Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

23 fotek, srpen 2010, 138 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Prázdniny skončily, my musíme dnes zase poprvé do školy. Neklamným znakem blížícího se podzimu je též zahájení pravidelného provozu zimního stadiónu v Boskovicích na okrese Blansko a to již tuto sobotu 4. září 2010. Moderní sportovní stánek nacházející se v překrásném prostředí Červené zahrady byl rekonstruován roku 2005. Zařízení dostalo opláštění, zastřešení a nové chladicí zařízení s bezčpavkovou ekologickou technologií. Odpadové teplo vznikající chodem aparatury se využívá k vytápění provozních místností a kanceláří.
Hrací plocha o rozměrech 58 x 28 metrů je multifunkční. V létě, kdy se led nevyrábí, je využívána pro in-line hokej, volejbal, basketbal a tenis. Pořádají se zde též hudební produkce. Byly vybudovány nové šatny a v areálu je návštěvníkům k dispozici občerstvení. Mimo zimní sezónu se některé vhodné prostory stadionu promění v levné ubytování. Hlediště pojme asi 500 stojících diváků.
Moderní chladicí zařízení hlídané výpočetní technikou je velmi výkonné a téměř bezobslužné. Za cca osm hodin po prvním spuštění klesla teplota vzduchu v hale z 22 st. na 11 st. a na ploše byly – 3 st. Celsia. Druhý den odpoledne klesla teplota v prostoru haly na 6 st, a plocha byla namražena až k – 9 st. Celsia. Tento stav již umožňuje zahájit ruční stříkání vodou a postupné vytváření vlastní ledové plochy. Po vytvrzení první vrstvy se již pokračuje strojní úpravou povrchu pomocí rolby. Teplota hotového ledu se pak celou sezónu pohybuje kolem – 5 st. Celsia.
Zimní stadion využívá místní hokejový klub SK Minerva Boskovice, HC Boskovice, hokejové spolky z okolí a běžní občané při veřejném bruslení.
Sportoviště provozuje Město Boskovice prostřednictvím společnosti Služby Boskovice.
Zvu vás teď zhlédnutím několika fotografií na malou krátkou exkurzi do míst, kam se běžný návštěvník stadionu nedostane. Domnívám se, že pohled do zákulisí může být pro některé čtenáře zajímavý.
10 fotek, 31.8.2010, 1 388 zobrazení, přidat komentář
Dnes se chci věnovat současnému žhavému tématu a tím je digitalizace televizního vysílání, dále jen DVB-T. Lépe řečeno nejčastějším chybám, kterých se diváci dopouštějí při stavbě individuálních přijímacích antén.
Úvodem jen krátce o výhodách, jež DVB-T přináší. Především je to vysoká kvalita obrazu bez duchů. Přibližuje se satelitnímu příjmu. Vzhledem k menšímu datovému toku je obraz nepatrně horší, ovšem běžný divák to nepozná. Další podstatnou výhodou je, že do jednoho televizního kanálu se vejde až pět digitálních programů + několik rozhlasových, zatímco ve starém systému byl jen jediný televizní. Digitální kanál se nazývá multiplex, protože obsahuje více programů. Lidé se obávají, že DVB-T si vynutí složitý anténní systém s množstvím drahých součástek. Je to přesně naopak. Na jedinou anténu lze dnes zachytit v některých lokalitách i jedenáct programů ze tří multiplexů bez nákladných laděných slučovačů. Samotné antény jsou též dosti drahé a když dříve musely být většinou tři pro zachycení čtyř základních programů ČT1, ČT2, Nova a Prima, cena takového systému byla i několik tisíc korun bez montáže. Navíc Prima ze slabých místních vykrývačů bývala často obtížně chytitelná nebo nešla vůbec. Takový les antén na střeše nebyl vzhledný ani bezpečný. Z výše uvedeného je DVB-T mnohem jednodušší a levnější. Oproti klasickému příjmu má dvě nevýhody. První je, že když byl signál analogu slabý, byl vidět se šumem ale šel. U digitálu není v takovém případě nic. Buď jede perfektně, nebo vůbec. Zrnitý obraz zde neexistuje. Někdy se může objevit kostkování a zadrhávání zvuku „cliff“ efekt. Je známkou slabého příjmu nebo špatně namontované antény, o čemž si povíme za chvíli. Druhou nevýhodou je malá odolnost proti rušení. Byl-li starý analogový signál znehodnocený třeba jiskřením od neodrušeného mixéru souseda, běhaly přes obraz čáry a zvuk praskal. Ale dívat se dalo. U DVB-T v takovém momentu obraz i zvuk zmizí úplně. Objeví se znovu, až rušení ustane.
Teď k nejčastějším prohřeškům uživatelů. Proč sousedovi DVB-T běží a mně ne? Většina diváků používá stávající anténu co měli dříve na analog. Jenže ta už má několik let na střeše za sebou a povětrnostní vlivy udělaly své. Jestliže takovou anténu, většinou levné polské síto chci používat i pro DVB-T, pak je třeba zachovat několik pravidel. Anténu musím v první řadě pečlivě prohlédnout, dotáhnout šrouby, které stlačují prvky „véčka“ ke svislým sběrnicím. Pak je bezpodmínečně nutné zkontrolovat šrouby, které od svislých sběrnic procházejí do anténní krabičky. Zkorodované ihned vyměnit. Původní tištěný zesilovač je zcela nevhodný pro digitální příjem. Má příliš velký zisk a snadno se zahltí. Je třeba jej nahradit jakostním UHF jednostupňovým zesilovačem české výroby. Ten musí být vždy celý uzavřen v kovové krabičce, aby se omezil průnik nežádoucích silných signálů místních vysilačů k aktivním součástkám. Nejlépe, má li výstup v provedení „F“ konektoru, který je velmi spolehlivý a celý stíněný. Dnes je na trhu celá řada kvalitních zesilovačů různých výrobců a téměř se neliší. Spíše je třeba věnovat pozornost mechanickému provedení. V případě velmi silného signálu se vkládá pouze pasivní symetrizační člen. Intenzitu signálového pole nejlépe určit měřením. Ovšem jednostupňovým předzesilovačem se i bez toho většinou nic nezkazí. Po montáži zesilovače nebo symetrizačního členu do anténní krabičky je nutné vyzkoušet, zda prvky „véčka“ jsou všechny spojeny. Lze ohmmetrem, pokud jej nemáte, stačí obyčejná žárovková zkoušečka. Svodový koaxiál musí být kvalitní. Nejlépe s dvojitým stíněním. V prodejnách elekro bývá nejčastěji CB100F nebo RG6U. Je možné použít oba. Potřebujete-li slabší, třeba kvůli protaženi, pak je nejlepší H121. Kabelu 3C2V je třeba se zdaleka vyhnout, je vhodný pouze na krátké propojovací účastnické šňůry od zásuvky na zdi k přijímači ve společných anténách velkých bytových domů. Na UHF, kde všechny naše vysilače pracují, má velké ztráty. Řádně ošetřenou anténu je nejlépe umístit na přivrácenou stranu střechy k vysilači a nikdy ne nad hřeben.. Stačí tak půl až metr nad krytinou. Nutno zkusit. Nejlepší signál obecně bývá na balkóně orientovaném směrem na vysilač Vysoko umístěné antény dávají horší signál a navíc jsou nebezpečné mechanicky i z hlediska statické elektřiny (bouřky). V blízkosti silného vysilače může být anténa i na půdě. Některé vysilače pracují s vertikální polarizací, pak je třeba anténu „položit“. Parametry příslušného vysilače lze zjistit na internetu nebo v místní prodejně s televizory. Velkou pozornost je třeba věnovat i napájecímu zdroji 12V. Pokud je v provozu již několik let, je třeba vyměnit uvnitř filtrační kondenzátor. Ve starších býval 100 mikrofaradů. Vždy dát nový 470 mikrofaradů kvůli dokonalé filtraci, kterou DVB-T vyžaduje. Pak se vyhnete nepříjemnému hledání poruchy, kdy přijímač ukazuje dostatečný signál a kvalitu nula. Tuto práci je ovšem nutné svěřit zkušenému televiznímu opraváři, aby nedošlo k úrazu. V žádném případě se o to nepokoušejte sami a zdroj ani neotvírejte. DVB-T přijímače mívají možnost napájení antény 5V. Takové zesilovače se vyrábí. Ale jejich parametry jsou horší, zejména odolnost proti nežádoucím silným signálům starého analogu, který stále ještě běží. Doporučuji zesilovače se zdrojem 12V a na přijímači vlastní napájení 5V vypnout. Zdroj 12 V byl vždy v příslušenství polské antény a lze jej po výměně kondenzátoru - viz výše - znovu použít. Koaxiál do výhybky (vajíčka) zapojte velmi pečlivě a práci je nejlépe zkontrolovat pod lupou, aby vlásenky stínění nezpůsobily zkraty a tím nepříjemným poruchám příjmu. Navíc se zkratem může zdroj zničit.
