotek, 2.7.2010, 160 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Nádvoří perly Střední Moravy, krásného empírového zámku v Boskovicích se v páteční horký podvečer 2. července 2010 rozeznělo mnoha dětskými hlásky v napjatém očekávání. Konalo se zde první divadelní představení letošního Boskovického pohádkového hřebínku. Oblíbenou akci, tentokrát již pátým rokem, pořádá pro naše nejmenší pravidelně o letních prázdninách Kulturní zařízení města. Zpočátku se po obloze proháněly zlověstné černé mraky, ale naštěstí se počasí rychle umoudřilo a tak se mohlo nerušeně začít hrát. A proč se celá akce nazývá Boskovický hřebínek? Město má totiž podle dávné pověsti ve znaku sedmizubý hřeben. A právě tolik, tedy sedm pohádek, se v červenci a srpnu odehraje. Stačí, aby děti navštívily celkem čtyři představení. Před každým dostanou do barevné kartičky razítko a jako pozornost obdrží od sponzora při poslední pohádce na konci prázdnin krásnou knížku s tužkou a sadu omalovánek. Navíc vždy před každým divadlem čeká všechny příchozí caparty sladká odměna.
Letošní první známou pohádku francouzského sběratele pohádek Charlese Perraulta Kocour v botách nastudovali a přijeli naší drobotině zahrát členové loutkového divadla Elf z Prahy. Po skončení představení mohly děti nakouknout do zákulisí a vyzkoušet, jak se dřevěné marionety ovládají. Přesvědčily se, že to vůbec není jednoduché. Vždyť jen hmotnost některých loutek bývá i dva kilogramy.
Zbývá si jen přát,aby se vždy vydařilo počasí a pohádky měly pokaždé alespoň tolik diváků, kolik se jich sešlo na letošním prvním představení.
20 fotek, 29.6.2010, 313 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V úterý 29. června směřovaly kroky mnohých milovníků kultury a dávné minulosti do Muzea Boskovicka, kde se konalo představení druhého dílu knihy „Lidová kultura a nářečí na Boskovicku“.
Setkání proběhlo za účasti vzácných hostů, kteří se významnou měrou podíleli na vzniku tohoto zajímavého díla. Byli jimi PhDr. Miloš Melzer, CSc a PhDr. Miroslav Válka Ph.D, jenž je vedoucí autorského realizačního kolektivu.
Místostarostka města Ing. Jaromíra Vítková ve svém úvodním slově připomenula význam národopisné literatury zejména pro naši mládež, která je hlavně v zajetí počítačů, komunikační techniky a na minulost svého regionu jaksi zapomíná. Poděkovala též ředitelce muzea Mgr. Dagmaře Hamalové, historikovi Mgr.Petru Vitamvás a jejich kolektivu, dále správci Muzea Kořenec Pavlu Fabiánovi, starostovi a správci muzea v Horním Smržově Ing. Petru Poláčkovi, pracovníkům muzea Velké Opatovice, kteří se též nemalou měrou podíleli na vzniku publikace.
Bývalý ředitel Muzea v Šumperku, etnograf Vlastivědného muzea v Olomouci a Zemského muzea v Opavě PhDr. Miloš Melzer, CSc poté vyzvedl význam vlastivědy jako odborné discillíny pro občany jednotlivých regionů. Zavzpomínal na léta šedesátá až osmdesátá, kdy začaly první pokusy o vznik ucelených publikací z jednotlivých vědních oborů. Příroda, historie, místopis a především lidová kultura, kam ostatně patří i kniha „Lidová kultura a nářečí Boskovicka“. Melzer vzpomněl na dvě knihy, které pokrývají z hlediska lidové kultury celou naši republiku. Jedná se o „Národopis Československý“ z pera Jiřího Horáka 1936, „Lidová kultura“ díl třetí 1968. Tato díla vhodně doplňuje právě vydávaná kniha. Na závěr citoval z posudku stylizovaného na vlastivědu „Lidová kultura a nářečí Boskovicka“. Vydání této knihy je mimořádný počin nejen z hlediska regionálního přínosu, ale současně jako koncepční vzor hodný následování…
PhDr Miroslav Válka ve svém projevu přiblížil obsah publikace. Kniha bohatě ilustrovaná vzácnými dobovými kresbami a fotografiemi mapuje od 15. století až po současnost všechny části tehdejšího Boskovického hejtmanství, tedy Benešovsko, Kořenecko na Drahanské vrchovině, severní část v okolí Moravské Třebové, takzvané Hřebečsko, západní Olešnicko, Lysicko, která již patří do východních svahů Českomoravské vrchoviny. Pozornost je věnována i úrodné Malé Hané táhnoucí se ve směru severojižním mezi oběma pohořími.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová znovu poděkovala všem členům autorského kolektivu za obrovský zájem, s jakým k vydání knihy přistoupili. Muzeum totiž nemá svého etnografa, proto je jakákoliv pomoc odborníků v této oblasti nesmírným přínosem. Vyzdvihla finanční pomoc měst a obcí Olešnice, Lysice, Svitávka, Borotín, Rozsíčka a Úsobrno. Velký dík patří též Jihomoravskému kraji, který taktéž přispěl peněžními prostředky. Poděkovala svým spolupracovníkům, zejména Mgr. Petru Vitámvás a knižnímu nakladatelství pana Františka Šalé z Boskovic.
Celé příjemné setkání v úterní parný podvečer doprovodil svými písněmi folklórní soubor Kořeňák, jenž navodil pravou atmosféru lidové tvorby našeho regionu.

Komentáře

přidat komentář