Kupujete-li novou anténu a prodejce Vám tvrdí, že je digitální, pak to není pravda. Pouze digitální anténa neexistuje. Pro příjem DVB-T se používají běžné antény, jako byly na analog. Ještě pozor na pokojové antény. Ty uspokojivě pracují pouze v místě ideálního signálu. Tedy pokud vidím přímo na vysilací věž. Příjem na větší vzdálenosti a v husté městské zástavbě na pokojovou anténu je spíše výjimkou.
Při zachování výše uvedených pravidel by měl být v místě dobrého signálu příjem DVB-T bez potíží možný. Chcete-li rozvod na více televizorů, pak je nutno použít jakostních kovových rozbočovačů či odbočovačů nejlépe s „F“ konektory a někdy i lineární průběžný zesilovač. Návrh takového rozvodu již vyžaduje měření a je lépe jej svěřit odborníkovi, jenž má k dispozici potřebné vybavení.
7 fotek, 28.8.2010, 81 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Bylo poklidné sobotní odpoledne 28.srpna. Procházel jsem po náměstí 9.května v Boskovicích. Ačkoliv byl volný den, já spěchal za prázdninovou brigádou a pohroužen do svých myšlenek se příliš kolem sebe nedíval. Spíše jsem koukal do země. Ovšem pohled, který se mi naskytnul přímo proti hlavnímu vchodu do Středního odborného učiliště zemědělského mě mírně řečeno zarazil. Na celé šířce chodníku se bez ladu a skladu povalovaly vytrhané květiny i s kořeny z pečlivě udržovaného záhonu.
Co se tu stalo? Je to dílo nějakého vandala, opilce? Snímky jsem ukázal známému zahradníkovi a ten řádění psa vyloučil. Možná je to opravdu „práce“ nějakého jednotlivce nebo snad party posilněné alkoholem. Ani ne sto metrů odtud pravidelně duní do nocí velká nejmenovaná diskotéka. Že by „vítr vanul“ právě od ní?
To už se nedozvíme. Jako bych už slyšel některé starší, co tohle čtou: „To je ta dnešní mládež, samé střílení na počítačích, v televizi jen násilí, nemají co na práci a pak to takhle dopadá.“ Snad mají částečně pravdu, ale já mohu za sebe i své sedmnáctileté spolužáky z gymnázia zodpovědně říct, že my také hrajeme a koukáme na televizi, ale něco takového bychom neudělali. Domnívám se, že je to výchovou. Ovšem možná ji potřebují i někteří dospělí. Přece nevíme, kdo tohle „svinstvo“ vlastně provedl. Jsme zvyklí svádět hned všechno automaticky na mládež. A co když je to úplně jinak. Třeba se někdo dozvěděl, že od nového roku nám podraží o pětinu elektřina a potřeboval se od zlosti vybít. Všechno je možné. Jenže ty rostliny za tohle opravdu nemohou…
50 fotek, 25.8.2010, 460 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V Boskovicích na Blanensku se ve středu 25. srpna 2010 konala malá slavnost po názvem „A jedeme dál“, jež nejlépe vystihuje plány do budoucna. A kdo byl tím oslavencem? Stacionář Betany si připomněl patnácté výročí svého založení. Za velkého zájmu místních se sešla celá řada významných hostů. Moderátorka Pavla Živná, jež celou akci provázela, měla tu čest přivítat ředitele Charity České republiky a ředitele Diecézní charity Brno Ing. Mgr. Oldřicha Hajčmana, ředitelku Oblastní charity Blansko Mgr. Janu Sedlákovou, poslance Parlamentu České republiky a místopředsedu Hospodářského výboru Ing. Františka Siveru, starostu města Boskovice Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, která zároveň má nad celou oslavou záštitu a jako hostitelku vedoucí zařízení Betany Boskovice Bc. Marii Zouharovou.
Historie Betany Boskovice sahá do 11. srpna roku 1994. Tehdy byla uzavřena desetiletá nájemní smlouva mezi rodinou Menzdorff - Pouilly a Oblastní charitou Blansko. Jednalo se o prostory bývalé fořtovny na ulici Dukelské číslo 12. Proběhla rekonstrukce tak, aby vzniklo zázemí činnosti stacionáře pro mladé lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Rekonstrukce trvala několik měsíců a od 30. března 1995 mohla být zprovozněna jedna polovina objektu. V té době projevilo o služby stacionáře sedm klientů. Po dokončení rekonstrukce zbývající části objektu mohlo proběhnout 20. června 1995 jeho slavnostní uvedení do provozu. Slavnosti se tehdy zúčastnil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který zařízení vysvětil a udělil mu požehnání. V září počátkem školního roku 1995 - 96 se součástí stacionáře stává detašovaná třída základní školy pro děti, které si plní povinnnou školní docházku a jejich zdravotní stav vyžaduje zvláštní péči. Kapacita byla tímto navýšena na 16 klientů. Počet potřebných se zvyšoval a v současné době využívá služeb stacionáře třicet klientů z Boskovic a okolí, z toho čtyři vozíčkáři. Významným mezníkem v historii Betany je 22. říjen 1998, kdy rodina Menzdorf - Pouilly darovala charitě celý objekt Dukelská 12 včetně zahrad. Tím se otevřela možnost další rekonstrukce. V půdních prostorách byly vybudovány takzvané modelové byty. Rekonstrukce byla ukončena na sklonku roku 1999. Ještě před tím v září dalo Město Boskovice charitě do výpůjčky mateřskou školu, která byla rovněž rekonstruována. V dubnu 2004 dokončili první etapu úprav. Vznikly prostory pro pracovní terapii. Byla zřízena keramická, výtvarná, textilní a pracovní dílna. Pak se přikročilo k rekonstrukci kuchyně. Ta byla předána v roce 2006. Poslední etapa rekonstrukce se započala v roce 2007. Byla vybudována svislá výtahová plošina do půdního prostoru, rozšířen prostor jídelny, celý dům byl zateplen a vybudován alternativní zdroj vytápění. V současné době je již vše hotovo. Stacionář je plně přizpůsoben pro práci a rozvíjení dovedností osob s mentálním a kombinovaným postižením. Komplex služeb Betany zahrnuje denní stacionář, sociální rehabilitaci, kde je poskytována i pobytová forma pro šest klientů a odlehčovací služby s domácí hospicovou službou. Kromě všech těchto činností se Betany zaměřuje též na dramatickou formu. Pověst o Velenovi a ve spolupráci se studenty gymnázia pohadka o Zlatovlásce. Každoročně jsou pracovníky Betany pořádány pro postiženou mládež sportovní hry, kterých se vždy zúčastní přes sto závodníků. Vedle sportu se klienti Betany účastní také mnohých výtvarných soutěží a výstav po celé republice. Obdivována jsou zejména jejich linorytová díla.
Na závěr představení stacionáře poděkovala moderátorka všem sponzorům i prostým občanům za významnou pomoc a trvalou přízeň.
Mgr. Oldřich Hajčman ve svém vystoupení připomenul úlohu diecézní charity v péči o lidi se zdravotním postižením. Na celé jižní Moravě a částečně i v kraji Vysočina provozuje šestnáct obdobných stacionářů, chráněných dílen a bydlení pro asi tři sta klientů. Pak vysoce vyzdvihnul patnáctileté působení Betany a její úlohu v péči o postižené občany. Nakonec vyjádřil přesvědčení, že se Betany dožije i „seniorského“ věku.
Pak přestoupil před mikrofon Ing. František Severa. Pochválil práci celého zařízení Betany, zejména paní ředitelky Zouharové. Připomenul úlohu vlády a parlamentu, které se snaží i v současném ekonomicky nelehkém období každoročně přispívat neziskovým organizacím na tuto činnost. Uvedl, že stát sám nemůže zajistit tuto práci a „neziskovky“ plní nezastupitelnou úlohu v zajištění péče o postižené a sociálně potřebné.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vitková se zmínila o roce 2006, kdy byla odstraněna nevyhovující klubovna a místo ní byl postaven nový objekt, který slouží další aktivitě Oblastní charity Blansko a tím je Azylový dům pro matky a děti v tísni. Poté pohovořila o úloze města, jež se neustále snaží pomáhat Betany nejen finančně, ale i po stránce kultury zejména organizováním koncertů. Vyzdvihla velmi úzkou oboustrannou spolupráci, které si sama osobně velmi váží. Nakonec poděkovala paní vedoucí Bc. Zouharové, všem pracovníků a klientům, protože všechna setkání se nesou ve velmi přátelském a srdečném duchu. Popřála celému zařízení hodně pohody, radosti a spokojenosti do dalších let.
Závěrečné vystoupení patřilo hostitelce slavnostního setkání a vedoucí Betany Bc. Marii Zouharové. Znovu připomenula prvotní impuls, ke vzniku Betany, který vzešel od rodiny Menzdorff - Pouilly. Vysoce zhodnotila neustále trvající krásný a vzorový přístup této rodiny k lidem s postižením. Poté vzpomněla všech, kteří se podíleli po celých patnáct let na budování a provozu Betany. Jsou to sponzoři, firmy, charita, nadace, obyčejní občané a v neposlední řadě i přízeň politiků na místní, krajské i celostátní úrovni. Ovšem nejdůležitější je duch, který v Betany vládne. Vedení Oblastní charity Blansko, pracovnicí a přátelé Betany se snaží vytvořit podmínky, aby se klienti zde cítili dobře a mohli i přes své zdravotní problémy naplno žít. Na závěr řekla: „Věřím, že Betany pojede dál, nezanikne a bude i v dalších letech plnit svou roli, která je nejen pro občany Boskovic, ale i pro celý region důležitou součástí sociální sítě.“ Ve svém emotivním projevu pak poděkovala všem, kteří patnáct let v zařízení pracovali, zajišťovali provozní servis nutný pro jeho činnost, podporovali Betany finančně, materiálně i morálně. „Byl by to dlouhý seznam lidí, kteří nás mají rádi,“ Neopomenula zmínit současné spolupracovníky. Nakonec poděkovala všem, kteří se na této slavnosti sešli. „Vaše přítomnost nás velmi těší, vážíme si jí, protože ji vnímáme jako projev úcty k naší práci.“
Nádherný pečlivě připravený zábavný program doprovázela svými písněmi Cimbálová muzika Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno s primášem Jožkou Imrichem. Pro děti byly připraveny soutěže, ukázky výcviku psů Kynologického klubu Boskovice, pro dospělé pak prohlídky areálu, promítání filmů, a výstavka fotografií z patnáctileté historie Betany. Pro všechny pak malé občerstvení.
Slavnost se i díky pěknému letnímu počasí vydařila. Zbývá popřát Betany do dalších patnácti let činnosti mnoho spokojených klientů a skvělých přátel.
17 fotek, léto 2010, 129 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Na Bílkově ulici v centru židovské části města Boskovice na Blanensku stojí velká oprýskaná žlutá budova. Má číslo sedm a zajímavou pestrou historii. Dnes již málokdo i z místních občanů ví, k čemu kdysi sloužila. První doložená písemná zpráva je z roku 1824. V roce 1849, kdy byla adaptována, se stala místem okresního hejtmanství, po roce 1855 v ní sídlil obecní úřad a poslední židovská německá škola až do roku 1920, tedy do doby relativně zcela nedávné. Navštěvoval ji též Erik Jan Hanussenn, věštec Adolfa Hitlera. Za první republiky sloužila budova jako knihovna a byly ní soukromé byty. Vlastníkem nemovitosti je Židovská obec Brno a provozovatelem Federace židovských obcí v České republice.
Zajímavostí je fasáda, kde pozorný kolemjdoucí najde empírové prvky. Proč? Budova byla totiž stavěna v době vzniku boskovického empírového zámku. Dnes se mu říká též honosně perla Moravy. A právem, zámek je opravdu malebný. V té době byl empírový sloh v módě, a proto jej najdeme na mnohých stavbách boskovického židovského města, jež se znovu rodilo z popela velkého požáru v roce 1823. Ten se prý rozšířil nešťastnou náhodou od vzníceného škvařeného sádla jakési nepozorné hospodyňky. Tenkrát byly zničeny dvě třetiny židovského města. Většina domků byla totiž původně dřevěná.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová prozradila, že se budova školy Bílkova 7 do tří let promění v centrum židovské kultury. Bude upravena tak, aby v jejich prostorách vzniklo důstojné místo pro přednášky, výstavy, workshopy a divadelní představení. Též bude sloužit návštěvníkům města jako sociální a kulturní zázemí, kde se současně dozvědí o historii židovské čtvrti. Též zde budou mít možnost nakoupit upomínkové předměty.
Pro turisty bude toto místo velice vhodné i z hlediska umístění školy. V bezprostřední blízkosti se totiž nacházejí významné židovské památky - konfekční továrna, výrobna obuvi, ženské očistné lázně, sklepní rituální lázeň Mikve a Synagoga Maior. Židovská obec Brno má na opravě školy zájem, zanedbaná budova ji potřebuje. Je totiž nedílnou součástí židovské čtvrti a ta už je dnes v docela dobrém stavu. Rekonstrukce nemovitosti je proto zcela namístě.
Též budova synagogy projde částečnou opravou, bude provedeno odvlhčení zdiva a rekonstrukce se dočkají některé dřevěné prvky.
Na údržbu obou památek dostane Muzeum Boskovicka, jež je provozovatelem synagogy a v budoucnu i školy, dotaci z celorepublikového projektu „Revitalizace židovských památek v České republice a jejich využití pro vzdělávací a veřejně kulturní služby.“ Boskovice byly vybrány mezi deset měst, která prostředky na záchranu dvaceti židovských památek dostanou. Vše by mělo být hotovo v roce 2013.
39 fotek, 22.8.2010, 195 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
O předposlední prázdninové slunečné neděli 22. srpna si přišli na své všichni milovníci dechovky. Kruh přátel umění a Město Kunštát na Blanensku připravili na výletišti za kulturním domem pro vyznavače lidové hudby setkání tří významných orchestrů regionu Boskovicka.
Starosta Kunštátu Mgr. Pavel Göpfert v krátkém úvodním slově přivítal všechny účinkující i diváky a popřál příjemnou zábavu.
A pak už se program rozběhl naplno. Nejprve se představila kapela, která to sem měla opravdu coby kamenem dohodil, z nedalekých asi sedm kilometrů vzdálených Lysic. Je třeba zmínit, že toto hudební těleso oslavuje letos 130 let od svého vzniku. Muzikanti pod taktovkou kapelníka pana Sehnala nastudovali pro padesátiminutové kunštátské vystoupení skladby Karla Vacka, Antonína Pecha, Ladislava Kubeše, Dominika Strouhala, Jaroslava Humpolíka a Jaroslava Maliny. Zbývá dodat, že uměleckým vedoucím souboru je pan František Svoboda.
Poté se představila nejmladší z dechovek Benešovská dvanáctka s kapelníkem Ing. Vladimírem Henkem, která to měla do Kunštátu již o něco dále z malebné vesnice v srdci Drahanské vrchoviny, asi dvacet kilometrů vzdáleného horáckého Benešova. Založení kapely se datuje do roku 1992. Přednesli skladby tří velikánů české dechovky Josefa Poncara, Jaroslava Vejvody a Karla Vacka. U těchto skladatelů bych se maličko zastavil. V pátek 14. března 1902 spatřil světlo světa první z umělců Josef Poncar. Přesně za týden 21. března 1902 se narodil Karel Vacek a hned další pátek 28. března se přihlásil do života Jaromír Vejvoda. Je to všechno jenom náhoda? Posledně jmenovaný Jaromír Vejvoda složil světoznámou polku Škoda lásky. Jak toto proslulé hudební dílko vzniklo? Náhodou v hospodě u klavíru, kdy si jednou Vejvoda uvědomil, že přehrává již po několikáté stejný motiv. Nápad se mu zalíbil, rozvedl jej, až napsal celou polku. Charakteristickou basfiguru dopsal až později v roce 1929. Skladba se původně jmenovala Modřanská polka. A která skladba Karla Vacka je nejznámější? No přece ta, jež se hraje na koncertech a zábavách vždy jako poslední. Pochod má název „Zůstaň tu s námi, muziko česká“.
Jako poslední vystoupila domácí dechová kapela pod vedením pánů Miroslava Zoubka a Aloise Žabského. Tato hudební formace vznikla hned po válce v roce 1945. Zakladatelem tělesa byl nadšený muzikant Vincenc Vrbka z Kunštátu, jenž uměl zahrát na veškeré druhy dechových nástrojů. Do kapely se tenkrát přihlásilo 42 mladých nadšenců, někteří navštěvovali ještě základní školu. Pilně cvičili a hned na jaře 1946 si troufli na první veřejné vystoupení na kunštátském náměstí o Velikonocích. Po roce 1953 převzal vedení kapely pan Mirek Zoubek skvělý hráč na křídlovku. Přišel na nápad zorganizovat koncert spojených dechovek Kunštátu, Letovic a Svitávky. Kapely tenkrát zahrály pod taktovkou bývalého ředitele Lidové školy umění v Boskovicích znamenitého dirigenta pana Františka Hlaváčka.
Vynikající zpěvák Kunštátské kapely i Benešovské dvanáctky pan František Okáč nakonec vyjádřil přesvědčení, že koncert v Kunštátě nebyl poslední a podobná hudební setkání budou pokračovat každý rok. Příště třeba v Lysicích, pak na Benešově a tak by se to mělo střídat. Výborný nápad…
21 fotek, 18.8.2010, 195 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Hned počátkem září a to v sobotu čtvrtého se uskuteční v Boskovicích ojedinělá akce pojatá též jako rozloučení s prázdninami nazvaná Boskovický Traverz 2010. O co jde? Mezi Vyhlídkou pod zříceninou boskovického hradu a sportovním areálem Červená zahrada bude pomocí vrtulníků natažena speciální lanovka. Odvážlivce z řad veřejnosti pak čeká téměř půlkilometrová adrenalinová jízda, kdy budou pod odborným dohledem školených instruktorů upoutáni po dvou do vozíku a ten s nimi sjede cca stometrovým převýšením. Jízda skončí asi někde uprostřed hlavního fotbalového hřiště. Předpokládá se, že za hodinu si bude moci lanovku vyzkoušet za rozumné vstupné asi šest lidí.
Jedná se o dobročinnou charitativní akci, kdy budou mít návštěvníci možnost věnovat jakoukoliv částku. Výtěžek třídenní akce, která potrvá od pátku 3. do neděle 5. září bude věnován na nákup tří polohovacích lůžek s nosností 220 kilogramů pro boskovickou nemocnici. Konkrétně na oddělení ARO a jednotku intenzivní péče. Prozatím se zde pro pacienty s vyšší hmotností používají běžná lůžka, která se však přetěžováním poškozují. Pořízení nových lůžek si vyžádá přibližně 200 tisíc korun. Celou akci vymyslel ředitel boskovické nemocnice pan Rostislav Verner. Ten se kdysi sám aktivně věnoval adrenalinovým disciplinám - parašutismu a potápění. A nyní chce využít svých zkušeností z působení v armádě a přiblížit běžným občanům, co takové sporty obnášejí. Navíc spojí zábavu s podporou užitečné věci. Jedním z garantů projektu je také město Boskovice, které nemocnici prostřednictvím své společnosti provozuje.
V pátek, kdy budou probíhat hlavní přípravy, mohou zájemci uvidět vrtulníky v akci při budování lanovky. Délka traverzového lana má být asi pětset metrů. Světový rekord je přitom 950 metrů. Takže v Boskovicích bude na co se dívat.
Po oba hlavní dny, tedy v pátek i v sobotu zazní na betonové ploše před zimním stadionem SB Boskovice vždy ve večerních hodinách hudba všech žánrů. V prostoru nově opraveného koupaliště Červenka bude v provozu nafukovací paintballové hřiště, airsoftová střelnice a střelnice z luků a kuší.
Zábavný program bude oficiálně zahájen v sobotu 4. září v 10 hodin starostou města Ing. Jaroslavem Dohnálkem. Pak se již vše rozběhne naplno a hlavní magnet celé akce – traverzová lanovka – bude k dispozici všem zájemcům z řad veřejnosti až do setmění.
Zbývá si jen přát, aby tuto bezesporu ojedinělou a atraktivní akci nepokazila nepřízeň počasí. Silné poryvy větru by zřejmě znemožnily bezpečný provoz lanovky, což by byla jistě velká škoda. V neposlední řadě, aby se podařily vybrat potřebné peníze a nemocnice mohla pořídit tolik žádaná lůžka. Snad vše vyjde. Držíme palce.
25 fotek, srpen 2010, 2 722 zobrazení, 11 komentářů | moje fotozprávy
Ve středu 11. srpna jsem při cestě na jízdním kole ze Skalice nad Svitavou na Blanensku směrem k silnici 150, která pokračuje na mezinárodní komunikaci E461 (1/43) Svitavy – Brno – Vídeň, spatřil vlevo uprostřed obilného pole podivný kruhový obrazec podobající se skvostnému ornamentu. A což je dost neobvyklé, byl tentokrát jen jediný. Nacházel se ode mě asi 1200 metrů nad rybníkem, v místě, kde se pole zvedá směrem k Brnu. Ke „státní“ silnici je to od záhadného místa cca 400 metrů. Zůstal jsem jako přimrazený, v životě jsem tohle ještě neviděl. Slyšel a četl jsem o tom již mnohé, je toho plný internet, ale spatřit tohle na vlastní oči je úplně něco jiného. Hlavou se mi honily různé nezodpovězené otázky. Kde se to tu najednou vzalo? Je to dílo lidských rukou nebo nějaké vyšší moci? Nad krajinu se pomalu snášela tma vlahého letního večera, fotografovat už se na tu dálku nedalo i když jako správný reportér jsem měl aparát při ruce. V tu chvíli jsem byl pevně rozhodnut se na tenhle podivný úkaz podívat co nejdříve zblízka…
Na místo jsem se vydal v pátek 13. srpna odpoledne. Ze silnice spojující Skalici s Krhovem jsem sešel vpravo na slepou polní cestu a pak jsem se brodil zelenou vojtěškou a již zralým obilím asi půl kilometru směrem západním k místu, které mě magicky přitahovalo. Abych nenadělal zemědělcům škodu, využíval jsem co nejvíce úzkých vyjetých kolejí od postřikovačů. Posledních asi šedesát metrů jsem bohužel musel již stojícím obilím, žádné vyšlapané chodníčky ke kruhu tam nebyly. Za namáhavý pochod měkkým nerovným terénem jsem byl odměněn úchvatným pohledem na cosi, jež vlastními slovy ani příliš popsat nejde. Chvíli jsem stál v němém úžasu a pak si uvědomil, že je podvečer a světla bude rychle ubývat, tak jsem se dal rychle do práce. I přes varování různých biotroniků, že pobyt uprostřed neznámého díla je nebezpečný, jsem v místě pobyl asi hodinu a pořídil několik snímků. U některých jsem musel též ulehnout do upěchovaného obilí. A vidíte, nic se mi v pátek třináctého nestalo, necítil jsem ani žádnou zvláštní únavu. Vytáhnul jsem z fotobrašny kompas a zkoušel, zda se střelka nevychýlí od severu někam jinam. Nic takového se nestalo. Dokonale pravidelný kruh v obilí má průměr dvaatřicet normálních kroků. Na místo jsem se vrátil ještě jednou v sobotu ze severu směrem od rybníka a pořídil přehledový snímek, na který jsem v pátek jaksi zapomněl. Zřejmě tím zvláštním pocitem z místa podivného přírodního úkazu, na jehož vznik dodnes panují zcela rozporuplné názory. Z větší blízkosti to fotografovat nešlo, obrazec by už vzhledem k nerovnému terénu nebyl pode mnou. Jen doplním, že podobný záhadný kruh se ve stejnou dobu objevil v polích u obce Rozseč nad Kunštátem, což je odtud vzdálené vzdušnou čarou cca deset kilometrů směrem západním.
Domnívám se, že další slovní komentář je zbytečný, podívejte se na obrázky přímo z místa…
27 fotek, 13.8.2010, 655 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Milovníci nostalgických vzpomínek a ti, kteří jsou obdivovateli dávné i téměř současné spojovací techniky si mohou dát dostaveníčko v Halasově Kunštátě na Blanensku, kde se zdvihají první výběžky Českomoravské vrchoviny. Zdejší Informační centrum na náměstí Krále Jiřího 105 hostí unikátní výstavu historických telefonů s rotační číselnicí, ústředen a příslušenství. Odborná i laická veřejnost zde má možnost zhlédnout vzácné skvosty ze soukromých sbírek pana Ladislava Podsedníka. Jsou zde ke zhlédnutí nádherné přístroje z dvacátých a třicátých let, u nichž je vidět, s jakou precizností a řemeslnou zručností byly zhotoveny. Pak přišla léta padesátá a s nimi „bakelitová éra“. Telefony z té doby pamatuje i současná střední a starší generace. Byly zcela běžně vidět v kancelářích a dílnách socialistických národních podniků. Prezentace zahrnuje též polní telefony a ústředny, jež patřily k základnímu vybavení spojovacích vojsk tehdejší Československé lidové armády. Kdo v osmdesátých letech absolvoval jako spojař dvouletou prezenční vojenskou službu, tak tato zařízení jistě důvěrně zná. V neposlední řadě jsou zde vidět přístroje drážní a také domácí telefony, které patřily k běžnému vybavení domácností zámožnějších rodin v dobách první republiky. Technickou zajímavostí je litinový velmi těžký masivní důlní telefon. Byl určen do prostor s výskytem třaskavých plynů. Perličkou výstavy je jeden z prvních kufříkových mobilních telefonů pro síť GSM 900 MHz. Při pohledu na něj se zejména na tvářích mladší generace nutně objeví úsměv. Těžko by takový „krám“ mohli studenti nosit do školy a vlastně všude, jak je to dnes u malých současných kapesních mobilů (tatranek) zcela normální. Tyto „mobilní“ kufříky používali bohatí podnikatelé v první polovině devadesátých let minulého století. O nějakém fotografování či navigaci si tenkrát mohli nechat jen zdát. A cena takového přístroje? Kolem 70ti tisíc korun! A účtovaly se i příchozí hovory. To si opravdu každý nemohl dovolit. Ještě že už je tahle doba minulostí.
Procházku výstavou bych zakončil slovy majitele sbírky pana Podsedníka: „Vytáčení čísla je sice zdlouhavé, ale velmi příjemné.Též držení sluchátka s měkkou bavlněnou šňůrou vyvolává ve všech, kteří tuhle éru pamatují krásné vzpomínky na dobu, ve které slova spěch a stres ještě neexistovaly“.
Výstava opravdu stojí za zhlédnutí. Je otevřena od pondělí do pátku 8.30 – 12.00, 12.30 – 16.00. V sobotu pak od osmi do dvanácti hodin. Vstup volný.
Autor výstavy současně žádá všechny, kteří by měli doma třeba na půdách odložené staré přístroje nebo součástky a příslušenství, aby mu je nabídli na telefonním čísle 602933068.
5 fotek, 8.8.2010, 305 zobrazení, 18 komentářů | moje fotozprávy
Při nedělní vycházce 8. srpna na opravovanou silnici 2/376 mezi Kunštátem a Zbraslavcem, o níž jsem zde již psal několikrát, jsem narazil na podivnou botanickou zvláštnost. Té jsem si při minulé návštěvě před týdnem, kdy jsem pořizoval fotografickou reportáž z průběhu rekonstrukce vozovky, nevšimnul. Oč se jedná? V délce asi čtyřista metrů je listnatý les postižen usycháním větví ve stejné výšce cca tři metry nad terénem, jako podle pravítka. Stromy lemují silnici vlevo, když mám Kunštát za zády. Na pravé straně je obilné pole. Nadmořská výška lokality cca 450 metrů.
Nedalo mi to a pořídil jsem několik snímků. Co tohle může způsobovat? Ve školním roce bych se zeptal našeho skvělého učitele biologie na boskovickém gymnáziu, kde mě od září čeká třetí ročník, respektive septima osmiletého studia. Ale o prázdninách? Zatím mi tuto zvídavou otázku nedokázal nikdo osvětlit, i když jsem obrázky ukazoval mnoha lidem. Má snad někdo z pozorných a přírodopisně vzdělaných čtenářů rozumné vysvětlení…?
8 fotek, 8.8.2010, 117 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Jak jsme Vás již informovali, probíhá mezi Kunštátem a Zbraslavcem na Blanensku oprava dva kilometry dlouhého úseku zdevastované silnice, kde musejí řidiči počítat od tohoto týdne s desetikilometrovou obousměrnou objížďkou přes Sebranice, Voděrady a Drnovice. Další dopravní komplikace však čekají v samotném Kunštátě na silnici číslo 19 v ulici Palackého. Zde se v rámci největší investiční akce v dějinách města, jíž je výstavba nové oddílné kanalizace, budování splaškové kanalizace v místní části Sychotín a rekonstrukce čistírny odpadních vod, staví odlehčovací komory. Doprava na cca dvěstěmetrovém úseku je svedena do jednoho jízdního pruhu a je řízena kyvadlově světelnou signalizací. Díky dobře načasovaným semaforům se žádné dlouhé fronty vozidel netvoří. Další dopravní omezení se týká spojení Sychotína s cca dva kilometry vzdálenou obcí Makov, kde neprojedou autobusy a těžké nákladní vozy.
Kunštátští totiž plní nařízení Evropské unie, ve kterém se jasně říká, že každá obec s více než dvěma tisíci obyvateli musí mít všude vlastní kanalizaci.
Současně probíhá nezbytná rekonstrukce mechanicko – biologické čistírny odpadních vod, která byla postavena před šestnácti lety. Po připojení místní části Sychotín by již výkonostně nestačila, proto je nutné její kapacitu navýšit na 2100 EO, což umožní denní zpracování 315 000 litrů odpadních vod. Celková délka nově budované kanalizace činí 5,66 kilometrů.
Projekt je financován Evropskou unií – Fondem soudržnosti a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. Celkové náklady si vyžádají cca 79 milionů korun, z toho tvoří dotace EU asi 67 milionů, tedy 85%, prostředky SFŽP ČR 4 miliony, což je 5% a zbytek 8 milionů korun - 10% uhradí příjemce dotace, jímž je Město Kunštát.
Práce na silnici a s nimi omezení dopravy by měly skončit letos v říjnu.
3 fotky, 8.8.2010, 128 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
U příležitosti svátku svatého Vavřince, který vždy připadá na desátého srpna a jemuž je zasvěcen jeden z nejmenších evropských kostelů ve Lhotě Rapotině na Blanensku, se zde v neděli osmého srpna konala tradiční pouť. Součástí celodenního zábavného programu bylo odpolední přátelské exhibiční utkání v kopané s fotbalisty nedaleké asi tři kilometry vzdálené malebné obce Obory. V prvním utkání se střetli muži, ve druhém proti sobě nastoupily ženy. O skvělou zábavu a legraci nebyla nouze. Asi stovka přihlížejících z obou vesnic i širokého okolí odměnila každou útočnou akci obou stran bouřlivými ovacemi. Přestávky doplnily pestrobarevné mažoretky a protože bylo slunečno a vedro, přišlo mnohým k duhu chlazené točené pivo. A výsledky? Na těch tentokrát vůbec nezáleželo, zvítězili všichni zúčastnění tím, že připravili vděčným divákům i sobě hodnotné sportovní odpoledne. Nezbývá, než se těšit na další pouť v příštím roce.
8 fotek, 3.8.2010, 172 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Jak jsme Vás již předchozích zprávách informovali, začali silničáři v pondělí druhého srpna opravovat úsek silnice 2/376 mezi Kunštátem a Zbraslavcem na Blanensku. Komunikace je již několik let v havarijním stavu a rekonstrukce je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu naprosto nezbytná a podle slov starosty Kunštátu Pavla Göpferta ji nelze oddalovat. První etapa prací probíhá hned za domovní zástavbou města. Řidiči a cyklisté proto mohou do konce tohoto týdne využít krátkou objízdnou trasu po ulicích Nová a Zámecká v délce cca 1,3 kilometru. Trasa je perfektně značená, průjezd tedy nečiní žádné potíže i lidem neznalých místních poměrů.
V pondělí 9. srpna bude spuštěna druhá etapa oprav, jež si vynutí úplnou výluku a tím výrazné prodloužení objízdné trasy oběma směry přes Sebranice, Voděrady a Drnovice o délce cca 10 kilometrů.
Celková uzávěra postihne všechnu dopravu včetně autobusů integrovaného dopravního systému na páteřní lince 301 z Olešnice do Brna. Výraznou měrou se dotkne dopravy v úseku Drnovce – Bystré, linek 256 a 257.
Je třeba opravit celkem dva kilometry silnice, která je před renovací zcela zborcená a plná výtluků. V některých místech je naměřený výškový rozdíl v příčném směru přes vozovku i pětadvacet centimetrů. Zanedbaný stav si proto vyžaduje celkovou recyklaci a pokládku nového asfaltového koberce.
Špatný stav vozovky je způsoben především těžkými nákladními vozidly. Rekonstrukce potrvá pravděpodobně do čtvrtého září a vyžádá si deset a půl milionu korun. Silnice je v majetku Jihomoravského kraje. Ten také veškeré investiční náklady uhradí.
8 fotek, červen až srpen 2010, 258 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Právě dnes začíná třídenní plánovaná výluka na jednokolejné železniční trati 262 Skalice nad Svitavou – Chornice – Česká Třebová a to v krátkém cca pětikilometrovém úseku mezi stanicemi Skalice – Boskovice a zpět. Potrvá jen do čtvrtka 5. srpna v době od 7.40 do 14.15 hodin. Pro cestující je připravena náhradní autobusová doprava. Autobusy budou dle vlakového jízdního řádu přistaveny ve Skalici před budovou nádraží ČD na zastávce IDS JMK a v Boskovicích na obvyklém místě, kterým je hlavní silnice pod staniční budovou ČD.
Další o něco delší výluka čeká cestující od 4. do 9. srpna na devítikilometrovém úseku tratě 262 mezi stanicemi Boskovice – Knínice - Šebetov a zpět v malebném údolí Malé Hané, též od 7.40 do 14.15 hodin. I zde bude zavedena náhradní autobusová přeprava. Stanoviště v Boskovicích bude opět pod staniční budovou ČD na hlavní komunikaci, v Knínicích u vlakové zastávky a v Šebetově před nádražím ČD.
5 fotek, 1.8.2010, 360 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
V minulém týdnu jsme Vás informovali o nevyhnutném zdržení, jež čekalo na řidiče jedoucí po velmi vytížené mezinárodní silnici E461 (1/43) spojující Svitavy přes Brno s rakouským hlavním městem Vídní a to u obce Krhov na Blanensku. Právě zde se nachází v blízkosti známé benzínové čerpací stanice velká důležitá křižovatka s vedlejší silnicí, která Vás zavede vlevo do Lysic a vpravo do Skalice nad Svitavou a dále na Boskovice, přijíždíte-li ve směru od Brna.
Dělníci prováděli broušení a poté osazení vozovky zcela novým protismykovým povrchem. Ten výrazně zkracuje brzdnou dráhu vozidla, což v těchto místech významně pomůže ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu. Stávající povrch byl po letošní tuhé zimě natolik poškozený, že byl i nebezpečný. Výtluky a zvlnění byly na konci táhlého klesání od Brna velmi nepříjemné.
V neděli 1. srpna podvečer, kdy jsem pro Vás pořizoval tyhle snímky, byly největší práce již ukončeny, oba směry jsou plynule a hladce průjezdné, povrch perfektní. Zbývá zde jen dokončit vodorovné dopravní značení.
Hned od pondělí 2. srpna se musejí řidiči připravit na další zásah do plynulosti silničního provozu a tím je úplná uzávěra silnice 2/376 Kunštát – Zbraslavec. Tato komunikace se již několik let nachází v havarijním stavu. Asi do 12. srpna se dělníci budou pohybovat v blízkosti bytové zástavby v Kunštátě, kdy řidiči budou jako objížďku využívat místní komunikace. Zdržení tedy téměř nepocítí. Ovšem poté, kdy se stavba začne vzdalovat od města, se situace značně zkomplikuje. Nezbytná desetikilometrová objízdná trasa povede pro oba směry přes Sebranice, Voděrady a Drnovice. To postihne veškerou dopravu i přímé autobusové linky 301 integrovaného dopravního systému z Olešnice do Brna. Účastníci silničního provozu se v těchto místech budou muset obrnit trpělivostí až do poloviny září, dokdy potrvají stavební práce. Investice do opravy se vyšplhá na deset a půl milionu korun. Obrazovou reportáž připravujeme.
11 fotek, 28.7.2010, 372 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Další nevyhnutné zdržení čeká do pátku 30. července řidiče na důležité mezinárodní silnici E461 (1/43) spojující Svitavy přes Brno s rakouským hlavním městem Vídní. V minulém příspěvku jsme Vás informovali o stále probíhající opravě mostu ve Zboňku, v těchto dnech se navíc provádí renovace vozovky docela nedaleko a to o osm kilometrů jižněji u obce Krhov. Zde dělníci po odfrézování osazují zcela nový povrch s protismykovými vlastnostmi, jež se projeví výrazným zkrácením brzdové dráhy vozidla. Technickou zajímavostí je umístění dvou přenosných informačních tabulí osazených vysoce svítivými žlutými LED diodami o rozměrech 2 x 3 metry na speciálních podvozcích, které jsou na okrese Blansko použity poprvé. Zde mohou pracovníci Ředitelství silnic a dálnic, jež je investorem celé stavby, měnit textové informace a grafické symboly na dálku pomocí SMS zpráv z mobilního telefonu, či počítače přes internet. Tím se dostanou k účastníkům silničního provozu aktuální a přesné informace. Počítá se, že by toto velmi užitečné a moderní zařízení mohlo v budoucnu upozorňovat například na dopravní nehody. Jedna tabule stojí cca 250 tisíc korun, ovšem její praktická hodnota je mnohem vyšší.
Vozidla od Brna projedou úsekem přímo se sníženou rychlostí a zvýšenou opatrností. Z opačného směru, tedy od Svitav, musejí řidiči sjet na objízdnou trasu. Ta vede přes Voděrady, Drnovice a Lysice. Délka objížďky je cca 10 kilometrů, zatímco původní trasa je necelých 5 kilometrů. Tedy žádné dramatické navýšení.
V pátek 30. července budou dělníci kreslit vodorovné dopravní značení.
Špatný stav povrchu vozovky zapříčinila především letošní tuhá zima a velké teplotní výkyvy, jež se podepsaly na výtlucích a zvlnění povrchu. To bylo právě v těchto místech, kde je od Brna dlouhé táhlé a dost prudké klesání zakončené velkou křižovatkou u benzinové čerpací stanice Krhov, velmi nepříjemné. Opravená vozovka přispěje nemalou měrou k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na velmi vytížené mezinárodní komunikaci E461.
8 fotek, 25.7.2010, 188 zobrazení, přidat komentář | moje fotozprávy
Ještě do konce srpna musejí řidiči počítat s nepříjemným dopravním omezením na mezinárodním tahu E461 Brno - Svitavy v obci Zboněk na Blanensku. Od dubna letošního roku zde probíhá za přispění Státního fondu dopravní infrastruktury rekonstrukce silničního mostu. Dělníci opravují mostní izolaci, křídla, římsy a další části. Provoz je zde řízen kyvadlově světelnou signalizací. Zejména v době ranních a odpoledních dopravních špiček, též v pátek a v neděli, se tvoří na obou stranách dlouhé kolony vozidel. Díky dobře seřízeným semaforům však k větším čekacím dobám nedochází. I když je E461velmi vytíženou komunikací spojující Svitavy s rakouským hlavním městem Vídeň, není třeba se průjezdu kritickým místem nijak obávat. Tato důležitá mezinárodní tepna má na území naší republiky délku cca 128 kilometrů.
4 fotky, 21.7.2010, 194 zobrazení, přidat komentář
Tak už je to zase tady. Co? No přece žně a s nimi každoroční uvědomění si, jak ten čas neúprosně letí. Je to vůbec možné? Vždyť je to jako včera, když jsem coby student druhého ročníku boskovického gymnázia obdržel z rukou třídního učitele listinu zvanou vysvědčení. A než jsem se nadál, zmizely první tři týdny vytoužených prázdnin v propadlišti dějin. Za chvíli začne foukat ze strnišť, bude tu první září a znovu začne školní kolotoč. Však už se také citelně zkracuje den, teď asi o 37 minut.
„Nad čím dumáš?“ Vytrhl mě z ne zrovna příjemných myšlenek kamarád kráčející se mnou polní cestou do vedlejší dědiny ke strýci opravit jeho stávkující počítač. „Ale jen tak, když se zadívám na posečené pole, vzpomněl jsem na blížící se učení - mučení“. „Na to je snad ještě dost času, měsíc a něco. Prý má být i celý srpen hezký. Já na to ještě zdaleka nemyslím. A pohni sebou, v devět máme na Vaší chatě domluvené grilování, tak ať se včas vrátíme“, snažil se mě povzbudit můj bývalý spolužák ze základky. „Asi máš pravdu“, uklidnil jsem se a rychle zahnal černé myšlenky…
7 fotek, 20.7.2010, 104 zobrazení, přidat komentář
Po příjemně teplém polojasném úterý 20. července se kolem 19. hodiny přihnalo zcela nečekaně nad Boskovice několik slabších lokálních bouřek. Lokální, protože postupně zasáhnou velmi malá území. Zpravidla do 20 kilometrů čtverečních. Někdy dochází k místním záplavám, pokud takovou bouřku provází intenzivní srážky nebo i kroupy, což se tentokrát naštěstí nestalo, neboť se nesrazily vzduchové hmoty o velmi rozdílné teplotě, jak to bývá na blížící se studené frontě. Vrchol bouřkového mraku pak může být i ve výšce 13 km, kde je stálý mráz, proto ty kroupy. Tentokrát se hromy a blesky nasunuly od východu ze Slovenska, což nebývá příliš obvyklé. Situace je důsledkem teplé fronty nad Balkánem, která k nám intenzivní bouřky „posílá“.Trochu i sprchlo, ale dusné horko zůstalo. Po zadní straně hřebene vysokého tlaku, anticyklóny, která se vždy otáčí ve směru hodin, k nám proudí teplý vzduch od jihu až jihozápadu. Proto nebylo ochlazení po dešti příliš patrné. Navíc zvýšená vlhkost vzduchu vytvořila intenzivním vypařováním vody z přehřátého zemského povrchu téměř tropické podnebí. Lomem světla na bouřkových mracích vzniklo krásné oranžové světlo, jež zalilo celý kraj a vytvořilo zvláštní večerní atmosféru.
Bouřky dlouho netrvaly, za půl hodiny byl klid. Při svém postupu k západu ztrácely rychle na intenzitě. Po 21. hodině už bylo zase jasno.
Na snímcích je zachycena hra barev na řídké oblačnosti typu cumulonimbus ve výšce cca 1200 m a roztroušených mracích cumulus ve výšce cca 1300 m.
Teplota vzduchu ve dvou metrech nad zemí před bouřkou 26 st., po ní 21 st. Tlak vzduchu před 1014 hPa, po bouřce 1015 hPa, tedy žádný dramatický skok. Svědčí to o tom, že nepřešla žádná studená fronta a počasí bude asi do pátku 23. července vcelku stabilní, jen bude na zadní straně tlakové výše zesilovat příliv teplého vzduch od jihu. Ten pak ukončí asi v noci na sobotu studená fronta od západu a ochladí se až o 8 -10 st. Právě na takové studené frontě pak můžeme očekávat intenzivní bouřky doprovázené kroupami, přívalovými srážkami a silným nárazovitým větrem. Naštěstí dnešní vyspělá meteorologická a výpočetní technika umí tyto nebezpečné jevy předvídat a dostane se nám včasného varování.
19 fotek, 15.7.2010, 335 zobrazení, 1 komentář | moje fotozprávy
Slavnostní vernisáží v Muzeu Boskovicka byla ve čtvrtek 15. července otevřena dlouho očekávaná unikátní putovní výstava kreslených rekonstrukcí podoby hradů a hrádků v povodí Svratky a Svitavy nazvaná latinsky „Copuli Lapidum“, tedy přeloženo do češtiny „Hromady kamení“. Projekt vznikl v Národním památkovém ústavu v Brně. A proč putovní? Je totiž postupně instalována po celé Moravě, v našem regionu už byla v zámku Kunštát a do Boskovic je převezena z hradu Pernštejn. Všude se setkala s mimořádným ohlasem odborníků i laické veřejnosti. Nádherné letecké snímky ukazují krásu našeho regionu a přímo lákají k turistickým výletům.
Všechny přítomné přivítala ředitelka muzea Mgr. Dagmar Hamalová. V úvodním slově vyzdvihla význam historického poznávání našeho regionu a též hojný zájem starších občanů města o tuto výstavu. Poté předala slovo Ing. Arch. Pavlu Šimečkovi, jenž je „duší“ celého projektu. Pan architekt vzpomněl práci doc. Ing. PhDr. Miroslava Plačka, který od mládí vyhledával zříceniny hradů a pořizoval jejich skicy. Ve své práci čerpá z jeho „Ilustrované encyklopedie moravských hradů“. Dále zmínil paní Veroniku Skálovou. Ta je vášnivou leteckou fotografkou a jednotlivé lokality nesnímkovala. Používali malé lehké dvoumístné letadélko a na jeden start se podařilo nafotografovat cca deset hradů. Záleželo i na počasí. U mnoha hradů nebylo pořízení snímků vůbec jednoduché, neboť jejich zbytky jsou ukryty hluboko v lesích. Z takto vzniklých materiálů je pak možné vyčíst, jak jednotlivé hrady v době jejich rozkvětu před staletími asi vypadaly. Rekonstrukce se provádějí zejména pro potřeby archeologů, ale jsou významné i z hlediska turistického ruchu. Pokud se dochovaly písemné materiály, je práce snazší. Ovšem u mnohých hradů se nedochovalo nic. Jejich původ, historie a jméno jsou tímto zcela neznámé. Všechny hrady se v průběhu věků přestavovaly nejen pro pohodlí jejich obyvatel, ale hlavně z hlediska jejich obrany. S neustálým zdokonalováním palných zbraní se musely vymýšlet důmyslnější příkopy a hlavně se stavěly malé předsunuté hrádky – Bašty. Ty sloužily především jako dělostřelecká obrana hlavního sídelního hradu.
Výstava je uspořádaná tak, jako kdybychom šli proti proudu řeky Svratky a pak po proudu Svitavy zase dolů na jih. Obsahuje místa obecně známá (Letovice, Boskovice, Blansek) i již úplně zapomenutá o nichž dnes už nevědí ani místní, která lze objevit v terénu jen v předjaří nebo pozdním podzimu, kdy zmizí veškerá vegetace a hromady kamení se dají snáze najít. Z těchto zbytků zdí, valů a příkopů pomocí dochovaných písemných materiálů a historických souvislostí pomalu vzniká obraz dávné minulosti, jak ten který hrad kdysi asi vypadal, jak byl zasazen do terénu. Vše doplňuje geofyzikální výzkum, který zodpoví, na jakém podloží byl hrad kdysi stavěn. Ten spočívá v hloubkovém sondování terénu. Měřením zemního odporu lze pak zjistit materiál, na kterém hrad „sedí“. Též lze touto metodou zjistit, kde je skála, zbytky zdiva a kde se nacházel dávno zasypaný hradní příkop. Všechny poznatky spolu s leteckými snímky pak vytvářejí skutečný obraz dávné lokality. Takto se podařilo věrně zakreslit třeba zaniklý hrad ve Valticích, který kdysi stál v dnešním zámeckém parku. Právě zde pomohla geofyzika při vytýčení jeho rozsahu, velikosti a bylo možné nakreslit jeho dávnou podobu, jak kdysi asi vypadal. Další velmi užitečná pomocná metoda je počítačová, vymyšlená německými techniky, kdy lze zjistit stáří dřeva použitého při výstavbě hradních prvků. Technologie dokáže určit věk s přesností na čtyři roky.
Někdy se stává, že představy o hradu se výrazně liší od skutečnosti. V jedné obci se tradovalo, že kámen ze zaniklého hradu se ještě za první republiky používal jako stavební materiál pro téměř vše. Ovšem podrobným archeologickým výzkumem společně s geofyzikou a počítačovou metodou se zjistilo, že hrad byl celý dřevěný...
Samozřejmě, že výstava nezahrnuje úplně všechno, některé lokality jsou dnes již tak poničené z hlediska archeologického výzkumu, že již zde opravdu nelze nic najít.
Velkou raritou je nikdy nedokončený hrad v Újezdě u Kunštátu. Nejsou již o něm žádné dochované písemné materiály a vědci se stále přou, jakým způsobem se stavěl. Vše nasvědčuje tomu, že nejprve se budoval mohutný okružní příkop. Tím se obnažila skála. Z jejího kamene se měla stavět věž a obvodová hradba. Našly se započaté základové spáry, které už nejsou dokončené a skládka kamene pro budoucí věž. Tyhle práce vykonávali obyčejní poddaní, tedy z dnešního pohledu nekvalifikovaní dělníci. Další postup už musel dělat odborník (kamenická huť). Budoucí hradní pán, jehož jméno není známo najednou zjistil, že by to bylo velmi nákladné, tak od stavby hradu upustil. Dnes bychom moderně řekli „špatný podnikatelský záměr“.
Další zajímavostí je tvrzení, že „Bašta“ je předchůdce boskovického hradu. Není to pravda. Za husitských válek se začala používat děla a pokud by byl hrad ostřelován, byl by zničen. Proto se začaly hrady „prodlužovat“, budovaly se předsunuté pozice, aby nebyly na dostřel. Tenkrát byl účinný dosah běžného děla cca 300 – 500 metrů a používaly se koule o průměru 42 centimetrů.
Všechny hrady jsou zakresleny, jak asi vypadaly v 15 století.
Tato unikátní výstava je výsledkem výzkumných prací asi dvou let. Jedná se pouze o region Boskovicka. Ing. Arch. Pavel Šimeček má od roku 1980 zmapováno a zakresleno cca 120 hradů po celé republice.
Velmi zajímavá a unikátní expozice „Hromady kamení“ bude v Muzeu Boskovicka přístupná veřejnosti do konce září.
Více o hradu boskovice zde: http://www.hradboskovice.cz/
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/hrad

Komentáře

přidat komentář